Skóre za vysvědčení 2016/2017

• 2x řezaná květina (podotýkám, že z cizích tříd - moje děti byly dostatečně instruované :))
• orchidej v květináči
• 5x sýr (mňam! :))
• káva a bylinný sypaný čaj
• svíčka
• mýdlové papírky, sprchový gel
• originální francouzský parfém (pecka!)
• 6x čokoláda
• 9x bonboniéra

Letos si fakt stěžovat nemůžu :)
I když by se mi líbilo dostat přání "Ke konci školního roku" z Fleru :)

Epydemye

Ne, nemám hrubku v názvu příspěvku. To je název kapely.

Od začátku ledna sleduji v archivu České televize pořad s názvem Folk factory.

O co jde? Anotace praví toto: "Nový desetidílný cyklus ČT. Co díl, to skvělá muzika jedné kapely či písničkáře, nasnímaná a nahraná formou studiové session. Sklepní prostor již zrušeného televizního studia Typos vytvořil vizuálně zajímavou a akusticky příjemnou kombinaci továrny a obývacího pokoje."

Známé kapely jsem si opravdu užila! Ebeny počínaje, přes Jablkoň a Jananas až po Jarret. O zbytku jsem slyšela, ale nepatří k hudebním seskupením, které bych do teď poslouchala.

Včerejší díl patřil kapele Epydemye. Někdy jsem o ní slyšela nebo četla, ale do teď pro mě byli naprosto neznámou kapelou.

Jednou větou: PROPADLA JSEM JIM!

Za posledním album Kotlina získali Anděla za nejlepší nahrávku v žánru folk a country. A naprosto chápu proč. Album je věnované českým hrdinům a antihrdinům 20. století. Nachází se na něm písně o Kubišovi, Horákové, odsunu sudetských Němců a další. Úplně z nich běhá mráz po zádech! Je to pecka!

Doporučuju, doporučuju, doporučuju. A pořádně poslouchejte!

Epydemie: Kotlina - Sudetská

Malé/velké otázky, 3x

1. "Budeš ještě psát blog?"

"Nechceš ho teda nějak uzavřít?"

Nevím a nechci.

Nechci nic uzavírat. Nevím jak. Ano, potkávají mě věci, o kterých bych mohla napsat. Ale... Občas není chuť, občas není čas, občas jsou jiné priority. A tak tu poslední čtvrt rok nic nebylo. Ale uzavírat se mi nic nechce. Protože občas mě prostě přepadne chuť. Jen to v poslední době nějak nebylo dotahováno...

2. Večer?

Kolegyně: "Donesla jsem Ti magazín z divadla."

Já: "Díky. Jé Chaplin! Na toho jdeme zítra."

*za hodinu*

Stejná kolegyně: "Jdeme večer se známýma posedět. Nechceš jít s náma?"

Já: "Ráda bych, ale večer jdu do divadla..."

*za hodinu*

Opět ta stejná kolegyně: "Na pondělí se mi sešlo předplatné na Skleněný pokoj, ale kamarádka mě zve do Mahenky. Asi půjdu s ní... Nechceš jít místo mě, aby předplatné nepropadlo?"

Já: "Díky za nabídku, ale sejdeme se v Mahence na Paní z moře..."

*aneb ještěže mě znají :)*

3. Jak se pozná dobré divadlo?

Teď jsem se vrátila z divadelního představení Slečna Julie v divadle U stolu.

Parametry: 2 herci, 80 minut

Výsledek: 15-ti minutová debata o obsahu představení. Pro mě hodnotná (snad i pro sestru). Herce a scénu jsem probrat nestihly.

Zítra jdeme na Chaplina do Městského (podotýkám, že lístky bych si sama asi nekoupila).

Parametry: cca 30 herců, 3 hodiny (snad to vydržím)

Očekávaný výsledek: 5-ti minutová litanie. Nechci být předpojatá, ale po zkušenostech s muzikály v poslední době se fakt bojím.

Jak tedy poznat dobré divadlo? Těžko... Já ale jedno kritérium mám. Po představení mi v hlavě zůstávají otázky. Ráda bych i napsala, že vyvolá emoce, ale to je dvojsmyslné...

PF 2017

Hudebně zaseknutá

Jak jsem šla domů z práce, tak jsem usoudila, že si musím něčím udělat radost. Pozvednout náladu.
Tak jsem si koupila kytku :) Pochopitelně žlutou - jak jinak...

Doma jsem si pustila přehrávač, kde mám momentálně mix snad veškeré české hudby, co mám. A zasekla jsem se. Ty slzy dávno vpila tráva jsem slyšela asi 7x za sebou! Nevím, co mě to popadlo.

Olympic: Balady - Ty slzy dávno vpila tráva

Když jsem se následně "odsekla" a začala zavírat záložky internetu, tak jsem zjistila, že tu mám pár hudebních oken.
A zasekla jsem se podruhé...


A potřetí...

Knižní víkendové skóre

V sobotu dopoledne jsem dočetla Žítkovské bohyně - cca 1/4 knihy.
Odpoledne jsem začala číst Šťastní lidé čtou a pijou kávu, abych to v noci dočetla.
V neděli ráno jsem začala číst Zlodějku knih.
Jo, to je pěkné relaxační tempo :)

Žiju

Inu dobrá, na stěžovače, že nic nepíšu, už mi nestačí jedna ruka... Znamení, že bych s tím asi mohla něco udělat.
Co se stalo za ty více jak dva měsíce? Čistě ve stručnosti, co mě napadá, když se podívám do kalendáře.

• Letošní narozeniny byly takové... Divné. Ale prostě jsem zase o rok starší a rozhodnuta některé věci měnit. Tak jsem zvědavá, jak mi to půjde :) První dva malé krůčky jsem za ty dva měsíce už zvládla podniknout.
• Po roční pauze proběhl Oikos. Občas je prostě složité začínat, když už to jsou dva roky. A nejhůř se začíná, když nejste schopni se včas sejít...
• Máme v oddíle nově vdanou paní! Ve světle modrých šatech - ach! :)
• Po dlouhé době na vodě! S Oikosáky. Morava je ale velice velice velice líná řeka! Zvlášť na podzim... Intenzivní škola pádlování a kormidlování.
• Prožila jsem pár dní, kdy jsem se kvůli někomu těšila, že večer budu doma.. Zvláštní. Zvlášť když to náhle přestalo...
• Zahájení sezóny Národního divadla před Janáčkovým divadlem jsme si se sestrou pochopitelně nemohly nechat ujít. Krásný kulturní zážitek s Nebeskými dortíčky v rukách. Co víc si tak na začátku září přát?
• Ve škole byl začátek školního roku poznamenán projektem PPG. Malovali jsme chodby. A obrazy :) Na září dost pecka, ale stálo to za to!
• Dostala jsem overlock! To je šicí zázrak! Následně jsem hned měla z čeho šít, takže se mi zase jednou rozrostla sbírka vlastního oblečení. Juchuchu :)
• První návštěva divadle v této sezóně, byla nakonec v Městském divadle. Byly jsme se ségrou na Duchovi. A řeknu vám - já tam nějak ty nové muzikály nemusím. Vlastně mě celkově přestává bavit takové to populistické divadlo...
• Byla jsem nejvýchodněji, co jsi kdy byla :) Aneb kterak jsme se s rodinou vydali na svatbu na východním Slovenku. Dokonce jsme se ocitli cca 1,5 km od Ukrajiny. Ale co se týče svatby, tak vám řeknu - jiný kraj, jiný mrav!
• Po čtyřech letech jsem byla vyslána na školu v přírodě. A opět propadla kouzlu údolí Oslavy...

Život je změna

Leta letoucí jsem dávala fotky na Picasu od Googlu. Ten ale na jaře začal prohlašovat, že s Picasou je konec. Jak je mým zvykem, tak jsem to neřešila...
Ale dneska jsem musela, protože Picasa byla najednou pryč! A ten současný model fotek od Googlu mě neoslovuje.
Rozhodla jsem se vyzkoušet Zoneramu, kam Ojta přestěhoval Oikosí fotogalerii.
A zatím velká spokojenost! Líbí se mi, jak funguje. Jako největší plus zatím oceňuju, že sama nahrála fotky z Picasy. To znamená, že jsem o nic "nepřišla". Stačilo jen zveřejnit, co jsem chtěla a bylo hotovo...
Jenom moje verze Zoneru ještě nemá nahrávání na web... Ale já se s tím postupně poperu! :)

P.S.: Takže si změňte odkaz na moji fotogalerii ;) Buď vpravo nebo přes obrázek...

Dělat radost

Dneska mi udělalo velkou radost, že jsem udělala velkou radost :)
Je zvláštní, jak se člověk seznamuje s druhými lidmi.
Prvně je neznáte, pak si vykáte, pak si tykáte a najednou jste přátelé.
A z veřejného místa je najednou místo blízké...

Together We Stand

Já vím, že je to jen reklama, ale mně se líbí...

Solná komora 2016

Moje týdenní dovolená po šesti letech! Juchuchu! A přitom vznikla vlastně úúúúplně náhodou...

Ke konci června jsem zjistila, že se se sestrou neshodneme na termínu, abychom vyrazily k moři. Tak jsem šla za kolegyní, která neustále nabízí svoji chalupu v Beskydech. Že bych vyrazila alespoň na pár dnů. Místo toho mi nabídla týden v Alpách s Exodem, kam jezdívá. Pár dní přemýšlení na školním výletě a TTT a bylo jasno - jedu!

• Bydleli jsme v kempu u jezera Wolfgangsee. Úžasný, dokonalý a já nevím, co ještě :) Každodenní koupání s luxusním výhledem. Přemýšlím, jestli jsem se někdy na tak krásném místě koupala... Prostě pohodička!
• Skupina A absolvovala několik ferrat. Já jsem se pěkně držela skupiny B, která (většinou) chodila po pevné zemi. Pro mě příjemná vzdálenost a převýšení akorát (abych si neodrovnala koleno). I když se přiznám, že mě některé trasy skupiny A lákaly...
• Patřila jsem do malé skupinky lidí, která měla to štěstí, že nezmokla (byli jsme v té době zrovna u horské chaty) Většinu lidí chytla solidní průtrž mračen. Dost těžko se sušily pohory - třeba v autě, protože tam bylo prostě tepleji než ve stanu :)
• Jeden den jsme se vydali do Hallstattu, kde jsme zvládli prohlídku solných dolů a následně městečka. Byl to krásný zážitek. Hlavně je to městečko s úžasnou atmosférou, malebnými zákoutíčky a hruškama na domech :)
• Jen moje pohory to úplně nezvládly... Hned druhý den se jim totiž odlepila podrážka na levé patě. Dostalo se jim pečlivého ošetření, ale jak se ukázalo, tak ani chemopren není všemocný. Tím pádem jsem poslední dva výlety absolvovala v mých sandálkách - úžasná horská obuv! :) Ale jo, překvapilo mě, jak to bylo v pohodě. Někteří se nestačili divit :)
• Na místě se sešla i dobrá banda lidí. Bylo nás něco lehce přes 26 (příjemný počet do busu a stanů :)) a já jsem byla asi tak třetí nejmladší :) Nejstarší paní bylo 74 a klobouk dolů! Taky bych v jejím věku chtěla zvládat to, co ona. Po večerech se zpívalo, na výletech seznamovalo a vykládalo. Příjemné!

Prostě dovolená, která stála za to :) Za rok se pojede do Alp do Švýcarska. Tak už přemýšlím, jak to naskládám do prázdnin :)

Pochopitelně existuje fotogalerie, kde je možné podívat se, co jsem to přesně absolvovala :)

A je po táboře...

• Zvládla jsem vařit na stavěčce! A u toho i s Ferdou stavět stany :) Cibulačka měla u některých úspěch - z toho jsem měla velkou radost!
• Dovoz čerstvého pečiva na tábořiště je luxusní záležitost! Zvlášť, když dodávají i vynikající koláčky :) Nu, neměli jsme je jen jednou...
• Poprvé jsem navštívila Maříž! A rovnou jsme si namalovali i hrnek. Juchuchu! Jen se tam někdy musím dostat i bez dětí, abych si mohla projít i vesničku.
• Služba u paní ve Skalce byla super. Nejlepší vizitkou byla naše malá Kačka, která na závěr šla za paní a řekla, že se jí to moc líbilo :)
• Není na kuchyňské duo Lenin - Blešák. Já ty dva zbožňuju! Blešák dotáhl naše tábořiště k maximální dokonalosti (včetně mojí vlastní poličky na misku :)) a Lenin se s vařením opět vytáhla... Její svíčková na polní kuchyni byla snad nejlepší jakou jsem kdy jedla! Mňam!
• Měli jsme i jiné návštěvy. Všechny nadmíru milé! Bylo to kouzelné, jak se to u nás občas scházelo :)
• Já jsem tentokrát fungovala jenom jako zdravotník plus 3 programy. A musím říct, že to nebylo vůbec špatné! :) Beztak jsem knížku za ty dva týdny nevytáhla...
• Kvůli dovolené v Alpách jsem odjížděla z tábora o dva dny dřív. Vlastně mě to celkem mrzelo... Ale na dovolenou jsem se těšila fakt hafo! :)