Jarek Nohavica - Nový rok

Jsem o rok starší a smutnější než jsem byl
tak málo jsem dosud pochopil
i když jsem první těžkou nemoc přestál
za mým vozem se práší
za mým vozem se práší
a vpředu neznámá je cesta
Jaromír Nohavica: Od Jarka pod stromeček - Nový rok

Kdo mě zná? A koho já?

Promiň, ale vrtá mi to hlavou...
Co to znamená někoho znát?
Vědět o něm všechno? Znát, jak žije? Jak se chová? Znát či uhodnout jeho tajné myšlenky? Rozhoduje doba, jakou ho znám? Vyvstává mi spousta otázek...
Netroufám si říct, že někoho opravdu znám a ani že někdo opravdu zná mě. Vždyť každý člověk je tak komplikovaná osobnost! Jeho reakce v různých situacích se liší, názory se vyvíjí, prostě život jde každou minutou dál a dál! A vždyť by nás tím pádem už ani nemohl něčím překvapit.
Já mám ve svém okolí pár lidiček, se kterými si oboustranně dokážu říci snad všechno. Prostě není problém, žádná překážka si něco neříct, když na věc přijde. Jsou to lidé, na které vím, že se můžu spolehnout. Když potřebuju, aby mě někdo vyslechl, politoval, propleskl, tak tu jsou pro mě a stejně je tomu i naopak. Navzájem jsme si k dispozici pořád. Není to úžasné? Já jsem jim za to nesmírně vděčná, protože mě už mockrát podrželi!
Na druhou stranu nemám pocit, že bych měla někoho blízkého. Někoho, kdo by mě opravdu znal... (A stejně tak, že já bych pro někoho byla někým blízkým a někoho opravdu znala.) I když je pravda, že občas tu takové "záblesky" jsou a já se jich nemůžu nabažit.
Asi si dám inzerát ;)

BSP - Země vzdálená

Kdyby BSP nesložili a nenazpívali nic jiného, tak by to nevadilo... Písnička, kterou si vždy pouštím naplno.

Sonet 66

Znaven, ach, znaven vším, já volám smrt a klid,
když vidím zásluhy rodit se na žebrači,
a bědnou nicotnost zas v nádheře se skvít,
a víru nejčistší zrazenou v hořkém pláči,
a zlatý vavřín poct na hlavách nehodných,
a dívčí něhu, čest, servanou v okamžiku,
a dokonalost pak, budící už jen smích,
a vládu ve zchromlých pařátech panovníků,
a jazyk umění vrchností zmrzačený,
a blbost, doktorsky radící rozumu,
a přímost, zvanou dnes hloupostí bez vší ceny,
a Dobro, zajaté a otročící Zlu -
tím vším, ach, znaven, já zemřel bych už rád,
kdybych tím nemusel i lásce sbohem dát.
William Shakespeare: Sonety - 66

Mimo jiné ho nazpívali i Ebenové. A krásně!

Rammstein - Ohne dich

Tatínkova oblíbená hudební skupina. Zvládám jejich úvodní "Rammstein" a tím končím! Ale nedávno jsme se nějak dostali k této písničce a musím říct, že mě dostala! Po shlédnutí videoklipu bych dokonce řekla, že chytla za srdce...
(Pozor na závěr, kdy je tam vložená reklama či co - já se poprvé dost lekla!)

Rozdávat radost

Dnes jsme se poprvé s oddílem zúčastnily rozdávání Betlémského světla. Jedná se o poměrně známou věc, ale málo kdo ví, že jeho hlavními šiřiteli jsou opravdu právě skauti! A my jsme se letos konečně odhodlaly k tomu, abychom se přidaly. Za dvě hodiny na Makovského náměstí jsme rozdaly přes více než 80 svíček v kelímkách se světlem. Holky nadšeně šířily světýlko mezi lidi, lidé děkovali... Ze všech stran byla cítit radost a vánoční pohoda! Musím říct, že tolik radosti na jednom místě jsem už dlouho neviděla. Jsem ráda, že jsme do toho šly a už se těším zase za rok na setkání s lidmi ať známými nebo neznámými. Důležité je, že se jedná o lidi dobré vůle :)

Blogující Ferda

Pozor pozor!
Z mé ctěné sestry se už taky stal blogující nadšenec! Tak tuto zprávu šířím dál, ať se o tom ví ;)
Ocaso údajně španělsky znamená západ slunce...

Shaun the Sheep

Poprvé před čtvrt rokem jsem narazila na toto úžasné video. A tento týden již podruhé :) Prostě Shaun je super! A pokud ani vám jedna nestačí, tak doporučuji třeba jak ovečky malovaly, ovčí trable s krtky, focení oveček nebo ovčí trable se včelama! Je to jen malý výběr, protože příběhů je spousta. Prostě doporučuju :)

Ze školky

Všimli jste si někdy toho, že každá věková kategorie má své vtipy? Třeba nedávno za mnou přišlo jedno dítko s otázkou na kolik tahů dám slona do ledničky. Pro mě vtip starý jako sama planeta Země, ale pro ono dítko úplný objev roku! Je to kouzelný :)
A ještě jsem vypozorovala další věci :) Většina lidí, kteří chodili do školky v Brně, je zná a většina, která chodila do školky někam jinam, tak je nezná:

• foťák z obalu od bonbónu
• "A va va va va! A to se řekne!"
• hlaďoš a hruboš (hlaďoš je prostě písek, který přesijete přes jemné sítko)

A jak jste na tom vy? Znáte? ;)

Krajinné jednotky Boskovicka

aneb piplačka na entou, která je úplně na nic :)
Teda je to pěkné abstraktní umění...

Geograficko-matematický problém

Tvořím legendu k mapě (syntéza, o které jsem se už zmiňovala). Z estetiského důvodu potřebuji obdelníčky s barvama rozdělit na několik stejně velkých sloupců. Když ono se prvočíslo 37 poměrně špatně dělí...
Až bude hotovo, tak vám svůj výtvor ukážu. Teď jen držte palce, aby mi to bylo ve čtvrtek večer uznáno!

Jablkoň - 7 týdnů

Jeden dlouhý týden zbývá do Vánoc!
Jeden dlouhý týden zbývá do Vánoc!
A když se týden překulí,
tak mihne se tu:
Tichá noc, svatá noc...
A padesát dva týdnů zbývá do Vánoc!
Jablkoň: Hovada boží - 7 týdnů

Pavel Helan - Dobré ráno Aničko

Dobré ráno Aničko,
už vysvitlo sluníčko!
Navštívíme obchůdek,
koupíme pár lahůdek.
Tobě dáme sodovku,
mně koupíme pivko.
Nákup bude za stovku,
mám Tě rád má dívko.
Nananá na nananá...
Pavel Helan: Je(mně) příjemně - Dobré ráno Aničko

Foto z vánoční výpravy v kroji

Cha chá! Tak už mám lepší fotku v kroji! :)
Sice pořád není dokonalá, ale já ten kroj mám prostě ráda! Je to bomba věc :)

Vlasta Rédl - Bečva

Rád si v té vodě

Smývám svou špínu
A dívám se jak za mnou
Mizí všechny stopy
Jen jednou jsem se omylem
Té vody napil
A od těch dob ji nosím v sobě
Vlasta Rédl: Pecky - Bečva

Zvláštní, jak jedna písnička může pomoci udržet se při životě...
(Tím myslím neusnout, když se vám nedaří dělat syntézu map pro jednoho "oblíbeného" přednášejícího.)

O opičákovi Budu Budu

Opičák Budu Budu žil v prastarém pralese na prapalmě a živil se kokosovými ořechy. Pod prapalmou žil tygr Žabižrout, který se živil hloupými žábami z blízké řeky.
Alois Mikulka: Houpací pohádky - Aby se děti divily - O opičákovi Budu Budu

Ať žije Mikulka! To je tak úžasně vtipná pohádka! Asi si budu muset doplnit knihovnu...

Výhled... II

Plním na 100%.
A upravuji víkendovou vizi:
V sobotu půjdu spát, vstanu relativně brzo, ale spát nepůjdu.
V neděli půjdu spát a zase vstanu...

K dobru přihazuji taky Anetčin vtip o architektech:
Proč mají architekti rádi Mikuláše?
Už se jenom dvakrát vyspí a budou tu Vánoce!

Historky z pajdáku IV

aneb o dodržování zkušební řádu (v podstatě školní řád MU).
Studenti i vyučující mají povinnost dodžovat onen slavný zkušební řád. Máme ho na netu a v prváku nám bylo zdůrazněno, že si ho musíme přečíst a řídit se podle něj! Jasně, chápu! Kde bychom bez nějakého řádu, stanov či zákonů byli! Ale podívejme se do praxe!
Jakmile student nedodrží nějaký bod z řádu, tak je to hned jeho chyba, on za to může, on si na to doplatil! Ale když nedodrží řád vyučující, tak se nic neděje a studenti se podle toho musí zařídit!
A tak naše úžasná katedra geografie má vlastní nařízení, že všechny zápočty musí být v ISu zapsané do 19.12. jinak má člověk smůlu. Ale tím nekončím!
Vrchol všeho ovšem přišel od jednoho vyučujícího včera! Krom toho, že po studentech chce něco, co sám neumí, tak pět dní před zápočťákem oznámil, že k uzavření předmětu mu musíme ukázat, jak pracujeme s ArcView (program na vytváření map)! On sám nám to nikdy neukázal a hlavně tím, že to neoznámil na začátku semestru, tak porušuje zkušební řád... A my co? My se všichni můžeme jít klouzat, protože on nesleví, nikdo v tom neumíme a vedoucí katedry je to jedno (ta by ho beztak podržela).
Jinými slovy: studenti musí dodržovat, co si vyučující usmyslí...

Že prý drzá! Tsss!

Tak jsem se včera ve škole od Michala (spolužák) dozvěděla, že za tu dobu, co se známe (tzn. co jsem na pajdáku), jsem pěkně zdrzla! Máte pocit, že jsem drzá? Ona to vůbec není pravda! Teda jak se to vezme ;)
V prváku jsem byla slušné, tiché, pečlivé děvče (to mi bylo řečeno) a teď jsem údajně drzá! Houby! Já jsem otrkaná! Když poznám nový lidi, ocitnu se v novém prostředí nebo roli, tak se musím otrkat a poznat se s lidma! To je všechno! A tak na začátku si všichni myslí, jak jsem klidná, nestřelená a pak ejhle! Ono se po nějaké době projeví, že tak úplně normální nejsem! :)
Ti co mě znají dlouho, tak ví a ti, co mě tak dlouho ještě neznají, tak se nebojte! Časem poznáte :)

Výhled...

Jdu spát.
Zítra vstanu, ale spát nepůjdu.
V pátek půjdu spát a zase vstanu, ale spát nepůjdu.
V sobotu půjdu spát, vstanu relativně brzo a když bude málo nádobí (jakože by mělo být), tak půjdu spát.
V neděli vstanu, ale nepůjdu spát.
V pondělí půjdu spát a zase vstanu....
Jak to bude dál? To ukáže zápočťák. Třeba se nic dít nebude :)

Šumná města

Akademický architekt David Vávra ve svém pořadu Šumná města představit už spoustu architektonických památek z 20. století. Včera byl vysílán poslední díl tohoto úžasného pořadu - Šumné Brno! Diváky za necelou půlhodinu provedl místy známými i neznámými, ale především zajímavými! Kdo jste vysílání zmeškali, tak nesmutněte! Česká televize na svých stránkách nabízí internetové vysílání a to nejenom tohoto dílu! Všechny jsem neviděla, ale třeba takový Šumný Moravský kras je taky pěkný!

NebezTebe

Akustické pomezí etno, folku a energické nervozity.
Plakát Leitnerky mě tentokrát zaujal a ne kvůli nějaké mé oblíbené skupině, ale názvem jedné, kterou vůbec neznám... Vás její název a popis neláká? Pokud ano, tak co kdybychom společně vyrazili ve středu 17.12. na Leitnerku?
Jak název vůbec čtete? "Ne bez Tebe" nebo "Nebe z Tebe" nebo nějak úplně jinak? Prostě mi to přijde celkem zajímavé a nápadité :)

První vlaštovky

Tak a je to tady! Už mám několikero zelených políček! Jedovnice z října, praxe z matiky a dneska se mi podařilo poměrně haluzově napsat orientaci na Evropu a SNS. Vzhledem k faktu o jaké se jedná díry a čůrky a kolik jsem tomu věnovala času, tak to byla opravdu náhoda a přiznávám se, že mě to povzbudilo do další práce do školy! Včera touto dobou jsem myslela, že to zabalím...

Posuňte čas!

Prosím! Ať už je 20.prosince! To bude definitivně po zápočťáku, definitivně po škole v tomto kalendářním roce! Já to fakt nedávám :( Tento semestr se snad všichni zbláznili! Nejvíc předmětů snad za celé studium a všechny takové, že musíte něco vypracovat a to ideálně v xy podobách! Tuhle vám to neuznají, tuhle přihodí další... Je to na zbláznění! Takže o Vánocích mě možná navštívíte v Černovicích :)

Adventní kalendář

Prosinec je měsícem čekání. Čekáním na Vánoce! Kdo by jako malý neměl adventní kalendář plný čokoládíček! Jen zavzpomínejme... (A někdo ho má, i když je velký, tak moc vzpomínat nemusí :))
Adventní kalendář, ale nemusí být jen ten, na který narazíme v každém obchodě, ale může mít nejrůznější podoby! Ten můj je třeba 24 krabiček, ve kterých každý rok najdu něco jiného... Ale mám ještě jeden oblíbený! Na skautském webu Teepek je již třetím rokem také adventní kalendář! Vždycky po půlnoci si můžeme otevřít nové políčko s příslušným datem a co najdete? Loni to bylo povídání o zajímavých osobách a většinu jsem opravdu neznala, takže jsem si užívala!
Jaký bude ten letošní? To se teprve uvidí. Ale můžete odpočítávat se mnou!

První adventní

Děti dneska zpívaly: "Je tu advent! První advent!"

Má letošní variace na adventní věnec...

Klíč ke stažení králíka

Taky máte svůj osobní klíč od záchodu na druhé straně města než bydlíte, kde jste tak jednou za měsíc, i když je tam k dispozici erární? Jo, některé věci asi nikdy nepochopím...
Jinak už je volně ke stažení nové CD Poletíme? Stahuje se jednoduše jako králík ;) Teda to alespoň ve čtvrtek tvrdil Rudolf! Takže příznivci, vrhněte se na to! :)

Adventní koncerty

Poletíme? - Holko, holko!

Dneska jsem se nějak rozjela :)
Musím vám připomenout, že zítra kapela Poletíme? křtí své první CD! Doufám, že nebudete ve 20:00 chybět v Desertu! Já tam určitě budu!
A malá ochutnávka, která bude i součástí nového alba - Holko, holko!

Bratři Ebenové - O filmových milovnících

No jo, zase Ebeni! Když ono je to DVD fakt úžasný! :)

V očích má sladký hřích a celou spoutá tě,
říká: Ich liebe dich, říká: Ja kocham cie,
vlk v rouše beránčím, co snídá Karkulky,
a říká: I love you, pod tím jsou titulky.

Řekne vám Sweetheart, baby, honey,
anebo Lásko, když je to dabovaný,
anebo Drahá, když je to dabovaný,
anebo Sladká, když je to dabovaný,
anebo Nebeská, když je to dabovaný...
Bratři Ebenové: Já na tom dělám - O filmových milovnících

Prokletí tělocvikářů?

Největší dlaždiči pod sluncem!
Jede to jedno sprosté slovo za druhým! Kde se to v nich bere, že si nedají pokoj ani před dětma?
Zakázala bych chodit do kabinetu tělocviku...

Change the Game aneb jak mě EliXír zachránil ve škole

"Úžasný" pan učitel, u kterého jsem na praxi ze zeměpisu mi tvrdil, jak v sedmičce Jihoafrickou republiku ani nezačali. A tak když jsem došla do třídy a zjistila, že ji mají celou probranou, tak jsem byla dost v šoku! Kdo by taky nebyl! Tak jsme si to zopakovali, věděla jsem, že mám ještě křížovku, nějaké opakováníčko v zásobě, ale přesto bylo času moc! Co s tím?
A tak jsme se nějak od obyvatelstva dostali k tomu, co je to slum! Hned jsem byla opět na domácí půdě a mohla bych vykládat a vykládat, protože mám za sebou dvouhodinový program na EliXíru o brazilském slumu. Ale slum jako slum, ne? Tak jsem se s děckama bavila proč vlastně tato městečka vznikají, jak tam lidé žijí a jak se živí. Ale taky jsem zabrousila na stránku toho, co dělají děti, jaké hry hrají a podobně. Škoda, že mě nenapadlo, že se k něčemu takovému dostaneme! Mohla jsem jim vzít balon z odpadků nebo flowerstick! Takové obyčejné věci, které mají doma a mohly by je porovnat... Škoda, třeba někdy příště! Prostě to bylo zajímavé :)
A cože to vlastně na tom EliXíru bylo za program? Pod nenápadným názvem Change the Game se skrývaly dvě úžasně zajímavé hodiny! Jedná se o projekt pár lidí z Prahy, kteří s ním objíždí základní školy. Třeba až budu učit, tak si je taky pozvu ;) Více o tomto projektu se dá dočíst na jejich stránkách...
Zase je na tom něco špatně? A jsem nějaký extrémista?

Ekologická stopa

Ekologická stopa znamená, kolik plochy (země a vodních ekosystémů) je třeba k souvislému zajišťování všech zdrojů, které potřebuji ke svému současnému životnímu stylu a k zneškodnění všech odpadů, které přitom produkuji. Ještě jednodušeji: jak moc zatěžuji svým stylem života naši matičku Zemi.
Žijeme v době velké nerovnováhy! Vyspělé země dosahují hodnoty až 9,6 globálních hektarů na osobu (USA) a proti tomu jsou rozvojové země, jejichž hodnota globálních hektarů na osobu je 0,4 (Somálsko)... Velký rozdíl, nemyslíte?
Zajímá vás jaký dopad na Zemi má zrovna váš životní styl? Je to tak jednoduché, jak to zjistit! Stačí zavítat na stránku "Hra o Zemi", na které se nachází malý testík o tom, jak žijete, ale také spousta dalších a dle mého i užitečných informací! Tak to zkuste!
VAROVÁNÍ! Pozor! Informace, které o sobě zjistíte,Vás mohou šokovat či donutit přemýšlet!

Malé doplnění: Nejsem žádný extrémista! Žádný Greenpeace nebo Duha! Nechci nic podsouvat! Nikomu neříkám, že žije špatně nebo dobře! Jen mi to prostě přijde zajímavé. Jasně, ani já nežiju úplně ekologicky! Ale snažím se dělat alepsoň takové věci jako je třídit odpad! Kdo by neznal ony barevné kontejnery po městě? Vždyť to je to nejmenší, co můžeme udělat!

Přestávky na ZŠ

Máme teď týdenní praxi na základce a za dva dny jsem si zatím nejvíc odnesla z přestávek...
V pátek jedné holčičce na chodbě praskl kelímek s mlíkem a pochopitelně to začalo vytékat. Učitelka šla do úklidovky, kde se zarazila, protože tam nebyl mop (či jak se tomu říká) a vzít hadr se jí vyloženě nechtělo! Já mezitím konečně vzala od holčičky tekoucí kelímek, zrušila ho (prostě vylila do umyvadla a vyhodila), vzala hadru a vytřela. Když jsem pak hadru alespoň trochu máchala, tak mi bylo řečeno, ať už se na to vykašlu... A tak mě napadá - to jsou učitelé už tak otupělí nebo já zatím tak aktivní a vycvičená?
Dnes mě ale zase čekalo milé překvapení v kabinetě tělocviku! O přestávce zaťukali nějací malí kluci a začali: "Je tu ten pan učitel, co s náma vždycky hrává fotbal?" A jeden se zvedl, vzal balon a odešel si s nima zahrát! Vrátil se až když začalo zvonit na hodinu... Skvělý, že se i toto ve škole vidí, že učitel není jen ten, kdo se vidí v hodině nebo při dozoru!

Historky z pajdáku III

My se na pajdáku nenudíme a máme se stále čemu divit!
Ve čtvrtek na semináři ze zeměpisu jsme to dotáhli tak daleko, že nám vyučující kontroloval zápisky z hodiny! Obešel celou učebnu a nahlídl každému do sešitu, jestli má všechno řádně zapsáno! Jsem si připadala jako na prvním stupni základní školy! Opravdu jak u magorů!
Ve středu jsem se stavovala za svým vedoucím bakalářky s tím, že bych v tématu ráda pokračovala i v diplomce. Bohužel můj vedoucí patří k lidem, kteří z katedry geografie odešli a tak je teď na občanské výchově... A jak to dopadlo? Velice mě potěšila jeho upřímnost, i když je to smutná zpráva. Na rovinu řekl, že kdyby mi vedl diplomku, tak by mě následně od obhajoby s největší pravděpodobností vyhodili. Ale doporučil mi u koho to mám ještě zkusit, jestli by si mě nevzal, že mu mám určitě přijít říct, jak to dopadlo a že i přesto mě klidně rád pomůže! Koho by to nepotěšilo! I když je to ve skutečnosti poměrně smutné...

Gipsy.cz - Jednou

Gipsy.cz: Romano hip hop - Jednou

Viděla jsem ho!!!

Ptáte se koho? Opravdu nevíte? No přece Vincenta van Gogha a jeho obrazy! S Anet jsme vystály několik front, chvílema to bylo docela krušné, nekulturní a opravdu nám to ničilo onen dobrý pocit z toho, že máme před sebou jedinečnou výstavu, ale dočkaly jsme se a to krásné převážilo! Pravda, chybělo pár mých oblíbených obrazů a přebývalo pár desítek lidí, ale!
Na vlastní oči jsem viděla jeho Olivovníky, Autoportrét ve slaměném klobouku, Rybářské lodě na pobřeží! A mnoho dalšího! Pěkně roztříděné podle období! Na začátku relativně jednoduché kresby uhlem, následně barvy, kterých postupně přibývá, ale stále jsou nevýrazné. Až po roce 1886 (to Vincent maloval zhruba pět let) začíná používat své typické jasné a zářivé barvy! A ke konci života je v jeho obrazech vidět už naprostá samozřejmost a žádné tápání, jak malování uchopit...
Ano, Vincent s největší pravděpodobností trpěl nějakou psychickou poruchou, kdy se mu dostavovaly záchvaty šílenství, ve kterých byl schopný namalovat celý obraz za jeden jediný den, na důkaz přátelství si uříznout ucho a ve svých 37 letech (v roce 1890) spáchal sebevraždu... Ale to, co zanechal za svých deset let, kdy aktivně maloval, je pro mě důkazem, že byl do jisté míry génius! Jeho obrazy se mi líbí, ať si kdo chce, co chce říká!

Foto z EliXíru v kroji

Většinou na žádných fotkách nejsem a tak, když jsem prohlížela fotky od Pinga z EliXíru a najednou já, tak to byl pro mě šok! Jedu dál a najednou zase já! Jsem teď prostě slavná :)
Sice je to trochu divná fotka z rukodělek, ale v kroji mi to sluší, nemyslíte? ;) Přiznávám, že ho mám ráda a ráda ho nosím... Prostě jsem si ke svému novému (?) kroji udělala úžasný vztah a myslím, že k tomu přispěl dost i ursusácký šátek, protože ten mají pouze vyvolení! A je to dobré poznávací znamení ;) Prostě skautský kroj je fajn :)

Zase ten úvodník

Přišel listopad, s ním do schránky i další Skautský svět a začíná obvyklé kolečko - prohlédnout, Ze zápisníku šéfredaktora, Starosti a radosti starosty, úvodník Skautingu a pak vše ostatní (pochopitelně toho zajímavého je opět hodně). Nevím, co se děje, ale úvodník mě zase oslovil!

Nové stezky jsou důležitou pomůckou pro to, aby děti v oddílech snáze dosáhly tzv. třetí gramotnosti. Co to je? V jednom z minulých úvodníků Skautingu ji výstižně popsal Radek Hanuš:
"První gramotnost je umět číst, psát, počítat a znalost základních reálií společnosti. To se učí na základní škole. Druhá gramotnost, je znalost cizího jazyka, kvalitní uživatelská znalost a dovednost práce s PC, e-mailem, internetem, faxem, skenerem, mobilním telefonem. Něco z toho mohou naučit základní a vyšší typy škol.
Třetí gramotnost je umění vůdcovství, netradičních a originálních způsobů řešení, kreativita, týmová spolupráce, odolnost proti zatížení, schopnost motivace, komunikativní dovednosti, aktivní přístup k životu, rychlost reakce."
Skautský program k tomu navíc přidává tolik potřebný důraz na etiku, duchovní dimenzi, život v souladu s přírodou, službu, pomoc nemohoucím a potřebným.
Marek Bárta: Skauting (listopad 2008) - Ohlédnutí

Jsem odseknutá?

Možná ano! Možná je tomu opravdu tak! :) Nevím, prostě se teď tak cítím, že by zase všechno mohlo být úplně v pohodě :)
Jenom nestíhám a proto dnes tak krátce, ale věřte tomu, že až bude trocha času, tak se s vámi podělím minimálně o proběhlém EliXíru! ;)

200 a stále nestíhám

Je to neuvěřitelné, ale toto je už dvoustý příspěvek! Nějak mi to tu přibývá! Přiznávám se, že jsem netušila, že mě někdy takovéto psaní chytne! Ale stalo se a je to fajn, takže díky lidem, kteří to třeba alespoň někdy čtou ;)
Jinak poslední dobou dost nestíhám. Prostě většinu času trávím ve škole a když nejsem tam, tak bych alespoň měla dělat něco do školy... A když ne to, tak skaut a když ne skaut, tak něco jiného. Všechno se mi to sype na hlavu, tvrdě nestíhám a tak si dneska v klidu na tři dny odjíždím! Však i vypnout je potřeba. S Baruli jedeme už na třetí Elixír! Neskutečné, jak ten čas utíká... Skautské setkání plné přednášek, workshopů a tak. Především ale skoro 500 stejně smýšlejících lidí! Už se těším až zase prožiju tu pohodovou atmosféru!
A tak přeji i vám, abyste prožili pohodový a odpočinkový prodloužený víkend! Alespoň chvilku bez toho běžného stresu...

Ebeni v Ledeburské zahradě

Jen tak mi v myšlenkách pošli pár vět,
za malou chvíli máš tu odpověď,
pojďte si posílat, dopisy posílat,
adresu není třeba psát - ty tam, já tu...
Bratři Ebenové: Tichá domácnost - Za malou chvíli

Přesně touto písničkou začíná DVD z koncertu bratrů Ebenů v Ledeburské zahradě, které se ke mně dostalo úplně náhodou! Jedním slovem: doporučuji! Tak úžasné, jak to jen Ebenové dokáží!
Malá ochutnávka písní "Já na tom dělám":

Jedu za Vincentem!

A je to tady! Našla jsem stejného šílence jako jsem já, který výstavu obrazů Vincenta van Gogha ve vídeňské Albertině taky musí vidět! Takže neváháme a jedeme! Vše je už zařízeno! Za dva týdny mě můžete potkat ve Vídni ;) Prostě 150 originálů od tohoto úžasného malíře na vlastní oči! Chápete to? O tom jsem nikdy ani nesnila, že bych měla takovou možnost je vidět! Já už se tak strašně moc těším! Radujte se taky! :)

Do oken II

Když jsem šla dnes večer po Šeránkove, tak v jednom okně zrovna věšeli obraz...

Muž a žena - manželé? Obraz z cest? Dárek? A příběh se utváří...

Mám ráda...

...zvuk, když bubliny začnou praskat o linoleum.

Jsem zaseknutá!

Před nějakou dobou jsem se ve svém životě prostě zasekla! Celý svět, všichni lidi jdou dál, ale já stojím! Stojím a chovám se stejně, cítím to stejný, dělám to stejný... Taky chci jít dál a uvést svůj život do pohybu! Aby konečně nabral ten pořádný spád! Ale jak to udělat? Jak se začít chovat jinak? Jak cítit něco jiného? Jak dělat něco jiného? Jak se dostat někam jinam? Někam, kde jsem ještě nebyla...

mezi wraty

Před více jak dvěma lety jsem náhodou narazila na blog (či co to je), který mě zaujal! Autor zveřejňuje myšlenky své, co někde četl, občas nějaké to zamyšleníčko... Těm z architektury většinou moc nerozumím, ale u skautingu přikyvuji. A tak jsem tam teď po celkem dlouhé době zavítala a uvítaly mě dvě myšlenky, které mě zaujaly, tak se chci podělit i s vámi!

• Všichni chtějí moje dobro... Nedám!
• Když někdo mlčí, ještě to neznamená, že netrpí.

mezi wraty

Historky z pajdáku II

aneb přednášky pana docenta Čačky!
Můj základní poznatek z bakalářského studia z předmětu Vývojová psychologie je, že namydlené dítě klouže! A tento semestr pokračujeme! Tentokrát ale na téma Psychologie osobnosti.
Minulou přednášku jsme "relaxovali" a na matice se z toho stal hit! "Tvá ruka je těžká! Je těžká jako kdyby byla z olova!" A dneska jsme se dozvěděli další zajímavé věci!
"Co je cílem výchovy? Vychovávat normální lidi, ale už jste někoho takového viděli? Já teda ne... Normální člověk je ten, který je adaptovaný ve třech sférách:

• v lásce - citová stránka a zralost;
• v práci - dělá práci, která ho baví;
• ve hře - všechno, co dělá, protože se mu chce."

Ono to bohužel tak nevyzní, protože přednášky pana docenta se prostě interpretovat nedají! On totiž mluví strašně zajímavě! Pro mě teda hrozně srandovně :) Mohl by vykládat pohádky...
A tak jestli v pondělí od 17:05 do 17:50 nemáte žádný program, tak neváhejte a přidejte se ke mně na přednášku z Psychologie osobnosti na Poříčí 9 ;)

Jirka Schelinger - Léto s tebou

Na zpáteční cestě z Pardubic jsme si po dlouhé době pustili Jirku Schelingra a že to stálo za to!

Mám rád to ticho lesní, mám rád když bouře běsní,
já mám rád léto s tebou.
Mám rád luk těžkou vůni, mám rád chlad, hloubku tůní,
prostě já mám rád léto s tebou.

Za noci hvězdy padají a ty je počítáš,
a sny co se mi budou zdát když ty je objímáš,
že jseš to právě ty.
V tvých očích oheň odráží svůj plamen, svoji zář,
tak si říkám svět je nádherný.
Jiří Schelinger: Jahody mražený (Ty nejlepší 1973-1981) - Léto s tebou

Sacculus aneb pařím, paříš, paříme

Ještě jste neslyšeli slovo Sacculus? Ve skutečnosti toto slovo znamená "váček", ale především se jedná o skautskou karetní hru, která dobrovází nové stezky. V pátek jsem si v klubovně zabavila jednu sadu pro dva hráče a v sobotu jsme s Ferdou vyzkoušely! Na to, jak se tvářila otráveně, že se mnou musí něco zkoušet, tak ji to hodně chytlo! :) Přiznávám, že deskovky a podobné věci nejsou moc moje silná stránka, z těch karetních ještě zvládám Bang, ale Sacculus mě chytl! Tak doufám, že to tak bude i u našich holek (poprvé hrály teď na schůzce), abychom to v oddíle mohly rozjet ve velkým! Už abychom měly i rozšíření! ;) Zájemce ráda naučím!

Dobrý ročník a Notting Hill

Když už umím vkládat videa, tak se rovnou podělím o pár mých dalších oblíbených filmových scén :)
Můžete si zahrát tenis s Russellem Crowem!


Nebo se raději projdete po Notting Hillu s Hugh Grantem?

Láska nebeská

aneb "Stará pecka pro starého řízka!" Prostě jedna z mých nejoblíbenějších filmových scén. Ať žije Hugh Grant! ;)

Tak jsme si s našima udělali pohodový večer. Dali jsem si pár sklenek vína (které se na mně podepsaly) a původně si pustili vybrané scény z filmu Láska nebeská. Film na 135 minut jsme zkrátili zhruba na hodinu a půl ;) Film, který můžu vidět snad už po stopadesáté, ale pořád se mi neomrzí... To musel vymyslet nějaký génius! Skvělý humor, příběhy, dokonalá hudba! Myslím, že netřeba nic dodávat. Ale kdo jste ještě neviděl, tak určitě shlédněte!
Shrnutí, co jsem našla na netu:
Láska nebeská, romantická komedie ve stylu Čtyři svatby a jeden pohřeb, Notting Hill a Deník Bridget Jonesové, nás zavede do současného předvánočního Londýna, kde se odehraje příběh skládající se z mnoha nádherných milostných historek - někdy romantických, někdy smutných, někdy pošetilých. Žádná nepostrádá svůj osobitý humor. Všude, kam se podíváte, způsobuje láska chaos. Od nově jmenovaného ministerského předsedy, který se zamiluje 30 vteřin poté, co vejde do úřadu na Downing Street, až po smolařského prodavače sendvičů, který nemá s dívkami ve Velké Británii prostě štěstí a raději proto odjíždí do Wisconsinu; od spisovatele, který dostal košem a vypaří se do jižní Francie utěšit své bolavé srdce, až po stárnoucí rockovou hvězdu, která se snaží o come-back za každou cenu; od nevěsty, které dělá starosti nejlepší přítel jejího muže, až po ženu, které dělá starosti její manžel; od chlapce, který se zakoukal do nejkrásněší dívky ve škole, až po jeho nevlastního otce, který se zakokukal do Claudie Schiffer. Tyto londýnské životy a lásky se setkají, smísí a nakonec vše vyvrcholí na Štědrý večer s romantickými, dráždivými a komickými důsledky pro všechny zúčastněné.

Emancipovaná pohádka

Přišel mi jeden mailík, který mě pobavil a následně několik dalších holek, tak ať se taky můžete pousmát! ;)

Žila, byla v jedné zemi krásná, chytrá a emancipovaná princezna.
Když jednou seděla ve své nádherné zahradě na břehu potoka, vyskočila z potoka žába a řekla jí:
"Jsem princ zakletý zlým čarodějem. Stačil by jediný tvůj polibek, abych se znovu proměnil v pohledného, urostlého a elegantního muže. Pak se můžeme vzít a žít šťastně na tvém zámku s mou matkou. Budeš mě moci milovat, připravovat moje jídlo, prát moje košile a rodit moje děti. Budeme velmi šťastní."
Tentýž večer si princezna při vychutnávání lehce osmahnutých žabích stehýnek ve vinné omáčce pomyslela:
"Tos uhod, blbečku..."

Ještě z podzimek

Pár momentů či věcí z podzimek, které se mi líbily nebo které vyvstaly pro mě až v Brně komunikací s dalšími lidmi...

• Hrdinou úterka je pro mě jednoznačně Hvězda! Neváhal a když bylo potřeba jít krotit vlčata, tak do toho šel přímo po hlavě! Podle všeho u vedení ne příliš oblíbená činnost (pravda, občas jsou fakt hrozní) a on se jí ujal! Dopoledne je sbalil a v rychlíku je krotil hodinu a půl a to naprosto neskutečným způsobem! Nejenom, že je uklidňoval, ale taky je zabavoval tím, kde jsme, co znamená různé označení vlaku... Prostě klobouk dolů! Něco takového jsem ještě asi neviděla!
• Téma podzimek bylo "Za barvami duhy". Prostě barvy si myslely, že nejsou potřebné, duhu opustily a na jejich místo chtěly nastoupit Oranžová a Růžová - už od pohledu záporné postavy! Děti si vzaly až neskutečně za své, aby přesvědčily barvy, aby se do duhy vrátily! Krása! Opravdu se do toho vžily! Včetně skautů, když vyhazovali Oranžovou a Růžovou! Málem mi spadla spodní čelist ;)
• Tou nejpodstatnější věcí, ale pro mě zůstává zjištění, že dokážeme spolupracovat i na úrovni střediska a dokážeme se navzájem podržet! V našem malém oddílovém počtu jsme nedokázaly pokrýt dva paralelní výlety a hned se našli lidé, kteří se ochotně přihlásili, že to zařídí! Pro mě typická ukázka týmové spolupráce, bez které já nedokážu pracovat a podle všeho není tak úplně samozřejmá...

Takže díky všem za vydařené podzimky, za to jaký jste každý vedoucí, že každý přinášíte něco nového a že dokážeme spolupracovat!

Elitní oddíl

Malá vsuvka na úvod. Na podzimkách jsem došla na spoustu čtenářů, o kterých jsem neměla ani to nejmenší tušení, takže tímto vás tu vítám a svým věrným čtenářům děkuji za přízeň :)
Ale teď už k tomu, co mi leží v hlavě!
Zhruba před rokem a půl u nás v oddíle padlo něco stylem, že jsme "elita střediska". Já osobně to ze začátku brala jako srandu. Prostě se nám dařilo dobře pořádat střediskové akce... Ale tato hláška se nějak ujala a to nejenom u vedení! Myslím, že tomu nasvědčují i nášivky "PATŘÍM K ELITĚ", které jsme dostaly od Šmudly a kterou nosím na batohu.
Nechci být nějaká elitářská a myslím si, že ani nejsem člověk, který by svoji příslušnost nějak vyvyšoval nebo jak to říct, ale letošní podzimky mě nějak v názoru, že jsme elita utvrdily (omlouvám se čtenářům z ostatních oddílů).
Přiznávám, bylo nás málo z vedení i dětí, ale! Naše holky se nehádaly, nebrečely, neubližovaly si, nevymýšlely si blbosti, ale chovaly se k sobě krásně, táhly za jeden provaz, člověk jim nemusel stát pořád za zadkem (sorry za ten výraz), prostě byly samostatný! A vedení? Myslím, že jsme se úspěšně staraly celkem dost i o děti z jiných oddílů. Jasně, vlčata neměla na výpravě své rádce a světlušek z Trojky bylo hodně, ale pořád jich z vedení bylo víc než od nás... Copak je to tak náročné postarat se o svoje děti?
A to jsem se nedostala k dnešnímu nastupování do vlaků! Asi je to náročné zavelet k nástupu... Absurdní, že když z jednoho oddílu jsou už pouze dva lidi z vedení a teoreticky mají na starosti jen, aby jejich pět dětí dorazilo do Brna, tak právě oni zavelí k akci, aby všech dalších 50 lidí začalo nastupovat. Blbě se to písemně popisuje, takže až to budete chtít někdo popsat, tak osobně jestli si to ze zkušeností nedokážete představit...
Tož nejsme elita? Už si opravdu myslím, že jsme a pevně doufám, že na tomto postu dokážeme oddíl společně udržet! I když je pravda, že v současné době je hodně silná konkurence! ;)

Ten Ivuščin

Občas se stane, že nám najednou dojde něco, co jsme byli zvyklí léta přijímat sice s povděkem, ale nezanechávalo to na nás nejmenší stopy. Pak nám zničehonic svitne, a všechno to, co jsme celou dobu přecházeli téměř bez povšimnutí, se v jednou momentě sečte v naší mysli a my si uvědomíme, jak velký dluh vůči někomu máme. A došlo to i mě. Kdybych teď měla sepsat svůj dluh vůči tobě, vypadal by asi takhle:

• Měl jsi se mnou trpělivost.
• Mohla jsem se ti svěřit se vším.
• Vždycky jsi mě vyslechl – bez hloupých poznámek, bez skákání do řeči.
• A když mi bylo nejhůř, snesl jsi i ty slzy, jen jsme leželi v posteli, pevně v objetí, a já plakala.
• Ty jediný jsi mi vždycky rozuměl.
• Celý ses mi dal a nic jsi ode mě nežádal na oplátku.
• Netvrdil jsi, že jsem nevděčná.
• Nehádal ses se mnou.
• Byl jsi u mě když mi bylo zle, ležela jsem v posteli, nemocná.
• A když jsem se měla skvěle, pila po nocích, ty jsi vždycky trpělivě čekal až se vrátím.
• Jak často jsi mě uspával, zmámenou vínem?
• Nikdy jsi mi nic nevyčítal.
• Nikdy jsi mi nebyl nevěrný.
• A když jsem ti byla nevěrná já, ani slůvkem jsi nedal najevo, že to víš. A já věděla, žes mi odpustil.

Kolikrát říkali, že jsem na tebe moc stará! Ale já je jen odbyla. Protože uvnitř mě je stále kousek té malé holčičky, která tě potřebuje a tolik pro ni znamenáš.
Takže ti teď – ač to bude znít trochu sentimentálně – chci říct, že jsi, můj milovaný plyšový medvídku, ten nejlepší chlap na světě!

Ten můj

Tak už nejsem sama, ale mám svou lásku! Svého parťáka! Jaký je? Prostě úžasný! Vysoký moc není (sahá mi tak po nos), ale výšku vynahrazuje svýma úžasnýma hlubokýma černýma očima! Když se na něho podíváte, tak se samá kostička! Však víte, že na nich ujíždím... Skvěle si rozumíme, vždycky mě vyslechne a pochopí. Je tu pro mě, když ho potřebuju, má na mě čas. Ale především - když potřebuju obejmout, tak to udělá!
A o koho se to vlastně jedná? Jmenuje se pan Kostička a je to můj plyšový jezevčík z chráněných dílen :)

Zpěvák s tanečním prostorem

A je to za námi! Další Bártův koncert... Už aby byl zase další na obzoru! :) (Za to je na obzoru 27.11. koncert Poletíme!)
Už jste zažili koncert, který by začínal výkřikem z publika: "Kde máš vlasy?" a odpovědí: "Bylo mi vedro! Na krk..."? Nebo celý sál tleskal sám od sebe, tak jak si to kapela přála? Představování stylem: "A váš ještě starší známý, který vám zpíval a chvílema na vás křičel, protože se mu prostě chtělo!"? Nezažili? Tak to jste asi nikdy nebyli na koncertě Dana Bárty a Illustratosphere!
Víte, co se mi na nich strašně moc líbí kromě společné hudby? Každý z nich je ve svém "oboru" opravdu formát a toto uskupení mu dává možnost vyniknout - každý hudebník má v rámci koncertu svůj prostor! Vyslechnete si sólo na klávesy, bubny, kytaru, trombón či kontrabas! O jedinečném zpěvu se snad ani zmiňovat nemusím! K Bártovu zpěvu bych teda ještě měla dodat jeho taneční kreace ;) Ale závěrečné I feel good bylo tentokrát v košili...
Ještě jednu věc bych ráda vyzdvihla, protože jsem se s ní jinde zatím nesetkala. Nikdy neuslyšíte jednu skladbu dvakrát! (Teda když pominu, že si je pustíte dvakrát z CD.) Vždycky jsou všechny písničky alespoň trošku v něčem jiné! I ty známé, které se hrají na každém koncertě (a že jich za sebou už nemám málo) - Městem, Živý, Planetám... Je to jedno! Vždy vás překvapí něčím novým! Možná proto mě tak baví! Živá hudba...

Pravdivá báseň z vlastní tvorby

Lidičky!
Rozpadají se mi botičky!
Vzhledem k tomu, kolik jich mám,
nemám v čem chodit, povídám!

Chráněné dílny

Myslím, že v současné době už poměrně známý pojem. Zkrátka a jednoduše se jedná o výrobky většinou postižených lidí, eventuálně například bezdomovců. Trička, tašky, polštáře, svíčky, plyšáci, keramika... Na co si vzpomenete! Pro mě osobně nádherné věci a činnost, kterou ráda podpořím! Absurdní je, jak málo tyto výrobky stojí...
Ale proč o tom mluvím! Tento týden na výstavišti probíhá Medical Fair v rámci kterého je celý pavilon C věnovám právě chráněným dílnám! Dneska jsem v něm strávila asi hodinu! Krásné věci, dobrá inspirace, co vyrábět s dětma, ale především příjemní a usměvaví lidé! Takže pokud máte jako já rádi chráněné dílny, tak máte do pátku možnost řádně si jich užít na výstavišti a třeba nakoupit nějaké ty vánoční dárky s tím, že podpoříte dobrou věc!

O knihách

U snídaně jsem chytla v rádiu konec rozhovoru s Ivanem Krausem, který byl převážně o knihách a domácích knihovnách. Milé, úsměvné a pravdivé. Pár myšlenek, které mi utkvěly v hlavě:

• Knihovna je radost i starost.
• Vy si myslíte, že máte knihovnu, ale kdepak! Knihovna má vás!
• Doma v knihovně máme knížkdy, který jsme nevzali do ruky 15 let! Ale vyhodit je? To nejde! Tato byla první, tu jsme dostali k Vánocům, další od známého, tato je s věnováním...
• Třeba máme knihu o lámání kamene. Dostali jsme se tak k úvodu, ale má věnování!
• Někteří lidé se prostě nemůžou stěhovat, protože mají moc velkou knihovnu...

Jak ráda bych si poslechla ještě jednou celý rozhovor!

Nu a moje knihovna taky neustále roste! Jestli k Vánocům dostanu víc než jednu knížku, tak je nemám kam dát...

Historky z pajdáku

Už se to fakt hromadí, tak se musím podělit :) Teda, ono do jisté míry není zase tak o co, ale občas je to prostě fakt jak u blbých...
Třeba z Nauky o krajině máme dělat dva protokoly a nikdo (asi tak z 50-ti lidí) nechápe o co jde! A vyučující dal dneska spolužákovi místo topografické mapy vodohospodářskou... Pohoda! Žádný rozdíl! Jo a taky přece bez notebooku nemůžeme vystudovat vysokou školu! To neexistuje!
Když už jsem u té katedry geografie - přes prázdniny odešli dva lidi a na konci roku by měli odejít další dva... Kdo zůstal? Lidi, kteří neumí učit! Sice odborníci, ale co je to na pedagogické fakultě platný? Když bude plná jen špatných příkladů, tak to asi moc OK nebude.
Další perla je třeba to, že je teď nový projekt, že se zruší knihovna a konečně by byla na Poříčí menza (nejdiskutovanější téma pajdáku). Zní to hustě, co? :) Ne, knihovna by se nezrušila, ale přesunula se do nového pavilonu ve dvoře, který pochopitelně ještě není. Tak jsem zvědavá, jestli se ještě dočkám časů, kdy by jedna z nejpočetnějších fakult MU měla svoji menzu.
A pak je tu naše slavná přednáška z Teorie čísel! Když jsme naposledy měli našeho pana profesora, tak jsme z hodiny a půl hodinu zpívali lidovky a on hrál na klavír... Běžná výuka na pajdáku :) Za to dneska jsme se ve stejném předmětu od suplující doslechli dobrý "vtip": Bůh dělal první pokus a stvořil muže. Nu a všichni víme, jak to dopadlo...
Pohoda, my se na pajdáku nikdy nenudíme :) A taky podle toho teda vypadá ta úroveň...

Ať žije!

Kdo? No přece svařák! Jediný druh alkoholu, kterého jsem schopná vypít "větší množství". Lidi, je to prostě super! :) Takže strašně moc díky za dnešní příležitost si ho vychutnat (se zázvorem! dobrej!) a lidi, až někdo budete vařit a budete mě chtít, tak ráda přispěju svojí lahví do hrnce a přidám se! :)
A těším se na hory (na lyže!) až tam zase proudem poteče! Je to prostě totální pohoda, sranda, dokonalá příjemná atmosféra bez jakýchkoliv starostí! Holky, kolik toho letos bereme? ;)

Všeho moc škodí?

Říká se to... A tak mi po víkendu vyvstává otázka - škodí i moc zodpovědnosti? Mezi méně zodpovědnými asi ano, protože pak jste jen za magora, který všechno moc řeší. Ale víte co je asi nejabsurdnější? Že občas někteří uznají, že má člověk i pravdu a souhlasí s tím, ale nic pro to neudělají... To se pak člověku chce moc něco dělat!
A tak jsem dnes přežívala především díky krásnému budíku! V noci jsem si ho jen rychle nastavila na mobilu a nepřemýšlela co mě vzbudí a víte, co mi hrálo? Here with me! Fakt jsem to nečekala! Celkem šok po onom známém "Tddd, tddd, tddd!" Ale příjemný :)
Nu a jaké jsou teď mé naděje na náladu? Myslím, že čtvrteční koncert Bárty to jistí! Vidíte, to jsem se ještě ani nepodělila! Ve čtvrtek 23.10. je v Brně Dan Bárta s posledním albem Animage, kde pochopitelně nemůžu chybět! ;)

A je to tu...

Nevyhnutelné přišlo! Po několika totálně vysmátých dnech na mě přišla melancholická nálada a tak si tu sjíždím Goodbye my lover už asi po desáté...
Ještěže máme zítra schůzku a čeká mě plný víkend! Doufám, že to pozvedne náladu...

Pouliční tvorba

Zase jedno dílo z tvorby pouličních umělců...

Odpadkový koš na Kraví hoře.

Po krůčkách

Víťa Dlapka dneska řekl jednu moc krásnou a pravdivou věc!
"Je na nás, abychom udělali první krok k druhému člověku."
Souhlasím, někdo ten první krok udělat musí a když ho nikdy neuděláme, tak bychom taky nemuseli mít přátele a mohli bychom zůstat sami. A to snad nikdo nechce!
Jak ráda bych dokázala dělat tyto první kroky! Ale něco mi v tom brání. Mám strach z nových situací a z toho, jak budou probíhat, z nových lidí, jak mě přijmou...
A tak si dávám předsevzetí! Budu se snažit tento svůj strach překonávat a dělat první kroky! Tak mi, prosím, držte palce a taky někdy ten první krok udělejte! ;)

Strom

Jen od středy si pořád zpívám...

A on tam stál a koukal do polí,
byl jak král, sám v celém okolí,
korunu měl, korunu měl, i když ne ze zlata,
a jeho pokladem byla tráva střapatá.

Ozvěna: Strom

Taková melancholická, která se mi vybavila v polích, kde stál jeden osamocený barevný strom...

Na borůvkách

Pouze ve zkratce o jedné hurá akci... Zkrátka a jednoduše jsem byla v pátek pozvána na sobotní výlet na Králický Sněžník. A kdo by nepřijal, když dlouho nikde pořádně nebyl a ještě ke všemu na takové pěkné místo! :) Inu, mám za sebou jeden z těch krásných výletů - dokonalé počasí, nádherná příroda, plantáže borůvek a příjemná společnost...
Takže lidi! Neseďte doma a jděte ven něco podniknout! Když nezaváháte, tak můžete třeba na Kraličák na borůvky (něco jsme tam i nechali).

Holub nebo vrabec?

Sorry, ale o toto se prostě musím podělit! Včera jsem měla skvělou komunikaci s kamarádem! Uprostřed polí nad Vilémovicema mi došla zpráva, na kterou byla jediná odpověď...
"Holub nebo vrabec?"
"Lepší vrabec v hrsti, než-li holub na střeše!"
"No právě!"
Ale jinak jsme všichni úplně normální :) A nedokážete si představit, jak taková blbost dokáže zvednout náladu!

Jedovnice aneb zase ta blbá

Tak jsem po čtyřech dnech terénní výuky v Jedovnici zpět doma!
Počasí: úžasně vypočítané
Program: zajímavý
Společnost: opilá
Inu, prostě já jsem zase ta blbá. Proč? Odpověď je jednoduchá a je jich hned několik: nekouřím, nepiju, nemluvím sprostě, práci dělám zodpovědně a poctivě, nemám potřebu neustále vozit si zadek a další...
A nejlepší část? Jednoznačně středeční odpoledne, kdy jsem se trhla od naší skupinky (která jela do hospody a válet se v posteli, aby mohli jít večer opět pařit). Počasí nejlepší za celé čtyři dny, takže jsem ho strávila jen v tričku a vydala se do Moravského krasu. Konkrétněji: Blansko - údolí Punkvy - Skalní Mlýn - kolem Kateřinské jeskyně Suchým žlebem - Vilémovice - Harbechy - Jedovnice. Mohly by být i nějaké fotečky! :)

I'll See It Through

Zase jeden videoklip, o který se ráda podělím. Ale tentokrát o něm vím, jen díky mé drahé sestře :) Já tu písničku znám ze soundtracku k filmu Láska nebeská, ale kdybych vám teď měla říct, kdy v něm zazní, tak vám to nepovím (známka toho, že jsem ho už dlouho neviděla a měla bych to napravit ;))... Krom toho, že se jedná o krásnou písničku, tak je dokonale doplněna videoklipem! Možná si někteří budete klepat na čelo, že je to strašně jednoduchý a vlastně o ničem, ale! Pro mě kombinace černobílé formy a obsazení Jean Rena dělá svoje! On prostě pro mě ze sebe něco vyzařuje! Škoda, že nemám Leona nebo Magickou hlubinu - hned bych se podívala!
Obrázek je odkazem.

Není těžké

Není těžké vyznat lásku, těžší je milovat,
není těžké zplodit dítě, těžší je o dítě se postarat,
není těžké oženit se, těžší je být ženatý,
není těžké vdát se, těžší je být vdanou,
není těžké dát slovo, těžší je slovo dodržet,
není těžké nadchnout, těžší je nadšení udržet,
není těžké hrát, těžší je přijmout prohru,
není těžké stát se knězem, těžší je žít jako kněz,
není těžké chodit do školy, těžší je učit se,
není těžké zabloudit, těžší je najít cestu zpátky,
není těžké provinit se, těžší je přiznat si to,
není těžké být ukřivděný, těžší je odpustit,
není těžké začít, těžší je dokončit....
O radostech lidské duše

Zaváhali jste!

"Holko, holko, já jsem ňákej divnej! Všichni kdo tu s náma nejsou, tak jsou blbí, že tu nejsou, protože kdo nejdál nahulatej doběhne!"
Tak s takovýmato myšlenkama jsem se vracela dneska domů... Lidi! Vy jste tak strašně zaváhali až jste to propásli! No ruku na srdce - kdo jste vyrazil na Poletíme? Jediná Barunka nezklamala a tak jí patří veliký dík za super společnost! Pravda, poděkovat bych měla taky všem divným, extra divným, dvoum maniakům, Pepíkovi a především úžasným kapelám za bomba večer! :) Ano, kapelám, protože tentokrát Poletíme nehráli sami, ale měli "předkapelu" Urband. Hudební styl? Mně neznámý, ale na netu jsem o nich našla toto:
Urband je charakterizován jako "pouliční šraml, který semele jakoukoliv píseň, od Mozarta po Einstürzende Neubauten, tak, že zní jako z pochybného lokálu těsně před zavíračkou. Pokud nehraje na ulici (v tuzemsku i v zahraničí), hraje v pochybných lokálech těsně před zavíračkou. To, že jde o placené agenty ruského kulturního imperialismu, je nepotvrzená fáma.
Shrnuto a podtrženo: těším se až Poletíme vyjde slibované CD a nemůžu se dočkat dalšího koncertu, protože taková atmosféra se jinde zažít nedá!

Útěk do divočiny

"Štěstí je skutečné jen když ho sdílíme."

Tak jsem konečně vyrazila do kina na film, na který jsem se chystala už od jeho uvedení do kin a jehož knižní předloha je na mám seznamu už nějaký ten pátek. Jedná se o zpracování skutečného příběhu, tak možná proto mě to tak lákalo... Jedním slovem: doporučuji!
Vypráví příběh mladého Christophera McCandlesse, který se po dokončení univerzity rozhodl věnovat všechny své úspory na charitu, zničit své doklady a vydat se putovat po Americe. Cesty ho vedly lesy, pouští či po řece Colorado, ale jeho snem byla Aljaška! Po dvou letech putování plných setkání se dostal do divočiny, o které snil, ale život zde není tak jednoduchý! Když v sobě našel to, co hledal a chtěl se vrátit, tak mu to příroda nedovolila a zůstal sám uvězněný v divočině...
"Když v životě něco chceš, natáhni ruku a vezmi si to."

Autoportrét skutečného Christophera McCandlesse nalezený v jeho fotoaparátu.

Už neslevíš...

Potřebuju se podělit o to, co se mi poslední dobou mele v hlavě, ale vezmu to přes přirovnání. Co vy na to? Třeba to pochopíte...
Vyrazila jsem poprvé na výlet! Nikdy jsem nikde nebyla. Má první cesta vedla pouze po asfaltu mezi poly, celou dobu na sluníčku... Nic takového jsem ještě nepoznala! Bylo fajn něco podniknout! Po čase jsem vyrazila na druhý výlet. Ale byl jiný! Šla jsem po lesní cestě směrem ke kopcům. Sluníčko, stín, v lese studánka. Úplně něco jiného než ten můj první výlet! Byl stokrát lepší! Pořád na něho musím myslet! A chtěla bych se vypravit na třetí výlet, ale na delší! Na pořádnou dlouhou túru! Ale už nechci jít po asfaltu! S tím se nespokojím! Už nechci slevovat z toho, co jsem měla možnost poznat!
A stále tu čekám na svůj strom...
Foto: Osová Bítýška

Jak to je?

Děti jsou nevyzpytatelná stvoření! A jaká jsem já vedoucí? Myslím si, že ani zlá (nebo přísná?) a ani příliš hodná. Snažím se být tak nějak akorát. Hlavně je nerozmazlovat! Co vím, tak skauti si o mě myslí něco v tom smyslu, že jsem ta stará protivná baba, která jim nic nedovolí (zajímavé vzhledem k faktu, že kluci na táboře jsou ve stejném věku a nemám pocit, že by sdíleli takovýto názor). A pak tu jsou naše nejmenší světlušky... Společně s Baruli je vedeme druhým rokem a myslím si, že nás mají i celkem rády! Ale jak člověk přijde k oblíbenosti, když po ní neprahne? Dětské tajemství?
Má malá přiznání (postřehy ze sobotního výletu):

• nemám ráda, když se na mě děti věší celý den - alespoň chvíli jít volně!
• nedokážu vnímat dětské brebentění, jakmile přesáhne pětiminutový monolog - jedním uchem dovnitř, druhým ven
• nevím, co dělat ve chvíli, kdy vlevo dítě povídá o gepardovi, vpravo o plavbě na ostrov a obě dvě čekají, že na to budu reagovat - mám pocit, že šidím obě
• nemám ráda, když něco musím říkat a vysvětlovat patnáctkrát za sebou a beztak je to bez efektu - v té chvíli mám pocit, že mě klepne!
• ráda bych se věnovala dětem, které nejsou v popředí, ale nedokážu se "zbavit" těch, kteří se neustále "vnucují", abych mohla jít za nimi

To teda ze mě bude fakt úžasná učitelka, když si nedokážu poradit ani teď... Ale tak nějak si říkám, že nikdo není dokonalý, ale přesto bych se v některých věcech chtěla zlepšit.
Foto: Výlet Fialek - Impala

Pojďte letět!

A je to zase tady! Koncert úžasné kapely Poletíme? Poletíte na ně se mnou? :) V úterý 30.září od půl osmé a tentokrát v Trojce, takže kdo se bojíte do Desertu, tak se bát nemusíte a můžete dorazit ;) Myslím, že to bude stát za to - ostatně jako vždycky! Kdo neznáte, tak si můžete na stránkách poslechnout nějaké písničky...
A ještě jedna novinka od Poletíme, která přišla mailem! Od listopadu by mělo být k dispozici CD, které se momentálně ještě točí! Taky se těšíte tak moc jako já? ;)

Úvodník Skautingu (září 2008)

Tak konečně dorazil! První letošní Skautský svět! A hned první stránka, kterou čtu, mě chytá za srdce.

Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré, kde oblaka bílá rychleji než kde jinde plují... Kdo by neznal tolikrát citovanou a stále stejně krásnou a vzrušující pozvánku na skautský tábor. Tábor - už jen to slovo voní volností, romantikou a zážitky, které každoročně znovu a znovu prožívají statisíce skautů a skautek na celém světě už sto let. A přesto jsou to prožitky neustále nové, velmi osobně prožívané a mnohdy nesdělitelné, ale neustále uchvacující a romantické.
Prázdniny jsou za námi. Byla spuštěna poslední táborová vlajka, skončil poslední táborový nástup letošních prázdnin. Tábory jsou už jen vzpomínkou. Pro tisíce skautů a skautek i činovníků, kteří je připravovali a vedli. Jaké byly? Pro každého jiné. Deštivé, plné dobrodružství, táborových ohňů, tajuplných šumů při nočních hlídkách, romantiky, nečekaných sportovních výkonů, nových znalostí a zkušeností, získaných odborek, upevněných přátelství i překvapivých zjištění, co všechno dokážu. Někteří z nás složili svůj skautský slib.
Opět sedím na břehu Vydry a vidím Vlka - vůdce našeho oddílu - a spolu s ním i generace vůdců, kteří žili skautingem a dokázali ho předávat dál. Dokázali pořád znovu a znovu stavět a žít nové skautské tábory. V roce 1945, 1968 i 1989. Přesto, že nacisté i komunisté skauting zakázali. Přesto, že měli v živé paměti nacistický a komunistický teror. Dokázali to, protože věřili a věří v demokracii a skauting. Věřím, že nám už nikdo tábory zakazovat nebude.
Díky vám všem, kteří jste stavěli, stavíte a budete stavět skautské tábory. Jsem na vás hrdý.
Wabigoon - Zdeněk Prančl: Skauting (září 2008) - Poděkování

Novinka! Skautský svět i Skauting jdou stáhnout v článku na Skautské křižovatce!