Zelené koule: Biopunková recitace

Tož tak se jmenuje demo kapely, ve které hraje jeden náš vyučující. Narazila jsem na to ale úplně náhodou ze stránek Veselé zubaté. Musím říct, že něco takovýho jsem opravdu ještě neslyšela ;) Řekla bych to asi tak, že ekologičtí aktivisti hrají... hm... punk? Možná kecám, ale vycházím z názvu. Jednoznačně stojí za to si něco od nich poslechnout, protože texty jsou opravdu zajímavé! Celé demo je možné stáhnout si na stránkách Zelených koulí.

Malá ukázka textu:

Jak mě tak napadá, když vši si probírám

Ráj a mír na svý hlavě mám

Každou veš na svý hlavě znám

Já mastnou hlavu mám, mastnou hlavu mám

Zelené koule: Biopunková recitace - Vši

Kino

Snad nikdy se mi nepoštěstilo být dvakrát za víkend v kině!

V pátek jsme celá rodina vyrazili na Bobule. Pohodový odpočinkový filmek z jižní Moravy o víně... Žádná věda v tom není, prostě se pobavíte a pokocháte krásnou přírodou!
A v neděli večer jsem vyrazila podpořit naši Lucernu a shlédnout Venkovského učitele, ale to už taková oddychovka nebyla. Příběh mi přišel jako celkem silný, Pavel Liška v hlavní roli byl opravdu úžasný a nějak mi sedla kamera. Byla taková jiná, pěkná, prostě se mi líbila :)
Takže pokud nemáte co dělat, tak vyražte do kina! Na oddechovku Bobule nebo na náročnějšího Venkovského učitele.

Každej je nějakej

A: Piš něco :)

B: .- .... --- .---

A: ?

B: Sem chodila do skauta :-P

A: 100001100010

B: ?

A: Já na informatiku :-D

Komentář: Každej je nějakej

Odchod

Často se ve skautu setkávám s lidmi, kteří v mém věku končí. Končí s vedením oddílu nebo dokonce celkově s činností. A já stojím na začátku! Oddíl mám teprve převzít, těžko říct na jak dlouho a kolik lidí se kolem mě vystřídá (jen pevně doufám, že mi má externí paměť zůstane věrná!). Prostě je to u nás nějaký posunutý a těžko říct, jestli je to dobře nebo špatně... Hlavně pevně doufám, že ze mě snad bude dobrá vůdkyně!

Úsměv

"...snažící se probíjet se životem s úsměvem :-) "

Nějak mám pocit, že se mi to poslední dobou moc nedaří...

A dál?

Včera jsem byla přivítat zpět v Brně všechny účastníky velikonoční výpravy a tradičně jsem se s pár lidma z vedení vypravila na zmrzlinu (tentokrát to teda byly palačinky) a protože se s většinou vidím jednou za půl roku, tak přišla otázka. "Jak se máš a co děláš kromě školy, školy, školy, školy a školy?" "No, tak třeba skaut, skaut, skaut, tábor a jednu malou válku." Pravda, že nad válkou se kluci trochu pozastavili, ale následovalo: "A dál?" "A dál nic!" "Hm..."

Kde jsem? Doma, ve škole, ve skautu, v oratoři. A dál? Nic.

S kým jsem? S rodinou, se spolužáky (jen ve škole), s lidma ze skautu, s lidma z oratoře. A dál? Nic.

Hm...

Poznámečka: omlouvám se, ale tábor vnímám jako podmnožinu oratoře

Odjezd

Tak a je to tady! Snad poprvé za posledních minimálně deset let chybím na střediskové výpravě! Ověřeno nalepenými cancátky, předcházející roky už chybí, tak netuším, jak jsem na to byla... Přestože jsem dnes nikam neodjížděla, tak jsem se vypravila na sraz, abych děcka i vedoucí pozdravila, popřála pěknou výpravu a zamávala. Nedokážete si představit, jak to byl strašně zvláštní pocit být tam mezi 50-ti lidma s batohama, který jsou natěšený, co společně zažijou a vy nic... Stání na nástupišti, vysmátý děti v okýnku, který si s váma povídají a pak se vlak rozjede. Děcka mávají, vy máváte a pak vlak zatočí a sevře se vám srdce! Tohle už nechci zažívat!

Ještě foto

Dneska se rozběhla diskuze o fotkách a k tomu se ke mně dostal ještě jeden odkaz na stránky od známýho. Tak jsem nějak přemýšlela nad tím, jak já fotím, proč, co, kdy... Ne že bych něco vydedukovala, jen to, že fotím, tak jak to umím a cítím a snad jen že se chci zdokonalovat, vylepšit techniku, ale neměnit. Když jsem právě procházela fotky toho známýho, tak sice krásný, promyšlený, vyhraný a já nevím co všechno ještě, ale oslovila mě jedna. Nejsem žádný fotokritik nebo fotograf, jen obyčejný člověk tak to možná bude tím...

Foto: Lukáš Puchrik - Barevní

Fotokritika

Víťa je na fotky opravdu hodně velký kritik a tak mě vždycky moc potěší, když mi nějakou pochválí - mně, která se za fotografa nepovažuje... Prostě jen fotím, tak jak vidím věci a jak to umím. Snad se budu stále zdokonalovat a k něčemu málu to dotáhnu. Ale o tom jsem teď ani psát nechtěla. Spíš jsem chtěla říct, že Víťa je nejvíce kritický sám na sebe. Určitě je potřeba sebekritika, ale on fotí prostě úžasně! Přesto mi přijde věčně nespokojený, že by to mohl vyfotit líp. Nu, posuďte sami!

A myšlenka? Snad jen foťme prostě tak, jak to cítíme a buďme k sobě jen trochu kritičtí, spíše se chvalme, protože občas to za nás nikdo jiný neudělá...

Foto: Zizu - Na Vyšehradě...hledání motivů dá někdy práci.

Velikonoční výprava

Tak to vypadá, že poprvé (kam moje paměť sahá) nepojedu na střediskovou výpravu... Prostě je toho strašně moc do školy, ale kdyby v úterý nebyla ta hrozná zkouška, tak bych určitě jela! Je to strašně zvláštní pocit! Mrzí mě to, ani nevíte jak...

Normální

Moderní svět si nepřipouští, že je nenormální, protože neví, co je normální.
G. K. Chesterton

Tichý výkřik do tmy

Kde jsi, aby jsi mi změnil život?!?

Vladstudio

Jako každý den jsem mrkla na stránky Vladstudia, jestli tam není nějaká nová tapeta a čekalo mě obrovské překvapení! Nejenom že tam byly dvě nové tapety, ale stránky byly v češtině! Tedy jsou... Milé překvapení! :)
Tapeta Přátelé: "Jsou tak odlišní, ale přesto jsou spolu! Protože jsou přátelé :-)"

Nestíhám!

Nestíhám už ani myslet...
A asi se mi ani nechce...
Takže jsem v pohodě :-)

Navždy Provence!

Jen mě zaujal jeden odstaveček závěrečné kapitoly knihy, kterou jsem dnes dočetla:

Invaze cizích slov do francouzštiny se neomezila, ale pronikla i do kanceláří. Francouzský manažer tak získal le job. Když je toho na něj moc, shledá, že je víc a víc stressé, patrně i z toho důvodu, že se od něj žádá, aby byl un leader v té džungli nazývané le marketing. Ten přetažený ubožák nemá ani čas na to, aby si dal tradiční tříhodinový oběd a musí se spokojit s le fast-food. To jsou jedny z nejhorších příkladů nového jazyka zvaného Franglais. Povznešení pánové z Académie Francaise tím děsně trpí a já se jim ani nedivím. Takovéto hrubiánské nájezdy na jejich elegantní jazyk jsou scandaleux, neboli, abych se vyjádřil moderněji, les pits.

Peter Mayle: Navždy Provence! - Jak vidět život skrz růžové brýle

Cestování

Nevím proč, ale prostě mě popadla touha podívat se na fotky, co jsem za rok 2007 nafotila na cestách - Itálie, Karlovarsko a Slovensko. Přiznávám se - nejraději bych se teď hned sbalila a zase někam vyrazila! Prostě zbožňuju cestování a poznávání nových míst a krajů! Nechcete za mě někdo dodělat třeťák, že já bych si někam odjela? ;) Škoda, že to nejde, ale už se těším na léto!

Praha, město věží

Znáte tento pořad? Je opravdu krásný a vřele doporučuji! Pořad je z dílny Bedřicha Ludvíka, který nás společně s Luďkem Munzarem už zavedl na rozhledny (Rozhlédni se člověče), ke stromům (Paměť stromů), ale také k pramenům řek (Zpět k pramenům). Tentokrát stoupáme s Viktorem Preissem do pražských věží. Každý týden tak stihnete vystoupat na několik věží a rozhlédnout se po naší matičce Praze. Více informací, ale také internetové vysílání, lze najít na stránkách České televize. Poslední díl byl o věžích Staroměstského náměstí a jeho okolí a tu malé zamyšlení:

Jak dlouho trvá, než se tržiště promění v náměstí? A kolik kostelů a věží u toho musí asistovat? Věže Staroměstského náměstí symbolizují rozložení sil české společnosti v dějinách: dva kostely, jedna radnice a jeden měšťanský dům s věžovitou nástavbou. Jaké věže by dnes stály, kdybychom tržiště měnili v náměstí my? Jedna věž supermarketu, dvě věže bank, jedna věž telekomunikační a jedna věž větrací, protože pod náměstím by bylo podzemní parkoviště. Žádný kostel, žádná radnice.

Praha, město věží: Věže Staroměstského náměstí a okolí

Srpen

Tak se mi už začínají plnit prázdniny! Červenec na táborech je jasnej, ale v srpnu mě čeká cesta do Francie. Konkrétně Bretaň a Normandie. Nechci se chlubit, ale už jste někdo strávil narozeniny na Mt. St. Michel? ;) Pak vám povykládám jaké to bylo! Teď už jen doufat, že přežiju bakalářky, abych si to naplno užila!

Disneyband - Zmoklá balada

Refrén písničky, na které momentálně ulítávám...

Čas je to jediný co mi teď zbylo
čas je to jediný co ještě mám
odešel s deštníkem právě když lilo
čas je to jediný co mi teď zbylo
vy pane nevíte co je být sám
Disneyband: Touha city - Zmoklá balada

Čekání na strom

Pro někoho více pochopitelné a pro někoho méně...
Každý čekáme na svůj strom... Někdo ho ještě nevidí, jiný ho má na dohled, někteří stojí u něho a někomu stačí jen jen natáhnout ruku, aby ho mohl očesat! Každý z nás je v jiné fázi a určitě to nejde uspěchat, ale taky pro to konečné očesání musíme něco udělat! Ale mě to čekání už fakt přestává bavit! A co je strom? Strom může být cokoliv! Štěstí, láska, radost,... Takové čekání na Godota.

Ivančický viadukt

Jak se hrabu na internetu kvůli bakalářce, tak jsem narazila na zajímavý článek o viaduktu u Ivančic. Kdo jezdíte směrem na Moravský Krumlov a dál, tak ho jistě znáte! Článek je doplněný fotkami a navazuje na něj další "Mosty umírají vstoje" o demolici viaduktu. Takže přeji příjemné počteníčko!
Pro citlivější povahy doporučuji nachystat kapesník, protože jeho osud je opravdu smutný...

Třetinový systém

Taková myšlenka o učení hlavně pro studenty:

Jednu třetinu se naučíte, druhou si přečtete a na tu třetí se vykašlete. U testu pak třetinu od někoho opíšete, třetinu si vymyslíte a při trošce štěstí poslední třetinu budete umět.

Přátelství...

...je opravdu nade vše! Po letech "mlčení" jsem se obrátila na jednoho starého přítele s prosbou o pomoc. A on? Pomohl, vysvětlil a ani na kofolu se nenechal pozvat. Hlavně jsme totiž skvěle pokecali, shrnuli ty roky a bylo to strašně pohodové posezení! Takže ponaučení: ať jsou přátele jakkoliv daleko, dlouho se s nimi nevidíte a cokoliv dalšího, tak stále jsou tu pro nás! Udržujme vztahy! Vyplatí se to...

Paměť

Psychologové zjistili, že si zapamatujeme přibližně:

• 20% z toho, co slyšíme,
• 30% z toho, co vidíme v grafické podobě,
• ale až 70% z toho, co současně vidíme i slyšíme,
• 80% z toho, co vidíme, slyšíme a hovoříme o tom,
• a až 90% z toho, co nejen vidíme a slyšíme, ale i aktivně vykonáváme.

Podobné výzkumy zaměřené na zapomínání ukázaly, že:

• z toho, co slyšíme, zapomeneme po 3 hodinách 30%, po 3 dnech 90%,
• z toho, co vidíme, zapomeneme po 3 hodinách 28%, po 3 dnech 80%,
• z toho, co současně vidíme i slyšíme, zapomeneme po 3 hodinách 15%, po 3 dnech 35%.

Soňa Hermochová: Teambuilging

Brno

Dneska jsem kolem poledne procházela Brnem a zrovna náhodou vysvitlo sluníčko... Musím říct, že ta naše zlatá loď je opravdu krásná! Jednou až budu mít čas (vidím to na léto), tak musím vyrazit do města s foťákem!

Modelový svět

Až někdy budete mít volné odpoledne, tak neváhejte a vyražte do Modelového světa na Josefské v E-pasáži! Je potřeba trošičku otevřít peněženku, vzít si s sebou dalekohled a mít alespoň hodinku čas (pokud možno bez dětí). A co se vám nabídne? Úžasný svět plný vláčků, postaviček a dalších věcí! Lanovka, zábavný park, svatba s blonďatou nevěstou, nudisti, stávka "Do důchovu ve 30!", skupinka skautů na nástupišti, UFO a mnoho dalšího! Myslím, že když půjdete podruhé, potřetí, tak pokaždé najdete něco čeho jste si posledně nevšimli a pobaví vás to! Vřele doporučuji!