Tak a je to tady! Snad poprvé za posledních minimálně deset let chybím na střediskové výpravě! Ověřeno nalepenými cancátky, předcházející roky už chybí, tak netuším, jak jsem na to byla... Přestože jsem dnes nikam neodjížděla, tak jsem se vypravila na sraz, abych děcka i vedoucí pozdravila, popřála pěknou výpravu a zamávala. Nedokážete si představit, jak to byl strašně zvláštní pocit být tam mezi 50-ti lidma s batohama, který jsou natěšený, co společně zažijou a vy nic... Stání na nástupišti, vysmátý děti v okýnku, který si s váma povídají a pak se vlak rozjede. Děcka mávají, vy máváte a pak vlak zatočí a sevře se vám srdce! Tohle už nechci zažívat!
Žádné komentáře:
Okomentovat