Pár nejenom "tatranských zamyšleníček". (Snad se na mě nikdo nebude zlobit.)
Každý se pohybujeme ve svých akváriích (fajn, občas je to záliv). Jaká jsou ta moje? Rodina, škola, skaut a dejme tomu, že oratoř (hrozný, tři "pedagogický"). Žádný normální, teda kromě rodiny... Myslím, že je to dost krize, ale jak to změnit? Nebyl by návod? Prostě taková jsem, že se těžko jen tak družím. Jen si tak nějak přeskakuju, ale jak přeskočit do nového?
Proč stále narážím na čas? Stále a znovu... Ano, mám "málo" volného času (zvláště o prázdninách), ale napadlo vás někdy někoho proč? Asi ne, protože nemáte potřebu nad tím přemýšlet. Jednoduše řečeno se ho snažím zaplnit, abych se minimum času cítila sama. Asi to zní šíleně, ale je to tak. Ano, můžu omezit svoje zájmy, abych měla víc času na jiné věci, ale přece to nejde ze dne na den! Nějak mě napadá ono "Kde je vůle, tam je i cesta!"
Do třetice všeho dobrého! Když dojde nabídka na rok odjet do zahraničí, tak jaká je první myšlenka? "Fíha! Tak to je výzva!" Něco takového? Ale pak člověk nad tím začne přemýšlet reálně. Jak je to u mě? Škola se dá přerušit. Tábor s klukama (toho bych se asi nedokázala vzdát) se dá domlouvat různými způsoby a funguje to - mail, gmailová tabulka, skype. A pak je tu ještě oddíl... Můžu říct, že přes školní rok nepovedu družinu, ale zhruba za měsíc mám převzít vedení oddílu, což je ohromná zodpovědnost. Nevím, co bude, ale pár představ mám. A oddíl bez vůdkyně? To přece nejde! U nás navíc už jaksi není jiná možnost než že já to vezmu. Hned je to tady! Není to jenom o tom sbalit si baťoh a odjet...
A ještě jedna věc - "I pád na hubu je pohyb dopředu", ale já jsem pořád nějak na začátku!
Foto: Černé pleso pod Rysy a Mořské oko
Každý se pohybujeme ve svých akváriích (fajn, občas je to záliv). Jaká jsou ta moje? Rodina, škola, skaut a dejme tomu, že oratoř (hrozný, tři "pedagogický"). Žádný normální, teda kromě rodiny... Myslím, že je to dost krize, ale jak to změnit? Nebyl by návod? Prostě taková jsem, že se těžko jen tak družím. Jen si tak nějak přeskakuju, ale jak přeskočit do nového?
Proč stále narážím na čas? Stále a znovu... Ano, mám "málo" volného času (zvláště o prázdninách), ale napadlo vás někdy někoho proč? Asi ne, protože nemáte potřebu nad tím přemýšlet. Jednoduše řečeno se ho snažím zaplnit, abych se minimum času cítila sama. Asi to zní šíleně, ale je to tak. Ano, můžu omezit svoje zájmy, abych měla víc času na jiné věci, ale přece to nejde ze dne na den! Nějak mě napadá ono "Kde je vůle, tam je i cesta!"
Do třetice všeho dobrého! Když dojde nabídka na rok odjet do zahraničí, tak jaká je první myšlenka? "Fíha! Tak to je výzva!" Něco takového? Ale pak člověk nad tím začne přemýšlet reálně. Jak je to u mě? Škola se dá přerušit. Tábor s klukama (toho bych se asi nedokázala vzdát) se dá domlouvat různými způsoby a funguje to - mail, gmailová tabulka, skype. A pak je tu ještě oddíl... Můžu říct, že přes školní rok nepovedu družinu, ale zhruba za měsíc mám převzít vedení oddílu, což je ohromná zodpovědnost. Nevím, co bude, ale pár představ mám. A oddíl bez vůdkyně? To přece nejde! U nás navíc už jaksi není jiná možnost než že já to vezmu. Hned je to tady! Není to jenom o tom sbalit si baťoh a odjet...
A ještě jedna věc - "I pád na hubu je pohyb dopředu", ale já jsem pořád nějak na začátku!
Foto: Černé pleso pod Rysy a Mořské oko
Žádné komentáře:
Okomentovat