Nejsem na žádný romány, tak jen ve zkratce. Prostě jsem se po 3/4 roce opět vyskytla v Tatrách a byla to brutální slída! :) Ale postupně a jen v hlavních bodech!
Přechod Rysů - tedy trasa Štrbské pleso, Popradské pleso, Rysy, Mořské oko.
Myslím, že výstup jsem zvládla celkem v pohodě. Teda jsem šnek, ale doplazím se, kam chci a to je pro mě hlavní! A na vrcholu jsem se cítila úplně v pohodě! Dost ku podivu vzhledem k tomu, že jsem byla totálně nevyspalá a tak. Ale kdyby jste viděli ten výhled! Úplně ohromující! Takže od neděle můžu na otázku "Kde jsi byla nejvýš?" odpovídat "Ve velehorách! Rysy - 2503 m.n.m.!" :)
A pak přišel sestup na polskou stranu Tater, který se ukázal jako kámen úrazu! Vzhledem k mým nulovým zkušenostem byl na mě poměrně hodně technicky náročný, ale nebyla jsem jediná, kdo říkal, že to bylo drsný! Část řetězy a část sníh nebo jak to říct... A tak jsem se snažila naučila brzdit cepínem (nevěřili byste, jak se na to lidi po návratu vyjeveně dívají, když to řeknu) - chvíli dobrý, ale jednou se mi to trošku víc rozjelo. No jo, stane se, hlavní je, že žiju! (I když v tuto chvíli trochu nehýbu dvěma prsty...) Ale když se to tak vezme, tak je to celkem sranda! :) Někdy to musím vyzkoušet na normálnějším svahu a přiměřeně oblečená! A taky mi začaly přeskakovat kolena! Poprvé a štve mě to!
Po sestupu kolem Černého plesa pod Rysy a kolem Mořského oka, kde jsme také přespali a další den zpět domů (kvůli kolenům... :()
A heslo celého výletu, kterým jsem byla neustále podporována? :) "Kde je vůle, tam je i cesta!" Jo a taky jsem si pěkně procvičila podle všeho vyjmenovaná slova po R ;)
Jeden takový postřeh: je zvláštní, že člověka zmůže normální jeden výlet po vlastech českých, kdy nepodá žádný výkon, ale něco velkého ho zase až tak neodrovná (teda když si neodrovná kolena).
Foto: Černé pleso pod Rysy a ta "skála" se sněhem za ním je onen sestup...
Přechod Rysů - tedy trasa Štrbské pleso, Popradské pleso, Rysy, Mořské oko.
Myslím, že výstup jsem zvládla celkem v pohodě. Teda jsem šnek, ale doplazím se, kam chci a to je pro mě hlavní! A na vrcholu jsem se cítila úplně v pohodě! Dost ku podivu vzhledem k tomu, že jsem byla totálně nevyspalá a tak. Ale kdyby jste viděli ten výhled! Úplně ohromující! Takže od neděle můžu na otázku "Kde jsi byla nejvýš?" odpovídat "Ve velehorách! Rysy - 2503 m.n.m.!" :)
A pak přišel sestup na polskou stranu Tater, který se ukázal jako kámen úrazu! Vzhledem k mým nulovým zkušenostem byl na mě poměrně hodně technicky náročný, ale nebyla jsem jediná, kdo říkal, že to bylo drsný! Část řetězy a část sníh nebo jak to říct... A tak jsem se snažila naučila brzdit cepínem (nevěřili byste, jak se na to lidi po návratu vyjeveně dívají, když to řeknu) - chvíli dobrý, ale jednou se mi to trošku víc rozjelo. No jo, stane se, hlavní je, že žiju! (I když v tuto chvíli trochu nehýbu dvěma prsty...) Ale když se to tak vezme, tak je to celkem sranda! :) Někdy to musím vyzkoušet na normálnějším svahu a přiměřeně oblečená! A taky mi začaly přeskakovat kolena! Poprvé a štve mě to!Po sestupu kolem Černého plesa pod Rysy a kolem Mořského oka, kde jsme také přespali a další den zpět domů (kvůli kolenům... :()
A heslo celého výletu, kterým jsem byla neustále podporována? :) "Kde je vůle, tam je i cesta!" Jo a taky jsem si pěkně procvičila podle všeho vyjmenovaná slova po R ;)
Jeden takový postřeh: je zvláštní, že člověka zmůže normální jeden výlet po vlastech českých, kdy nepodá žádný výkon, ale něco velkého ho zase až tak neodrovná (teda když si neodrovná kolena).
Foto: Černé pleso pod Rysy a ta "skála" se sněhem za ním je onen sestup...
Žádné komentáře:
Okomentovat