Chvály Zadní země

Nestíhám číst jednu knížku za den, protože dělám i jiné věci, ale první z jedenácti stála za to, takže jsem si ji náležitě vychutnala! Povídání Miloslava Nevrlého o Česko-saském Švýcarsku doplněné o fotografie Vladimíra Širla. Nádherné souznění! A tak se ve mě vzbudila ještě větší touha tento kraj navštívit... Nu, prostě je to moje "jednou", které je teď ještě silnější! Knížku vřele doporučuji!

Rozlohy pevniny - lesů, trav a písků jako by se podobaly dívčím vlasům. Také u dívek je nejlépe začít dobýváním vlasů. Přijmou-li tě, máš vyhráno. Dívčí vlasy - mořské břehy. Nepokojné mužské moře se zde poprvé setkává s neznámou pevninou. Nelze rozlišit, kde končí voda a začíná souš. Země ještě nemá strach z dobyvačných vod, do vnitrozemí je dosud daleko, vlasy se proto mimovolně poddávají laskání, první doteky mužských prstů v nich mizí stejně lehce a zdánlivě nepozorovaně jako voda v pobřežním písku. Konce vlasů - území nikoho. Země se dosud může nechat bez závazku a studu laskat, moře může ještě se ctí ustoupit.

Trempové dosud nemají chtivé, bachraté a sumčí duše chalupářů a k životu i štěstí jim stačí málo: pod převisem kempu někdy najdeš jen volně uloženou sekyru nebo pilu, občas kotlík a téměř vždy svíčku, zprohýbanou lžíci, březovou kůru, pytlík s vlhkou solí. Také suchary pro plchy sedmispáče, kteří Zadní zemi obývají svorně s trempy. A ještě něco tam bývá ve vodotěsném obalu - osadní kniha.
Miloslav Nevrlý: Chvály Zadní země