Zaváhali jste!

"Holko, holko, já jsem ňákej divnej! Všichni kdo tu s náma nejsou, tak jsou blbí, že tu nejsou, protože kdo nejdál nahulatej doběhne!"
Tak s takovýmato myšlenkama jsem se vracela dneska domů... Lidi! Vy jste tak strašně zaváhali až jste to propásli! No ruku na srdce - kdo jste vyrazil na Poletíme? Jediná Barunka nezklamala a tak jí patří veliký dík za super společnost! Pravda, poděkovat bych měla taky všem divným, extra divným, dvoum maniakům, Pepíkovi a především úžasným kapelám za bomba večer! :) Ano, kapelám, protože tentokrát Poletíme nehráli sami, ale měli "předkapelu" Urband. Hudební styl? Mně neznámý, ale na netu jsem o nich našla toto:
Urband je charakterizován jako "pouliční šraml, který semele jakoukoliv píseň, od Mozarta po Einstürzende Neubauten, tak, že zní jako z pochybného lokálu těsně před zavíračkou. Pokud nehraje na ulici (v tuzemsku i v zahraničí), hraje v pochybných lokálech těsně před zavíračkou. To, že jde o placené agenty ruského kulturního imperialismu, je nepotvrzená fáma.
Shrnuto a podtrženo: těším se až Poletíme vyjde slibované CD a nemůžu se dočkat dalšího koncertu, protože taková atmosféra se jinde zažít nedá!

Útěk do divočiny

"Štěstí je skutečné jen když ho sdílíme."

Tak jsem konečně vyrazila do kina na film, na který jsem se chystala už od jeho uvedení do kin a jehož knižní předloha je na mám seznamu už nějaký ten pátek. Jedná se o zpracování skutečného příběhu, tak možná proto mě to tak lákalo... Jedním slovem: doporučuji!
Vypráví příběh mladého Christophera McCandlesse, který se po dokončení univerzity rozhodl věnovat všechny své úspory na charitu, zničit své doklady a vydat se putovat po Americe. Cesty ho vedly lesy, pouští či po řece Colorado, ale jeho snem byla Aljaška! Po dvou letech putování plných setkání se dostal do divočiny, o které snil, ale život zde není tak jednoduchý! Když v sobě našel to, co hledal a chtěl se vrátit, tak mu to příroda nedovolila a zůstal sám uvězněný v divočině...
"Když v životě něco chceš, natáhni ruku a vezmi si to."

Autoportrét skutečného Christophera McCandlesse nalezený v jeho fotoaparátu.

Už neslevíš...

Potřebuju se podělit o to, co se mi poslední dobou mele v hlavě, ale vezmu to přes přirovnání. Co vy na to? Třeba to pochopíte...
Vyrazila jsem poprvé na výlet! Nikdy jsem nikde nebyla. Má první cesta vedla pouze po asfaltu mezi poly, celou dobu na sluníčku... Nic takového jsem ještě nepoznala! Bylo fajn něco podniknout! Po čase jsem vyrazila na druhý výlet. Ale byl jiný! Šla jsem po lesní cestě směrem ke kopcům. Sluníčko, stín, v lese studánka. Úplně něco jiného než ten můj první výlet! Byl stokrát lepší! Pořád na něho musím myslet! A chtěla bych se vypravit na třetí výlet, ale na delší! Na pořádnou dlouhou túru! Ale už nechci jít po asfaltu! S tím se nespokojím! Už nechci slevovat z toho, co jsem měla možnost poznat!
A stále tu čekám na svůj strom...
Foto: Osová Bítýška

Jak to je?

Děti jsou nevyzpytatelná stvoření! A jaká jsem já vedoucí? Myslím si, že ani zlá (nebo přísná?) a ani příliš hodná. Snažím se být tak nějak akorát. Hlavně je nerozmazlovat! Co vím, tak skauti si o mě myslí něco v tom smyslu, že jsem ta stará protivná baba, která jim nic nedovolí (zajímavé vzhledem k faktu, že kluci na táboře jsou ve stejném věku a nemám pocit, že by sdíleli takovýto názor). A pak tu jsou naše nejmenší světlušky... Společně s Baruli je vedeme druhým rokem a myslím si, že nás mají i celkem rády! Ale jak člověk přijde k oblíbenosti, když po ní neprahne? Dětské tajemství?
Má malá přiznání (postřehy ze sobotního výletu):

• nemám ráda, když se na mě děti věší celý den - alespoň chvíli jít volně!
• nedokážu vnímat dětské brebentění, jakmile přesáhne pětiminutový monolog - jedním uchem dovnitř, druhým ven
• nevím, co dělat ve chvíli, kdy vlevo dítě povídá o gepardovi, vpravo o plavbě na ostrov a obě dvě čekají, že na to budu reagovat - mám pocit, že šidím obě
• nemám ráda, když něco musím říkat a vysvětlovat patnáctkrát za sebou a beztak je to bez efektu - v té chvíli mám pocit, že mě klepne!
• ráda bych se věnovala dětem, které nejsou v popředí, ale nedokážu se "zbavit" těch, kteří se neustále "vnucují", abych mohla jít za nimi

To teda ze mě bude fakt úžasná učitelka, když si nedokážu poradit ani teď... Ale tak nějak si říkám, že nikdo není dokonalý, ale přesto bych se v některých věcech chtěla zlepšit.
Foto: Výlet Fialek - Impala

Pojďte letět!

A je to zase tady! Koncert úžasné kapely Poletíme? Poletíte na ně se mnou? :) V úterý 30.září od půl osmé a tentokrát v Trojce, takže kdo se bojíte do Desertu, tak se bát nemusíte a můžete dorazit ;) Myslím, že to bude stát za to - ostatně jako vždycky! Kdo neznáte, tak si můžete na stránkách poslechnout nějaké písničky...
A ještě jedna novinka od Poletíme, která přišla mailem! Od listopadu by mělo být k dispozici CD, které se momentálně ještě točí! Taky se těšíte tak moc jako já? ;)

Úvodník Skautingu (září 2008)

Tak konečně dorazil! První letošní Skautský svět! A hned první stránka, kterou čtu, mě chytá za srdce.

Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré, kde oblaka bílá rychleji než kde jinde plují... Kdo by neznal tolikrát citovanou a stále stejně krásnou a vzrušující pozvánku na skautský tábor. Tábor - už jen to slovo voní volností, romantikou a zážitky, které každoročně znovu a znovu prožívají statisíce skautů a skautek na celém světě už sto let. A přesto jsou to prožitky neustále nové, velmi osobně prožívané a mnohdy nesdělitelné, ale neustále uchvacující a romantické.
Prázdniny jsou za námi. Byla spuštěna poslední táborová vlajka, skončil poslední táborový nástup letošních prázdnin. Tábory jsou už jen vzpomínkou. Pro tisíce skautů a skautek i činovníků, kteří je připravovali a vedli. Jaké byly? Pro každého jiné. Deštivé, plné dobrodružství, táborových ohňů, tajuplných šumů při nočních hlídkách, romantiky, nečekaných sportovních výkonů, nových znalostí a zkušeností, získaných odborek, upevněných přátelství i překvapivých zjištění, co všechno dokážu. Někteří z nás složili svůj skautský slib.
Opět sedím na břehu Vydry a vidím Vlka - vůdce našeho oddílu - a spolu s ním i generace vůdců, kteří žili skautingem a dokázali ho předávat dál. Dokázali pořád znovu a znovu stavět a žít nové skautské tábory. V roce 1945, 1968 i 1989. Přesto, že nacisté i komunisté skauting zakázali. Přesto, že měli v živé paměti nacistický a komunistický teror. Dokázali to, protože věřili a věří v demokracii a skauting. Věřím, že nám už nikdo tábory zakazovat nebude.
Díky vám všem, kteří jste stavěli, stavíte a budete stavět skautské tábory. Jsem na vás hrdý.
Wabigoon - Zdeněk Prančl: Skauting (září 2008) - Poděkování

Novinka! Skautský svět i Skauting jdou stáhnout v článku na Skautské křižovatce!

Poslední mohykán

Film, ke kterému jsem se dostala přes hudbu... Kamarád prostě jednou na akci vzal CD s úžasnou hudbou k mně neznámému filmu. Jistěže mi to nedalo a na film jsem se při nejbližší příležitosti podívala!

Na východním pobřeží Ameriky zuří boj o koloniální nadvládu mezi Angličany a Francouzy - tzv. sedmiletá válka v letech 1756-1763. Do války jsou zapojeni na obou stranách také Indiáni. Na stranu Angličanů se mimo jiné přidá také trojice lovců - náčelník Mohykánů Čingačgúk se svými syny Unkasem a bílým (adoptovaným synem) Sokolím okem alias Dlouhou karabinou (úžasný Daniel Day-Lewis :)). Nebudu vám vyprávět celý děj, jen chci upozornit na nenápadný příběh lásky mezi Unkasem a Alicí, která nakonec skončí tragicky... I když, jak se to vezme... Nu, podívejte se sami! :)
A nezapomeňte na jedinečnou hudbu, bez které by film neměl takovou atmosféru! Třeba osm ticha? Nemyslitelné! Ale hudba probíhající děj krásně podtrhuje!
Ještě jedna věcička. V celém filmu zazní jediná písnička - I will find you, která určitě stojí za poslech!
A já si jdu do knihovny pro knižní předlohu ;)

Jarek Nohavica - Ještě mi scházíš

Ještě mi scházíš
ještě jsem nepřivykl
že nepřicházíš
že nepřijdeš
že zvonek nezazvoní
dveře se neotevřou
že prostě jinde s jiným seš
ještě mi scházíš
ještě stále mi scházíš
Jaromír Nohavica: Divné století - Ještě mi scházíš

S bublifukem v ruce

Tak si teď chodívám po ulicích s bublifukem v ruce a je to super! Ať žije dětská radost a dospělí, kterým to dokáže vykouzlit úsměv na tváři! :) Dokonce jsem se dostala až do fáze, že jsem na přednášce v obrovské "poschoďové" posluchárně měla obrovskou chuť bublifuk fakt z baťohu vytáhnout a vyzkoušet, jak se to tím obrovským prostorem ponese! Asi to zítra zkusím ;)
Taky si kupte bublifuk a přidejte se! A jestli jste slabé povahy a máte cestu přes město, tak mi ho, prosím, alespoň kupte ať kvůli tomu nemusím jezdit do centra ;) Díky moc!
Myslíte, že taky někoho chytnu do bubliny? ;)

Známý - kamarád - přítel

Přemýšleli jste někdy nad tím, jaký je mezi těmito třemi pojmy rozdíl? Prostě na všechno definice neexistují a tak se v tom utápím.
Jak mě to vůbec napadlo? Jednoduše: zvadlo na Střevo (Střediskový výjezdní odpočinek) končí větou: "Čím více máme známých, tím méně času nám zbývá pro přátele". Nechci se nikoho dotknout, ale přece celé střediskové vedení nejsou moji přátelé...
Dělíme to každý podle sebe nebo existují nějaké hranice? Do které kategorie patří lidé kolem mě? A kam u nich patřím já?

Strašné to věci!

Tak jsme včera měly s holkama z gymplu (a Baruli) náš tradiční měsíční sraz a pochopitelně došlo na téma hory - jasně, že jedeme! A co kdybychom po škole jely třeba do Alp? No jo, ale Baruli je o rok niž... A Anet o dva! Grrr! Ale něco bude :)
Jitka nám dvoum ale vytáhla jinou zdrcující pravdu, která mě opravdu zarazila! "Poslední prázdniny a pak už jenom dovolená!" Studium si natahovat nehodlám, takže je to tvrdá realita... Ještěže mám takové povolání, které mi ty prázdniny na tábory alespoň trošku umožňuje :) To je hrozný! Za dva roky do práce! Já jsem stará!

41 týdnů!

Zbývá do tábora ;)
(Pro upřesnění: s klukama)

14 týdnů!

Čtrnáct dlouhých týdnů zbývá do Vánoc!

Buďte v klidu! Ještě mi totálně nehrabe! (I když...) Opravdu nejsem ten typ člověka, který by odpočítával každý týden či den do Vánoc! Jen jsem dneska poslouchala Jablkoňský Hovada boží a tak mi to nedalo a řekla jsem si, že vám to spočítám :) Kdo zná, tak chápe a kdo nezná, tak by si měl doplnit vzdělání ;) Jejdá! Jak já se těším až s Barunkou opět vyrazíme na Vánoční Jablkoň!
A už jste vymysleli pro někoho nějaký vánoční dárek? Já jo, ale nenapsala jsem si ho, takže si to už nepamatuju :( Ale za to už mám vánoční přání! :) Už by měla začít ta škola...

Do oken

Přiznám se vám k jedné mé "úchylce", ze které možná vychází i to, proč jsem ve Francii tak hodně fotila okýnka... Strašně ráda koukám lidem do oken! Ani ne tak, co dělají, ale ráda si všímám třeba toho jaký mají záclony, lustr, jaké mají police a co v nich, jak mají vyrovnané knížky v knihovně a různých dalších detailů. Ale už nemám moc příležitostí - žaluzie jsou mor! A pak se divíme, že žijeme v takové anonymitě...

Modrá světla v oknech blikají,
já však toužím po jiném světle.
Nechal jsem se zlákat tolikrát,
teď tě hledám mé světlo.
Bétel: Když myšlenky bubnují - Modrá světla

Javory - Blázni v dešti

Mám za sebou krásný koncert Hany a Petra Ulrychových a jejich Javorů na nádvoří Staré radnice - úžasná atmosféry! Prostě pohodový koncer! :)

Proč ty blázny tvrdohlavý
zpívat v dešti tolik baví
i když vědí že je nikdo neslyší

Zdá se že jim rady vadí
zdá se že jsou v dešti rádi
dál a dál si svoji vedou
nedají si říct
Javory: Malé zrnko písku - Blázni v dešti

Když jsem tuto písničku slyšela, tak jsem si uvědomila, že vlastně všichni na táboře a ve skautu jsme blázni... Pohoda! Ale je to krásné bláznovství! :)

Vincent van Gogh - Cesta s cypřišem a hvězdou

Mám další oblíbený obraz od van Gogha... Barevně vyhrané a přiznané tahy štětcem. Nějak mi to sedne!

Krátce řečeno, toto dílo bylo vytvořeno mistrovskou technikou, která naznačuje umělcova nesnesitelná duševní muka a vášnivé hledání odpovědí na otázky, pro něž odpovědi neexistují. Několik týdnů po dokončení díla napsal van Gogh svému bratru Theovi: "Riskoval jsem svůj vlastní život i rozum ve svém díle a ztratil jsem téměř vše... Co mohu ještě udělat?" Zanedlouho však odpověď našel: o několik dnů později se střelil revolverem do prsou.
Jordi Vigué: Mistři světového malířství

Bétel - Možná

Z dnes křtěného CD Bételu.

Možná by se zdálo, že nemáš co nabídnout.
Minulost tě trápí a bojíš se ohlédnout.

Tak zvedej hůl jak Mojžíš nad svoje slabá ramena,
i když přesně nevíš, co to právě znamená.
Bétel: Když myšlenky bubnují - Možná

Ještě musím dodat, že v této písničce má Jonáš pasáž, kdy rapuje (jak se to píše?), ale musím podotknout, že bez vizuálního dojmu je to pouze poloviční zážitek... Prostě u toho vypadá strašně srandovně! :)
I přestože jsem propadla po poslechu nového CD této písničce, tak stále mým favoritem zůstává Bartimaios, i když v "novém provedení" už to není úplně ono... Ale určitě toto úžasné CD stojí za poslechnutí! :)

Rozdávat radost!

Snažila jsem se! Tak snad alespoň něco vyšlo... A jak?

Jako vždy mi to nedalo a v Praze jsem hned první den začala posílat pohledy kamarádům! Nu, když budu počítat i ty, co jsme posílaly s Magdou společně, tak se dostávám k číslu 12 - slušný počet, ne? Pevně doufám, že udělaly alespoň takovou radost, jakou jsem měla já, když jsem je psala! Objevily jsme také náhodou super malované pohledy od malíře Jiřího Votruby. A které byly tentokrát ty nejšílenější? Nenormálně napsaný je už normální, zimní pohled v létě už se pomalu také stává tradičním a tak jsme postoupily do dalšího levlu! Sháněly jsme podpisy od cizích lidí a posílaly jsme dva pohledy kolegyním od kamaráda, které vůbec neznáme! Fakt super! Zkuste to taky někdy! Mně se to moc líbilo! :) (A to jakože jahoda!)
Ale to není všechno! Chodila jsem po městě i po metru s bublifukem! To se najednou objevilo usměvavých tváří! Asi to zavedu i v Brně... Takže až někdy potkáte bublinu, tak se usmějte! :)
Je super rozdávat radost ostatním! Pojďte do toho se mnou!

Co bylo v Praze?

Jako minulý rok jsem s Maggi vyrazila na návštěvu Víti do Prahy. Co se dělo? V pěti bodech chronologicky za sebou:

• Návštěva Palácových zahrad, na které jsme narazily úplně náhodou, i když jsme o nich věděly! Jedním slovem: úžasné! Více napoví fotky.
• Prohlídka po kancelářích RWE ;) (Prostě nás Víťa vzal k sobě do práce - super! Skvěle by se tam bublifukovalo na vnitřní nádvoří!)
• Interaktivní výstava Hry a klamy na Novoměstské radnici, kde jsme také vystoupaly na ochoz věže odkud je krásný výhled! Ale výstava byla úžasná! Údajně okolo 80-ti hlavolamů, her, hříček a podobně. Krása! Ale ne všechny jsme zvládly vyřešit a to jsme tam byly přes 2,5 hodiny!
• Výstava portrétů od vietnamské fotografky Nguyen Phuong Thao, která fotí pro MF Dnes. Její fotky mám ráda a vidět okolo 40-ti portrétů ve velkoformátu mělo úžasnou atmosféru! Než někoho vyfotí, tak na tím opravdu přemýšlí, takže portrét pak v sobě skrývá i jistou symboliku. Krása!
• Posezení a nasávání atmosféry a pohody ve Valdštejnské zahradě, na Kampě a ve Vojanových sadech :)

Jeden pražský kontejner

Van Gogh ve Vídni

Všichni další milovníci Vincenta van Gogha pozor pozor! Od 5. září do 8.prosince bude ve Vídeňské Albertině naprosto unikátní výstava! Ke shlédnutí bude na 150 děl tohoto nizozemského malíře! Jeho největší středoevropská výstava na nejbližších 50 let! Uznejte, že Vídeň není tak daleko a tak i pro nás je to jedinečná příležitost!
Já určitě jedu! Doma mě nikdo neudrží! A dokonce se tatínek nabídl, že by nás tam s maměnkou třeba zavezl! Jen najít společný vhodný termín... Nebo ráda vyrazím s nějakým dalším nadšencem jiným dopravním prostředkem! Hlavní je vidět Slunečnice a Autoportrét ve slaměném klobouku! :)

Být Kakamilkou

Z relativně nedávných komunikací:
"To nejdůležitější je to, že jsi taková, jaká chceš být a že to, co děláš, děláš dobře. Tak v tom pokračuj! Rozhodně se ničeho nevzdávej, buď sama sebou!"
"Zůstaň stále Kakamilkou."
A tak se ptám sama sebe - kdo je Kakamilka? Jaká je a jaká chce být? Prostě: jsem tím, kým chci být? Občas o tom pochybuju... Stejně jako pochybuju o hodně jiných věcech.

Knihomol

Ano, tak to jsem já :) Jestli takto budu pokračovat dál, tak asi budu potřebovat nafouknout knihovnu... Uznejte - je normální, že za dva měsíce mi přibylo sedm knih? A z toho pět za poslední dva týdny? Jako kdyby mi neměla stačit ta půjčená hromada. Ptáte se, co mi přibylo?

• Collen McCulloughová: Ptáci v trní
• Školní atlas světa (konečně, když už mám ten titul :))
• Robert Fulghum: Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce
• Potopené zrcadlo (bretaňské pověsti)
• Rabi Nachman z Braclavi: Prázdné křeslo
• Anthony de Mello: Bdělost
• Mathias Jung: Malý princ v nás

Více až je budu postupně číst (teda krom atlasu). A knížky, prosím, až na Vánoce ;)