Přiznám se vám k jedné mé "úchylce", ze které možná vychází i to, proč jsem ve Francii tak hodně fotila okýnka... Strašně ráda koukám lidem do oken! Ani ne tak, co dělají, ale ráda si všímám třeba toho jaký mají záclony, lustr, jaké mají police a co v nich, jak mají vyrovnané knížky v knihovně a různých dalších detailů. Ale už nemám moc příležitostí - žaluzie jsou mor! A pak se divíme, že žijeme v takové anonymitě...Modrá světla v oknech blikají,
já však toužím po jiném světle.
Nechal jsem se zlákat tolikrát,
teď tě hledám mé světlo.
Bétel: Když myšlenky bubnují - Modrá světla
4 komentáře:
Ahoj Kakamilko, píšeš že se divíme, že žijeme v anonymitě. Přiznám se, že bych si to netroufl říct, naopak bych řekl, že tu anonymitu chceme. A to ve městě nejvíc. Prostě se zavřít a nestarat se o nic venku... vždyť já mám sám tolik starostí...
Samo, neříkám že všichni!
S tím souhlasím, že v současné době anonymitu hodně lidí chce, ale fakt si myslím, že ne všichni a přijde mi to jako škoda. Ta anonymita taky není jenom o koukání do oken. Možná určitá symbolika - to že lidi zavírají okna jako sami sebe...
Já mám okna otevřená kvůli čerstvému vzduchu a zimě. Ale bez záclon bych ve městě nechtěl žít. Okna jsou podle mně hlavně o soukromí než o anonymitě. A soukromí má podle mě i docela blízko k svobodě - vzpomeň si na Orwella a jeho 1984, kterou jsem Ti dal číst!
Proti záclonám a závěsům nic nemám! Ale spuštěné žaluzie Ti ani nepustí světlo dovnitř pořádně! A ani nechci, aby lidi žili jako ve výkladní skříni, ale když mají neustále zatemněno, tak snad ani nemusí mít okna...
Okomentovat