Tak už nejsem sama, ale mám svou lásku! Svého parťáka! Jaký je? Prostě úžasný! Vysoký moc není (sahá mi tak po nos), ale výšku vynahrazuje svýma úžasnýma hlubokýma černýma očima! Když se na něho podíváte, tak se samá kostička! Však víte, že na nich ujíždím... Skvěle si rozumíme, vždycky mě vyslechne a pochopí. Je tu pro mě, když ho potřebuju, má na mě čas. Ale především - když potřebuju obejmout, tak to udělá!
A o koho se to vlastně jedná? Jmenuje se pan Kostička a je to můj plyšový jezevčík z chráněných dílen :)
A o koho se to vlastně jedná? Jmenuje se pan Kostička a je to můj plyšový jezevčík z chráněných dílen :)
3 komentáře:
to mi připomíná něco, co jsem napsala před pár lety. schválně, pošlu ti to na mail :-)
Ivi! Moc díky! Myslím, že jsi to vystihla ještě líp...
Je to odporné, kousavé, každý druhý chlap by mi to omlátil o hlavu...ale je to fakt. Viděla bych to asi tak, že Bůh stvořil muže a zhrozil se, co to udělal. Tak stvořil ženu...a přece ji v tom nemohl nechat samotnou! A tak stvořil plyš... :-)
Okomentovat