Když se člověk učí, tak se mu občas něco líbí a něco pobaví :) A to zvláště v oblasti pedagogiky a psychologie...
Toto se mi třeba líbí a myslím, že je to i pravdivé:
Nebudeme-li mluvit rozzlobeně, ale klidně, naučíme děti zachovávat klid, když je někdo provokuje. Omluvíme-li se za svou chybu, učíme děti přijmout zodpovědnost za své omyly. Pokud neomlouváme svůj hněv, učíme děti, aby neomlouvaly ony svůj. Zdvořilým chováním učíme děti zdvořilosti. Štědrostí učíme štědrosti. Laskavostí učíme laskavosti. Jestliže se ze všech sil snažíme být co nejlepší, vštěpujeme totéž svým dětem.
A.S. Makarenko, sovětský spisovatel a pedagog řekl: "Nemyslete si, že vychováváte své dítě pouze tehdy, když s ním mluvíte nebo když je poučujete nebo mu poroučíte. Vychováváte je v každé chvíli svého života, dokonce i tehdy, když nejste doma. Jak se oblékáte, jak mluvíte s jinými lidmi a o jiných lidech, jak se radujete, nebo jak jste smutní, jak jednáte s přáteli i s nepřáteli, jakým způsobem se smějete, jak čtete noviny - to vše má pro dítě velký význam." Výchova totiž není vždycky jenom záměrná.
A proti takovýmto rozumným věcem přijde dobrá ťafka:
Pravidla komunikace ve vztahu učitel - žák (dle P.Gavory)
Pedagogický pracovník má právo:
Toto se mi třeba líbí a myslím, že je to i pravdivé:
Nebudeme-li mluvit rozzlobeně, ale klidně, naučíme děti zachovávat klid, když je někdo provokuje. Omluvíme-li se za svou chybu, učíme děti přijmout zodpovědnost za své omyly. Pokud neomlouváme svůj hněv, učíme děti, aby neomlouvaly ony svůj. Zdvořilým chováním učíme děti zdvořilosti. Štědrostí učíme štědrosti. Laskavostí učíme laskavosti. Jestliže se ze všech sil snažíme být co nejlepší, vštěpujeme totéž svým dětem.
A.S. Makarenko, sovětský spisovatel a pedagog řekl: "Nemyslete si, že vychováváte své dítě pouze tehdy, když s ním mluvíte nebo když je poučujete nebo mu poroučíte. Vychováváte je v každé chvíli svého života, dokonce i tehdy, když nejste doma. Jak se oblékáte, jak mluvíte s jinými lidmi a o jiných lidech, jak se radujete, nebo jak jste smutní, jak jednáte s přáteli i s nepřáteli, jakým způsobem se smějete, jak čtete noviny - to vše má pro dítě velký význam." Výchova totiž není vždycky jenom záměrná.
A proti takovýmto rozumným věcem přijde dobrá ťafka:
Pravidla komunikace ve vztahu učitel - žák (dle P.Gavory)
Pedagogický pracovník má právo:
- kdykoliv si vzít slovo, přerušit žáka
- mluvit s kým chce (s jednotlivcem, skupinkou, celou třídou)
- mluvit o čem chce, tj, rozhodovat o tématu komunikace
- mluvit, jak dlouho chce
- mluvit v kterékoliv části místnosti
- mluvit v pozici, kterou považuje za vhodnou (vsedě, vstoje, v chůzi, zády k posluchačům apod.)
Žák má při hodině právo:
- mluvit jen tehdy, když mu pedagog udělí slovo
- mluvit jen s tím, kdo mu byl určen
- mluvit jen o tom, co mu bylo určeno
- mluvit jen tak dlouho, jak mu bylo určeno
- mluvit jen na místě, které mu bylo určeno
- mluvit jen v pozici, která mu byla stanovena
Žákova práva? Působí to na mě spíš jako povinnosti...
A to má být škola orientována na děti...
Žádné komentáře:
Okomentovat