Mám chuť...

...bublifukovat.

...vypadnout z města.
...vyblbnout se.
...na víno.
...zakřičet si.
...nemyslet...

(aneb co dokáže hodinka s Hapkou a Horáčkem)

Kryštof - Tak nějak málo

Aspoň potápěčem v houfu se stát,
chytit svoji vlnku s ní se prát,
z krabičky mýdla mít vor
a sjíždět vanu bez závor.

Tak nějak málo tančím,
zpívám, brečím, líbám,
marně si hledám tep,
jsem prý dospělý a to je svět,
když je ti přes třicet.
Kryštof - Tak nějak málo

Písnička, která vznikla jako titulní píseň k seriálu Proč bychom se netopili. A já do ní nějak postupně pronikám...

Obejmout...

...každý občas potřebuje...

Čokoládu do kelímku?

Taky se vám stává, že jdete do města a potřebujete se uklidnit nebo zahřát? Lidově se říká, že potřebujete jít na kafe! Což teda není můj případ, protože já mám horkou čokoládu! Ovšem občas přichází problém - nedostatek času nebo se vám nechce sedět v kavárně osamotě (důvodů může být hromada). Co s tím? Poslední dobou čím dál častěji svoji chuť řeším čokoládou do kelímku... Dříve byla jen možnost McDonald´s a KFC, ale ruku na srdce - není to ono! Tak tedy kam na dobrou čokoládu za slušnou cenu? Já mám tři místa.

• Tchibo ve Vaňkovce
• Velký Špalíček - u vchodu do kina prodávají taky Tchibo
• pekárna na zastávce na České (čokoládovější než v Tchibu!)

Máte ještě nějaké další osvědčené místo? A vůbec - chodíváte na kelímky?

Honda

Prostě vydařená reklama...

Týden v kostce

Celý uplynulý týden byl tvrdá nestíhačka a tak jsem se kromě svého učitelského rozhodování nestihla vůbec o nic podělit! Prostě cestování Žabiny - Poříčí a buď stání nebo sezení ve škole ;) Ovšem musím nechat, že na některé věci si člověk najde čas vždycky, i když je to třeba v devět večer! A tak jen pár doplňujících bodíků:

• V úterý 17.2. se Prasátko někde mezi Sirotkovou a Poříčím rozhodlo, že se opět vydá na cesty. Asi je to po těch dvou letech náročné se zase usadit...
• Zašla jsem si do kina na film Mezi zdmi. Vítěz festivalu v Cannes a myslím si, že oprávněně! Trochu nádech dokumentu - sleduje jeden školní rok jedné třídy na přistěhovaleckém předměstí Paříže. Prostě se mi to líbilo, zaujalo a dokonce jsem francouzštině rozuměla! ;)
• Stihla jsem několikrát příjemně posedět a povykládat s Ježem (za což tímto ještě jednou díky). A u té příležitosti opět popít vínka... Občas je to příjemná věc...
• Nu a v sobotu jsme vyrazili na Hvězdárnu na pořad o Saturnu! Sice netuším, jak sonda přistávala na Titanu, ale pořad je to moc pěkný a zajímavý a nové sedačky velice pohodlné ;) Takže další doporučení!
• Aby toho nebylo málo, tak jsem za spolupráce jednoho svého drahého skautského bratra vyřešila mizející ikony na Tkaničce! Teda on je vyřešil :) A tak už po čtvrt roce můžu říct, že funguju normálně! Juchuchu! :)

Na závěr jedno moudro, které se mi asi trošku "naplnilo".
Někdy je velkým požehnáním mít málo času. Tehdy se můžeme soustředit na to hlavní a tak můžeme odhalit, co všechno je vedlejší.

Od dubna učitelkou

Co víc dodat? Prostě na konci března Kraťas odchází a já tři třídy na matiku beru za něho... Ještě ve dvanáct jsem netušila, že budu trávit minimálně 14 hodin týdně na Sirotkove! Ale stalo se... To nějak půjde! Nic jiného nezbývá. Tak mi držte palce!

Plná hlava

Tak si tak dojdu na Sirotkovu opět na týden zasuplovat učitele, kteří jsou na horách. Nic neobvyklého, ale když první věc, kterou se dozvím je, že jeden učitel matematiky za měsíc odchází a že si mysleli, že bych za něho částečný úvazek z matiky mohla vzít, tak se přiznávám, že mi to celkem vyrazilo dech...
A tak mi hlavou šrotují všechna možná pro a proti, náš oddíl, registrace, tábor, to že je mi momentálně pěkně blbě, ale nesmím onemocnět a dalších asi tak milion věcí včetně toho, jestli mi stačí budík nastavený na 06:46 nebo ho mám ještě posunout, abych si ráno stihla udělat svačinu.

Může se stát, že zapomenu
číslo domů, telefon a tak.
Nepůjdu spát, mám hodnou ženu,
šťastnou hvězdu - snad?

Říkali odvahu svatí na mostě,
kdo nezkusí, to nepozná.
Říkali neboj se, holky na klíně,
co může se stát, co může se stát.
Umakart: Manuál - Může se stát

Umakart - Město

Umakart: Manuál - Město
Kdysi na gymplu jsem tuto písničku náhodou viděla u snídaně v televizi. Šikovný spolužák sehnal celé album, které mě chytlo a dodnes drží... Bude pokračování?
Hudební projekt, se kterým jsou spojována jména jako Jaromír Švejdík, Jan P. Muchow, Dušan Neuwerth či dokonce Jaroslav Rudiš, který dodal některé texty.

Rozdílné, ale blízké aneb o přátelství

Pár postřehů, které některým možná nic neřeknou :) (ale na konci to shrnu, aby rozuměl každý)

• čtyři lidi za týden vypijí čtyři krabičky čajů
• Baruli je vlastně rychlá (v porovnání s jinými)
• podle některých je má rychlost (třeba při chystání se na svah) naprosto normální, podle jiných extrémně rychlá
• když si předem určíte časový harmonogram, tak ho s přičtením 10-ti minut dodržíte (v případě, že dochvilní lidé jsou nakombinovaní s těmi, kteří jednou za uherák mají zpoždění i hodinu a půl)
• ve čtyřech lidech se na vleku špatně druží...
• je důležité umět sdělovat názory, naslouchat jim, ale také ustupovat nebo alespoň jasně říci: "Dost! To nemá cenu..."
  
• a zásadní informace na závěr: údajně jsem mimozemšťan! Prostě mi na svahu nikdy nebyla zima! A tak si některé vypočítávaly vrstvy: "Kamča plus dvě!" Je zvláštní, že ani toto opatření nepomohlo a mně stále bylo teplo a ostatním zima :)

Inu, každý jsme jiný! Někdo chodí včas, někdo pozdě. Někdo je rychlý, někdo pomalý. Někdo zimomřivý, někdo teplokrevný. Něktěří ze svých názorů ustupují, někteří neustoupí ani o milimetr a někteří to ukončí, když vidí, že to nikam nevede.
Ale víte, co je úžasné? Když jste přátelé, tak je to všechno jedno! Důležité je, že je tu někdo, s kým sdílíte všechno! Čas, skleničku, toaletní papír, jídlo, postel, smích, ale i těžké chvíle, kdy se neubráníte slzám. Takovým lidem přece odpustíte, že přijdou pozdě nebo jsou pomalí! Jsou vaši přátelé a vy je máte rádi! To je to podstatné! A vy pro ně uděláte cokoliv! Uvaříte, budete chodit po špičkách, protože spí, prokecáte společně celou noc nebo bdíte, protože víte, že je něco trápí, i když jsou daleko.
Nevím, jak to máte vy, ale přátelé jsou mojí součástí, bez které nejsem celá...

Co se dělo pod Šerákem

Bylo nebylo. Jedné krásné soboty se sešly čtyři holky na nádraží, nasedly do vlaku a jely tři a půl hodiny cestou necestou. Kde vystoupily? Nikde jinde než na Ramzové! Troškou sněhu dojít k domečku, uvelebit se v oblíbeném apartmánu číslo 13 a vybalit. O rozmístění lidí, věcí netřeba se bavit...
Jaké to ale přišlo překvapení, když se na ledničce sešlo 12 litrů vína v sedmi flaškách! Jednoduché počty: sedm večerů, sedm flašek = jedna flaška na jeden večer. Takže když musíš, tak musíš!
Co se ale nestalo! V neděli ráno po probuzení (teda spíš dopoledne) se všechny čtyři podívaly ven a co neviděly! Ono chumelí! Hurá! Bude sníh na svahu! Ani když chumelilo druhý, třetí či šestý den, tak nadšení neopadlo. Konečně pořádná namrzlá zima, jak má být!
A tak začal pohodový týden... Dlouhé snídání a vypravování, lyžování bez lidí, sprcha, vyvařování si dobrot, volný čas, zprávy, víno, povídání, spánek. Tak by se dal shrnout jeden obyčejný den neobyčejného týdne.
Takže když to řeknu jednoduše: prokecaly jsme celý týden, ale stálo to za to! Tak dlouho jsem se už strašně dlouho nenasmála!
Už dnes mi chybí ony pohodové večery plné sdílení. Jak já jen usnu bez toho, abych si měla s kým říct poslední slova dne v posteli? Jak budu vstávat, když nebude boj o koupelnu? Najednou nebude chystání snídaní a popohánění při vypravování... Najednou to bude jiné, ale vidina toho, že to bude opět za rok mě drží nad vodou!

Začala jsem se chystat na hory

(Podotýkám, že na lyže, ne na túru.)
Sice se hodlám balit až v sobotu dopoledne, ale pár hlavních věcí mi nedá a chystám už v předvečer. Netušila jsem, že to bude tak zábavné a plné překvapení :)
Na začátek to nejdůležitější - lyže a lyžáky. Oboje v dobrém stavu v jakém jsem je před rokem uložila. Žádné překvapení, vše při starém. Už se důvěrně známe několik let...
Přichází bod číslo dvě - bunda! Vím, jak vypadá, jdu na jisto a opravdu tak vypadá! :) Pro kontrolu - kde je skipas? První kapsa - nic. Druhá - nic. Třetí - dva bonbony. Že by tam byly rok? Začínám lehce propadat zoufalství a bundu nasazuji. Vnitřní kapsy - nic. Čtvrtá kapsa - nic. Pátá, poslední - je tam! Ufff... I s poslední permanentkou (8.2.2008 na čtyři hodiny - porovnávám a zjišťuji, že podražili!).
Co dál? Rukavice! Vrchní skříň, šáhnu - to jsou moje rukavice? Čí by jinak byly? Ty jsou krutý! Mají provázky, abych je neztratila, jsou krásně měkký, teplý a vypadají dostatečně nepromokavý! Nasazuji a jdu se boxovat se sestrou :) Bylo mi odhaleno tajemství: "Vždyť jsi je dostala loni k Vánocům!" Aha :) Nedá mi to a zkouším na chatu Maggi odpovědět v rukavicích. Věřili byste, že se v nich fakt blbě píše, i když píšete jen dvě prstama? ;)
Fajn, ještě mi chybí něco na nohy! Koukám do skříně a nic šedýho tam není, ale v místech, kde jsem našla rukavice je něco černýho... Týjo! To jsou oteplovačky! Jaktože mám černý? A už padám smíchy, když si vzpomenu na "nehodu", která nás s Baruli potkala před dvouma rokama v Petříkově. (To se nedá popsat! Jestli po tom prahnete, tak si vzpomeňte až mě uvidíte ;))
Lyžařský brýle na stejném místě jako už šest let, čepice dole v krabici a tím by základní vybavení bylo komplet! Zbytek až zítra...
Ale jdu spát s pocitem, že mám vlastně nový rukavice, oteplovačky, bunda je v podstatě taky skoro nová a lyže i lyžáky jsou po pěti letech (nebo víc?) taky v dokonalém stavu. Jejda já jsem tak úžasně lyžařsky vybavená! :)

O hledání?

Občas člověk něco hledá, nenajde, ale za to najde něco jiného... Běžná praxe ve všem.

Přátelství si nežádá slov - je to samota osvobozená od strachu ze samoty.
Dag Hammarskjöld

Blbnu

Už asi blbnu... Strašně se těším, jak se na horách s holkama napiju! Ne čaje, ne kofoly, ne vody... Na ten moment, kdy mám v sobě čtyři hrnky svařáku, v těle příjemný pocit tepla a nemusím a ani nechci myslet. Prostě co je, to je a co mě trápí, tak je na chvilku pryč. Vnímat jen ten moment a dostat všechno ven. Nemyslet, nepřemýšlet. Jen být a mít se dobře...

Táborové hlasování

Vybíráme téma na tábor pro kluky. Sešlo se nám neuvěřitelných 23 témat! Člověk smí naprosto libovolně přidělit 7 bodů. Tak mi řekněte, jak byste hlasovali, když je tam tolik super ujetých nápadů! :)

• Železnice (stavba, cestování)
• Bob a Bobek
• Divoký západ
• Command a Conquer
• Ale jako jahoda =)
  
• 23
  
• Cesta do země P
• Svrab cestující po lidské osobě
• Rychlé šípy
• Stavba lodi nebo Plavba nebo spojené
  
• Saturnin
• Poletíme? (A: je to v podstatě letadlo! B: na ty písničky se dají vymyslet krutý hry! třeba na soutěž ;))
• Člověče, nezlob se =)
• Strategická cesta budovou/továrnou - něco jako Karlík a továrna na čokoládu
• Romeo a Júlie
• Trans (Evropa, Itálie, Gálie, Starověké Řecko,...)
  
• Pat a Mat
• Lentilky ;-)
  
• Rozum a Cit
• Může být?
• Himaláje (výstup na kopec)
• Cesta podzemím
• Stavba oratoře (něco z dob DB)

O tom, jak jsme si zaletěli do Metra

Nemám holku, nemám peníze,

nejsem pěknej ani úspěšnej
a dost často su nasranej,
mám břicho a furt potím se.
Ale přesto jsem na světě rád,
protože můžu na banjo hrát,
a komu se to nelíbí,
tak ať si prdel políbí.
Poletíme?: Ahoj

To já nemluvím sprostě! To Rudolf! ;) Poletíme prostě zase jednou stáli za to a já si je maximálně užila! Měla jsem potřebu vyblbnout se a jejich koncert je dokonalou příležitostí! Zahráli několikero starých písní z CD, několikero starých z koncertů, několikero nových, několikero od Veselé zubaté a na závěr Není nutno :) Inu bez chyby! Dokonale vyvážené! :) Jen malé srovnání - Metro music bar je sice větší a tudíž se s nikým nemusíte mačkat, ale zase v Desertu se během koncertu nekouří... Jo každé místo má své výhody i nevýhody.

Já bych to viděl, že... na na na na na
Nelíbí se mi totiž, že... na na na na na
Ale mám rád když... na na na na na
Ale určitě ne když... na na na na na
[: Troufám si říct, že jsem jinej :]
Poletíme?: Troufám si říct, že jsem jinej

Smím prosit?

Pokaždé když vidím tento film, tak mám strašnou chuť začít tančit!
A Richard Gere opět nemá chybu! Ostatně jako v každém jiném filmu.
Ještě že jdeme v úterý na Poletíme, abych si tuto svoji touhu zase na chvilku vybila...

Tvůj život je důležitý, protože já si ho všímám!

Malé ohlédnutí

Tak jsem celý minulý týden učila na základní škole... Zastupovala jsem učitele, kteří odjeli na lyžařský kurz. 17 vyučovacích hodin naplno ve čtyřech dnech. Když bych to měla shrnout - bylo to strašně fajn! Troufám si říct, že jsem si postupně ke každé třídě našla cestu, za což jsem velice ráda! A tak se chci podělit o pár postřehů.
Kabinet tělocviku je opravdu strašný! A to tam byli jen dva lidi z pěti! Bohatě mi to stačilo! Nevychovaní pacholci to jsou! Běžná mládež je proti nim slušná! Tak to jsem si ulevila :)
Jinak učení má i radostné chvíle! Třeba když na posledních deset minut hodiny vymyslíte na místě hru, kterou děcka chtějí dohrát o přestávce nebo když vymyslíte kvíz do skupinek a děcka to opravdu baví! Radostně hledají v atlase, při vyhlašování správné odpovědi je ve třídě hrobové ticho a při správné odpovědi radostný jásot... Nádherný pocit!
Zvláštní, že i během čtyř dní člověk může dostat určité "vyznamenání". Krom obyčejného zdravení na chodbě a oslovování "paní učitelko" tím pro mě bylo, když za mnou někdo z děcek přišel jen tak se na něco zeptat. Vrcholem všeho ovšem bylo, když za mnou ve čtvrtek přišly holky z 6.A s problémem ve třídě a abych jim to pomohla vyřešit. Myslím, že se zadařilo! Strašně mě potěšila jejich důvěra. Snad chápete :)
Prostě mě ty čtyři dny úplně navnadily a strašně se těším až skončím na pajdáku a vydám se do skutečné praxe, která s mým studiem nemá nic moc společného... Myslím, že jsem si v osmé třídě dobře vybrala, co to vlastně chci v životě dělat :) Kéž by mi to i vydrželo!