Rozdílné, ale blízké aneb o přátelství

Pár postřehů, které některým možná nic neřeknou :) (ale na konci to shrnu, aby rozuměl každý)

• čtyři lidi za týden vypijí čtyři krabičky čajů
• Baruli je vlastně rychlá (v porovnání s jinými)
• podle některých je má rychlost (třeba při chystání se na svah) naprosto normální, podle jiných extrémně rychlá
• když si předem určíte časový harmonogram, tak ho s přičtením 10-ti minut dodržíte (v případě, že dochvilní lidé jsou nakombinovaní s těmi, kteří jednou za uherák mají zpoždění i hodinu a půl)
• ve čtyřech lidech se na vleku špatně druží...
• je důležité umět sdělovat názory, naslouchat jim, ale také ustupovat nebo alespoň jasně říci: "Dost! To nemá cenu..."
  
• a zásadní informace na závěr: údajně jsem mimozemšťan! Prostě mi na svahu nikdy nebyla zima! A tak si některé vypočítávaly vrstvy: "Kamča plus dvě!" Je zvláštní, že ani toto opatření nepomohlo a mně stále bylo teplo a ostatním zima :)

Inu, každý jsme jiný! Někdo chodí včas, někdo pozdě. Někdo je rychlý, někdo pomalý. Někdo zimomřivý, někdo teplokrevný. Něktěří ze svých názorů ustupují, někteří neustoupí ani o milimetr a někteří to ukončí, když vidí, že to nikam nevede.
Ale víte, co je úžasné? Když jste přátelé, tak je to všechno jedno! Důležité je, že je tu někdo, s kým sdílíte všechno! Čas, skleničku, toaletní papír, jídlo, postel, smích, ale i těžké chvíle, kdy se neubráníte slzám. Takovým lidem přece odpustíte, že přijdou pozdě nebo jsou pomalí! Jsou vaši přátelé a vy je máte rádi! To je to podstatné! A vy pro ně uděláte cokoliv! Uvaříte, budete chodit po špičkách, protože spí, prokecáte společně celou noc nebo bdíte, protože víte, že je něco trápí, i když jsou daleko.
Nevím, jak to máte vy, ale přátelé jsou mojí součástí, bez které nejsem celá...