O hledání, vzpomínání a ...

Zhruba před dvouma měsícema jsem hledala jeden citát (přiznávám, že už ani nevím proč), ale místo něho jsem našla jiný. Dnes jsem si na něj opět vzpomněla a našla...

Je Láska zralá a nezralá.
Nezralá Láska říká: "Miluji Tě, proto Tě potřebuji."
Zralá Láska říká: "Potřebuji Tě, proto Tě miluji."
Jiří Pavlica (kdysi dávno na koncertě)

Zbožňuju... (II)

...svoji sestru!
Ona umí opravdu perlit! A tím člověka totálně odrovnat... Perla, která mě čekala, když jsem přišla domů a maměnka popisovala svůj návrat domů.

Rodičové: "Kde máš sestru?"
Ferda: "Skáče z dubu na jedličku!"

(Vám to asi vůbec nepřijde vtipný, ale kdybyste rozuměli, tak by vás to taky odrovnalo :))

Hlavní zpráva dnešního dne

Nebudu v kabinetě tělocviku!
Radujte se a jásejte společně se mnou! :)

Tády dády dá

Můj anděl strážný těžký úděl má...
Jede jede rytíř, jede do kraje, nové dobrodružství v dálce hledaje...
Pak jí prominu, že byla na mě zlá...
Tak to mám rád: když ty jsi nahoře a já pod tebou...
Ty jsi jako já a já jsem jako ty...
Dej mi, Bože, dobrou ženu...
Nohavica, Traband, Nohavica, Traband, All stars, Traband

Já bych tak štípala dřevo! Nebo alespoň nějakou skříň!

(To mi nehrabe! Jen mám za poslední týden pár hitů, které mi neustále znějí v hlavě a jaro ve mně vzbudilo touhu po hrubé práci.)

Já

Podle jiných šesti lidí z našeho oddílu.

JSEM

• krapet šílená, ale zodpovědná
• (souhlasím) zodpovědná
• Slonité strašisko, strašlivé šéfisko a moc prima úžasný člověk
• prostě učitelka, ..., fajn-fajn-fajnová, starší než já
• kmotra, vůdkyně, inspirace, součást kolektivu, "duch" oddílu
• správná slečna, zodpovědná, můj vzor, od všeho kousek, spřízněná (...) duše

UMÍM

• hrát na kytaru, být přísná, ale i utěšit a převlíct počůrané dítě, že? :)
• udělat si legraci, i sama ze sebe
• vnášet radost druhým do života
• učit (doufejme), tančit když netančím
• učit, inspirovat, nadchnout lidi i děti, usmívat se
• poslouchat, povídat (si), motivovat

MÁM

• vlasy, co když se umyjou, vypadají jako ostříhané
• smysl pro pořádek a taky vždycky dobrou náladu
• úžasný životní elán
• sestru, pořádek v pokoji
• úžasný úsměv, smysl pro čest, neústupnost, vím co chci (většinou)
• dobrý hudební vkus, ráda Prasátko, radost ze života

Pěkně se to čte, ale nemějte iluze! Taky mám své špatné stránky... (Ale je pravda, že některé věci jsem v tomto období potřebovala slyšet, takže moc díky za ně!) Budu se snažit taková zůstat, tak snad vám to nevadí :)

Překvapení

Jsou příznivci a odpůrci...
Já osobně mám pěkná překvapení ráda. Ale kdo by neměl :)
Hlavně poslední dobou přicházím na to, že je ráda chystám! A potom sledovat reakci! Když je radostná, tak mě to tak strašně zahřeje u srdce a pobaví! Prostě ten pocit mám ráda :) Jen mám občas problém se udržet, abych nezačala něco zjišťovat předem... (Anebo aby jich nebylo moc.)

Dilema (a ne jedno)

Ano, mám jich teď v zásobě plný zásobník! :) Tak malý výběr...

Nejjednodušší:

• Jaké pohorky si pořídit? Ale to vypadá, že brzy vykrystalizuje.

Střední:

• Psát či nepsat? Možná znáte ten pocit: "Když on/a si to přečte." Taky to občas řeším. Ale na druhou stranu vím, že zformulovat myšlenky mi pomáhá... Takže jo :) (někdy, takže sorry)
• "Jestli to nebude znamení..." (Ať žijou Samotáři! Měla bych se na ně zase podívat.) Věřit či nevěřit na znamení? Vždyť ono to jde vyložit tak různě! A co když si zrovna vyberu to nesprávné "znamení"?
  

Nejtěžší:

• Jak se rozhodovat? Rozumem? Vlastním přáním? Hodem mincí? (Teď mě napadá, že to jsou tři věci, takže by to šlo demokraticky ;)) Nějak v tom poslední dobou tápu...
• Mlčet či mluvit? Udělat či neudělat? Reagovat či nereagovat?
  
• A červík hlodá...
  

O čem horolezci nepíší

aneb co mě nedávno opravdu pobavilo... (Nenechte se odradit délkou! Myslím, že se taky zasmějete.)

Je to už vlastně dva roky stará historka z Nepálu, kdy jsme se snažili s naší slavnou partičkou šesti dobrodruhů vystoupit na vrchol hory Mera Peak vysoký 6 476 m n.m. Noc před vrcholovým pokusem je krátká a stejně nikdo, ať už zdravou nervozitou nebo díky výšce (5 860 m n.m.), nespí. Každý to asi znáte z vlastních zkušeností. Ve dvě ráno pípají hodinky, rychle do sebe hodit pár hltů čaje, tatranku, navlíknout zbytek oblečení, nazout boty s mačkami a hurá do boje.
Honzovi je blbě, zůstává spát, Sáva po 100 metrech otáčí, páč je kosa, že by se zlomil pes v zatáčce, a tak prošlapáváme cestu ledovcem skrze zapadané trhliny jen ve čtyřech. Sype a sype, chvílemi vypadáme spíše jak sněhuláci než horolezci. Už je nového sněhu až po pás, a tak další dva otáčí a jdou dolů. Já se Standou ještě chvíli brodíme tím stále hlubším bílým nesmyslem, ale postupně mi odpadá morál, a tak po hodině a půl strávené v záhrabu, otáčím 100 metrů pod vrcholem také.
Přichází deprese jak u manželky po deseti letech společného soužití. Brodím se dolů sám - snažím se neztratit výstupovou stopu, psychicky jsem na dně z toho, že jsem nedosáhl vrcholu, necítím prsty na nohách ani na rukách, jejich barva připomíná černé ponožky a rukavice, v nárazech fouká silný vítr metoucí sníh přímo do tváře, místo toho slavného Everestu čučím metr před sebe, neboť dál by v té vánici nedohlédl ani sám bystrozraký, a teploměr na hodinkách zamrzl na -35°C. Nejhorší ze všeho ale je, že se mi zrovna teď, v trhlinovém poli ve výšce 6 000 m n.m. chce strašně, ale fakt strašně na velkou.
Snažím se na to nemyslet a rychle proběhnout trhliny, jenže ono už to troubí v zatáčce, po chvilce to vbíhá do cílové šachovnice a já už moc dobře tuším, že nejen vzduch tu bude řídký. A pak to přišlo. Chvíle nečekaného zkratu. Ne že bych zrovna já, ale levá mačka, ta svině jedna nevděčná, z ničeho nic si podklouzne a nemyslí přitom vůbec na následky. Její pohyb následovala celá noha, což mělo za důsledek, že již tak přetížené svěrače definitivně povolily a já jsem se normálně zcela regulérně posral. No co, ulevilo se mi. Jenže co s tím černým pasažérem?
Teď teprve přišla krize, jenž si žádala akci opravdového muže. Nejdříve jsem se ujistil, že nestojím na trhlině, a pak začal konat. Dolů musela jako první bunda s vestou, neboť kalhoty jsem měl z nezištných důvodů na kšandy. Po kalhotách šli dolů spodky, tou dobou již plnější než dětská plína po dvojitém nášupu. No jo, ale co dál, mačky ani boty jsem kvůli mrazu a necitlivosti prstů na rukách sundat nedokázal a vyklopit či omýt to nešlo, neboť to v tom mrazu získalo tvrdost diamantu. Mezi tím se mi na stehnech vytvořila husina vysoká zhruba tak 10 až 15 cm a děkoval jsem Bohu, že je taková mlha, díky které mě nikdo nemůže vidět. Rozhodl jsem se pro rázný čin. Mozkem proběhl rozkaz: odřezat! Sakra, nůž má Sáva ve stanu. Tak přišel na řadu cepín. Jedním koncem jsem ho zapíchl do sněhu a druhým pižlal spodky, abych je mohl pohřbít i s radioaktivním odpadem na svazích do té doby krásné hory. Po deseti minutách hrubá síla zvítězila. Ani jsem si nevšimnul, že se nade mnou najednou z ničeho nic rozjasnilo, a tak jsem v momentě, kdy dnes již legendární spodky vydechly své poslední sbohem, spatřil pod sebou celý base camp na nohou s dalekohledy u očí, jak se válí smíchy a mává mi. Holka z vedlejšího stanu, kterou jsem tři dny poctivě balil na oduševnělé kecy strýčka Fida, tam samozřejmě byla taky. Z vysněného prince na bílém koni jsem se rázem stal terčem posměchu snad v celé Asii.
Jediný, kdo mě označil za pašáka, byla nejmenovaná firma vyrábějící již zmiňované spodky, která mi po návratu domů poslala hned dvoje nové zdarma.
Marek Pazderský: Kalimera (jaro 2009) - O čem horolezci nepíší

Z táborové víkendovky

Račte nahlédnout do pracovního prostředí a morálky naší táborové víkendovky aneb jak vznikají úžasné nápady na tábor s klukama :)

Pootočená

Ono občas stačí jen omylem pootočit obyčejnou dopravní značku, aby se člověk zamyslel a pobavit :)
Tak schválně - co vidíte? Já jsem si asi dva dny říkala, proč je dopravní značka, že někde někdo slaňuje a pak mi teprve došlo, že je to otočená práce na silnici :) Stane se :)

Traband - Dej mi, Bože, dobrou ženu

V širém poli stojí javor, javor zelený
Člověku je samotnému smutno na zemi
Chladno je mi, těžko je mi
Nemůžu žít na světě bez ženy

Dej mi, Bože, dobrou ženu
Dej mi, Bože, dobrou ženu
Já budu její pán, hrad, muž, stroj
A ona moje žena, duše, píseň, kost
Dej mi, Bože, dobrou ženu
A budu mít dost
Traband: Přítel člověka - Dej mi, Bože dobrou ženu

Nevěřili byste, jak se u toho skvěle dělají mapy do školy! :) No jo, dostalo se ke mně další CD od Trabandů, tak se nemůžu nabažit.

Vlastní přání

Sice se mi to celý den skládá v hlavě, ale vzhledem k tomu, že mám za 14 minut stihnout šalinu, tak opravdu krátce a příště to třeba rozvedu, jestli to nestihnu vystihnout ;)

Takže jednoduše bez omáčky: občas v přívalu vlivů z okolí zapomínáme na vlastní přání. Zapomínáme na ně, nemyslíme na ně, občas nad nima ani nepřemýšlíme a nevymýšlíme si je... Ale kde bychom bez nich byli? Kdybychom si nikdy nic nepřáli... Je ale správné stále je odsouvat na vedlejší kolej pod vlivem toho, že chceme být prospěšní jiným lidem? I když to je jedno z našich přání. Já nevím! Opravdu nevím a navíc musím utíkat na šalinu! :)

Kterak jsem se rozhodla

Po dlouhé době nejasností se rozhodnete. S rozhodnutím vstáváte, s rozhodnutím usínáte, s rozhodnutím žijete. Myslíte na něj, hodně věcí mu podřizujete. Ale pak se najednou něco podělá... Vy rozhodnutí chcete dodržet, takže s ním vstáváte, usínáte a žijete ještě víc než předtím. Přesto stále zůstává někde hluboko uschovaný červík, který ho nahlodává...

Bojím se neovladatelnosti...

A tak i po koncertě Hradišťanu jdu usínat s The Division Bell...

Jablkoň - Paní Svobodová

Tak jak se pořád máte,
paní Svobodová,
nechcete si jít sednout
na dvě na tři piva
a možná vám i vyznám lásku
jen co se trochu napijem.

Dál, dál teče tu pivo,
jako dřív, jako tenkrát,
když přístě tajně jsem vás miloval.
Jablkoň: Písničky - Paní Svobodová

Zpíváno úžasným chraplákem Michala Němce to opravdu nemá chybu! On, veliká korba, zpívá něco takového za svojí malou kytarou...
Aneb když se hudba po ránu trefí do rozpoložení člověka.

Mít strach...

...ze školy, ze zodpovědnosti, z budoucnosti, z alkoholu, z neznámých situací, ze ztráty, z kontaktu, ze setkání, ze života, z radosti, z úsměvu, ze smutku, ze samoty, ze vztahu, z lásky, z nejistoty, z pocitu, ze snu, z otázek a odpovědí, z důvěry, z nerozhodnosti, ze strachu, z melancholie, ze sebedůvěry, z víry, z názoru, z odchodu, z loučení, z blízkosti, z rozhodnutí, z neovladatelnosti, z potřeby, z obejmutí, z darování, ze závislosti, z příjemné chvíle, ze sebe...

Lístky 21. století

Vás by něco takového nešokovalo? Zvlášť když máte pocit, že se vám to rozpadne v ruce, jak je papír jemný...

Přiznání na požádání

Ano, jsem tyran!

Aneb kterak si astrofyzik (A) s jediným "normálním" spolužákem (S) psal na mém ICQ.

S: hoooooooooj
A: promiň, Kamča teď nemůže. a že prý jsi chudák, spolužák, jedinej hodnej, ale to jsem ti prý neměl psát
S: hmmm... astrofyzik? :)
A: osobně. to se o mně tolik ví?
S: noooo taky jsem slyšel hodně :) ale taky sem nic neřekl ;)
A: prý jestli to nemůžem ukončit... no, mně se moc nechce, zajímá mě, co se na sebe ještě dozvím ;) pomoc...
S: :) no úplně vidím kamču, jak tam vedle tebe "prská" :)
A: ona mě odtahuje od klaves...
S: nj ženská :) ani nenechá chlapy pokecat :)
K: hele, tu jsem normálně já...
S: kamčo, ty si normálně tyran :)
K: jo!
S: :)

To je tak, když se sejdou dva chlapi, kteří mě znají a jeden tvrdí, že zlobím a druhý, že jsem drzá...

Hradišťan - Stínání berana

Ajzam, prízam do šermice už je beran na stolice.
Já se tě beránku nebojím, já ti tu hlavěnku odrazím.
Na jednů, na dvakrát, na třikrát, já ti tu hlavěnku mosím sťat.
Utnu, neutnu, budu sekat až utnu, šak prej ještě sluníčko je vysoko.

Ajzam, prízam do šermice už je beran na stolice.
Beran, beran rohy zlaté, než slunko zapadne, bude sťaté.
Šabla se o šablu nabrósí, krvavó hlavěnku odrazí.
Za skaló, za horó, za lesem ajzam, prýzam duní zem.
Hradišťan: Live - Stínání berana

Už trénuju na středeční koncert :)

Tři v jednom

Čím jenom začít?

Tak třeba tím, že mi za poslední dva dny přišly tři pohledy! A ani jeden do jisté míry z naší republiky... Jo pošta je super věc! Ovšem nejlepší z nich byl ten dnešní! Razítko 12.3.09, ale datum, kdy byl psaný je 25.11.08. Což o to, někde se schoval, ale nejvtipnější mi přijde, že text je do jisté míry stále aktuální. A přitom mi jeho obsah ani nějak nadčasový nepřijde... Někteří asi mají nadání, ale díky patří všem mým pisatelům! (Taky bych měla zase něco poslat...)

Určitě taky znáte ten známý zákon schválnosti. Na něco se moc těšíte a ono to nevyjde... A pak se zase netěšíte a ono je to fajn. Jak zní ponaučení? Nikdy se zbytečně na nic moc netěšit a nepřipravovat a nemyslet na to, protože jinak to nevyjde! Ale jak to udělat?

Člověk má různé závislosti, které mohou mít nejrůznější podobu. A jaké jsou ty moje?

• hodinky :)
• čajík
  
• skauting a děti
  
• konkrétní lidé
• sluníčko!

Třeba by se ještě něco našlo... A jaké jsou vaše závislosti?

Jarek Nohavica - Sněženky

Na prázdný polštář vedle sebe
sněženky dal jsem místo tebe
sněženky dal
Jaromír Nohavica: Moje smutné srdce - Sněženky

Už kvetou...

Ijáček má narozeniny a dostane dva dárky

"To je správné," řekl Ijáček. "Jen si zpívej. Tidly dum, tydli tam. Kvete máj, pojďme v háj. Buď veselý!"
"To taky jsem," řekl Pú.
"Někomu je hej," řekl Ijáček.
"Proč, co se děje?"
"Copak se něcok děje?"
"Jsi takový smutný, Ijáčku,"
"Smutný? Proč bych byl smutný? Mám narozeniny. Nejšťastnější den v roce."
"Narozeniny?" řekl Pú užasle.
"Ovšem. Nechápeš? Podívej se na všechny ty dárky." Mávl nohou. "Podívej se na ten sváteční dort. Svíčky a růžová poleva."
Pú se rozhlédl - nejprve nalevo a pak napravo.
"Dárky?" řekl Pú. "Sváteční dort? A kde?"
"Cožpak nevidíš?"
"Ne," řekl Pú.
"Já taky ne," řekl Ijáček. "Žert," vysvětloval. "Haha!"

***
Pú se přebrodil přes potok k Ijáčkovi a Prasátko usedlo opodál, hlavu v prackách, a smutně vzdychalo.
"Je to užitečná nádoba," řekl Pú. "Tady je. A je na ní napsáno: Mnoho štěstí přeji Pú. To je tady napsáno. Můžeš si do ní ukládat různé věci. Tumáš!"
Když uviděl Ijáček nádobu, všecek se rozjařil.
"Hle!" řekl. "Můj balónek se zrovna hodí do té nádoby!"
"Ach ne, Ijáčku," řekl Pú. "Balónky se do takové nádoby nevejdou. S balónkem se hraje tak, že ho držíš -"
"Můj ne," řekl Ijáček pyšně. "Podívej se, Prasátko!" A Prasátko se žalostně otočilo. Ijáček sebral balónek do zubů a opatrně jej vložilo do nádoby; vyňal jej a položil zase na zem; a zase jej sebral a opatrně vložil zpět.
"Opravdu!" řekl Pú. "Vejde se tam!"
"Opravdu!" řeklo Prasátko. "A také jde ven!"
"Že ano," řekl Ijáček. "Jde tam i ven jako nic."
"To jsem rád," řek Pú šťastně, "že jsem měl ten nápad dát ti užitečnou nádobu na ukládání věcí."
"To jsem rádo," řeklo Prasátko, "že jsem ti dalo něco, co se dá uložit do užitečné nádoby."
Ale Ijáček je neposlouchal. Vyndával balónek a zase jej ukládal, celý šťastný.
A.A.Milne: Medvídek Pú - Kapitola 6, ve které má Ijáček narozeniny a dostane dva dárky

Veselá Zubatá - Svět je v polích

Svět je tak krásnej, když se touláš v polích
a tvoje srdce tě tak trochu bolí
a jseš čistej ať myslíš na cokoliv
a ten příliv a ten odliv.

Ó jaké je tvoje jméno a jaké je moje jméno,
a jaké bude počasí, pro děti, který svět neznají.
Veselá zubatá: 62 minut v Sádle - Svět je v polích

Poslední dobou chodím a zpívám si víc než obvykle (co to asi znamená?). Od včerejška tuto...
Díky za připomenutí, Maggi!

Jsem na sebe pyšná!

Pro někoho otázka na pět minut v jednom programu. Já jsem si pěkně zagooglila, upravila v Zoneru a dala dohromady v OpenOffice (tak 20 minut). A co jsem vykouzlila? Účastníček na sobotní výlet a fakt se mi líbí, tak vám ho chci taky ukázat! Snažím se stále zdokonalovat...

Radost

Radost začíná právě v okamžiku, kdy ses vzdal pokusu hledat štěstí a snažíš se je darovat druhým.
Michel Quiost

Nový citát vyvěšený v salesiánském středisku. V různých variantách jsem ho slyšela už mnohokrát.
Ale až dneska mi došlo, že tomu tak opravdu je! Funguje to...

Bylo mi dopřáno

Tak jsem si dopoledne cvičila zběsilou jízdu z Poříčí na Sirotkovu, abych zjistila, jak dlouho to zabere až budu jezdit na ostro. Ovšem věděla jsem, že bych dojela přesně na začátek hodiny a vzhledem k faktu, že jsem potřebovala přestávku, tak nebylo důvodu pospíchat. A tak jsem z Konečného náměstí vyrazila pěšky a dobře jsem udělala! Náhoda pro mě totiž měla připraveno něco úžasného!
Jen co jsem vkročila na Žižkovu, tak proti mě - podezřelá osoba! A je to tady! Totožná reakce na obou stranách! Roztáhnout ruce, "Nazdar sestro!", "Nazdar bratře!" a krásné obejmutí... To jsem se po půl roce bez jednoho dne potkala s Tchibem, který si to kráčel z GML, kde uči, na přírodovědu, kde studuje.
Proběhlo rychlé zhodnocení toho jaké je to učit a jak krásné jsou prázdniny, když člověk chodí jen na fakultu a že člověk rázem přehodnotí priority a že by to zase chtělo setkání a.... Co dodat? Prostě toho za sebou máme hodně společného a nikdy nebyl problém příjemně povykládat!
Taková setkání dokáží rozzářit i upršený den! Kéž by jich bylo více...

Do 15.března v Národním muzeu

Prase :)

Foto-mobilo-úlovek z města...