Probuzení

Zvláštní, jak z lehké podnapilosti dokáže probrat tušená, ale nevyřčená realita...

Co dál? Vztahy se vyvíjí. Různým směrem. Občas je to ten, který chceme a občas je to nějaký jiný. A občas je to nějaký, který bychom opravdu nečekali.

Ale jinak se mám fajn! Myslím (a doufám), že k dětem ve škole jsem si nějakou cestu už našla, zbavila jsem se jedné flétny, doznívá ve mně Oikos... (Samé "externí" věci.)

(Je asi tak o 17 minut později a já přemýšlím, proč jsem to sem asi tak psala a jestli to nevymazat... Jednou jsem takovou věc už udělala a znovu to dělat nechci. Prostě jsem to asi tak v danou chvíli cítila a potřebovala dostat ven. A vlastně kvůli tomu to tu všechno mám, tak kdyžtak, prosím, omluvte mé slabé chvilky. Díky!)

Malušenká myšlenka

Za rok se toho stane spousta!
Ale některé věci jsou přesto stále stejné...

Oikos není Ursus

Nezasvěcené trošku uvedu do děje. Jedná se o názvy vůdcovských lesních kurzů, které pořádá Junák. Ursus (medvěd) jsem úspěšně sama absolvovala v roce 2006. Tento rok jsem se vydala s částí našeho oddílového týmu na další z kurzů, který je zaměřen na celé týmy a jejich práci - na Oikos (rodina, společenství).

Vychází, vychází, vychází nad lesem
zlatavej kamarád, paprskem budí zem
a křičí: "Vzhůru malej spáči, ťuk, ťuk na víčka,
odmotávám zlatý nitky z klubíčka"
Vychází

Touto písničkou nás budili na Oikosu! Nějak mě krásně dokázala po ránu probudit a nastartovat (i na rozcvičku :)). Řeknu vám, byl to fajn víkend! Neuspěchaný, klidný, v příjemné společnosti... Prostě jsem si ho opravdu užila!

Na druhou stranu, když přišla zpětná vazba, tak první, co mě napadlo, bylo: "Není to Ursus..." Ale je pravda, že na začátku Ursu jsem si říkala: "Není to Rozrazil..." (Další skautský kurz, který mám za sebou.) Tak uvidíme, co přinese léto. Třeba to co mám pod kůží z předchozího přebije to současné...

Ovšem dneska mě napadla (společně s Baruli, pochopitelně) ještě jedna věc. Mám za sebou hromadu skautských vzdělávacích věcí (dopočítala jsem se čísla 6), takže některé věci jsem už slyšela asi tak milionkrát a prostě už jsme skoro skautští kmeti :) A tak jak člověk stárne a má za sebou více a více akcí, tak jeho požadavky (nebo spíš očekávaný standard?) se dostávají na trošku jinou úroveň... (Snad chápete.)

Ze školních kabinetů

Tak mám dneska za sebou několik příjemných chvilek v nejrůznějších kabinetech.

1. návštěva
Zavítala jsem na svůj středoškolský ústav na Slovaňáku. Měla jsem jeden hlavní cíl - náš pan drahý profesor matematiky! Poděkovat, podělit se, kam jsem to dotáhla a prostě pozdravit a pokecat :) Jen co mě spatřil, tak nasadil milý úsměv: "Kamilko! Dobrý den!" Jejda mankote! Ani byste nevěřili, jak mě to potěšilo! Pamatuje si mě a ještě se mnou fakt pokecá! O Sirotkove, o tom, že tam byl před lety na praxi a učil s ředitelkou, ale taky i o skautingu... (Kam až se to jeden nedostane :)) Fakt mě to potěšilo!

2. návštěva
To jsem jenom zavítala do kabinetu matematiky a českého jazyka, kam chodím skoro každý den, ale tentokrát jsem se tam nějak sekla a vykládala. Už mi všichni nabídli tykání, snažím se o to, ale občas to skřípe. A tak dneska moje třídní: "Kamčo, myslíš, že mi zvládneš tykat?" Co na to dodat: "Já se snažím, ale ono to občas přes pusu fakt nejde!" Co byste taky nechtěli po dvanácti letech! "Vás, ehem, Tebe jsme měli na zemák jenom v devítce..." To zní prostě tak divně! Však ono to časem půjde... Teda doufám :)

Seznamte se, emoce

Cit neboli emoce se řadí mezi psychologické procesy. Hodnotí skutečnosti, události, situace a výsledky činností dle subjektivního stavu a vztahu k hodnocenému. Vyvolává a ovlivňuje pak další psychologické procesy.
Wikipedie: Emoce

Samota, touha, naděje, láska, štěstí, strach, smutek, žárlivost, závislost, ale i vděčnost. To jsou asi mé momentální...

Být bláznivě šťastná anebo připravená být. Láska musí být vášeň, posedlost, životní nutnost. Víš, ztratit hlavu, zamilovat se do někoho a zešílet a totéž způsobit jemu! A jen ho najít, jenom poslechni, co říká srdce. Zatím žádné neslyším. Protože pravda je, že nemá smysl žít a tohle nepoznat. Projít tu cestu a nepoznat lásku, to je jako neprožít vůbec nic. Musíš to zkusit - když nic nezkusíš, nic nezískáš.
Seznamte se, Joe Black
(Zvláštní, že i tento film obsahuje písničku Somewhere over the rainbow...)

Hm... Zkoušet... Ale jak začít? A kde? Kde začít se změnou? (Krom toho, že u sebe.)

Saturnin

Prožíváme-li delší dobu idylu, tvrdí doktor Vlach, přestaneme ji vnímat, a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz. Pak bychom nevzpomínali na to, že kamna trochu kouřila, nýbrž na to, že hřála. A na to, že bylo konec konců v naší moci, aby jenom hřála.
Osud mě popadl za límec a vyhodil mě z kabiny na příď. Je mi líto, že nemohu říci, že mě vyhodil na mráz. Bylo by to velmi působivé. Pamatuji si však docela dobře, že to bylo v prvních dnech měsíce července a bylo horko k zbláznění.
Osud byl v tomto případě zastoupen tetou Kateřinou, která spolu s Miloušem se do mé kabiny, s dovolením, nastěhovala.
Zdeněk Jirotka: Saturnin - 5. kapitola

Nesmrtelná kniha! A pochopitelně i film...
Zvláštní kolik pravd je v této komedii ukryto.

Po letu

Zbláznila se mi sestra! Do houslisty! Chápu, je mladej, hezkej, hraje mu to a má pruhovaný kšandy. Ovšem věčně spuštěné. A tak až uvidíte Ferdu se spuštěnýma kšandama, tak se nelekejte! Jen následuje svůj idol ;)

Aneb opět jsme vyrazili (tentokrát opravdu s měkkým i) na koncert Poletíme? Průběh netřeba popisovati bo byl poměrně tradiční (a zbytek už popsala Baruli) - naprosto úžasný koncert, ale tentokrát ve vlastní šťávě ;) Už se těším na další kolo na nádvoří Domu pánů z Kunštátu, kde je místa nadprůměr! A vzduch!

Ještě mě napadá, že mezi starými známými písničkami se objevilo i poměrně vysoké procento nových, které jsme ještě neslyšeli! (Na na na pochopitelně nechybělo ;)) A hned dvě mě celkem vzaly... (Plus teda "Strom, strom, strom...")

Podívej se padá hvězda,
můžeš si něco přát!
Třeba aby spadla další
a tak dál a dál.
Hvězda padá!
Poletíme?: Padá hvězda

A druhá? Hlavní slova: "Mám depresi rád!" Ještě si matně vybavuju něco stylem "Všechno dobrý zmizí a žije se mi líp... Mám depresi rád, skáču radostí dál..." Či něco obdobného. Asi si napíšu o text ;)

Zvláštní, jak maličkosti dokážou mrzet (či bolet?)...

Mele se mi to

Co?
Všechno.

Těším se.
Na co?
Na víkend, na koncert, na to až vypnu.

Všechno se mele v kruhu. Nebo je to úsečka? Ale kde by měla začátek a konec? (Že bych byla uprostřed?) Nebude to teda spíš přímka? Ale to je blbost...

Že jsi to Ty. Pro Tebe. Pro Tebe všechno.
Zvláštní slova...

(Omlouvám se, že vám to asi nedávám smysl. Prostě každý nemůže chápat všechno :))

Ani Mgr., ani hlubší smysl, ani...

Sedím si v kabinetu, ze dveřima si vykládají děti. A náhle v rámci rozhovoru čtvrťáků zazní úžasná věta: "Tady je nová učitelka a není ani Mgr.!" S kolegyní jsme lehly smíchy... Prostě to bylo kouzelně proneseno! :) (Ale uniká mi, proč mi nepřiznali Bc. Sice na tom nelpím, ale alespoň něco.)

Musí mít všechno hlubší smysl? Nebo jinak - musíme ho vždycky umět pojmenovat? Prostě teď fakt ujíždím na písničce Čiernobiela (ze včerejška). Byla mi kladena otázka "Proč?", jestli to má nějaký hlubší smysl... Má. Já ho cítím, ale nedokážu ho pojmenovat. Možná se tak občas cítím? Kdo ví.

Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. ... A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska.
1. Kor 13: 4-7, 13
Jedna z mých nejoblíbenějších pasáží Bible (a také porovnávacích ;)).

Desmod - Čiernobiela

Já vím, zase nějaká písnička... Ale tato mě prostě dneska nějak zaujala!
(Jinak máme za sebou velice produktivní skautskou táborovou radu, ze které mám opravdu radost! Odvedly jsme kus práce a přijde mi to nějaké... Správné! :))

Neviem si prísť už na mená
Kým Tvoj svet je biely
Tak ten moj čierne farby má...
Nevieš čo to pre mňa znamená
To čo v Tebe svieti
Vo mne dávno zhasína...
Desmod: Kyvadlo - Čiernobiela

Zahřátí u srdce

Co zahřálo mě? Ono občas stačí jen to, že vám někdo řekne, že si s vámi vždycky rád popovídá, protože se mu s vámi povídá dobře nebo ze srandy prohlásí: "Můj stůl je i Tvým stolem. Ale jenom tento!" Já vím, že je to blbost, ale když si někdo vybere právě vás, aby s vámi strávil tři hodiny, i když mohl být s někým jiným z 15-ti lidí nebo se poflakovat... No uznejte - vás by to nepotěšilo? Ale tím nekončím! Najednou přijde popo s člověkem, se kterým jsem se nějak víc za celých 15 let ve skautu pořádně nebavila nebo prohlášení, že v tomto týmu se pracuje dobře. Prostě jsem domů přijela příjemně naladěná a s dobrým pocitem u srdce :)
Střediskové výpravy pro mě nejsou jenom akcí, kterou je potřeba pro děti zajistit nebo vypadnutí z města. Pro mě je to příjemně strávený čas s lidmi, které mám ráda, kteří mě dokáží rozesmát, se kterými si popovídám... Jsou to dny plné setkání! Na jednu stranu je mi líto, že tento čas přichází jen dvakrát do roka, ale když nad tím přemýšlím, tak by to jinak nebylo tak vzácné...

U toho mě napadají slova písničky...

Vzácne, ach vzácne,
máločo ostane vzácne.
Vzácne, ach vzácne,
to všetko s tebou je mi nad slnko vzácne.
Vzácne, ach vzácne,
len niečo može byť vzácne.
Vzácne, ach vzácne,
len nech to ostane vzácne.
Živé kvety: Bez konca - Vzácne

Jablkoň - Baba Aga

Jablkoň: Baba Aga - Baba Aga

Občas prostě nemůžeme chápat všechno...

(Pokud to bylo na vás moc, tak raději ještě zkuste Malou lesní Jablkoň a jejich Odpouštím ti Rút ať vás úplně neodradím.)

Lehce v náladě

Jo jo, je to tak nebo jak jinak to říci? :) A tak mi eventuálně odpusťte, pokud dnešní příspěvek nebude dávat moc smysl... (aneb pod vlivem alkoholu a punku :))

Dneska jsem se na základce opravdu musela smát! Do vyučovací hodiny v osmičce přišel zástupce se slovy: "Ty jo, tady je nějaký klid, ale kde máte vyučujícího?" Stála jsem 2 metry od něho se slovy: "Já jsem tady..." Ono se to asi nemá moc popsat, ale bylo to fakt super :) A aby toho nebylo málo, tak si postupně vesele začínám tykat se všema učitelama včetně těch, co znám 12 let a učili mě :) Prostě začínám být opravdu kolegyně a ne holka, která kdysi dávno na této základce studovala... A je to fajn! :) (Jo a kdo to nevíte, tak jsem v kabinetě jazyků s holubičkou ;)) Jo a ještě si mám vymyslet aktivitu na Den volby! Jediné, co mě napadá je výroba flowersticku (takový ty tyčky, co se do nich mlátí a nemají vám spadnout na zem :))...

Ovšem korunu dnešnímu dni nasadil večer. Bylo do mě postupně nalito pár kofol s rumem, došlo na diskuzi o rozdílech skautingu a pionýru (musím to konečně pořádně nastudovat!), na zajímavosti goniometrických funkcích (věděli jste, že je naleznete na každé bankovce?) a jsem zviklána, jestli dát nebo nedát zítra v devítce písemku... Pohoda :)

Jejda! To byl zase jednou den! :) (Hej a nechcete mi někdo vymyslet aktivitu na týmovou spolupráci na velikonoční výpravu? Jako kdyby stanoviště na Svojsíkáč... ;))

P.S.: chápete, jak dospělý člověk může napsat slovo "víkend" s Y? V předmětu mailu s Y, v samotném textu I... Jak to mám chápat? Že to bude fakt tvrdý nebo co? ;) (jednoznačně to vypadá strašně)

Vlasta Rédl - Opět na výletě

Hrajte mi blues, za to že se mnou byla
Za kažnou mou půlnoc, v které mě probudila
Hrajte mi blues, že alespoň našli jsme se
A že mám rozum, který všechno snese

Hrajte mi blues, za moje skvělé plány
Že už budu hodný a na prstě omotaný
Hrajte mi blues, ať si s ním zacpu uši
Ať neslyším ticho, co mi zbylo v duši
Vlasta Rédl: Pecky - Opět na výletě

Zleva, zprava

Rozhodování.
Rozum říká: "Ne!"
Cit říká: "Ano!"
Tak jsem tentokrát poslechla rozum...

A tak se stalo, že jsem celé odpoledne (šest hodin, jestli to chcete přesně) strávila na dvorečku s Tkaničkou, zeměpisem, Rédlem a vínkem... Ovšem po 5,5 hodinách samoty, 3 protokolech, 6 mapách, 4 sklenkách Tramínu a pátém albu to přišlo. Možná znáte ten moment, kdy si uvědomíte, že jste něco podělali, cítíte se vyčerpaně, dvě písničky za sebou vás oddělají a vy prostě nemáte chuť se smát... Rozhodla jsem se, že toho bylo dost, sbalila věci a přesunula se k sobě. Bum! Facka zleva! Tak jdu zase za chvilku dolů mezi lidi a bum! Facka zprava!
Mám chuť sedět a čučet do zdi, protože tím člověk nic nemůže zkazit...

Je to tu!

Co? No přece jaro! :)

• celý den sluníčko
• první kabriolet bez střechy
• opět jsem vytáhla bublifuk a strávila 10 minut na mostě
• taky jsem vytáhla své nové jarní botky a rozedřela prst (ale jestli takto bude i zítra, tak vytahuju sandálky!)
• vyrazila jsem bez bundy i nepálky! (prostě nebylo potřeba)
• a měla jsem ve vlasech berušku!
  
• v takový den se člověk může jen usmívat...

Taky se chystám na svůj nástup na Sirotkovu! Jak?

• mám hrnek (velký a pěkný) dokonce i s podšálkem nebo jak se tomu říká (maměnka to nazvala, že podpořila české školství ;))
  
• nachystané pouzdro i s pisátkama
• přichystané desky
  
• udělaný rozvrh :)

Jen bych ještě potřebovala lžičku a nějaké přezůvky, když táborové sandálky stouply na minu...