Nezasvěcené trošku uvedu do děje. Jedná se o názvy vůdcovských lesních kurzů, které pořádá Junák. Ursus (medvěd) jsem úspěšně sama absolvovala v roce 2006. Tento rok jsem se vydala s částí našeho oddílového týmu na další z kurzů, který je zaměřen na celé týmy a jejich práci - na Oikos (rodina, společenství).
Vychází, vychází, vychází nad lesem
zlatavej kamarád, paprskem budí zem
a křičí: "Vzhůru malej spáči, ťuk, ťuk na víčka,
odmotávám zlatý nitky z klubíčka"
Vychází
Touto písničkou nás budili na Oikosu! Nějak mě krásně dokázala po ránu probudit a nastartovat (i na rozcvičku :)). Řeknu vám, byl to fajn víkend! Neuspěchaný, klidný, v příjemné společnosti... Prostě jsem si ho opravdu užila!
Na druhou stranu, když přišla zpětná vazba, tak první, co mě napadlo, bylo: "Není to Ursus..." Ale je pravda, že na začátku Ursu jsem si říkala: "Není to Rozrazil..." (Další skautský kurz, který mám za sebou.) Tak uvidíme, co přinese léto. Třeba to co mám pod kůží z předchozího přebije to současné...
Ovšem dneska mě napadla (společně s Baruli, pochopitelně) ještě jedna věc. Mám za sebou hromadu skautských vzdělávacích věcí (dopočítala jsem se čísla 6), takže některé věci jsem už slyšela asi tak milionkrát a prostě už jsme skoro skautští kmeti :) A tak jak člověk stárne a má za sebou více a více akcí, tak jeho požadavky (nebo spíš očekávaný standard?) se dostávají na trošku jinou úroveň... (Snad chápete.)
Vychází, vychází, vychází nad lesem
zlatavej kamarád, paprskem budí zem
a křičí: "Vzhůru malej spáči, ťuk, ťuk na víčka,
odmotávám zlatý nitky z klubíčka"
Vychází
Touto písničkou nás budili na Oikosu! Nějak mě krásně dokázala po ránu probudit a nastartovat (i na rozcvičku :)). Řeknu vám, byl to fajn víkend! Neuspěchaný, klidný, v příjemné společnosti... Prostě jsem si ho opravdu užila!
Na druhou stranu, když přišla zpětná vazba, tak první, co mě napadlo, bylo: "Není to Ursus..." Ale je pravda, že na začátku Ursu jsem si říkala: "Není to Rozrazil..." (Další skautský kurz, který mám za sebou.) Tak uvidíme, co přinese léto. Třeba to co mám pod kůží z předchozího přebije to současné...
Ovšem dneska mě napadla (společně s Baruli, pochopitelně) ještě jedna věc. Mám za sebou hromadu skautských vzdělávacích věcí (dopočítala jsem se čísla 6), takže některé věci jsem už slyšela asi tak milionkrát a prostě už jsme skoro skautští kmeti :) A tak jak člověk stárne a má za sebou více a více akcí, tak jeho požadavky (nebo spíš očekávaný standard?) se dostávají na trošku jinou úroveň... (Snad chápete.)
4 komentáře:
Já jsem nad tím tak yještě chvíli přemýšlela. Co je asi to hlavní, co mi zůstane v paměti. A není to žádný program, jsou to prostě lidi a asi i atmosféra, nějaké to společenství. Já prostě potřebuju na zpětnou vazbu čas.
Jo a ještě bych přidala, že jsem patřila k nejrychleji se připravujícím lidem, zima mi byla ale pořád stejná a tak se ze mě mimozemšťan jako z Kamči ještě nestal.
Prohlížela jsem si všechny odkazy s fotkama, kdo na Oikosu fotil a od Vojty tam máme všechny moc hezký fotky: http://www.adalbert.okamzite.eu/?tag=oikos
Tak to už je let :D
Jo to je... A neříkal jsi, že to tu nečteš? Kdybych to bývala byla tušila...
Okomentovat