O víkendu jsme vyrazily s holkama na TTT (tvrdý táborový trénink pro neznalce). Všichni (i ty nejmenší) si sbalí batoh se vším všudy a vyrážíme stanovat. Přes každoroční problémy tato akce zůstává mou nejoblíbenější (kdo nezná, nepochopí).
Holky zatnou zuby a nesou si svůj těžký batoh (ví, že co si nadrobily, to si musí sníst), hrdině stoupají do kopců (a ten letošní úvodní byl fakt pro malý zabírák), postaví stan, namačkají se do něho... A všechno je to v pohodě! Skvělá atmosféra!
A co já? Zase na cestě. S baťohem a vším, co potřebuju (a je toho podle všeho celkem málo). Zapálit vařič, postavit si a zbourat stan, koukat do mapy, doufat, že když se zrovna začínají vařit nudle, tak nezačne bouřka, zabalit batoh na noc do pláštěnky, aby nezmokl... Je toho příliš, co mám ráda! Už aby skončil školní rok a já mohla vyjít třeba na dýl (časově i kilometrově).
Holky zatnou zuby a nesou si svůj těžký batoh (ví, že co si nadrobily, to si musí sníst), hrdině stoupají do kopců (a ten letošní úvodní byl fakt pro malý zabírák), postaví stan, namačkají se do něho... A všechno je to v pohodě! Skvělá atmosféra!
A co já? Zase na cestě. S baťohem a vším, co potřebuju (a je toho podle všeho celkem málo). Zapálit vařič, postavit si a zbourat stan, koukat do mapy, doufat, že když se zrovna začínají vařit nudle, tak nezačne bouřka, zabalit batoh na noc do pláštěnky, aby nezmokl... Je toho příliš, co mám ráda! Už aby skončil školní rok a já mohla vyjít třeba na dýl (časově i kilometrově).
Žádné komentáře:
Okomentovat