Mizím

Zavřete oči - odcházím!
Zítra ráno odjedu a v podstatě se vrátím až v září... Pohoda :) (Věřím tomu, že to nedopadne jako loni.)
Tak snad to bude stát za to! Tak na mě myslete a já budu myslet na vás! Tak mi napište a já napíšu vám! (Nebo naopak :))
Lidi, jděte se bodnout!

Někteří lidé...

...se nám tiše a nenápadně vkradou do života. Chvíli v něm pobudou a převrátí ho naruby. A potom se zase tiše a nenápadně vykradou z našeho života...
Přesto zůstanou. Zůstanou tam někde uvnitř. Zůstane vědomí, že jsme je znali. Vzpomínky na krásné společné chvíle. Zůstane to, že jsme je měli (a stále máme) rádi...
Co dělat... Asi to tak má být...

Bouřka - smrt truhlíků

Maměnka každý rok vysází nádherné truhlíky za okno! Rok od roku taky zdokonaluje jejich upevnění na okno, protože mají tendenci padat. Občas jsou prostě moc těžký, občas moc fouká... A tak letos zvažovala, jestli vysázat nebo ne. Nakonec do toho šla! A byly úžasné jako vždy! Bohužel dneska se nám tu přehnala poměrně škaredá bouřka - pochopitelně, že od přehrady. Co to znamená? Truhlíky s největší pravděpodobností rychle nabraly vodu, převážily se a havarovaly na zem... Výsledek? Asi je po nich. Minimálně jeden je úplně bez dna. Maměnka si teď užívá týdne cvičení v Boskovicích, tak se je zítra pokusím já nějak zkontrolovat a zjistit škody (teda jestli nebude pršet). Jednoznačně je mi to hodně líto, protože naše okno bez truhlíků s kytičkama není naše okno...

Davide Swarup

Já jsem teda zatím něco takového ještě neviděla ani neslyšela. A musím říct, že Davide Swarup mě hned napoprvé uchvátil! No jo, taky druh bubnů :)

Tento 34-letý Ital je jeden z nejlepších hráčů na bicí nástroj zvaný hang drum na světě. Už od mládí měl blízko k hudbě -poslouchal mnoho hudebních stylů, např. rock, blues, jazz, psychedelic, folk nebo etno a v 15-letech hrál na basovou kytaru v kapele "Nefastum" (hráli převážně písně Iron Maiden). To vydržel až do dvaceti, kdy odjel do Indie.
Tam se naučil rozumět pouliční hudbě a "jamování". V roce 2004 se vrátil do Evropy, konkrétně do Amsterdamu. Tam si koupil "hang drum" a začal hrát po coffee shopech, malých klubech a parcích.
Netrvalo to dlouho a Davide nahrál ve spolupráci se společností Samekh Records své první CD "Music for Hang".

Budu moudrá!

Včera odpo se mi probudila jedna osmička. Jestli budu tak moudrá jako ona bolí, tak to dotáhnu hodně daleko!
Teď jen pevně doufám, že mi dopřeje spánku, protože i chytří lidé potřebují odpočívat...

Budkovice 2009

Nejde nic nenapsat o stavěčce v Budkovicích, ale je toho tolik... Snažila jsem se užít si každou minutu! Vychutnat si to a odpočinout.

• Cestou z nádraží do Moravského Krumlova se ke mně přihovořil pán. Nesl plnou tašku hub, v Krumlově má chatu, ale jinak je taky z Brna. Příjemné popo :)
• Jednou, až budu strašně moc bohatá nebo budu mít vlivný přátele, tak zámek nechám opravit! Protože on je opravdu nádherný! Chtěla bych si ho jednou pořádně prolézt!
• Novinky cestou: nové posezení cestou od Rokytné do Rokytné, v Rokytné u kostela už mají hotový plot, ze zastávky je udělaná ukázka práce místního truhláře (a fakt dost pěkný!), totálně rozbahněná cesta podél řeky (myslím, že Zlíňáci se do tábořiště autem nedostanou), u splavu má rybářský spolek novou chatičku, rozvodněná řeka takže brod je nepoužitelný (jezuité se taky na tábořiště autem nedostanou) a navíc nad táborem je vykácených několik stromů, takže jde vidět stráň nad táborem!
• Normálně nás na stavěčku jezdilo přes 12. Teď nás bylo většinou okolo 7. Nechci se nějak chvástat, ale po Vítkovi jsem byla nejzkušenější (přece jenom 4. budkovická stavěčka a 2. je trochu rozdíl a ještě většina lidí byla úplně poprvé). Přesto mě velice překvapila a potěšila skutečnost, že když si Vítek nevěděl rady, tak se zeptal mě. Konzultoval se mnou, jak je potřeba upravit plachtu, aby byla vypnutá, nechával na mě, abych ostatním vysvětlila, jak se některé věci dělají, radil se se mnou, co je potřeba ještě udělat... Byl to zvláštní pocit!
• Chyběla nám nějaká Bohča, která by dala dohromady kuchyni... Když už jsem u kuchyně - kamna jsou letos daný tak, že když sedíte na podlážce, tak nemůžete přiložit! Hrůza!!!
  
• Jo a nebyl tam Karel! Ani žádný jeho příbuzný! To mě dost překvapilo. Verča na to konto vyřkla teorii, že je asi Karel všechny sežral ;) (Karel = kobylka)
  
• Mé letošní skóre: 1 postavené tee-pee, 8 zakolíkovaných tee-pee včetně liningu (takže všechny) s Lišákem a pak pochopitelně nějaké postele (hej, byla jsem nejrychlejší vazač :)), nošení tyčí a milion dalších věcí. Ale vyhnula jsem se trojnožkám ve sněmáku! Ufff.... :)
• Mirek se na celou dobu chopil především sekačky a podle toho to taky vypadalo :) Louka se najednou začala hemžit kruhovými objezdy či logem salesiánů (bez fleku ;)). Cestu do koupelny Vítek komentoval slovy: "My se budeme chodit koupat ve čtyřstupech?" Kdeže jsou ty časy uzounké cestičky, kdy se člověk bál, aby se celý nespálil o kopřivy! Ovšem nejelegantnější je obrovská kudlibabka nechaná uprostřed tábořiště! (Závěr: kdybychom do Budkovic přijeli s našima klukama, tak Maggi má hned ve vlasech kudlibabky a kluci se budou honit po kruhových objezdech ;))
• Jo, užila jsem si úžasné chvíle! Konečně hrubá práce, ale taky odpočinek! Aktivní i pasivní :) Samotné stavění bylo pro mě totiž tím hlavním odpočinkem. Ale taky jsem se nějakou dobu jen tak prostě poflakovala po tábořišti a všímala si maličkostí, prošla si po letech zpěvníky, vyhřívala se s knížkou a křížovkama na sluníčku, příjemně povykládala....
  
• Momentálně mě všechno bolí! Včetně prstů na nohou ;) A taky spálený nos, ale to mám z toho, že jsem v neděli ráno usnula na sluníčku... Když nad tím ale přemýšlím, tak jsem si to vlastně uvědomila až doma (i ty zanícené odřeniny). Takže kdybych zůstala v Budkovicích, tak bych normálně mohla fungovat dál a klidně ještě třeba chystat dřevo, udělat děckám ohniště apod. ;)

Co dodat? Jsem spokojená! Stavěčka splnila má očekávání se vším všudy! Jen bych velice ráda zůstala ještě další dobu... Nějak mě to celé utvrdilo, že opravdu neznám lepšího místa pod sluncem!
Na závěr, prosím, přijměte malé pozvání k nahlédnutí na tábořiště alespoň prostřednictvím fotek. Ale přesto - na vlastní oči se Budkovicím nic nevyrovná!

Bude změna!

Naše bývalá vůdkyně oddílu čeká přírůstek do rodiny! Moc jí to přeju! Vím, že se o mimčo už delší dobu snaží, tak teď to konečně přišlo!
Přiznávám, že je v tom i něco málo víc - třeba nebude mít už tolik času na oddíl a tedy přijde nějaká změna... Nu, uvidíme.
Ale co mě fakt pobavilo? Moje drahá maměnka to komentovala slovy: "...na příští tábor máte psa a ještě mimino :)"

Veselé čištění zubů :)

Na tábor s klukama jsme vymysleli motivaci na čištění zubů (každoroční problém).
Máme pořízených deset různých past, které budeme testovat! Pocit v ústech po jejich použití a index ranní dechu a zářivého úsměvu. Vše se postupně bude zaznamenávat do speciálního grafu a na závěr tábora vybereme tu nejlepší pastu!
Asi jsem zvrhlá, ale mně se ten nápad strašně líbí a tak mám na starosti celou organizaci! Pevně doufám, že to všechny chytne jako mě! :)
Systém hodnocení nachystán, plakátky právě dodělány. Teď už jen nachystat graf! Jdu na to! To je pro mě taky lahoda! A to vyhodnocování! Jejda, já se těším! :)

Svatební košile s asociacemi

"Měla jsem, smutná, milého,
život bych dala pro něho!
Do ciziny se obrátil,
potud se ještě nevrátil."
---
"Ach proboha! Ten kostel snad?"
"To není kostel, to můj hrad!"
"Ten hřbitov - a těch křížů řad?"
"To nejsou kříže, to můj sad!"
---
"Masa dost - ale bez krve!"
---
"Vstávej, umrlče, hola hou,
a podej mi sem tu živou!"
Karel Jaromír Erben: Kytice - Svatební košile

No jo, Kytice je klasika! A ať si kdo chce, co chce říká, ale filmové zpracování Erbenovy Kytice taky nemá chybu! Konkrétně Svatební košile na mě působí přesně tak, jako když si ho čtu...

Mé dnešní asociace:
článek - Svatební košile - Karel Roden - film Kytice - Vodník - Bárta - musím si ho pustit! :)

Jojo, asociace jsou prima věc! :) Pamatuju si, jak jsme jednou s Petrem hráli asi hodinu (než jsme museli skončit) a přitom je to strašná blbost, když se to tak vezme!

Trochu unavená?

Zavírá se mi pravý oko...
(Když se zavírají obě, tak je člověk unavený a má jít spát. Ale co já s jedním unaveným a druhým neunaveným? ;))

Říkala jsem si, že bych napsala ještě něco chytrýho, ale nevím co :)

Snad jen, že mám necelé dva týdny na dodělání obou táborů (necelé bo minimálně prodloužený víkend bude "zabitý"). Na jednu stranu času hafo, ale na druhou se k tomu nějak víc nemůžu dokopat, tak jsem zvědavá, jak to dopadne! Jak se znám, tak beztak tak, že to bude před odjezdem hotový. Jen je otázka, jestli v klidu nebo rychle rychle... Ale efekt je na závěr v podstatě stejný, tak je to asi jedno. I když! Kdybych to udělala před stavěčkou, tak bych pak měla týden klidu! A jestli to neudělám, co nejdřív, tak to budu pořád nosit v hlavě a před usnutím vymýšlet... Asi se do toho ráno naplno pustím!

Došel jsem daleko... Vzpomínky dětského vojáka

Dneska jsem dočetla autobiografickou knihu Ishmaela Beaha. Zaujala mě, ale opravdu to není odpočinkové čtení!

Ze zadní strany knihy:
Podle údajů OSN bojuje v současné době v řadě válečných konfliktů po celém světě přinejmenším čtvrt miliónu dětí. Některým z nich není ani deset let, přesto dokáží zručně zacházet s puškou i s nožem. Ishmael Beah býval jedním z nich. Přestože se problematikou dětských vojáků již zabývala řada novinářů i romanopisců, toto je vzácná příležitost spatřit život dětských vojáků očima někoho, kdo si tím peklem osobně prošel a kdo je přežil. V knize vypráví dnes šestadvacetiletý Ismael Beah překvapivě věcným stylem tragický a téměř neuvěřitelný příběh svého života. Když mu bylo dvanáct, musel utéct před útočícími povstalci. Pak se řadu měsíců toulal se skupinou kamarádů zemí k nepoznání proměněnou násilím. Musel se přitom mít na pozoru nejen před povstalci, kterým unikl jen o vlas, ale i před vesničany, pro které skupinka nedospělých chlapců představovala v té nejisté době možné nebezpečí. Ve třinácti ho zverbovala vládní armáda. Chlapci prošli rychlým výcvikem a pak, permanentě udržovaní pod vlivem drog zbavujících je pocitu bolesti i výčitek svědomí, bojovali po boku svých dospělých kolegů a spolu s nimi se dopouštěli neuvěřitelných násilností, které se pro ně postupně staly zcela běžnou součástí života. V šestnácti byl z bojové linie odveden pracovníky UNICEF a pak se musel za pomoci zaměstnanců v rehabilitačním centru učit, jak si odpustit, jak získat zpátky svou lidskost a jak vůbec zase začít normálně žít.

Jestli vás láká nahlédnout "pod pokličku" této problematiky, tak mám knihu doma...

Nebylo by auto?

Začíná se mi pomalu rýsovat příští víkend.
Na pátek a sobotu pravděpodobně vyrazím na posunutou stavěčku do Budkovic. To by bylo ještě v pohodě a fajn. Ale pro mě ideální by bylo se následně přesunout na Slavonicko obhlídnout dvě tábořiště.
Jestli najdete nějaký spoj, který by neměl kolem pěti hodin, tak mi dejte vědět! A nebo jinak - nevíte o někom, kdo by zrovna jel z jižní Moravy na jih Čech? Ale ještě jiná varianta - nebylo by auto? (Už asi půl roku mám neodolatelnou chuť si pořádně zařídit!)

Asi budu psát diplomku o zajícovi v pytli ;)

Věrní kamarádi

Kačer jménem Kachna na jezevčíkovi jménem pan Kostička :)

(No nejsou prostě úžasní?)