Asi by to chtělo něco málo o Oikosu napsat, když jsem tam strávila dalších deset dní prázdnin...
Třeba, že Vojtěchov je super tábořiště! Asi tak dvě minuty pěšky od něho je totiž naprosto úžasnovatý rybník! Čistý, průzračný, železitý, nikdo v něm! Dá se blbnout, skákat, plavat... Všechno! Takže když to dovolilo počasí, tak jsme v něm byli každý den!
Sice jsem si moc nových znalostí nedovezla, ale zážitky mám opravdu hluboké! Hlavně tak úžasnou atmosféru jsem už hodně dlouho nezažila!
A tak po dvou dnech v Brně na mě už pomalu doléhá ta smutná skutečnost, že to skončilo... Nevím, už nějakou dobu mám takovou náladu...hodně zvláštní a v hlavě mám pořád nějakým stylem Oikos!
Pravda, vrátila jsem se v takovém stavu, že bych se potřebovala poskládat...
Začala jsem chápat, jaké to asi mají nevidomí či neslyšící! Příběh Heleny Kellerové je opravdu silný! A když se k tomu přidá ještě pár aktivit, tak to nenechá člověka chladného. I hlucho-slepý člověk může vystudovat vysokou školu a mluvit pěti jazyky!
Okupaci v roce 1968 zná snad každý! Jak se lidé ale tehdy asi cítili? Já to nezažila, ale ta stítněnost, která na mě padala během sledování dokumentů a při poslechu rádia, které vysílalo do poslední chvíle, byla opravdu neskutečná! Nějak jsem začala víc vnímat, že žijeme v míru a ve svobodě! Je toho spousta...
Taky jsem si někteří prošli stavem Bardo - cesta mezi životem a smrtí. Otázka: "Kdo jsem?" zazněla celkově šestkrát. Jak se vzdát svých podstat? Co nechat v močálech? Skočit a tím dokončit znovuzrození? Zvláštní, jak člověk dokáže cítit radost, když se všeho vzdá...
Myslím, že někteří si teď klepou na čelo a nechápou. Ale pro mě to všechno bylo opravdu silné a hluboké, ať si myslíte cokoliv! Pravděpodobně platí ono známé: "Kdo nezažil, nepochopí..."
Třeba, že Vojtěchov je super tábořiště! Asi tak dvě minuty pěšky od něho je totiž naprosto úžasnovatý rybník! Čistý, průzračný, železitý, nikdo v něm! Dá se blbnout, skákat, plavat... Všechno! Takže když to dovolilo počasí, tak jsme v něm byli každý den!
Sice jsem si moc nových znalostí nedovezla, ale zážitky mám opravdu hluboké! Hlavně tak úžasnou atmosféru jsem už hodně dlouho nezažila!
A tak po dvou dnech v Brně na mě už pomalu doléhá ta smutná skutečnost, že to skončilo... Nevím, už nějakou dobu mám takovou náladu...hodně zvláštní a v hlavě mám pořád nějakým stylem Oikos!
Pravda, vrátila jsem se v takovém stavu, že bych se potřebovala poskládat...
Začala jsem chápat, jaké to asi mají nevidomí či neslyšící! Příběh Heleny Kellerové je opravdu silný! A když se k tomu přidá ještě pár aktivit, tak to nenechá člověka chladného. I hlucho-slepý člověk může vystudovat vysokou školu a mluvit pěti jazyky!
Okupaci v roce 1968 zná snad každý! Jak se lidé ale tehdy asi cítili? Já to nezažila, ale ta stítněnost, která na mě padala během sledování dokumentů a při poslechu rádia, které vysílalo do poslední chvíle, byla opravdu neskutečná! Nějak jsem začala víc vnímat, že žijeme v míru a ve svobodě! Je toho spousta...
Taky jsem si někteří prošli stavem Bardo - cesta mezi životem a smrtí. Otázka: "Kdo jsem?" zazněla celkově šestkrát. Jak se vzdát svých podstat? Co nechat v močálech? Skočit a tím dokončit znovuzrození? Zvláštní, jak člověk dokáže cítit radost, když se všeho vzdá...
Myslím, že někteří si teď klepou na čelo a nechápou. Ale pro mě to všechno bylo opravdu silné a hluboké, ať si myslíte cokoliv! Pravděpodobně platí ono známé: "Kdo nezažil, nepochopí..."
1 komentář:
Ať žuje BŽUNDA !!!
Okomentovat