Staronový poznatek

Jak asi víte, tak v pátek se zahajovaly brněnské vánoční trhy. Jak už jsem psala, tak se na vánoční atmosféru letos těším a tak jsem neodolala nabídce našich již dnes vyzkoušet stánky se svařákem ;)

Nový poznatek
Celé trhy jsou letos pod palcem jiné firmy (společnosti či čehosi obdobného). A musím říct, že se mi daleko víc líbí! Náměstí Svobody, Zelňák i všechny ulice ve městě jsou nádherně osvětleny a stánky nazdobeny. Ale nejenom to! Na Svoboďáku stánků ubylo, na Zelňáku na druhou stranu ještě nikdy nebyly. Dokonce se vánoční "činnost" odehrává i na Staré radnici, kde je otevřena věž! Prostě mi to přijde daleko příjemnější a strašně se mi to líbí! Asi letos budu ve městě, jak jenom budu moct a budu si užívat :) Jo a na Zelňáku je Betlém od pana Halouzky - nejhezčí jaký znám! Je to úžasný řezbář z Jeseníků!

Staronový poznatek
Ve městě jsme se tak porůznu setkávali s různými známými. V maximálním počtu nás bylo 13 (teda mám ten pocit). Vidíte to číslo? Liché (a prvočíslo ;)). Kdo byl lichý? Já... Každý někoho má. Dokonce i Laura má Vandu! Jen já nějak nesedím. Nebo sedím, ale líp bych seděla, kdybych měla někoho k sobě... Marnost!

Starý poznatek
Kelímky se svařákem fakt pálí!

"Dnes je advent! První advent!"

Phil Collins - Another day in paradise

No jo, zpívá mu to... Po dlouhé době jsem si ho pustila a opět mě dostal!

Jsem v předstihu

Tak to je fakt marnost!
Ještě tu není Mikuláš ani první adventní neděle a já už mám hotovou svoji letošní variaci na adventní věnec...
Nevím čím to je, ale letos se nějak na tu vánoční atmosféru strašně těším! Už aby to tu bylo! :)

Diplomka I.

Stáhla jsem si a přečetla instrukce.
Stáhla jsem si a prošla diplomky, které v sobě obsahují něco, co bych mohla využít a trošku se inspirovat podobou.
Založila jsem si soubor diplomova_prace. Už obsahuje úvodní stránku, prohlášení a nachystané stránky na poděkování, anotaci a obsah.
Plus mám setříděné jednotlivé části, které by moje diplomka měla obsahovat.
Tak, teď už zbývá jenom začít opravdu psát. Snad se nějak odrazím od bakalářky...

Tak kdo?

Kdo je na tom hůř? (nebo líp)
Ten co poznal, ztratil a doufá, že znovu najde nebo ten, co nepoznal a jenom doufá, že najde?

Mariin táta

Mariin táta se takhle jednou vrací domů z práce. Jeho žena a dospívající dcera sedí v kuchyni u stolu. Manželka se tváří zasmušile. Vzduch v kuchyni by se dal krájet. Marie si zakrývá hlavu rukama a brečí. Vítej, tati, doma.
"Co se stalo?"
"Je těhotná," zaúpí máma.
"Jakže? S tím Josefem, co? Přece jen jsou milenci."
"Ale kdepak. To by bylo moc jednoduchý. A tvoje dcera nemá jednoduchý věci ráda."
"Takže s kým?"
"Tvrdí... přísahám, že tvrdí... představ si to: ´V noci ke mně přišel anděl, Boží posel.´ Tvrdí, že se k ní v noci vetřel chlápek s peřím a udělal, co udělal."
"No pěkný."
"Co tím jako chceš říct? Posloucháš vůbec, co ti tady vykládám?"
Vlastně ne. Otec totiž opravdu moc neposlouchal. Takovéhle večerní stížnosti jsou na denním pořádku. Táta se utahaný vrací domů z práce. Mezi matkou a dcerou právě v kuchyni probíhá hádka. Tohle řekla. Tohle udělala. Neudělala. Ale udělala.
A najednou to tátovi dojde.
"CO JSI TO SAKRA ŘEKLA?"
Není to naposledy, co tahle slova pronesl.
Po mnoha letech se to totiž opakovalo. Ježíšův děda z matčiny strany vždycky přišel z práce a žena už na něj čekala. "Tak, dědo, hádej, co zas dneska tvůj vnouček provedl."
Víno z vody, chůze po vodě, chleby a ryby, sem tam nějaké to léčení a vůbec. Bla bla bla.
Ten starý pán to vůbec neměl jednoduché - sotva dokázal tiše sedět stranou, když se kamarádi chlubili svými vnoučaty. "To vůbec nic není," utrousil vždycky, " poslechněte si tohle. Nebudete věřit vlastním uším." A opravdu nikdy nevěřili.
Robert Fulghum: Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce - Mariin táta

Co dodat? Dokonalá kniha...

Milý Ježíšku, celý rok jsem se snažila být moc hodná.
Prosím, naděl mi pod stromeček dalšího Fulghuma!

Když se mi dostanou fotky pod ruku...

...tak se mi od nich špatně dostává! Aneb upravuju, zkouším až pokouším dokud to nedodělám (většinou). Až tak, že mi to nedá spát. Vím, že za chvilku budu vstávat a že ráno budu na přednášce usínat... Ale dělá mi problém přestat! Uááá!!! Asi to dodělám na přednášce, abych tam neusínala ;)

Kamenná kolonie a tak :)

Co doma, když je tak krásně! Pravda, učit se. Ale to je nuda :) A tak jsem před školou ještě vyrazila pro jednu kešku, která mě zavedla do Kamenné kolonie. Hej to je naprosto úžasné místečko! Totálně romantické a kouzelné! (Tady by se Anetka nabásnila!) Vřele doporučuji se zajít pokochat! A když už tam budete, tak si taky vylezte na skálu nad domečkama - je tam dokonalý výhled! Doporučuju za sucha a za slunečna.

Domů jsem to pak vzala přes Anthropos a pěšky domů. Na to, že jsme v polovině listopadu a já chodím po venku v tričku a rozepnuté bundě... Mám spíš pocit, že je jaro než skoro zima.

Pozor změna!

Vyměnila jsem si pásek na hodinkách! A ten starý definitivně po letech letoucích vyhodila!

Geocaching aneb údolím Bobravy

Hra a dobrodružství zvaná geocaching. Znám už dlouho, ale nějak jsem pořád nebyla dostatečně motivovaná prokousat se základními údaji a přihlásit. Co to změnilo? Naše děti v oddíle! Geocaching znají, někteří i s rodiči hledají. Odtud nebylo daleko k myšlence hledat jako celý oddíl. Jenomže provozovat něco, co nikdo z vedení pořádně nezná? Prostě jsem se k tomu dokopala a sama se přihlásila než tak učiním pro oddíl. Pár lidí se mě ptalo, co z toho mám. Radost :) Ale taky nápady na výlet!

Co s volným dnem? Vyrazit na výlet! V září jsem absolvovala cestu okolo přehrady, ale kam teď? Chtěla jsem něco časově krátkého a v blízkosti Brna. Nic moc mě nenapadalo... A tak jsem využila právě geocachingu! Našla jsem si krásnou sérii kešek mlýnů v údolí Bobravy plus se mi ještě do cesty připletly další dvě! Kdo by toho nevyužil! A tak mám za sebou krásný výlet ze Střelic do Modřic v hromadě bahna, osm ulovených kešek a hlavně spoustu radosti z úspěchu!

Jen je škoda, že se nikdo nepřidal... Ale za to si asi můžu sama, když hledávám relativně na poslední chvíli.

Tříděný odpad

Myslím, že většina lidí opravdu třídí ony tři známé suroviny: sklo, papír a plasty. Jinak tomu není ani u nás doma a velice mě těší, že je to automatické i na skautských akcích a stejně tak tomu bylo i teď na víkendovce.

Jen mě zaráží jedna věc. Brno je poměrně velké města a třeba u nás v Žabinách jsou barevné kontejnery poměrně dostupné. To je super, ale co se přesně třídí? Papír, barevné a bílé sklo a PET lahve (abychom byli přesní).

Přesto jde i něco víc! Můžete celkově třídit plasty (obaly od balíků PET lahví, kelímky od jogurtů apod.) a existují i kontejnery na nápojové kartony (např. od mlíka a džusů)! Plus se dá třídit dalších milion věcí, ale tyto dvě věci mně osobně přijdou celkem fajn! Zvláštní, že v takové díře jako jsou Horní Věstonice to jde a v Brně ne...

A víte, jak se třídí odpad v Plzni? Sklo, papír, plasty a diplomy ;)

Pěkný konec aneb manažerská tečka

Zhruba šest let jsem jezdila na tzv. tábory s klukama. V týmu se za tu dobu vystřídalo pár lidí, ale tři jsme byli stále nemění. Letos jsem usoudila, že je na čase, abych i já uvolnila své místo jiným. Byl to pěkný čas, který měl smysl, který mě bavil, který mi něco dal a snad dal i ostatním. Nechci teď udělat tlustou čáru a skončit. Chci stále podporovat a navštěvovat, ale už to nemůžu dělat naplno...

A jaká byla tečka? Veselá :) Nebo tak ji alespoň vnímám já. Stala se jí potáborová víkendovka v Horních Věstonicích společně s 12-ti klukama. Jo, užila jsem si to! Procházka na Dívčí hrady, pěkné hry hrané s nadšením, příjemně strávené večery s vedením a staršíma klukama a nečekaná a velice milá procházka s polovinou kluků po vinicích. Navíc přišlo uvědomění, že některé kluky si pamatuju jako opravdu malé a teď z nich jsou už velcí chlapi, se kterými se dají vést hovory opravdu na úrovni!

V srdci mi navždy zůstanou...

Život je nečekaný!

Být tu pro druhé, zvedat jim náladu, podporovat, podepřít, rozdávat radost,...

A pak se vám jen tak někdo ozve, protože je mu mizerně. Někdo nečekaný ke komu nemáte žádný hlubší vztah. Vyklube se z toho příjemný rozhovor. Najednou se dozvíte, že dotyčný je rád, že vám napsat a sdělí vám, že vás má rád. Člověk, od kterého byste to v životě nečekali!
Překvapí to a potěší.

Inzerát II.

Připadáte si normálně? Chtěli byste si na vlastní kůži vyzkoušet známé úsloví: "Cítím se jako debil!"?
Přidejte se ke Zlatému kvítku! Jakmile dostane něco na zodpovědnost, tak vám někdo brzy tento pocit zařídí!
Zn.: I na místech, kde byste to nečekali!

Barvičky

Domů jsem se nezvykle vracela okolo květinářství pana Matušky. Před obchodem už má vánoční věci (nečekaně). Když jsem procházela kolem otevřených dveří, tak mi to nedalo a nahlédla jsem dovnitř: v přední části bílá, v zadní částí červená a přesně to mezi nimi bylo jediné, co mě v těch dvou barvách zaujalo - ŽLUTÁ! Dokonalé slunečnice! Tak si nejsem jistá, čím to bylo. Jediná jiná barva nebo nejoblíbenější kvítečko? Vidím to na kombinaci :)

Nedobíhám

To si tak jdu zase jednou na šalinu. Po dlouhé době na ni nemusím čekat - jede ještě než jsem došla na zastávku! Přichází otázka - doběhnout nebo ne? Líná si na to nepřipadám, ale přemýšlím, co by mi to přineslo (teda krom podpoření zdraví). Napadá mě jediné - podpora uspěchaného a hektického života dnešní doby. Takový věci já podporovat nehodlám! Však ona za chvilku pojede další a já si alespoň dočtu ten článek z Bangladéše...

Jako supi!!!

O víkendu se toho moc nenaspalo a vstávání o půl sedmé není nic pro mě - podle toho to taky dopadlo! Na ranním dvouhodinovém semináři jsem vážně usínala! Ke konci vůbec netuším, co se vykládalo. Nespala jsem, ale už jsem nedokázala udržet pozornost! Cestou do školy jsem si sice koupila ledový kafe, ale do školy jsem doslova doběhla a šustit v hodině se mi moc nechtělo.

Trošku polemizuju, co mě nakonec probralo. První možnost je, že jsem toho půl litra ledovýho kafe do sebe kopla během asi dvou minut. Druhá možnost jsou moji ctění spolužáci. Na matice to krom svého jediného spolužáka táhneme ještě s jedinou speckařkou a dvouma tělocvikářkama. Ale řeknu vám - je to jako se supama! Člověk něco řekne, oni se toho chytnou a chtějí vědět všechno - i to, co nebylo! :) Ale jo, jsou to fajn spolužáci, protože se s nima člověk nikdy nenudí! :)

Víkend, jak má být!

Jo, ten uplynulý stál opravdu za to!

Většinu soboty a neděle jsem strávila na Pokokose - setkání po Oikosu (skautský kurz, který jsme s holkama v létě absolvovaly). Bylo to opravdu úžasné! Plné radost, přátelství, spontánnosti, her, ale hlavně pohody, úžasné atmosféry a milých překvapení! A tak jsem si po více než dvou měsících opět užila večerní rituál a intenzivněji vzpomněla na příběh Heleny Kellerové. Krom zážitků, energie a atmosféry jsem si ale taky přivezla krásnou záložku se všema účastníkama i instruktorama, ale hlavně jedinečný a originální šátek! Myslím, že se s ním časem určitě seznámíte! (Minimálně na skautských akcích...) A už se těším na další setkání s Kokosákama, na které se určitě dlouho čekat nebude ;)

Ovšem Kokos nebylo to jediné, co mě o víkendu potkalo! Taky jsem po celkem dlouhé době mohla vyrazit do divadla. V milé společnosti na kouzelné a veselé představení Betlém v Městském divadle. Bylo to vydařené ve všech směrech, takže díky za příležitost bo jsem si to fakt užila :) (Jo a Betlém vřele doporučuji!)

Plácám blbosti

Určitě se vám to taky stává! Občas prostě říkám věci, který nedávají smysl nebo věci, kterých po pár minutách lituju, že jsem je řekla nahlas...
Takže to, co jsem tento týden už stihla naplácat za blbosti, tak berte s rezervou (asi na mě působí antibiotika - musím to na něco svést ;)). Díky moc!

(A zase jsem si jednou dvakrát po sobě vyčistila zuby...)

Prima kámošky

Budoucí magistra farmacie: Co máš vlastně za ty antibiotika?
Já: Augmentin nebo tak nějak...
Budoucí magistra farmacie: Tak to je pěkný svinstvo! Připrav se, že za pár dní dostaneš sračku.
Bohémka a možná budoucí architektka: Jestli chceš, tak Ti můžu dát Endiaron, co nám zůstal ze Skotska...

Fakt kámošky! Poradí a pomůžou v každé chvíli :) Co já bych bez nich dělala...

Jablkoň - Paní Svobodová

Dál, dál teče tu pivo,
jako dřív, jako tenkrát,
když přístě tajně jsem vás miloval.
Jablkoň: Cestující v noci - Paní svobodová

Já jen, že na ní poslední dobou ujíždím (a nemůžu se dokopat k tomu, abych něco rozumného napsala).