pátek 31. prosince 2010
středa 29. prosince 2010
3B - Bongo BonBoniéra
Kolekce písniček určených pro děti a jejich rodiče.
17 různorodých písniček od 17-ti různorodých umělců.
Zatím jsem slyšela jenom tři, ale zní to jako dobrý podnik.
Mimo jiné přispěla i kapela Jablkoň písničkou Narozeniny. A k té ilustroval videoklip Rudolf Brančovský. Takový vlezlý úlet :)
17 různorodých písniček od 17-ti různorodých umělců.
Zatím jsem slyšela jenom tři, ale zní to jako dobrý podnik.
Mimo jiné přispěla i kapela Jablkoň písničkou Narozeniny. A k té ilustroval videoklip Rudolf Brančovský. Takový vlezlý úlet :)
pátek 17. prosince 2010
Vytočená Karkulkami aneb "perfektní" pátek
Začalo to hned ráno. Včera jsem se před odchodem ze školy zapomněla podívat na suplování. A tak jsem se ráno pro jistotu vypravovala tak, abych ve škole byla lehce před osmou. Pochopitelně, že jsem to nestihla, jak jsem si představovala. A tak jsem do školy dorazila pět minut po osmé, koukám na suplování a jasně, že jsem tam na první hodinu napsaná! A tak jsem klusala do třídy. Jak jsem následně zjistila, tak se už po mně zástupce sháněl. Naštěstí to vzal v pohodě...
Vyučování taky chvílema byla marnost. 7.B se vehementně dožadovala vánoční hodiny - vždyť přece v úterý mají zkoušku divadla a nebude matika! Tůdle nůdle! Nemají mít zkoušku a mají mít matiku, tak ať si huknou! A v 6.A je děvčina, která mě neskutečně vytáčí a dneska byla poměrně ve formě. Navíc skoro nikdo nedonesl projekt, který se měl dneska odevzdávat.
Oběd nic moc. Měla jsem si dát tvarohový buchty.
Taky jsme měli vánoční bowling s kolegama z práce. Jako dobrý, ale totálně blbý termín před vánoční výpravou! A tak se mi hlavou hodilo jenom, co všechno bych místo toho mohla doma dělat. Tedy jsem to zabalila poměrně brzo (ještě že tak).
A pak začalo veselé odpoledne a večer :)
Domů jsem došla kolem čtvrté, takže jsem měla spoustu času a málo věcí na práci (jestli mi to někdo zbaštíte, tak mě fakt pobavíte a máte u mě svařák :)). Proč teda krom chystání na vánoční výpravu taky nenaimpregnovat Karkulky, které mi kvůli tomu v pokoji stojí už od Uršuly (tedy skoro měsíc)? O volném víkendu je přece škoda impregnovat... Tak jsem se do toho pustila. Rychlé dočištění umytých pohorek, osychání a nahřívání na kamnech. A pak šup na to! Fén, hadr, vosk. Celkově toto všechno necelých 30 minut (pomíjím tu dobu, kdy byly Karkulky na kamnech a já se nudila :)). Na závěr návrat tkaniček. Člověk si řekne, že je to hned, ale omyl! 16 dírek na tkaničky mi trvalo dýl než celá impregnace Karkulek! Nedokážete si představit, jak mě to vytočilo! Kdybych je zítra nepotřebovala, tak se na to vykašlu! Grrr!
Plyne z toho jediná věc:
Milý Ježíšku!
Celý rok trajdáme po výletech s Kamilkou a dáváme na ni pozor, aby se jí nic nestalo. Myslím, že nám to společně opravdu pěkně šlape! I ona se o nás pěkně stará. Dvakrát ročně nás impregnuje a když jsme zabahněné, tak nás umyje (sice jí to občas trvá, ale vždycky se k tomu nakonec dokope).
Máme na Tebe jednu prosbu: naděl nám tkaničky! Těm co máme se po dvojím vytahování na impregnaci rozpadly konce, takže se strašně blbě navlíkají zpátky...
Slibujeme, že budeme věrně sloužit naší majitelce i nadále a i Tobě dělat radost!
Tvoje Karkulky :)
Vyučování taky chvílema byla marnost. 7.B se vehementně dožadovala vánoční hodiny - vždyť přece v úterý mají zkoušku divadla a nebude matika! Tůdle nůdle! Nemají mít zkoušku a mají mít matiku, tak ať si huknou! A v 6.A je děvčina, která mě neskutečně vytáčí a dneska byla poměrně ve formě. Navíc skoro nikdo nedonesl projekt, který se měl dneska odevzdávat.
Oběd nic moc. Měla jsem si dát tvarohový buchty.
Taky jsme měli vánoční bowling s kolegama z práce. Jako dobrý, ale totálně blbý termín před vánoční výpravou! A tak se mi hlavou hodilo jenom, co všechno bych místo toho mohla doma dělat. Tedy jsem to zabalila poměrně brzo (ještě že tak).
A pak začalo veselé odpoledne a večer :)
Domů jsem došla kolem čtvrté, takže jsem měla spoustu času a málo věcí na práci (jestli mi to někdo zbaštíte, tak mě fakt pobavíte a máte u mě svařák :)). Proč teda krom chystání na vánoční výpravu taky nenaimpregnovat Karkulky, které mi kvůli tomu v pokoji stojí už od Uršuly (tedy skoro měsíc)? O volném víkendu je přece škoda impregnovat... Tak jsem se do toho pustila. Rychlé dočištění umytých pohorek, osychání a nahřívání na kamnech. A pak šup na to! Fén, hadr, vosk. Celkově toto všechno necelých 30 minut (pomíjím tu dobu, kdy byly Karkulky na kamnech a já se nudila :)). Na závěr návrat tkaniček. Člověk si řekne, že je to hned, ale omyl! 16 dírek na tkaničky mi trvalo dýl než celá impregnace Karkulek! Nedokážete si představit, jak mě to vytočilo! Kdybych je zítra nepotřebovala, tak se na to vykašlu! Grrr!
Plyne z toho jediná věc:
Milý Ježíšku!
Celý rok trajdáme po výletech s Kamilkou a dáváme na ni pozor, aby se jí nic nestalo. Myslím, že nám to společně opravdu pěkně šlape! I ona se o nás pěkně stará. Dvakrát ročně nás impregnuje a když jsme zabahněné, tak nás umyje (sice jí to občas trvá, ale vždycky se k tomu nakonec dokope).
Máme na Tebe jednu prosbu: naděl nám tkaničky! Těm co máme se po dvojím vytahování na impregnaci rozpadly konce, takže se strašně blbě navlíkají zpátky...
Slibujeme, že budeme věrně sloužit naší majitelce i nadále a i Tobě dělat radost!
Tvoje Karkulky :)
neděle 12. prosince 2010
Volání o pomoc
Já nevolám, ale nedávno jsem viděla film s tímto názvem a myslím, že by bylo dobré na něho upozornit.
Alan a Charlie spolu bydleli před lety na koleji, ale po ukončení školy se jejich cesty rozešly. Setkávají se až po letech. Alan má zavedenou zubařskou ordinaci a milující rodinu, i když s manželkou zrovna nemůže najít společnou řeč. Charlie při útoku na WTC 11. září přišel o manželku, tři dcery a psa. Nezůstalo mu nic. A tak se za všech sil snaží zapomenout...
Dokáží si staří kamarádi navzájem pomoci?
Z děje vám víc neřeknu, protože film opravdu stojí za to a myslím si, že na každého něco zapůsobí. Ale jedna věc stojí za vypíchnutí. V roli Charliho se objevil Adam Sandler, který je známý především asi z nejrůznějších komedií různých úrovní. Tato role ho ale staví do úplně jiného světla. Charlie v jeho podání je prostě skutečný...
Alan a Charlie spolu bydleli před lety na koleji, ale po ukončení školy se jejich cesty rozešly. Setkávají se až po letech. Alan má zavedenou zubařskou ordinaci a milující rodinu, i když s manželkou zrovna nemůže najít společnou řeč. Charlie při útoku na WTC 11. září přišel o manželku, tři dcery a psa. Nezůstalo mu nic. A tak se za všech sil snaží zapomenout...
Dokáží si staří kamarádi navzájem pomoci?
Z děje vám víc neřeknu, protože film opravdu stojí za to a myslím si, že na každého něco zapůsobí. Ale jedna věc stojí za vypíchnutí. V roli Charliho se objevil Adam Sandler, který je známý především asi z nejrůznějších komedií různých úrovní. Tato role ho ale staví do úplně jiného světla. Charlie v jeho podání je prostě skutečný...
Zametat či nezametat (sníh)
Téma teď v zimě poměrně aktuální (i když nám v Brně to teď trochu odtálo).
Nezametat:
Nezametat:
- když je čerstvě nasněženo, tak se v tom blbě chodí
- když je po sněžení, tak se sníh udupe a blbě se po něm chodí a navíc to klouže
- když je teplo a sníh taje, tak je na chodníku břečka a chodí se ještě hůř než normálně
- a když po denní břečce v noci mrzne, tak máte ráno místo chodníku kluziště
- pravda, jste celou zimu bez práce, ale lidi na vašem chodníku budou nadávat nebo se mu budou snažit vyhnout...
Zametat:
- když chumelí, tak v pravidelných intervalech musíte ven
- při zametání děláte něco pro své zdraví - jste na vzduchu a do jisté míry cvičíte
- dobře se vám chodí po chodníku
- a hlavně si kolemjdoucí pochvalují, že někdo zametá
Nemůže mi teda někdo vysvětlit proč tolik lidí nezametá? To je jim to fakt putna? Mně osobně by to bylo pěkně blbý si nezamést před vlastním prahem...
sobota 11. prosince 2010
Z cesty trolejbusem
V týdnu jsem jela trolejbusem z města do Žabin a dopadlo to tak, že jsem se musela smát...
U botanické zahrady přistupoval chlapík. Sympaťák, vypadal akčně, byl oblečený jako chodívají skauti, když někam jedou, v ruce knížku Quo vadis? (to taky nebude číst jenom tak někdo).
Ráda pozoruju lidi a přemýšlím jací asi jsou a co dělají. U tohohle mě napadala ale jenom jedna věc: To by mohl být skaut!
Chlapík nastoupil a postavil se vedle mě. Nedalo mi to a trochu jsem mu koukala přes rameno v jaké pasáži knížky asi zrovna je. Co mě ale zaujalo víc byla jeho "záložka" - letáček "Hodnocení kvality v Junáku". Byl to skaut :)
Nevím proč, ale přišlo mi to strašně srandovní :) Kdyby nevystupoval tak brzo, tak snad i zapředu rozhovor...
U botanické zahrady přistupoval chlapík. Sympaťák, vypadal akčně, byl oblečený jako chodívají skauti, když někam jedou, v ruce knížku Quo vadis? (to taky nebude číst jenom tak někdo).
Ráda pozoruju lidi a přemýšlím jací asi jsou a co dělají. U tohohle mě napadala ale jenom jedna věc: To by mohl být skaut!
Chlapík nastoupil a postavil se vedle mě. Nedalo mi to a trochu jsem mu koukala přes rameno v jaké pasáži knížky asi zrovna je. Co mě ale zaujalo víc byla jeho "záložka" - letáček "Hodnocení kvality v Junáku". Byl to skaut :)
Nevím proč, ale přišlo mi to strašně srandovní :) Kdyby nevystupoval tak brzo, tak snad i zapředu rozhovor...
pátek 3. prosince 2010
Taneční akce na Hlavním nádraží
Prostě mazec :) Fakt jsem se pobavila...
(Maggi, díky moc za upozornění!)
(Maggi, díky moc za upozornění!)
úterý 30. listopadu 2010
12 rozhněvaných mužů
Už asi 3 měsíce mi byl tento film poměrně intenzivně doporučován a navíc jsem slyšela pozitivní ohlasy od více lidí. Tedy jsem si vzala práci, kterou můžu dělat i filmu a dala se do toho.
Jedná se o film z prostředí amerického soudnictví. Celý se odehrává v jedné místnosti, ve které je uzavřeno 12 porotců, kteří mají jednomyslně rozhodnout o vině či nevině mladíka obviněného z vraždy 1. stupně. Po prvním hlasování bylo 11 porotců pro "vinen" a pouhý 1 pro "nevinen". Jak se ale postupně odkrývá, tak svědectví nejsou tak úplně 100%...
Jak to dopadne pochopitelně neprozradím. Snad jenom, že Henry Fonda má kouzlo i v tomto filmu (i když Tenkrát na Západě stále vede).
Velice mě zaujala jedna myšlenka, která ve filmu padla:
"S dovolením bych začal já..."
"Proč jste pořád tak zdvořilej?"
"Z téhož důvodu proč vy nejste. Byl jsem tak vychován."
Zajímavé a pravdivé.
Jedná se o film z prostředí amerického soudnictví. Celý se odehrává v jedné místnosti, ve které je uzavřeno 12 porotců, kteří mají jednomyslně rozhodnout o vině či nevině mladíka obviněného z vraždy 1. stupně. Po prvním hlasování bylo 11 porotců pro "vinen" a pouhý 1 pro "nevinen". Jak se ale postupně odkrývá, tak svědectví nejsou tak úplně 100%...
Jak to dopadne pochopitelně neprozradím. Snad jenom, že Henry Fonda má kouzlo i v tomto filmu (i když Tenkrát na Západě stále vede).
Velice mě zaujala jedna myšlenka, která ve filmu padla:
"S dovolením bych začal já..."
"Proč jste pořád tak zdvořilej?"
"Z téhož důvodu proč vy nejste. Byl jsem tak vychován."
Zajímavé a pravdivé.
Na vědomost se dává
Tak jsem se včera rozhodla, že začnu sbírat obaly od čajových sáčků, abych vyzkoušela tzv. Tea bag folding - rukodělky založené na skládání obalů od čajů. Co jsem se dívala po netu, tak z těchto malých obalů můžou vzniknout poměrně zajímavé kousky...A tak jestli pijete čaje ze sáčků, které jsou zabalené v papírech (např. Pickwick), tak je nevyhazujte, ale raději si na mě vzpomeňte a schovejte mi ten "zbytečný" kus papíru.
Předem velký dík všem zapojeným!
pondělí 29. listopadu 2010
Lehkovážná, ale spokojená
Ze školy jsem odcházela ve stejném čase jako kolegyně, které se o víkendu vrátila z týdeního pobytu v Šanghaji. A tak jsem si řekla, že nepůjdu zadem jako vždycky, ale doprovodím ji kousek na hlavní a nechám si povykládat historky z cest. Na Minské jsme se rozdělily a já se vydala dolů.
A to si tak jdu a jdu a najednou vidím vystavené sako a to krásně žluté! (Taková ta moje oblíbená hořčicová nebo jaká :)) Pochopitelně mi to nedalo, vešla jsem do obchodu, sako zkusila a hned si ho pořídila. Co na tom, že mi v peněžence zůstalo asi tak 30 korun, když mám úžasné hořčicové sako, které mi závidí i sestra :)
Měla bych se nad sebou asi zamyslet a chovat se rozvážněji...
(Ale ono je fakt úžasný!)
A to si tak jdu a jdu a najednou vidím vystavené sako a to krásně žluté! (Taková ta moje oblíbená hořčicová nebo jaká :)) Pochopitelně mi to nedalo, vešla jsem do obchodu, sako zkusila a hned si ho pořídila. Co na tom, že mi v peněžence zůstalo asi tak 30 korun, když mám úžasné hořčicové sako, které mi závidí i sestra :)
Měla bych se nad sebou asi zamyslet a chovat se rozvážněji...
(Ale ono je fakt úžasný!)
neděle 28. listopadu 2010
Inovace II.
V záchvatu včerejšího úklidu jsem asi tak po čtvrt roce dotáhla inovaci tee-pee.
Prostě jsem skoro po dvou měsících uklízela v pokoji. Naplno jsem si pustila Trabandy, vzala hadr a dokonale se odreagovala při úklidu. Bylo to úžasné a teď mám jako bonus v pokoji krásně uklizeno :)
Hlavně jsem ale usoudila, že už mě nebaví ten zastrčený rám s fotkami tee-pee. A tak jsem ho dotáhla. Fotky jsem pořádně přidělala, na rám přitloukla očko a přeskupila několik věcí na zdi tak, abych konečně mohla pověsit tee-pee.
Jen když se teď dívám na zeď nad stolem, tak to množství obrázků, fotek a dalších nesmyslů nedrží vůbec žádnou linku. Je to totální chaos! Ale i ten má něco do sebe (asi to vyfotím a taky se s vámi o to podělím, protože je to fakt mazec :)). Ať žije můj ulítlý pokoj! :)
Prostě jsem skoro po dvou měsících uklízela v pokoji. Naplno jsem si pustila Trabandy, vzala hadr a dokonale se odreagovala při úklidu. Bylo to úžasné a teď mám jako bonus v pokoji krásně uklizeno :)
Hlavně jsem ale usoudila, že už mě nebaví ten zastrčený rám s fotkami tee-pee. A tak jsem ho dotáhla. Fotky jsem pořádně přidělala, na rám přitloukla očko a přeskupila několik věcí na zdi tak, abych konečně mohla pověsit tee-pee.
Jen když se teď dívám na zeď nad stolem, tak to množství obrázků, fotek a dalších nesmyslů nedrží vůbec žádnou linku. Je to totální chaos! Ale i ten má něco do sebe (asi to vyfotím a taky se s vámi o to podělím, protože je to fakt mazec :)). Ať žije můj ulítlý pokoj! :)Je to tu!
- Chumelí
- Začaly vánoční trhy (dneska jsem měla první letošní Zelňáček - mňam! :))
- Jdu se podělit o svoji letošní variaci na adventní věnec
sobota 27. listopadu 2010
Zase jednou po koncertě
Ráda bych něco napsala, ale nevím, jak to vyjádřit... Na úvod snad jenom, že jsme byli na Xindl X.
Prostě každá kapela je jiná a podle toho je taky každý koncert jiný. Není to špatně! Ale asi mám ráda určité "prvky". Třeba když zpěvák občas mezi písničkama něco fajného řekne (ani nemusí dosahovat úrovně Marka Ebena) nebo lidi pobaví (takový Rudolf v tom celkem vyniká). Nebo když písnička není pořád stejná (takový Dan Bárta se snad nikdy neopakuje - vždycky překvapí!). Určitě by se našlo i něco jiného.
Ale tentokrát to bylo jinak. Koncert byl fajn, což o to. Ale nějak mi chybělo něco, co by mě totálně nadchlo nebo zaujalo. Vyblbla jsem se, užila si atmosféru, odhalila nové rozměry některých textů, ale přesto mi v hlavě zůstává ono "ale...". Nevím.
Ještě jeden poznatek z koncertu. Xindl má strašnou kadenci slov. Jsou správně poskládaný, dávají smysl, příběh, zaujmou. Jiné kapely takovou kadenci nemají a není to špatně. Nemůžeme se někdy v té rychlosti ztratit a to až do takového stavu, že nevnímáme skutečný obsah textu?
Prostě i když se mi koncert líbil, tak jsem se vrátila se smíšenými pocity a třemi úryvky, které se mi honí hlavou:
Prostě každá kapela je jiná a podle toho je taky každý koncert jiný. Není to špatně! Ale asi mám ráda určité "prvky". Třeba když zpěvák občas mezi písničkama něco fajného řekne (ani nemusí dosahovat úrovně Marka Ebena) nebo lidi pobaví (takový Rudolf v tom celkem vyniká). Nebo když písnička není pořád stejná (takový Dan Bárta se snad nikdy neopakuje - vždycky překvapí!). Určitě by se našlo i něco jiného.
Ale tentokrát to bylo jinak. Koncert byl fajn, což o to. Ale nějak mi chybělo něco, co by mě totálně nadchlo nebo zaujalo. Vyblbla jsem se, užila si atmosféru, odhalila nové rozměry některých textů, ale přesto mi v hlavě zůstává ono "ale...". Nevím.
Ještě jeden poznatek z koncertu. Xindl má strašnou kadenci slov. Jsou správně poskládaný, dávají smysl, příběh, zaujmou. Jiné kapely takovou kadenci nemají a není to špatně. Nemůžeme se někdy v té rychlosti ztratit a to až do takového stavu, že nevnímáme skutečný obsah textu?
Prostě i když se mi koncert líbil, tak jsem se vrátila se smíšenými pocity a třemi úryvky, které se mi honí hlavou:
- S lítostí vám oznamujeme, že po dlouhé nemoci nás opustila láska... (Návod ke čtení manuálu: S lítostí vám oznamujeme)
- A nejsem nešťastný, jen už nehledám štěstí a v duši nemám prázdno, jenom spoustu prostoru (Praxe relativity: Nejsem obtloustlý)
- A pak tradá na Beroun! Než emoce přeperou mý rácio odhodlaný (Praxe relativity: Tradá na Beroun)
pátek 26. listopadu 2010
Kam to spěju?
(No jo, zase si jdu smutnit. Nebo sypat popel na hlavu?)
Výtržek ze včerejší konverzace s člověkem, který mě v podstatě zná necelé dva měsíce.
"Co kdybych Ti poslal metodiku? Potřebuju, aby si to někdo přečetl..."
JÁ: "Ale jo, pošli. Na víkend mám jenom zápisník a kvalitu."
"Aha. Pevně doufám, že máš v plánu i něco jiného než skaut."
(JÁ: "Jo, jdu sama do divadla...")
Marnost. Od včerejška čekám na metodiku, ale zatím ji na mailu nemám. Tak nevím, jak tomu mám rozumět. Že by mě chtěl šetřit, když toho sám nemá málo?
Výtržek ze včerejší konverzace s člověkem, který mě v podstatě zná necelé dva měsíce.
"Co kdybych Ti poslal metodiku? Potřebuju, aby si to někdo přečetl..."
JÁ: "Ale jo, pošli. Na víkend mám jenom zápisník a kvalitu."
"Aha. Pevně doufám, že máš v plánu i něco jiného než skaut."
(JÁ: "Jo, jdu sama do divadla...")
Marnost. Od včerejška čekám na metodiku, ale zatím ji na mailu nemám. Tak nevím, jak tomu mám rozumět. Že by mě chtěl šetřit, když toho sám nemá málo?
pondělí 22. listopadu 2010
O toulání
Sama se toulám životem a ráda se toulám přírodou.
I on se sám toulá životem a rád se toulá přírodou.
Ale proč se každý touláme sám?
Zvláštní číst zážitky a pocity druhého člověka, když jsou stejné jako ty moje...
(Od včerejška mám o trošililinku víc volného času a hned myslím na blbosti. Ona má ta vytíženost asi něco do sebe...)
I on se sám toulá životem a rád se toulá přírodou.
Ale proč se každý touláme sám?
Zvláštní číst zážitky a pocity druhého člověka, když jsou stejné jako ty moje...
(Od včerejška mám o trošililinku víc volného času a hned myslím na blbosti. Ona má ta vytíženost asi něco do sebe...)
neděle 21. listopadu 2010
4 maily
Jsem v šoku!
Asi tak po 3 měsících se mi podařilo dosáhnout stavu, kdy mám v doručené poště 4 maily. Jinými slovy v tuto chvíli v podstatě nemám žádný mail, na který bych měla dřív nebo později odpovědět... Jak to byl před prázdninama běžný stav, tak teď jsem to už opravdu hodně dlouho nezažila.
Asi tak po 3 měsících se mi podařilo dosáhnout stavu, kdy mám v doručené poště 4 maily. Jinými slovy v tuto chvíli v podstatě nemám žádný mail, na který bych měla dřív nebo později odpovědět... Jak to byl před prázdninama běžný stav, tak teď jsem to už opravdu hodně dlouho nezažila.
středa 17. listopadu 2010
Už...
Tak už máme na Svoboďáku vánoční strom.
Abych se přiznala - už se na atmosféru vánočních trhů (především na Zelňáku) celkem těším...
Abych se přiznala - už se na atmosféru vánočních trhů (především na Zelňáku) celkem těším...
úterý 16. listopadu 2010
Pokokos II. ve skanzenu
Tak máme za sebou druhý Pokokos - setkání účastníků Oikosu 2009. A byl plný dojmů - silně pozitivních!
PÁTEK
Z Brna jsme vyrazily v počtu tří kusů - já, Baruli a Dytta, která se k nám přidala cestou z Prahy. Cesta vlakem byla ve třech na dvou sedadlech velice příjemná a ukecaná. Probraly jsme naše oddíly, současný Oikos, výjimečnost našeho ročníku a mnohé další :) Na nádraží ve Starém Městě jsme čekaly až si nás vyzvednou organizátoři a očekávaly, jestli nedorazí ještě někdo (ale o nikom jsme nevěděly). To si tak v klídku čekáme a koho to najednou naše zraky nespatřily! Mazánek ze Vsetína! Teda jak se to vezme :) Prvně cestoval do Prahy, pak vystoupil v nějaké dědině na Vysočině a otočil to za náma :)
Honza s Trubcem se organizování ujali velice zodpovědně a hned nás na Moravě vítali slivovicí :) Mám pocit, že během toho prvního večera nakonec padla... Už společně jsme se vydali do Modré, kde nás kluci zavedli do archeoskanzenu Modrá. Sice jsem to osobně trochu tušila, ale přesto mi to vyrazilo dech - opravdu budeme trávit čas přímo ve skanzenu! Po prvním laškování s myšlenkama ubytovat se v nějaké ze zemljanek jsme nakonec vzali za vděk podkrovím místního obydlí palácového typu :) Večeře, společné vykládání plné úžasných historek, Trubcovo vysvětlování cesty Mazimu a film Prachy dělaj člověka (takový Mazi šel ale raději doplnit promile - marnost :)). V noci ještě dorazila Janka s Muchecem, takže se naše řady trošku rozrostly.
SOBOTA
Vstávání v devět. Zrovna přijela Klusajda, ale my jsme se rozhodli vyčkat Robinova Vychází alespoň z mp3. Není to jako na živo, ale lepší něco než nic :) A to jsme už byli v plném počtu...
Po snídani jsme vyrazili do Starého Města, kde jsme navštívili Památník Velké Moravy (konečně už vím, co je to hřivna!), podivili se nad stavbou místního kostela, stavili se u Honzy doma a v klubovně místních skautů.
V Modré nás pak čekal vynikající guláš od Trubcova tatínka. Báječně jsme si pošmákli! A měli jsme u toho i veselo v podobě přítomnosti místních koz (taky jim ten chleba chutnal...). Aby nám trochu vytrávilo, tak jsme se zašli podívat na Velehrad a pořádně si prošli celý skanzen. Po návratu se někteří snažili učit (ne že by jim to bylo něco platný :)), ale nakonec jsme skončili společně u ohně v zemljance... Bylo to takové pohodové! Dokonce Klusajda vytáhla klarinet, tak jsme si udělali malý večerní rituál jako na kurzu.
Večer nás pak čekala návštěva sklípku místního vinaře. Čekala nás ochutnávka (asi) 15-ti různých vín. A bylo moc dobré! Úplně jsme si pošmákli a měli jsme to i se zajímavým a velice přátelským výkladem.
Po návratu do skanzenu jsme opět skončili u našeho ohníčku... V příjemné atmosféře, pochopitelně :) Jenom někteří jsme se museli chodit pravidelně větrat. Přece jenom každý není stavěný na večer ve sklepě. Když jsme se v jednu rozhodli jít spát, tak jsme usoudili, že by nebylo špatné zazpívat si Večerku. A tak jsme se v kolečku chytli kolem ramen, zazpívali a přidali první ukolíbavku, druhou, další písničku a další... Až jsme vesele zpívali skoro dvě hodiny :) Někteří se ještě snažili vymámit z Maziho historku, jak přišel o vlasy a tak se nějak stalo, že spát jsme šli skoro ve čtyři... Ale stálo to za to :)
NEDĚLE
Tak to se toho už moc neudálo... Opět vstávání kolem deváté, společná snídaně na sluníčku (celý víkend bylo totálně modro, tak jsme toho plně využívali), balení a úklid. Následně pak společná cesta do Starého Města, kde jsme před polednem chytli vlak do Brna, kterým nás vyrazilo 6. V Brně jsme pak ještě zašli na zákusek do Aidy, abychom víkend řádně uzavřeli :)
Celý Pokokos byl nádherný zážitek! Ale abych se přiznala, tak velký zážitek mám z Maziho.
PÁTEK
Z Brna jsme vyrazily v počtu tří kusů - já, Baruli a Dytta, která se k nám přidala cestou z Prahy. Cesta vlakem byla ve třech na dvou sedadlech velice příjemná a ukecaná. Probraly jsme naše oddíly, současný Oikos, výjimečnost našeho ročníku a mnohé další :) Na nádraží ve Starém Městě jsme čekaly až si nás vyzvednou organizátoři a očekávaly, jestli nedorazí ještě někdo (ale o nikom jsme nevěděly). To si tak v klídku čekáme a koho to najednou naše zraky nespatřily! Mazánek ze Vsetína! Teda jak se to vezme :) Prvně cestoval do Prahy, pak vystoupil v nějaké dědině na Vysočině a otočil to za náma :)
Honza s Trubcem se organizování ujali velice zodpovědně a hned nás na Moravě vítali slivovicí :) Mám pocit, že během toho prvního večera nakonec padla... Už společně jsme se vydali do Modré, kde nás kluci zavedli do archeoskanzenu Modrá. Sice jsem to osobně trochu tušila, ale přesto mi to vyrazilo dech - opravdu budeme trávit čas přímo ve skanzenu! Po prvním laškování s myšlenkama ubytovat se v nějaké ze zemljanek jsme nakonec vzali za vděk podkrovím místního obydlí palácového typu :) Večeře, společné vykládání plné úžasných historek, Trubcovo vysvětlování cesty Mazimu a film Prachy dělaj člověka (takový Mazi šel ale raději doplnit promile - marnost :)). V noci ještě dorazila Janka s Muchecem, takže se naše řady trošku rozrostly.
SOBOTA
Vstávání v devět. Zrovna přijela Klusajda, ale my jsme se rozhodli vyčkat Robinova Vychází alespoň z mp3. Není to jako na živo, ale lepší něco než nic :) A to jsme už byli v plném počtu...
Po snídani jsme vyrazili do Starého Města, kde jsme navštívili Památník Velké Moravy (konečně už vím, co je to hřivna!), podivili se nad stavbou místního kostela, stavili se u Honzy doma a v klubovně místních skautů.
V Modré nás pak čekal vynikající guláš od Trubcova tatínka. Báječně jsme si pošmákli! A měli jsme u toho i veselo v podobě přítomnosti místních koz (taky jim ten chleba chutnal...). Aby nám trochu vytrávilo, tak jsme se zašli podívat na Velehrad a pořádně si prošli celý skanzen. Po návratu se někteří snažili učit (ne že by jim to bylo něco platný :)), ale nakonec jsme skončili společně u ohně v zemljance... Bylo to takové pohodové! Dokonce Klusajda vytáhla klarinet, tak jsme si udělali malý večerní rituál jako na kurzu.
Večer nás pak čekala návštěva sklípku místního vinaře. Čekala nás ochutnávka (asi) 15-ti různých vín. A bylo moc dobré! Úplně jsme si pošmákli a měli jsme to i se zajímavým a velice přátelským výkladem.
Po návratu do skanzenu jsme opět skončili u našeho ohníčku... V příjemné atmosféře, pochopitelně :) Jenom někteří jsme se museli chodit pravidelně větrat. Přece jenom každý není stavěný na večer ve sklepě. Když jsme se v jednu rozhodli jít spát, tak jsme usoudili, že by nebylo špatné zazpívat si Večerku. A tak jsme se v kolečku chytli kolem ramen, zazpívali a přidali první ukolíbavku, druhou, další písničku a další... Až jsme vesele zpívali skoro dvě hodiny :) Někteří se ještě snažili vymámit z Maziho historku, jak přišel o vlasy a tak se nějak stalo, že spát jsme šli skoro ve čtyři... Ale stálo to za to :)
NEDĚLE
Tak to se toho už moc neudálo... Opět vstávání kolem deváté, společná snídaně na sluníčku (celý víkend bylo totálně modro, tak jsme toho plně využívali), balení a úklid. Následně pak společná cesta do Starého Města, kde jsme před polednem chytli vlak do Brna, kterým nás vyrazilo 6. V Brně jsme pak ještě zašli na zákusek do Aidy, abychom víkend řádně uzavřeli :)
Celý Pokokos byl nádherný zážitek! Ale abych se přiznala, tak velký zážitek mám z Maziho.
- Přijel.
- Je ostříhaný dohola.
- Sám vede oddíl. A SÁM vedl dvoutýdenní tábor, kde bylo 22 DĚTÍ! Nevím, jestli ho mám obdivovat nebo si klepat na čelo...
- Studuje jenom tak, živí se vyráběním vodních dýmek, správcuje (nebo správcoval?) chatu někde na Slovensku.
- ...a asi tak milion dalších historek a popisů Maziho reality.
A Trubec nás naučil hustou moravskou písničku (strašný, jak mě ti skauti kazí :)):
Rád ťa vidím pri posteli, eště račej na posteli.
Ej javor, javor, javor zelený, milej pod okénkem saděný.
Rád ťa vidím oblečený, eště račej vyslečenú.
Ej javor, javor, javor zelený, milej pod okénkem saděný.
Perina (z moravského Slovácka)
Nevěřili byste, jak je to v Trubcově podání strašně moc chytlavý! :)
Prostě mám za sebou dokonalý víkend, který jsem si užila na 200%! Sice nás bylo málo, ale i tak sraz stál za to. Dokonalá atmosféra, počasí, lidi, prostě všechno! Tak zase za rok, moji milí Oikosáci! :)
Rád ťa vidím pri posteli, eště račej na posteli.
Ej javor, javor, javor zelený, milej pod okénkem saděný.
Rád ťa vidím oblečený, eště račej vyslečenú.
Ej javor, javor, javor zelený, milej pod okénkem saděný.
Perina (z moravského Slovácka)
Nevěřili byste, jak je to v Trubcově podání strašně moc chytlavý! :)
Prostě mám za sebou dokonalý víkend, který jsem si užila na 200%! Sice nás bylo málo, ale i tak sraz stál za to. Dokonalá atmosféra, počasí, lidi, prostě všechno! Tak zase za rok, moji milí Oikosáci! :)
pondělí 8. listopadu 2010
Nohy v bavlnce?
Jednoho pátečního rána mi bylo porazeno: "Nečekej a jednej!" Sice to bylo v naprosto jiné situaci, ale přesto jsem se toho chytla :)
A tak když jsem dneska odpoledne došla domů s děravou botou v dešti, tak jsem se rozhodla, že takto teda nee. Sedla jsem k netu a podívala se na nabídku od značky Keen. Už jsem dostala několik tipů na tuto značku a slyšela jsem pouze pozitivní ohlasy. A hlavně - pořádná a kvalitní obuv a to i v "městském designu!" :) Trošku jsem něco nastudovala a večer vyrazila do akce.
To si tak dojdu do Rock Pointu a koukám na nabídku. Krásné dámské botky! Dokonce asi troje. Největší velikost? 41,5. Takže nic... Koukám na pánské - taky se pěkný najdou! 42 - malý. 42,5 - lepší! Pohodlný, nubuk, pořádná podrážka, tvarovaný vnitřek boty (žádná placka!). Černý nebo hnědý? Hnědý. Zhruba během 12-ti minut nebylo co řešit.
Jak málo stačí ke štěstí - jedny boty! :) Dívejte na ně - no nejsou pěkný? :)
A tak když jsem dneska odpoledne došla domů s děravou botou v dešti, tak jsem se rozhodla, že takto teda nee. Sedla jsem k netu a podívala se na nabídku od značky Keen. Už jsem dostala několik tipů na tuto značku a slyšela jsem pouze pozitivní ohlasy. A hlavně - pořádná a kvalitní obuv a to i v "městském designu!" :) Trošku jsem něco nastudovala a večer vyrazila do akce.
To si tak dojdu do Rock Pointu a koukám na nabídku. Krásné dámské botky! Dokonce asi troje. Největší velikost? 41,5. Takže nic... Koukám na pánské - taky se pěkný najdou! 42 - malý. 42,5 - lepší! Pohodlný, nubuk, pořádná podrážka, tvarovaný vnitřek boty (žádná placka!). Černý nebo hnědý? Hnědý. Zhruba během 12-ti minut nebylo co řešit.Jak málo stačí ke štěstí - jedny boty! :) Dívejte na ně - no nejsou pěkný? :)
Potřebuju poradit
Kam a jaké boty si mám jít koupit?
Mám jenom pár požadavků:
P.S. sandále se na toto roční období nehodí (přece jenom je už chladněji), v pohorách se mi po městě chodit nechce a glády odmítám
Mám jenom pár požadavků:
- boty do města (tedy něco jako polobotky, ale klidně sportovní)
- velikost 43 (vylučuje dámskou obuv)
- úzké (mezi pánskýma se těžko hledají)
- nesmí se jim po měsíci nošení začít rozpadat stélka (nebo jak se to říká vnitřku boty)
- nesmí se jim po dvou měsících nošení udělat díra na podrážce
- všeobecně musí odolat, když ve městě začne normálně pršet (ne lít, stačí pršet)
P.S. sandále se na toto roční období nehodí (přece jenom je už chladněji), v pohorách se mi po městě chodit nechce a glády odmítám
neděle 7. listopadu 2010
"Čestný kvalitní!"
Sice sem nestíhám nic dopsat, ale tento víkend byl fakt zážitek, o který se nejde nepodělit...
Měli jsme týmovku k Hodnocení kvality v Junáku jehož jsem se stala členem. Projekt slavil rok a týden a mě čekalo první setkání s těmito lidmi. Dojmů spousta, že se to snad nedá ani vypovědět. Snaha o výčet v bodech:
Měli jsme týmovku k Hodnocení kvality v Junáku jehož jsem se stala členem. Projekt slavil rok a týden a mě čekalo první setkání s těmito lidmi. Dojmů spousta, že se to snad nedá ani vypovědět. Snaha o výčet v bodech:
- brutální vstávání před pátou
- 4 hodiny v autě se dvouma "starýma pardálama" - fakt mazec!
- 9 notebooků a 1 dataprojektor na zhruba 9 m2
- pobyt ve vile, kde bydlí Fred a Šotek (alespoň Baruli to snad ocení)
- setkání s Lupenem a jeho úžasně nechápavý a zadumaný výraz :)
- spolupráce nejen s členem Výkonné rady Junáka
- historky z pracovního pobytu ve Francii
- noční procházka s laskonkou
- Heydrichova zatáčka
- zhruba 15 hodin práce
- soukromá předsněmová diskuse (před jarním Valným sněmem Junáka, pochopitelně)
- Rejpal x Dick
- je fér někoho obviňovat z toho, že neví, že někdo něco dělal před 15-ti lety?
- už asi vím, jak je to s prstýnkem
- vůdce kurzu z úplně jiné strany (je takový i ten druhý?)
- nemusíte všechno stíhat, ale musíte to umět dobře maskovat :)
- kvalitní humor :)
pondělí 1. listopadu 2010
Mám nový hit
Na Výkvětu v Chrudimi jsme v klubovně objevily CD "Jestřáb vypravuje". Moc zajímavé povídání, které je proloženo několika písničkami s foglarovskou tématikou. Celkem jsem jim propadla a zvláště tomuto refrénu...
Tak dík, dík, pane Foglar, to se má,
ty knížky daly víc než sbor občanských nauk,
co nám život natlouká,
tak dík, možná se sejdem u tří skal,
tam šumí větve stromů a do měsíce hromů
bych se hnal.
Kamelot: Dík, pane Foglar
Tak dík, dík, pane Foglar, to se má,
ty knížky daly víc než sbor občanských nauk,
co nám život natlouká,
tak dík, možná se sejdem u tří skal,
tam šumí větve stromů a do měsíce hromů
bych se hnal.
Kamelot: Dík, pane Foglar
Nestíhám II.
Mám pocit, že se dostávám do setrvalého stavu s názvem "Nestíhám".
Když je daný termín, tak to v termínu udělám. Ale když není, tak to jenom odkládám. A tak se mi hromadí myšlenky, se kterými se tu chci podělit (ještěže v jednom z mých sešitků je na to vyčleněna stránka :)).
Kdy ale udělám fotky z podzimek, objednám z TDC a JUNu, zpracuju zpětnou vazbu z MeŠe, uklidím si konečně v pokoji a dalších milion věcí opravdu netuším. Možná o vánočních prázdninách :)
A nemůže mi někdo vysvětlit proč jsem dneska v doručené poště našla 17 mailů? Na můj vkus je to trochu moc...
Alespoň že mě drtivá většina těch věcí skutečně baví :) Kdybych padala, tak to bude alespoň s radostí a vědomím, že i pád na hubu je pohyb dopředu :)
P.S.: "Nestíhám" mám své výhody - na některé věci tak člověk zapomíná...
Když je daný termín, tak to v termínu udělám. Ale když není, tak to jenom odkládám. A tak se mi hromadí myšlenky, se kterými se tu chci podělit (ještěže v jednom z mých sešitků je na to vyčleněna stránka :)).
Kdy ale udělám fotky z podzimek, objednám z TDC a JUNu, zpracuju zpětnou vazbu z MeŠe, uklidím si konečně v pokoji a dalších milion věcí opravdu netuším. Možná o vánočních prázdninách :)
A nemůže mi někdo vysvětlit proč jsem dneska v doručené poště našla 17 mailů? Na můj vkus je to trochu moc...
Alespoň že mě drtivá většina těch věcí skutečně baví :) Kdybych padala, tak to bude alespoň s radostí a vědomím, že i pád na hubu je pohyb dopředu :)
P.S.: "Nestíhám" mám své výhody - na některé věci tak člověk zapomíná...
středa 20. října 2010
Zasněžená
Když chodím ze školy nebo jdu ráno sama, tak si dám sluchátka do uší a hudebně si lebedím (jinak sluchátka skoro nepoužívám). Třeba jsem takto poposlouchala už i Rychlé šípy a Jestřáb vypravuje. Poslední dobou tam mám skoro kompletní Trabandy a občas se přistihuju, jak jdu prázdnou ulicí a nahlas si zpívám. Marnost...
V posledních dnech ujíždím na Zasněžené a věčně si pobrukuju:
Nepřijde-li láska k Mohamedovi
musí Mohamed za láskou
Za tou, co hory přenáší
Traband: Domasa - Zasněžená
A nebo z úplně jiného soudku...
Tak už mi má holka mává
ve vočích má slzy pálivý
život jde dál, to se stává
já to vím.
Wabi Ryvola: Tak už mi má holka mává
V posledních dnech ujíždím na Zasněžené a věčně si pobrukuju:
Nepřijde-li láska k Mohamedovi
musí Mohamed za láskou
Za tou, co hory přenáší
Traband: Domasa - Zasněžená
A nebo z úplně jiného soudku...
Tak už mi má holka mává
ve vočích má slzy pálivý
život jde dál, to se stává
já to vím.
Wabi Ryvola: Tak už mi má holka mává
pondělí 18. října 2010
Vývoj vztahů
Alushka před pár dny psala o tom, jak se lidé (a tím pádem také jejich vztahy) mění. Párkrát jsem tu na to narazila i já. V posledních týdnech přemýšlím nad něčím podobným (ale ne stejným :)). Vrtá mi hlavou vývoj vztahů.
Vždycky nějak začnou, většinou naprosto nenápadně. A následně se postupně vyvíjí až dospějí k bodu, ve kterém se nacházíme nyní - k současnosti. Nevnímám to, že by se změnily - nebyl to krátkodobý proces, ale dlouhodobý a nenápadný - a to už je podle mě vývoj.
Ale co bude za týden, za měsíc, za rok? To pravděpodobně nikdo z nás neví. Nikdo nevíme, jak se naše vztahy budou vyvíjet. Já ale jedno vím - mám strach. Mám strach ze změn - z toho, kam se vztahy můžou posouvat. Můžou se vytratit, můžou se posílit. A nejvíc se bojím toho, že najdu odvahu je posunout a dlouhodobě to nebude k lepšímu...
Je lepší risknout vývoj vztahu nebo raději zůstat tam, kde jsem? A tak se občas takovým riskům vyhýbám. Jen aby se mi tak nevyhnul i život...
Vždycky nějak začnou, většinou naprosto nenápadně. A následně se postupně vyvíjí až dospějí k bodu, ve kterém se nacházíme nyní - k současnosti. Nevnímám to, že by se změnily - nebyl to krátkodobý proces, ale dlouhodobý a nenápadný - a to už je podle mě vývoj.
Ale co bude za týden, za měsíc, za rok? To pravděpodobně nikdo z nás neví. Nikdo nevíme, jak se naše vztahy budou vyvíjet. Já ale jedno vím - mám strach. Mám strach ze změn - z toho, kam se vztahy můžou posouvat. Můžou se vytratit, můžou se posílit. A nejvíc se bojím toho, že najdu odvahu je posunout a dlouhodobě to nebude k lepšímu...
Je lepší risknout vývoj vztahu nebo raději zůstat tam, kde jsem? A tak se občas takovým riskům vyhýbám. Jen aby se mi tak nevyhnul i život...
Ze školní jídelny
Dvě zajímavosti z naší školní jídelny.
Jídlo nám vydávají dvě paní kuchařky - každá jiné jídlo. Krátkovlasá paní kuchařka je naprosto úžasná! Vždycky když si k ní jdu pro jídlo, tak si u toho i příjemně povykládáme, ale hlavně! Je dokonale usměvavá. Vždycky mě strašně optimisticky naladí! :)
A pak mám kolegu, který má velice zajímavý způsob stravování - to se jen tak nevidí! Ke stolu si přinese všechny chody, které naše jídelna nabízí. Začne hlavním jídlem, dá si dezert a na závěr zbaští polívku. Nějak si nedokážu představit, že bych takto jedla...
Jídlo nám vydávají dvě paní kuchařky - každá jiné jídlo. Krátkovlasá paní kuchařka je naprosto úžasná! Vždycky když si k ní jdu pro jídlo, tak si u toho i příjemně povykládáme, ale hlavně! Je dokonale usměvavá. Vždycky mě strašně optimisticky naladí! :)
A pak mám kolegu, který má velice zajímavý způsob stravování - to se jen tak nevidí! Ke stolu si přinese všechny chody, které naše jídelna nabízí. Začne hlavním jídlem, dá si dezert a na závěr zbaští polívku. Nějak si nedokážu představit, že bych takto jedla...
středa 13. října 2010
Seskládaný sen
Na dnešek jsem zase měla sen. Na tom by nic zvláštního nebylo. Ale byl tak zvláštně seskládaný. Kdo ví, kde si to ta hlava bere?
- někteří z mých žáků
- Trubka
- výstava Alfonse Muchy
- střediskový dataprojektor
S Trubkou jsme uspořádali exkurzi pro mé žáky na výstavu Alfonse Muchy. Během ní všichni fotili a pak jsme si některé fotky promítali... A pak zazvonil budík :)
Čtyři naprosto odlišné věci. Jak se to tak najednou mohlo seskládat? Nechápačka!
Mám ale jeden zajímavý postřeh. I ve snu poznáte, že vás má někdo jiný ve skutečnosti rád. Ani nemusí nic říkat a nic dělat. Prostě to víte...
Čtyři naprosto odlišné věci. Jak se to tak najednou mohlo seskládat? Nechápačka!
Mám ale jeden zajímavý postřeh. I ve snu poznáte, že vás má někdo jiný ve skutečnosti rád. Ani nemusí nic říkat a nic dělat. Prostě to víte...
úterý 12. října 2010
Muž a jeho pes
Přiznám se - po dlouhé době jsem si poplakala u filmu.
Charles je starý a důstojný pán, kterého si zamilujete hned na začátku. Má své kouzlo a je dokonale šarmantní... Když ho vidíte, tak vás napadá, že patří do dobré společnosti a má kolem sebe mnoh
o přátel. Pravda je ale jiná. Vlivem okolností se na stará kolena ocitl na ulici. I se svým psem - nejvěrnějším přítelem. Jak se ale člověk, který sám rád pomáhá lidem okolo sebe, může o sebe postarat na ulici, když nedokáže požádat o pomoc? A tak postupně vidíme, jak tento okouzlující pán postupně schází. Své kouzlo neztrácí! Ale život na ulici není nic pro něj.
Úplně jsem to prožívala s hlavním hrdinou. Prvotní naděje, že se to nějak zvládne až po pocit totální beznaděje. Postupně na mě padala sklíčenost a touha změnit všechno na světě! A přesto mám pocit, že všechno končí optimisticky a s chutí žít (i když nevíme jak).
Když se mě někdo zeptá, jestli film shlédnout, tak bez přemýšlení odpovím: "Jednoznačně! Ale s kapesníkem po ruce..."
P.S. pro Alushku: Viděla jsi, když je to z Tvého "oboru"?
Charles je starý a důstojný pán, kterého si zamilujete hned na začátku. Má své kouzlo a je dokonale šarmantní... Když ho vidíte, tak vás napadá, že patří do dobré společnosti a má kolem sebe mnoh
o přátel. Pravda je ale jiná. Vlivem okolností se na stará kolena ocitl na ulici. I se svým psem - nejvěrnějším přítelem. Jak se ale člověk, který sám rád pomáhá lidem okolo sebe, může o sebe postarat na ulici, když nedokáže požádat o pomoc? A tak postupně vidíme, jak tento okouzlující pán postupně schází. Své kouzlo neztrácí! Ale život na ulici není nic pro něj.Úplně jsem to prožívala s hlavním hrdinou. Prvotní naděje, že se to nějak zvládne až po pocit totální beznaděje. Postupně na mě padala sklíčenost a touha změnit všechno na světě! A přesto mám pocit, že všechno končí optimisticky a s chutí žít (i když nevíme jak).
Když se mě někdo zeptá, jestli film shlédnout, tak bez přemýšlení odpovím: "Jednoznačně! Ale s kapesníkem po ruce..."
P.S. pro Alushku: Viděla jsi, když je to z Tvého "oboru"?
pondělí 11. října 2010
Tak jsem šikovná!
Občas si myslím, že jsem úplně levá, ale po uplynulém víkendu ten pocit nějak nemám...
- Hýblo se s oddílovým zpěvníkem.
- Sáhla jsem na kritéria hodnocení kvality tábora.
- Možná mi přibyl člověk do týmu Rádcovského zápisníku.
- Bylo mi potvrzeno tábořiště na skautský tábor 2011. Celkem mazec v polovině října vědět kdy a kam pojedeme. To se snad ještě nikdy nestalo :)
- Ale hlavně jsem udělala oddílové internetové stránky! Úplně jsem na sebe hrdá vzhledem k tomu, jak jsem na práci s počítačem levá! Teď už je jen strčit pod správný odkaz a bude hotovo - už i toto zařizuju! Tak se máte na co těšit :)
- Doprojít kritéria tábora.
- Konečně dát nějakou formu motivaci k hodnocení kvality.
- Zařídit oddílová trička a mikiny.
- Zajistiti ubytování na pololetky.
- Vyřídit TDC a JUN.
Rozesílka skautských časopisů
Systém rozesílání skautských časopisů mi občas uniká...
- Na poslední chvíli přeobjednaný Skaut dorazil v pátek.
- Na poslední chvíli přeobjednaná Světýlka dorazila dneska.
- Ferdin Roverský kmen dorazil taky dneska.
- A kde je jako můj Skautský svět, na který se těším?!?
úterý 5. října 2010
Špatná partie?
V posledních letech jsem svědkem svateb mých známých. A nejenom to. Také s nimi mohu sdílet jejich štěstí a radost z miminka, jeho očekávání či plánování. Nějak se to kolem mě hromadí...
Jenom já jsem pořád na ocet. Copak jsem tak špatná partie?
Jenom já jsem pořád na ocet. Copak jsem tak špatná partie?
- Učitelka - Povolání, ve kterém si člověk nevydělá a přijde mi, že v posledních letech ztrácí prestiž. Ale mě to baví!
- Bydlím u rodičů - Sice myšlenka stěhovat se byla, ale nakonec vlivem místa mého pracovního uplatnění se to ukázalo jako nekonstruktivní.
- Volný čas - Skoro žádný. Na druhou stranu, když to vezmu kolem a kolem, tak hledám věci, kterými bych ho zaplácla. A když to není člověk, tak je to třeba skaut. Alespoň nesedím doma se založenýma rukama.
Tak co, je to moc špatný?
Dobří lidé nevymřeli
To jsem tak čekala ve frontě v Krpoli, abych si pořídila kouzelnou univerzální jízdenku. (To víte, nám pracujícím, kteří nejezdíme pravidelně, se šalinkarta moc nevyplatí.) A stejně jako tomu bylo po celý den - mrholilo! Co myslíte - měla jsem deštník? Jasně, že ne! Jenom čapku na hlavě :) Stojím, sluchátka v uších a trpělivě čekám. Najednou se za mě do fronty přidá mladá slečna (zhruba jako mně) a hned mi nabídne, že mě schová pod deštník. V životě jsme se neviděly, ale spojovala nás fronta na okýnko naší brněnské MHD. Přišlo mi to strašně milé! Je úžasné potkat se s cizím dobrým člověkem...
čtvrtek 30. září 2010
Síla vuvuzely
Nestíhám (nečekaně). A tak občas (vlastně dost výjimečně) dočítám Lidé a Země. Loni k narozeninám jsem dostala předplatné, tak tu mám čísla až do letošního září. V úterý jsem konečně otevřela červencové číslo a hned mě něco oslovilo! Ten časopis má něco do sebe.
Kdyby byl svět placatý, bylo by možná sportem číslo jedna frisbee. Ale je kulatý jako míč, a tak se největším sekulárním náboženstvím dneška stala kopaná. Svět se globalizoval - a taky fotbalizoval. Fotbalové hvězdy jsou slavnější než hollywoodské stars a mají větší neformální moc než politici. Fotbal má obrovskou sílu. Na trávníku se dohrávají války (některé tam začínají). Ale fotbal je taky mocný kouzelník. Zprostředkovaně léčí křivdy a
mindráky národů. Kopaná rovněž může být mírotvorcem, ostatně roku 2001 byla navržena na Nobelovu cenu míru. Fotbal je totiž velký politický nástroj, protože léčí nenávist (ve Rwandě jím sbližují oběti s pachateli masakrů), zprostředkovává usmíření (třeba v Hondurasu), uvolňuje napětí a koná dobro (třeba tím, že v Africe a Asii pomáhá dětem ze slumů udělat kličku drogám a zločinu).
Taky integruje a dává šanci pro budoucnost. Je to tím, že fotbal je demokratický, nepotřebuje drahou výbavu ani silnou pěst. Zdánlivě každý má možnost se pokusit vyletět nahoru. Spousta hvězd dneška a včerejška (třeba Zinedine Zidane) vyrůstala ve slumech nebo v chudých poměrech. A jejich příklad nejenže inspiruje, ale také mění společnost. Včera se na černé hráče v Evropě bučelo, dnešní děti je vidí jako přirozenou součást hvězdných týmů, a tudíž i života okolo. Uvidíme, jak to změní společnost zítřka.
Milan Vodička: Lidé a Země (červenec 2010) - Síla vuvuzely
A pro mě byl fotbal obyčejné běhání za kulatou věcí... Myslím, že ve spoustě věcí má autor pravdu. I kdyby to mělo být jenom to, že černé hráče už bereme jako přirozenou součást života.
Kdyby byl svět placatý, bylo by možná sportem číslo jedna frisbee. Ale je kulatý jako míč, a tak se největším sekulárním náboženstvím dneška stala kopaná. Svět se globalizoval - a taky fotbalizoval. Fotbalové hvězdy jsou slavnější než hollywoodské stars a mají větší neformální moc než politici. Fotbal má obrovskou sílu. Na trávníku se dohrávají války (některé tam začínají). Ale fotbal je taky mocný kouzelník. Zprostředkovaně léčí křivdy a
mindráky národů. Kopaná rovněž může být mírotvorcem, ostatně roku 2001 byla navržena na Nobelovu cenu míru. Fotbal je totiž velký politický nástroj, protože léčí nenávist (ve Rwandě jím sbližují oběti s pachateli masakrů), zprostředkovává usmíření (třeba v Hondurasu), uvolňuje napětí a koná dobro (třeba tím, že v Africe a Asii pomáhá dětem ze slumů udělat kličku drogám a zločinu).Taky integruje a dává šanci pro budoucnost. Je to tím, že fotbal je demokratický, nepotřebuje drahou výbavu ani silnou pěst. Zdánlivě každý má možnost se pokusit vyletět nahoru. Spousta hvězd dneška a včerejška (třeba Zinedine Zidane) vyrůstala ve slumech nebo v chudých poměrech. A jejich příklad nejenže inspiruje, ale také mění společnost. Včera se na černé hráče v Evropě bučelo, dnešní děti je vidí jako přirozenou součást hvězdných týmů, a tudíž i života okolo. Uvidíme, jak to změní společnost zítřka.
Milan Vodička: Lidé a Země (červenec 2010) - Síla vuvuzely
A pro mě byl fotbal obyčejné běhání za kulatou věcí... Myslím, že ve spoustě věcí má autor pravdu. I kdyby to mělo být jenom to, že černé hráče už bereme jako přirozenou součást života.
Zahřátá u srdce
O víkendu jsme s oddílovým vedením měly další "ročník" Výkvětu. Jeho hlavním cílem je vyrazit si společně na víkend bez dětí...
Tentokrát jsme byly v Chrudimi, kterou jsme navštívily už o pololetkách. A bylo to strašně pohodové! Pěkná atmosféra, krásné město, přátelé a spousta bžundy. Co víc si člověk může přát?
Většina našeho vedení jsou už ostřílení mazáci, se kterými si myslím, že vycházím bez problémů. Za relativní nováčky v týmu, ale považuju tzv. ŠulerTeam. Holky se aktivněji zapojují tak rok a přiznávám, že jsem nevěděla, jak jim to půjde. Ale ono to proběhlo dobře a už se mezi námi cítí jako doma! Jsem za to strašně vděčná.
Hodně dlouho jsem si ale myslela, že holky z ŠulerTeamu jsou velkými přívrženkyněmi naší bývalé vůdkyně. Když ale loni na táboře začaly míchat roztříděné fixy, tak jsem se trochu uklidnila, ale přesto ve mně pořád něco hryzalo, jak to teda je... A letošní Výkvět mě ujistil úplně.
Při povídání o oddíle se Pája vyjádřila v tom smyslu, že se mě nebojí (na rozdíl od bývalé vůdkyně) a že jsem přátelštější. Pro mě osobně celkem nečekaný objev! Proč by se mě měl někdo bát? A proč bych neměla být přátelská? Tedy jsem o něco lepší! Hm...
No a Mrně mě odzbrojila úplně. Já přece nejsem její nejoblíbenější vedoucí, ale jsem někde na konci žebříčku v bahně. A aby toho nebylo málo, tak se jí ještě směju, že má malé prsty (což není vůbec pravda) a vyvyšuju se nad ni... Tak mě Mrně hodnotí :) A já si z toho vůbec nic nedělám, protože vím, jak to myslí. Prostě si ze mě dělá bžundu! A přátelství je o bžundě! Nedokážu si představit, že by něco takového řekla bývalé vůdkyni. Asi by řekla jenom nějaké oficiality. Ale já jsem ráda, že si tu bžundu ze mě dělá, protože díky tomu vím, že mě bere a nebere mě jenom jako nějakou autoritu tam nahoře. To je dobře!
A tak mě všechny holky z týmu postupně zahřály u srdce a mně uniklo, jak vlastně můžu mít nějakou autoritu, když si ze mě všichni dělají bžundu... :)
Tentokrát jsme byly v Chrudimi, kterou jsme navštívily už o pololetkách. A bylo to strašně pohodové! Pěkná atmosféra, krásné město, přátelé a spousta bžundy. Co víc si člověk může přát?
Většina našeho vedení jsou už ostřílení mazáci, se kterými si myslím, že vycházím bez problémů. Za relativní nováčky v týmu, ale považuju tzv. ŠulerTeam. Holky se aktivněji zapojují tak rok a přiznávám, že jsem nevěděla, jak jim to půjde. Ale ono to proběhlo dobře a už se mezi námi cítí jako doma! Jsem za to strašně vděčná.
Hodně dlouho jsem si ale myslela, že holky z ŠulerTeamu jsou velkými přívrženkyněmi naší bývalé vůdkyně. Když ale loni na táboře začaly míchat roztříděné fixy, tak jsem se trochu uklidnila, ale přesto ve mně pořád něco hryzalo, jak to teda je... A letošní Výkvět mě ujistil úplně.
Při povídání o oddíle se Pája vyjádřila v tom smyslu, že se mě nebojí (na rozdíl od bývalé vůdkyně) a že jsem přátelštější. Pro mě osobně celkem nečekaný objev! Proč by se mě měl někdo bát? A proč bych neměla být přátelská? Tedy jsem o něco lepší! Hm...
No a Mrně mě odzbrojila úplně. Já přece nejsem její nejoblíbenější vedoucí, ale jsem někde na konci žebříčku v bahně. A aby toho nebylo málo, tak se jí ještě směju, že má malé prsty (což není vůbec pravda) a vyvyšuju se nad ni... Tak mě Mrně hodnotí :) A já si z toho vůbec nic nedělám, protože vím, jak to myslí. Prostě si ze mě dělá bžundu! A přátelství je o bžundě! Nedokážu si představit, že by něco takového řekla bývalé vůdkyni. Asi by řekla jenom nějaké oficiality. Ale já jsem ráda, že si tu bžundu ze mě dělá, protože díky tomu vím, že mě bere a nebere mě jenom jako nějakou autoritu tam nahoře. To je dobře!
A tak mě všechny holky z týmu postupně zahřály u srdce a mně uniklo, jak vlastně můžu mít nějakou autoritu, když si ze mě všichni dělají bžundu... :)
středa 29. září 2010
Fakt kámoš II.
To jsem zase jednou byla ve svém oblíbeném copycentru... Já tam teda od prázdnin už párkrát byla a nafasovaly jsme do oddílu moc krásné papíry! :)
V pondělí odpoledne jsem byla v copycentru, abych tam nechala kalendáře na svázání s tím, že se pro ně stavím až ve středu, protože jsem neměla moc času, abych na to čekala. Navíc tam byla nějaká slečna, kterou vůbec neznám, tak co bych si s ní asi tak vykládala...
Dneska jsem si je šla vyzvednout a kdo tam nesedí - můj oblíbený pán!
"A copak si slečno přejete?"
"Já si jdu vyzvednout tady ty svázané kalendáře..."
Pán automaticky zmuchlá nachystaný paragon se slovy: "To asi nebyla správná cena, co?"
"Ehem... No, nebyla." :)
"Tak za kolik to bude?"
"Spolu vážeme za 25..."
"Dobře! A máte se vždycky připomenout, i když tady nejsem! Nezapomínejte na to!"
To je alespoň přístup! Být sprdnutá za to, že jsem si neřekla o slevu pro oddíl. A kdybyste k tomu viděli jeho optimistickou tvář! Já tam prostě chodím ráda... Nepotřebujete něco svázat či zalaminovat? Klidně zařídím :)
V pondělí odpoledne jsem byla v copycentru, abych tam nechala kalendáře na svázání s tím, že se pro ně stavím až ve středu, protože jsem neměla moc času, abych na to čekala. Navíc tam byla nějaká slečna, kterou vůbec neznám, tak co bych si s ní asi tak vykládala...
Dneska jsem si je šla vyzvednout a kdo tam nesedí - můj oblíbený pán!
"A copak si slečno přejete?"
"Já si jdu vyzvednout tady ty svázané kalendáře..."
Pán automaticky zmuchlá nachystaný paragon se slovy: "To asi nebyla správná cena, co?"
"Ehem... No, nebyla." :)
"Tak za kolik to bude?"
"Spolu vážeme za 25..."
"Dobře! A máte se vždycky připomenout, i když tady nejsem! Nezapomínejte na to!"
To je alespoň přístup! Být sprdnutá za to, že jsem si neřekla o slevu pro oddíl. A kdybyste k tomu viděli jeho optimistickou tvář! Já tam prostě chodím ráda... Nepotřebujete něco svázat či zalaminovat? Klidně zařídím :)
čtvrtek 23. září 2010
Tílko - triko - zimní bunda
Ve třídách je to na tílko.
Venku na triko.
A v našem kabinetě na zimní bundu. (Dneska to konečně uznal i zástupce!)
Tak mi poraďte, jak se mám asi tak oblíct, abych nemusela do školy tahat milion věcí? Už tam mám teplou fleecku...
Venku na triko.
A v našem kabinetě na zimní bundu. (Dneska to konečně uznal i zástupce!)
Tak mi poraďte, jak se mám asi tak oblíct, abych nemusela do školy tahat milion věcí? Už tam mám teplou fleecku...
pondělí 20. září 2010
Muchova epopej
V sobotu měla v Městském divadle Brno premiéru Muchova epopej a já na ni mohla už v neděli vyrazit (velký dík za příležitost!).
Kdybych měla začít popisovat celou inscenaci, tak bych (opět) byla nucena jenom chválit Městské divadlo. Tam to opravdu umí! Strhnou vás do děje, že dvě a půl hodiny utečou a vy ani nevíte jak!
Představení ve zkratce představuje život Alfonse Muchy. Jeho začátky, přátelství i lásku, odsouzení Čechy i uznání ve světě. Přiznávám se, že i když mám Muchu ráda, tak jsem o jeho životě skoro nic nevěděla. Až do včerejška jsem netušila, že studoval v Mnichově a Paříži, že se do jisté míry přátelil s Maroldem a Gauginem, že tak rád pomáhal krajanům a že Slovanská epopej byla jeho opravdu dlouholetým snem! Pravděpodobně byl život Muchy trochu jiný a divadlo všechno přikrášlilo, ale určitě na tom všem něco pravdy bude! A já jsem to prostě nevěděla! Ale teď to už vím :)
Ráda bych si přečetla nějaký jeho životopis. Bohužel ten, který napsal jeho syn, údajně neobsahuje celý život. Nu co - lepší něco než nic. Asi brzo vyrazím do knihovny!
Kdybych měla začít popisovat celou inscenaci, tak bych (opět) byla nucena jenom chválit Městské divadlo. Tam to opravdu umí! Strhnou vás do děje, že dvě a půl hodiny utečou a vy ani nevíte jak!
Představení ve zkratce představuje život Alfonse Muchy. Jeho začátky, přátelství i lásku, odsouzení Čechy i uznání ve světě. Přiznávám se, že i když mám Muchu ráda, tak jsem o jeho životě skoro nic nevěděla. Až do včerejška jsem netušila, že studoval v Mnichově a Paříži, že se do jisté míry přátelil s Maroldem a Gauginem, že tak rád pomáhal krajanům a že Slovanská epopej byla jeho opravdu dlouholetým snem! Pravděpodobně byl život Muchy trochu jiný a divadlo všechno přikrášlilo, ale určitě na tom všem něco pravdy bude! A já jsem to prostě nevěděla! Ale teď to už vím :)
Ráda bych si přečetla nějaký jeho životopis. Bohužel ten, který napsal jeho syn, údajně neobsahuje celý život. Nu co - lepší něco než nic. Asi brzo vyrazím do knihovny!
Ze skříně
Teď to bude znít možná trochu šíleně...
Vždycky jsem si myslela, že mám spoustu oblečení. Moje skříňka na oblečení je skoro plná. Pravda, spoustu toho nenosím, ale na tábor se to může hodit vždycky :)
Většinu svého dosavadního života moc neřeším, co si oblíkám. Hlavně, že je to pohodlný a mně se to líbí. A tak nemám nouze o kostičkované kalhoty, skautská trička a vytahané mikiny.
Ovšem s nástupem do práce přišel malý kámen úrazu - kdybych pořád střídala pár kalhot, skautská trika a svoje oblíbené mikiny, tak bych si minimálně u deváťaček moc neškrtla. Navíc jsem nedávno četla článek, jak učitelé svým oblíkáním působí na svoje žáky. Jasně, že to tak je! Kdyby se žáci měli 6 hodin denně koukat na lidi, kteří chodí oblíkaní jako burani, tak by to jejich estetické cítění asi moc nerozvíjelo.
A tak dělám, co můžu, abych po většinu dní ve škole vypadala alespoň trošku slušně. Ovšem s mým šatníkem je to celkem mazec. A tak největší utrpení z mé dosavadní pracovní zkušenosti je každé ráno vymyslet, co si vlastně vezmu na sebe.
To ale upadám... Už abych jela zase na nějakou výpravu, kde je to šumák :)
Vždycky jsem si myslela, že mám spoustu oblečení. Moje skříňka na oblečení je skoro plná. Pravda, spoustu toho nenosím, ale na tábor se to může hodit vždycky :)
Většinu svého dosavadního života moc neřeším, co si oblíkám. Hlavně, že je to pohodlný a mně se to líbí. A tak nemám nouze o kostičkované kalhoty, skautská trička a vytahané mikiny.
Ovšem s nástupem do práce přišel malý kámen úrazu - kdybych pořád střídala pár kalhot, skautská trika a svoje oblíbené mikiny, tak bych si minimálně u deváťaček moc neškrtla. Navíc jsem nedávno četla článek, jak učitelé svým oblíkáním působí na svoje žáky. Jasně, že to tak je! Kdyby se žáci měli 6 hodin denně koukat na lidi, kteří chodí oblíkaní jako burani, tak by to jejich estetické cítění asi moc nerozvíjelo.
A tak dělám, co můžu, abych po většinu dní ve škole vypadala alespoň trošku slušně. Ovšem s mým šatníkem je to celkem mazec. A tak největší utrpení z mé dosavadní pracovní zkušenosti je každé ráno vymyslet, co si vlastně vezmu na sebe.
To ale upadám... Už abych jela zase na nějakou výpravu, kde je to šumák :)
Básníci na ulici
Básníci na ulici jsou projekt, který chce obyvatele Brna seznámit s významnými básníky. Často chodíme po ulicích, která nesou jména více či méně známých spisovatelů. Proč tedy nezaujmout lidi malou ukázkou z jejich díla na dlažbě chodníku na ulici, která je po nich pojmenovaná? Přiznávám, že se mi tato myšlenka celkem líbí...
A už mám tři úlovky! :)
A už mám tři úlovky! :)
Máchova (23.8.)
Březinova (20.9.)
Tichého (20.9.)
sobota 18. září 2010
Čtvrté
Tak jsem si pořídila naušnice. Asi tak sedmdesáté třetí. Už s tím musím skončit! Vždyť je nemám všechny šanci rovnoměrně unosit! Beztak po většinu času nosím jedny a ty samé...
Věčně nosím naušnice z chirurgické oceli z Ateliéru Šperk manželů Vetenglových. Poprvé jsem se s nimi setkala na vánočních trzích na náměstí Svobody. A pak to během let přibývalo - první, druhé, třetí. A tak jedny pořád nosím, v liché dírce mám taky jejich tvorbu. Když jsem dnes přišla k jejich stánku, tak jsem viděla novinku. Nejsou to jejich klasické "placaté" naušnice, ale prostorové! Zamotaná kulička z chirurgické oceli! Ty jsem tam nemohla nechat :) A tak mám čtvrté naušnice Ateliéru Šperk. A paní byla výborná! Jednak jsem se dozvěděla, že novinka se jmenuje "Nekonečno". Ale hlavně paní na mě koukala a povídá: "Vám asi nic vykládat nemusím. Vy naše šperky už dobře znáte..." Ano, znám a nedám na ně dopustit :)
Věčně nosím naušnice z chirurgické oceli z Ateliéru Šperk manželů Vetenglových. Poprvé jsem se s nimi setkala na vánočních trzích na náměstí Svobody. A pak to během let přibývalo - první, druhé, třetí. A tak jedny pořád nosím, v liché dírce mám taky jejich tvorbu. Když jsem dnes přišla k jejich stánku, tak jsem viděla novinku. Nejsou to jejich klasické "placaté" naušnice, ale prostorové! Zamotaná kulička z chirurgické oceli! Ty jsem tam nemohla nechat :) A tak mám čtvrté naušnice Ateliéru Šperk. A paní byla výborná! Jednak jsem se dozvěděla, že novinka se jmenuje "Nekonečno". Ale hlavně paní na mě koukala a povídá: "Vám asi nic vykládat nemusím. Vy naše šperky už dobře znáte..." Ano, znám a nedám na ně dopustit :)
Moje první stopování
Před lety jsme jednou s Maggi stopaře nabíraly a vezly ho myslím do Znojma. Nikdy jsem se necítila přívržencem takového stylu cestování. Nouze ale člověka naučí.
Cestou z učitelského výjezdu jsem se nechala přiblížit ke Kunštátu, abych mohla navštívit tamní Hrnčířský jarmark. Nechala jsem se "vyhodit" u odbočky z hlavní silnice s tím, že to přece nemůže být zase až tak daleko, abych to nedošla! Ono to daleko není, ale je to dál než jsem si myslela :) A hlavně je to asfalt a kvůli jarmarku byl na silnici celkem provoz... Tak jsem přemítala: trápit se na asfaltu, na sluníčku, do kopce, v provozu nebo zkusit zvednou palec? Zkusila jsem to druhé.
Přešla jsem vpravo, pokračovala v cestě a poslouchala až pojede nějaké auto. První na sebe nedalo dlouho čekat. Otočit se, natáhnout ruku a je to. Tak co, zastaví? Na plácku kousek za mnou zastavilo! Seděl v něm příjemný pán. Před Kunštátem odbočuje, ale ten kousek mě vezme. Povykládali jsme o počasí (vděčné téma), o keramice, jarmarku i chráněných dílnách. Pán mě vyložil kousek před Kunštátem a ještě mi řekl kudy mám jít, abych nešla zbytečně po silnici.
Ono to stopování možná nebude až tak strašné...
Cestou z učitelského výjezdu jsem se nechala přiblížit ke Kunštátu, abych mohla navštívit tamní Hrnčířský jarmark. Nechala jsem se "vyhodit" u odbočky z hlavní silnice s tím, že to přece nemůže být zase až tak daleko, abych to nedošla! Ono to daleko není, ale je to dál než jsem si myslela :) A hlavně je to asfalt a kvůli jarmarku byl na silnici celkem provoz... Tak jsem přemítala: trápit se na asfaltu, na sluníčku, do kopce, v provozu nebo zkusit zvednou palec? Zkusila jsem to druhé.
Přešla jsem vpravo, pokračovala v cestě a poslouchala až pojede nějaké auto. První na sebe nedalo dlouho čekat. Otočit se, natáhnout ruku a je to. Tak co, zastaví? Na plácku kousek za mnou zastavilo! Seděl v něm příjemný pán. Před Kunštátem odbočuje, ale ten kousek mě vezme. Povykládali jsme o počasí (vděčné téma), o keramice, jarmarku i chráněných dílnách. Pán mě vyložil kousek před Kunštátem a ještě mi řekl kudy mám jít, abych nešla zbytečně po silnici.Ono to stopování možná nebude až tak strašné...
Zpívané večery
Když vyjedete s partou lidí, tak za normálních okolností na večer vezmete s sebou kytaru nebo nějaké hry. Když přijde na kytaru, tak se zpívá krásně! Má to atmosféru, povykládáte, zjistíte kdo co zná, co byste se rádi naučili. Prostě je to super - vždyť šáhnout na struny kytary je úžasná věc!
Ale jak jsem zjistila, tak taky existují lidé, kteří místo kytary berou notebook, dataprojektor a mikrofon, aby mohli provozovat něco jako karaoke. A klidně jim to takto vydrží celou noc. Když dojdou písničky z DVD, tak postačí obyčejné YouTube a texty písní z internetu. Jaký je výsledek? "Zpíváte", nepovykládáte, všichni čumí na obrazovku na plátně... Prostě žádná atmosféra, nic!
A pak se jdete projít, nadýchat se čerstvého vzduchu a v jedné z chatek se hraje na kytaru. Stojíte venku, zpíváte s cizími lidmi svoji oblíbenou písničku aniž by o vás věděli... A najednou je naprosto jasné, jak je to správné. Najednou si víc užíváte v anonymitě před cizí chatkou než se známými v té vlastní...
Možná jsem jen zpovykaná ze skautu. Jak ráda vzpomínám na společný večer s klukama po letošním zakončovacím ohni na táboře!
Ale jak jsem zjistila, tak taky existují lidé, kteří místo kytary berou notebook, dataprojektor a mikrofon, aby mohli provozovat něco jako karaoke. A klidně jim to takto vydrží celou noc. Když dojdou písničky z DVD, tak postačí obyčejné YouTube a texty písní z internetu. Jaký je výsledek? "Zpíváte", nepovykládáte, všichni čumí na obrazovku na plátně... Prostě žádná atmosféra, nic!
A pak se jdete projít, nadýchat se čerstvého vzduchu a v jedné z chatek se hraje na kytaru. Stojíte venku, zpíváte s cizími lidmi svoji oblíbenou písničku aniž by o vás věděli... A najednou je naprosto jasné, jak je to správné. Najednou si víc užíváte v anonymitě před cizí chatkou než se známými v té vlastní...
Možná jsem jen zpovykaná ze skautu. Jak ráda vzpomínám na společný večer s klukama po letošním zakončovacím ohni na táboře!
středa 15. září 2010
4 ze 14
14 dlouhých týdnů zbývá do Vánoc.
Z toho 4 (slovy: čtyři) víkendy mám (zatím) volné.
Pohoda :)
Alespoň se nenudím... Jenom nevím, kdy budu dělat všechno to, co jsem během prázdniny nestihla. Možná tak o vánočních prázdninách.
Z toho 4 (slovy: čtyři) víkendy mám (zatím) volné.
Pohoda :)
Alespoň se nenudím... Jenom nevím, kdy budu dělat všechno to, co jsem během prázdniny nestihla. Možná tak o vánočních prázdninách.
neděle 12. září 2010
Staří kamarádi
Zvláštní, jak se mění vztahy, o kterých jsme si mysleli, že jsou pevné a nic je nezlomí. Když je člověk žije, tak si myslí, že nikdy neskončí. Ale život jde dál. Setkáváme se s novými lidmi, s těmi starými trávíme míň času... A pak přijde den, kdy se už jenom vzpomíná na setkání před dvěma lety, kdy nás byla spousta a na oslavy před čtyřmi lety, kdy se to táhlo do čtyř do rána. Nebo jenom stárneme?
A jaké to bude s těmi novými? To nikdo neví. Musí se to zkusit. Musí se investovat čas...
A jaké to bude s těmi novými? To nikdo neví. Musí se to zkusit. Musí se investovat čas...
Mám člověka...
- ...se kterým je jedno, jestli se nevidím den, týden, měsíc nebo rok. Vždycky mi přijde jako kdybychom se loučili včera.
- ...se kterým se příjemně vykládá.
- ...se kterým dokážu mlčet a je mi dobře.
- ...který mě nabíjí aniž by o tom věděl. Stačí přítomnost a milý úsměv.
- ...se kterým se nebojím.
- ...který mě obejme.
- ...který je v podstatě stále se mnou.
- ...který je mým velkým přítelem.
Děkuju!
středa 8. září 2010
Šok!
Dneska jsem zažila šok! Pokud jste znalci mých úchylek, tak ho asi taky utržíte.
Potřebuji krabičku či pytlíček. Prohledala jsem dvakrát celý pokoj a nenašla jsem nic, co by odpovídalo myšleným parametrům. Jinak mám pochopitelně volných krabiček a pytlíčků dostatek... A tak jsem byla nucena vyprázdnit šnekovou skleničku, kde byly ještě nezpracované vzkazy z tábora, které jsou teď zagumičkované na poličce. Marnost! Nejsem s tímto stavem spokojená.
P.S. příznivcům šneka: Je to špatný! Po šesti letech se mu občas rozjíždí zip...
Potřebuji krabičku či pytlíček. Prohledala jsem dvakrát celý pokoj a nenašla jsem nic, co by odpovídalo myšleným parametrům. Jinak mám pochopitelně volných krabiček a pytlíčků dostatek... A tak jsem byla nucena vyprázdnit šnekovou skleničku, kde byly ještě nezpracované vzkazy z tábora, které jsou teď zagumičkované na poličce. Marnost! Nejsem s tímto stavem spokojená.
P.S. příznivcům šneka: Je to špatný! Po šesti letech se mu občas rozjíždí zip...
neděle 5. září 2010
Rande s členem VRJ
Tak fajn, rande to nebylo. Ale pořád to byl sraz s členem Výkonné rady Junáka! Jo, takové já mám kontakty :) (Jen by se to ještě chtělo seznámit s Josém - starostou Junáka...)
Prostě jsem měla sraz s Dickem, abychom si povykládali o tom, co se mnou (zní to divně, ale je to tak). Za týden jsme toho spoustu zvládli vykomunikovat přes maily (neskutečný, jak rychle odpovídá - to se vidí strašně vzácně), ale není nad osobní setkání.
Psala jsem mu, že bych ráda přiložila ruku k dílu při tvorbě nějaké součásti Nového programu. Už jsem s touto myšlenkou dlouho válčila, ale minulý školní rok na to má časová kapacita opravdu nestačila... Možností, co dělat, je naprosto nepřeberné množství! A mě zaujaly hned dvě věci, se kterými jsem "koketovala" už od HelpDesku. "Hodnocení kvality v Junáku", které se rozběhlo už před rokem, ale stále chyběl poslední člen týmu a tvorba tzv. handbooků pro rádce a pro vedoucí.
A jak jsem dopadla? Už v průběhu týdne jsem oficiálně doplnila tým projektu "Hodnocení kvality". A dnes jsme už pravděpodobně našli dvě oblasti, kde bych se mohla uplatnit. Neskutečné, jak rychle to všechno běží! Jeden týden se člověk ozve, že by rád něco udělal a za týden toho má na sobě pěkně navaleno :) A aby toho nebylo málo, tak se ještě pořád nevzdávám myšlenky spolupráce na handboocích. V rámci projektu "Podpora rádců" se i jedna oblast "Rádcovský zápisník", která je v současné době nepokrytá. Tak teď čekám na oficiální zadání a jsem zvědavá, co z toho vypadne...
A jaký byl jinak sraz? Naprosto úžasný :) Mám pocit, že tak polovinu času jsme prokecali v podstatě úplně o něčem jiném. Ale ničemu to asi nevadilo. Atmosféra byla totiž nadmíru příjemná... Jsem strašně moc ráda, že jsem na Ursu mohla Dicka poznat a že s ním v současné době budu skutečně spolupracovat. Přiznávám, že je to jeden z lidí, kterých si opravdu vážím a obdivuju.
Prostě jsem měla sraz s Dickem, abychom si povykládali o tom, co se mnou (zní to divně, ale je to tak). Za týden jsme toho spoustu zvládli vykomunikovat přes maily (neskutečný, jak rychle odpovídá - to se vidí strašně vzácně), ale není nad osobní setkání.
Psala jsem mu, že bych ráda přiložila ruku k dílu při tvorbě nějaké součásti Nového programu. Už jsem s touto myšlenkou dlouho válčila, ale minulý školní rok na to má časová kapacita opravdu nestačila... Možností, co dělat, je naprosto nepřeberné množství! A mě zaujaly hned dvě věci, se kterými jsem "koketovala" už od HelpDesku. "Hodnocení kvality v Junáku", které se rozběhlo už před rokem, ale stále chyběl poslední člen týmu a tvorba tzv. handbooků pro rádce a pro vedoucí.
A jak jsem dopadla? Už v průběhu týdne jsem oficiálně doplnila tým projektu "Hodnocení kvality". A dnes jsme už pravděpodobně našli dvě oblasti, kde bych se mohla uplatnit. Neskutečné, jak rychle to všechno běží! Jeden týden se člověk ozve, že by rád něco udělal a za týden toho má na sobě pěkně navaleno :) A aby toho nebylo málo, tak se ještě pořád nevzdávám myšlenky spolupráce na handboocích. V rámci projektu "Podpora rádců" se i jedna oblast "Rádcovský zápisník", která je v současné době nepokrytá. Tak teď čekám na oficiální zadání a jsem zvědavá, co z toho vypadne...
A jaký byl jinak sraz? Naprosto úžasný :) Mám pocit, že tak polovinu času jsme prokecali v podstatě úplně o něčem jiném. Ale ničemu to asi nevadilo. Atmosféra byla totiž nadmíru příjemná... Jsem strašně moc ráda, že jsem na Ursu mohla Dicka poznat a že s ním v současné době budu skutečně spolupracovat. Přiznávám, že je to jeden z lidí, kterých si opravdu vážím a obdivuju.
sobota 4. září 2010
Láska v housce
Xindl X má nový videoklip k písničce, kterou jsem ještě neznala.
Kvalitka! Ten chlap texty prostě umí...
(Pozor, je to strašně vlezlý! Těžko se to dostává z hlavy.)
Xindl X: Láska v housce
Kvalitka! Ten chlap texty prostě umí...
(Pozor, je to strašně vlezlý! Těžko se to dostává z hlavy.)
Xindl X: Láska v housce
pátek 3. září 2010
Básnička (Z Tří kapek rosy z výletu) (Autorky: Šneček + Loky)
Loky mi na zahajovačku donesla obálku "Pro Kamíka", která obsahovala básničku ze zkoušky Tři kapky rosy, kterou na táboře se Šnečkem úspěšně absolvovaly.
Šly jsme lesem, polní cestou,
asfaltkou, i když ne tak hezkou.
Kreslily jsme kytičky
a zpívaly jsme písničky.
Hrály jsme si s píďalkou,
jedly taky šťovík
a potom zavolala
starostlivá Kamík.
Už budeme v táboře,
hurá, jupí, sláva,
Kamík už nás jistě očekává.
No není to roztomilý? :)
Šly jsme lesem, polní cestou,
asfaltkou, i když ne tak hezkou.
Kreslily jsme kytičky
a zpívaly jsme písničky.
Hrály jsme si s píďalkou,
jedly taky šťovík
a potom zavolala
starostlivá Kamík.
Už budeme v táboře,
hurá, jupí, sláva,
Kamík už nás jistě očekává.
No není to roztomilý? :)
úterý 31. srpna 2010
Pohodová Praha
Když víte, kam v Praze jít, tak seženete super pohledy! A nejenom pohledy, ale taky krabičky, tašky, hrnky, trička, odznáčky a obdobné nesmysly. O co se vlastně jedná? O věci s úžasnými ilustracemi Jiřího Votruby! Před pár lety jsme na tyto pohledy náhodou narazily s Magdou a mě naprosto uhranuly! Od té doby na nich ujíždím a vždycky, když jedu do Prahy, tak si musím koupit minimálně jeden nový pohled, když už ne nic většího...
Tedy jsem si před rokem přivezla plechovou krabičku, kterou má
m plnou pokladíků.
Letos jsem se rozšoupla a pořídila si odznáček a krásnou plátěnou tašku s mým nejoblíbenějším obrázkem, který se pravděpodobně jmenuje "Pohodová Praha" (alespoň mi to tvrdila paní na Petříně) - nohy na zábradlí a v pozadí Karlův most a Hradčany. Taková je pro mě Praha - prostě pohodová! Strašně ráda tam jezdím. Už vím, kde si užít, kde si odpočinout, kde se pokochat... Prostě už je tak nějak moje :)
Včera jsem se svojí novou úžasnou plátěnou taškou vyrazila do centra. Když jsem se potkala s Ferdou, tak prohlásila něco ve smyslu, že jsem dost odvážná vyrážet do brněnských ulic s taškou s velkým nápisem "PRAHA". Pravda, mezi těmito dvěma městy do jisté míry existuje určitá nevraživost... Ale co! I když jsem Brňák, který by v Praze opravdu bydlet nechtěl, tak ji mám ráda a ráda se do ní vracím. Tak snad mě za to žádný Brňák neukamenuje (i když je pravda, že ten pán v Hudy se na mě díval dost škaredě)...
A ještě jednu perlu jsem si z letošní návštěvy Prahy dovezla. Víte, jak jinak se dá ještě říkat metru? Šalina ve sklepě! :) Ještě jsem to nikdy neslyšela a fakt mě to pobavilo :)
Tedy jsem si před rokem přivezla plechovou krabičku, kterou má
m plnou pokladíků.Letos jsem se rozšoupla a pořídila si odznáček a krásnou plátěnou tašku s mým nejoblíbenějším obrázkem, který se pravděpodobně jmenuje "Pohodová Praha" (alespoň mi to tvrdila paní na Petříně) - nohy na zábradlí a v pozadí Karlův most a Hradčany. Taková je pro mě Praha - prostě pohodová! Strašně ráda tam jezdím. Už vím, kde si užít, kde si odpočinout, kde se pokochat... Prostě už je tak nějak moje :)
Včera jsem se svojí novou úžasnou plátěnou taškou vyrazila do centra. Když jsem se potkala s Ferdou, tak prohlásila něco ve smyslu, že jsem dost odvážná vyrážet do brněnských ulic s taškou s velkým nápisem "PRAHA". Pravda, mezi těmito dvěma městy do jisté míry existuje určitá nevraživost... Ale co! I když jsem Brňák, který by v Praze opravdu bydlet nechtěl, tak ji mám ráda a ráda se do ní vracím. Tak snad mě za to žádný Brňák neukamenuje (i když je pravda, že ten pán v Hudy se na mě díval dost škaredě)...
A ještě jednu perlu jsem si z letošní návštěvy Prahy dovezla. Víte, jak jinak se dá ještě říkat metru? Šalina ve sklepě! :) Ještě jsem to nikdy neslyšela a fakt mě to pobavilo :)
Nebomba JD
Jedním z hitů našeho letošního tábora byl návod, jak sbalit kluka, který dotáhla Jahoda. Nejdůležitějším prvkem celé metody je se správnou intonací vyřknout větu: "Bomba! Tak v osm..." Poté, co kluk odmítne nabídku na sraz (jestli jsem to dobře pochopila).
Pochopitelně se to u nás na táboře muselo vyzkoušet! A jasně, že to nefungovalo :) Ale to byla výjimečná situace...
A pak vznikl hec! Už na táboře bylo jasné, že na konci srpna budu muset jít na Úřad práce navštívit mého sympatického zprostředkovatele práce JD. To by bylo na něho zkusit: "Bomba!" :) Asi určitě bych mu nenabídla rande, ale "Bomba!" (i bez té správné intonace) se dá říct přece na spoustu věcí! Tak proč bych to neřekla i jemu :)
Tedy jsem se tři dny psychicky připravovala, cvičila si slovo "Bomba!" a těšila se až uvidím milého sympatického mladíka. A víte, jak to dopadlo? On tam nebyl...
No nenaštvalo by vás to? Místo toho jsem musela jít k nějaké divné starší paní, která mě málem sprdla za to, že jim jdu nahlásit, že jsem zaměstnaná, když nemám stanovenou schůzku. Marnost ti úředníci!
Pochopitelně se to u nás na táboře muselo vyzkoušet! A jasně, že to nefungovalo :) Ale to byla výjimečná situace...
A pak vznikl hec! Už na táboře bylo jasné, že na konci srpna budu muset jít na Úřad práce navštívit mého sympatického zprostředkovatele práce JD. To by bylo na něho zkusit: "Bomba!" :) Asi určitě bych mu nenabídla rande, ale "Bomba!" (i bez té správné intonace) se dá říct přece na spoustu věcí! Tak proč bych to neřekla i jemu :)
Tedy jsem se tři dny psychicky připravovala, cvičila si slovo "Bomba!" a těšila se až uvidím milého sympatického mladíka. A víte, jak to dopadlo? On tam nebyl...
No nenaštvalo by vás to? Místo toho jsem musela jít k nějaké divné starší paní, která mě málem sprdla za to, že jim jdu nahlásit, že jsem zaměstnaná, když nemám stanovenou schůzku. Marnost ti úředníci!
neděle 29. srpna 2010
Kdysi před lety
Kdysi před lety (na jaře roku 2002) jsem si po velikonoční výpravě přivázala na ruku lavinovku...
Ale musím od začátku!
Školní rok 2001/2002 byl v oddíle mým "přechodovým". Chodila jsem normálně na družinovky, ale na oddílových akcích už jsem v podstatě figurovala skoro jako vedení. Tak se to u nás prostě občas dělává.
Velikonočk
y 2002 byly mojí první střediskovou výpravou, kde jsem byla v pozici vedení. A bylo to dost na pohodu. V oddíle na to bylo vedení už zvyklé a díky tomu, že jsem od podzimu chodila do fungujícího (!!!) roverského kmene, kde byla většina vedení z ostatních oddílů, tak prostě nebyl problém. Strašně ráda na výpravu v Travné vzpomínám. Jarčin unesený batoh, chlupatá pampeliška, dědula a Svojsáč, společné diskuse s Tchibem a Šikulou (ty tedy byly vždycky nesmrtelné) nebo Slunec předvádějící hlad... Prostě vydařená výprava (ostatně jako vždycky :)).
Jeden ze starších roverů měl tehdy kolem zápěstí lavinovku. A mně se to líbilo. Tak jsem si ji v Brně taky uvázala... A od té doby jsem ji nesundala (výjimkou byla první prodloužená, kdy ji mamka ze mě doslova "servala").
A teď se ta lavinovka, kterou nosím přes osm let, začíná rozpadat... Drží, ale dost pelichá. A když přemýšlím nad tím, jak vlastně původně vypadala, tak je dost sešlá.
Ještě tento školní rok a můj počet let strávených v oddíle jako dítě bude stejný jako počet let strávených v oddíle jako vedení. Skoro bych si začala připadat staře :) Nemám pocit, že by pro mě měl skauting pomalu končit. Ale asi mě už v Junáku láká trochu něco jiného než vymýšlet variace na "přines papíreček" a zajišťování programu na všechny výlety pro děti...
(Snad Dick odpoví a něco pro mě najde.)
(22:47 - Odpověděl! A nabídek je spousta! Tak nevím, co si vybrat... Možná půjdu do víc věcí. Jen abych to zase nepřehnala. Uvidíme... Už se těším! :))
Ale musím od začátku!
Školní rok 2001/2002 byl v oddíle mým "přechodovým". Chodila jsem normálně na družinovky, ale na oddílových akcích už jsem v podstatě figurovala skoro jako vedení. Tak se to u nás prostě občas dělává.
Velikonočk
y 2002 byly mojí první střediskovou výpravou, kde jsem byla v pozici vedení. A bylo to dost na pohodu. V oddíle na to bylo vedení už zvyklé a díky tomu, že jsem od podzimu chodila do fungujícího (!!!) roverského kmene, kde byla většina vedení z ostatních oddílů, tak prostě nebyl problém. Strašně ráda na výpravu v Travné vzpomínám. Jarčin unesený batoh, chlupatá pampeliška, dědula a Svojsáč, společné diskuse s Tchibem a Šikulou (ty tedy byly vždycky nesmrtelné) nebo Slunec předvádějící hlad... Prostě vydařená výprava (ostatně jako vždycky :)).Jeden ze starších roverů měl tehdy kolem zápěstí lavinovku. A mně se to líbilo. Tak jsem si ji v Brně taky uvázala... A od té doby jsem ji nesundala (výjimkou byla první prodloužená, kdy ji mamka ze mě doslova "servala").
A teď se ta lavinovka, kterou nosím přes osm let, začíná rozpadat... Drží, ale dost pelichá. A když přemýšlím nad tím, jak vlastně původně vypadala, tak je dost sešlá.
Ještě tento školní rok a můj počet let strávených v oddíle jako dítě bude stejný jako počet let strávených v oddíle jako vedení. Skoro bych si začala připadat staře :) Nemám pocit, že by pro mě měl skauting pomalu končit. Ale asi mě už v Junáku láká trochu něco jiného než vymýšlet variace na "přines papíreček" a zajišťování programu na všechny výlety pro děti...
(Snad Dick odpoví a něco pro mě najde.)
(22:47 - Odpověděl! A nabídek je spousta! Tak nevím, co si vybrat... Možná půjdu do víc věcí. Jen abych to zase nepřehnala. Uvidíme... Už se těším! :))
čtvrtek 26. srpna 2010
Můj první pracovní den
Tak už ho mám za sebou... A celkem mile mě překvapil.
- Přijetí bylo velice příjemné, na škole je nás nových celkem 8 (poměrně vysoké číslo).
- V kabinetě jsem se starší paní učitelkou matematiky, se kterou tvoříme metodickou sekci matematiky.
- Přijde mi, že na 2. stupni učitelů zase až nějak extrémně není (na rozdíl od Sirotkove).
- Školení o bezpečnosti práce je asi fraška všude...
- Mile mě překvapil kolektiv 2. stupně. Hned po prvním dnu jsme společně vyrazili na pivo (fajn, já si dala kofolu, ale i tak).
- A jediný, kdo při posezení kouřil, byl tělocvikář... (Údajně toho chce od září nechat, ale pochybuju, že to vyjde.)
Prostě si myslím, že by to mohlo být příjemné zaměstnání. Ještě uvidíme, co žáci...
pondělí 23. srpna 2010
Zaměstnaná :)
Tak to vypadá, že jsem asi fakt zaměstnaná :)
Dneska jsem byla na Babáka a dali mi všechny papíry, které je potřeba vyplnit a zařídit. Plus jsem se dozvěděla, že budu mít dvě šestky, dvě sedmičky a devítku. Ve čtvrtek ráno nastupuju.
Tak mi držte palce, aby to bylo v pohodě!
Dneska jsem byla na Babáka a dali mi všechny papíry, které je potřeba vyplnit a zařídit. Plus jsem se dozvěděla, že budu mít dvě šestky, dvě sedmičky a devítku. Ve čtvrtek ráno nastupuju.
Tak mi držte palce, aby to bylo v pohodě!
neděle 22. srpna 2010
Momenty z putování ke kořenům skautingu
Máme za sebou oddílový puťák, který jsme si nazvaly "Ke kořenům skautingu". Přece jenom Orlovy a Sluneční zátoka něco znamenají. Tedy alespoň pro nás... Pár věcí a momentů, které by byla škoda zapomenout a nezmínit.
ÚTERÝ
ÚTERÝ
- putování v dešti má své kouzlo
- hrad Orlík - sice jsem tu asi už byla, ale pro mě to bylo jako poprvé...
- když se nestydíte a jste družní k družným lidem, tak z toho vznikne třeba nabídka na promítání filmu, přespání na hradě nebo pamětní mince
- nocování na Orlovech, kde "tábořili" rodiče s dětmi - očekáváte kousek studené podlahy v jídelně a dostanete teplý čaj a "Holky, máme pro vás jenom dva stany a ani nejsou vedle sebe..." (stany mají letos nové plachty)
- 3 kešky
- věděli jste, že Rikitan studuje lékařskou fakultu?
STŘEDA
- v noci můžete utěšovat i cizí děti
- hrad Lipnice - i na rozpadlém hradě se dají lehce strávit dvě hodiny
- Národní památník odposlechu - Bretschneidrovo ucho a Ústa pravdy v zatopených lomech
- Baruli: "No jo, to jsme ale byly mladý a praštěný!"
- 3 kešky
- Rikitan má v torně naprosto všechno - třeba dvě plechovky na zakopání
ČTVRTEK
- nejbáječnější vyspáníčko
- vynalezení kabrioletu z přístřešku :)
- zákaz houpání na mostě
- pozor na mrkev - může dusit!
- prima paní v bistru na náměstí ve Světlé nad Sázavou (až tam někdy budete, tak tam určitě běžte - mají výborný pomazánky a paní je naprosto úžasná)
- Světlá nad Sázavou - zámek účelově využit - škoda...
- Stvořidla jsou opravdu úžasná (i když jsme je jenom šly)
- 4 kešky + 1 (opravdu nemusíte najít všechny - některé nesou totiž i jiné vedlejší účinky - třeba že se umyjete :))
- Rikitan byl fakt odvážný borec, když sbalil 12 kluků a na 2 měsíce vyrazili do lesů
- "Pozor, aby si pro Tebe Foglar nepřišel!"
PÁTEK
- nocleh ve Sluneční zátoce (zabít psa!)
- fotografování s Foglarem
- Vilémovice - 2000 let starý červený tis
- rychloprohlídka Ledče nad Sázavou
- další kamarádi - tentokrát vodáci provozující penzion u Světlé
- ještě jedna návštěva paní z bistra ve Světlé
- 4 kešky
- i čtení ve vlaku do Brna se počítá - konečně jsme se s Rikitanem dostali do Sluneční zátoky (bejvávalo...)
- být mimozemšťanem není zase až tak strašný...
Díky moc za prímově strávené dny! Byla to opravdu bžunda :)
Kam vyrazíme za rok?
Kam vyrazíme za rok?
sobota 21. srpna 2010
To je tábor!
To si tak ke snídani otevřu Víkend Mladé fronty a kouká na mě třístránkový článek o skautském táboře. Jasně, že jsem ho přečetla jedním dechem!
...
Starat se o děti není jednoduché. Sem tam na mě vyjde i role nočního a denního činovníka. Pak musím zabezpečit hladký chod tábora a dělám něco mezi nočním hlídačem, portýrem, policistou, soudcem a amplionem.
...
Starat se o děti není jednoduché. Sem tam na mě vyjde i role nočního a denního činovníka. Pak musím zabezpečit hladký chod tábora a dělám něco mezi nočním hlídačem, portýrem, policistou, soudcem a amplionem.
O půlnoci budím hlídku, za niž zodpovídám. Nic. Vyhrožuji, slibuji. Konečně. „Kdyby něco, vzbuďte mě,“ uklidňuju je. A budí. Jednou je děsí ježek, jindy někoho svědí nohy. Ve čtyři už nehlídá nikdo, ale srnec za stany štěká tak, že ho musím zahnat.
V šest ráno se už pokouším roztopit kamna, umýt se, vzbudit služební kolej, nalézt máslo, znovu vzbudit službu, dát jí nože a marmelády, nakrájet chleby a zavelet k hromadnému mazání. Kamna tah mají dobrý, což o to, ale na druhou stranu boj s nimi se stane nepříjemným problémem během celého tábora, vše se totiž kolem nich točí. Zpožďují táborový program, kdy se jim zamane.
...
Koukám, že všude to funguje obdobně! :) Vřele doporučuji přečíst si celý článek!
Pokud je vám to málo skautské tématiky, tak v pátek byl v pořadu Host do domu na Českém rozhlase 2 Permoník (zahraniční zpravodaj Junáka). Je to velice zajímavé povídání nejenom o skautingu! Vřele doporučuji. Celý záznam jde stáhnout na stránkách ČRo.
Pokud je vám to málo skautské tématiky, tak v pátek byl v pořadu Host do domu na Českém rozhlase 2 Permoník (zahraniční zpravodaj Junáka). Je to velice zajímavé povídání nejenom o skautingu! Vřele doporučuji. Celý záznam jde stáhnout na stránkách ČRo.
Změna je život
Pár lidí změnilo v poslední době vzhled svého místa na internetu. Jasně, proč ne. Ale měla bych něco takového dělat i já? Vždyť jsem spokojená. Může být něco lepšího?
Po prvním průletu nových "šablon" mě nic nezaujalo. Podruhé jsem se už ale dostala hlouběji a začala nacházet věci, které by možná i šly. Hlavní prioritou bylo: "Nic se nesmí bít s mojí slunečnicí! Tu já nedám!"
Co říkáte na konečný výsledek? Snad mi to zase pár let vydrží...
Po prvním průletu nových "šablon" mě nic nezaujalo. Podruhé jsem se už ale dostala hlouběji a začala nacházet věci, které by možná i šly. Hlavní prioritou bylo: "Nic se nesmí bít s mojí slunečnicí! Tu já nedám!"
Co říkáte na konečný výsledek? Snad mi to zase pár let vydrží...
pondělí 16. srpna 2010
Posílat či neposílat
Občas přemýšlím, jestli vůbec posílat pohledy v dnešní přetechnizované době. Když pošlu SMS, tak mě to vyjde skoro desetkrát levněji a ještě ke všemu je to podstatně aktuálnější a většinou se člověk dočká i nějaké odpovědi.
Když chce člověk poslat pohled, tak ho to stojí přibližně 15 Kč (5 za pohled a 10 za známku), musí najít čas a místo na napsání, musí mít pisátko, ze kterého si vypíše inkoust, musí hledat schránku a další peripetie.
Na druhou stranu si vzpomene na lidi, kterým by z daného místa SMS fakt neposílal, napíše něco pěkného, uvědomí si, co vlastně prožil nebo na co se chystá. Ale hlavně si myslím, že druhým udělá radost. Nebo alespoň já se vždycky zaraduju, když zjistím, že mám poštu a není to něco úředního...
A pak je tu ještě jedna kapitola. Občas jezdím na "akce" odkud pošlu víc pohledů než všichni ostatní dohromady. Třeba teď z Prahy nikdo neposlal ani jeden, já to za ně vybrala svýma 12. A všichni mi vykládali, že je to kouzelný, že si k tomu sednu a pošlu pohled. Tak proč to taky neudělají, když je to tak kouzelný? Pro mě je to celkem normální a přiznám se, že si ty chvíle i užívám.
Jaký je závěr? Ano - psát a posílat pohledy i v dnešní moderní době! Pohled nic nenahradí...
P.S.: Pokud patříte k lidem, kterým pohledy chodí a lezou vám na nervy, tak stačí říct a já přestanu posílat. Pokud patříte k lidem, kterým pohledy nechodí a chcete, aby vám chodily, tak stačí říct a já začnu posílat. Prostě chci udělat radost...
Když chce člověk poslat pohled, tak ho to stojí přibližně 15 Kč (5 za pohled a 10 za známku), musí najít čas a místo na napsání, musí mít pisátko, ze kterého si vypíše inkoust, musí hledat schránku a další peripetie.
Na druhou stranu si vzpomene na lidi, kterým by z daného místa SMS fakt neposílal, napíše něco pěkného, uvědomí si, co vlastně prožil nebo na co se chystá. Ale hlavně si myslím, že druhým udělá radost. Nebo alespoň já se vždycky zaraduju, když zjistím, že mám poštu a není to něco úředního...
A pak je tu ještě jedna kapitola. Občas jezdím na "akce" odkud pošlu víc pohledů než všichni ostatní dohromady. Třeba teď z Prahy nikdo neposlal ani jeden, já to za ně vybrala svýma 12. A všichni mi vykládali, že je to kouzelný, že si k tomu sednu a pošlu pohled. Tak proč to taky neudělají, když je to tak kouzelný? Pro mě je to celkem normální a přiznám se, že si ty chvíle i užívám.
Jaký je závěr? Ano - psát a posílat pohledy i v dnešní moderní době! Pohled nic nenahradí...
P.S.: Pokud patříte k lidem, kterým pohledy chodí a lezou vám na nervy, tak stačí říct a já přestanu posílat. Pokud patříte k lidem, kterým pohledy nechodí a chcete, aby vám chodily, tak stačí říct a já začnu posílat. Prostě chci udělat radost...
středa 11. srpna 2010
Když se večer vydaří
To jsem si potřetí v týdnu vyrazila malovat na BRJ s výběrem našeho úžasného střediska... Nejde se nepodělit! Ono to totiž bylo fakt super! Den ode dne lepší a lepší! Celkem dost mě mrzí, že se zítra taky nemůžu ještě přidat...
Když jsem dorazila, tak kluci byli už v akci, ale bylo tam nějaké podezřelé ticho. Jak jsem se blížila, tak jsem se skoro bála, jestli tam nebudu sama. S Baruli, která dorazila chvilku po mně, jsme to zase rozproudily. Jen nevím, jestli je to dobře, že jsme tak ukecaný. Třeba by kluci uvítali chvilku klidu. Zatím si ale nestěžovali, tak těžko říct. Jednoznačně pokecat s našima klukama je strašně super! Člověk se dozví spoustu zajímavostí a veselých historek :)
Dneska jsme zvládli
druhou vrstvu barvy, povykládat si zážitky za celý den, zahrát si zpívací sportovno ve verzi pro jednotlivce, já jsem si zvládla zabělit snad všechny části svého těla a hlavně mě ostatní dojali svíčkou v dortu ve zhasnuté vymalované místnosti... Mělo to prostě svoje kouzlo!
Když bylo hotovo, tak jsem vymýšleli, co podnikneme za odměnu. Zmrzlina byla v pondělí, včera kofola a jedna keška a tak jsem se rozhodli pro společnou procházku do Žabin s odlovem dalších kešek. Jaké si myslíte, že to bylo? Naprosto super! Povykládali jsme, zahledali si, Glum nás naučil odlepovat černě vylepované plakáty... Prostě správná bžunda :)
Dneska navíc padlo několikero skutečných zápichů, o které je škoda se nepodělit.
SLUNEC: "Paní učitelka si píše propiskou na ruku!" (a představte si k tomu intonaci školkového dítěte, které žaluje :))
BARULI: "V kolik máme zítra ten sraz?"
GLUM: "V pět. Vlastně: Bomba! Tak v pět!"
BARULI: "Ne! To musíš takto: Bomba! Tak v pět!" (se správnou intonací)
MEDVĚD: "Možná přijde i Dunga!"
GLUM: "A třeba nám ukáže i svoji kápézetku!"
(Myslím, že takto nějak to bylo. Klidně mě opravte. Já šla jednoznačně smíchy do kolen...)
MEDVĚD: "To, že jste nakazily mě beru, ale že i Gluma? Tak to je vážný..."
Ale jinak jsme všichni naprosto normální a já si ten večer naplno užila :)
Když jsem dorazila, tak kluci byli už v akci, ale bylo tam nějaké podezřelé ticho. Jak jsem se blížila, tak jsem se skoro bála, jestli tam nebudu sama. S Baruli, která dorazila chvilku po mně, jsme to zase rozproudily. Jen nevím, jestli je to dobře, že jsme tak ukecaný. Třeba by kluci uvítali chvilku klidu. Zatím si ale nestěžovali, tak těžko říct. Jednoznačně pokecat s našima klukama je strašně super! Člověk se dozví spoustu zajímavostí a veselých historek :)
Dneska jsme zvládli
druhou vrstvu barvy, povykládat si zážitky za celý den, zahrát si zpívací sportovno ve verzi pro jednotlivce, já jsem si zvládla zabělit snad všechny části svého těla a hlavně mě ostatní dojali svíčkou v dortu ve zhasnuté vymalované místnosti... Mělo to prostě svoje kouzlo!Když bylo hotovo, tak jsem vymýšleli, co podnikneme za odměnu. Zmrzlina byla v pondělí, včera kofola a jedna keška a tak jsem se rozhodli pro společnou procházku do Žabin s odlovem dalších kešek. Jaké si myslíte, že to bylo? Naprosto super! Povykládali jsme, zahledali si, Glum nás naučil odlepovat černě vylepované plakáty... Prostě správná bžunda :)
Dneska navíc padlo několikero skutečných zápichů, o které je škoda se nepodělit.
SLUNEC: "Paní učitelka si píše propiskou na ruku!" (a představte si k tomu intonaci školkového dítěte, které žaluje :))
BARULI: "V kolik máme zítra ten sraz?"
GLUM: "V pět. Vlastně: Bomba! Tak v pět!"
BARULI: "Ne! To musíš takto: Bomba! Tak v pět!" (se správnou intonací)
MEDVĚD: "Možná přijde i Dunga!"
GLUM: "A třeba nám ukáže i svoji kápézetku!"
(Myslím, že takto nějak to bylo. Klidně mě opravte. Já šla jednoznačně smíchy do kolen...)
MEDVĚD: "To, že jste nakazily mě beru, ale že i Gluma? Tak to je vážný..."
Ale jinak jsme všichni naprosto normální a já si ten večer naplno užila :)
úterý 10. srpna 2010
Skautský efekt
Nenudím se. O víkendu jsem se vrátila ze skautského tábora (o který jsem se ještě nestihla podělit, stejně jako o promoci) a teď už zase absolvuju s dětma příměstský fotografický tábor, ale hlavně malování na BRJ...
Při malování Brněnské rady Junáka se vyskytl (mám pocit, že poměrně častý) tzv. skautský efekt. Co to znamená? Když se sejde na jednom místě několik skautů, aby něco udělali, tak jsou ochotní se o práci porvat. Neskutečné, jak člověku mizí štětec, barva, štafle... Prostě cokoliv pustí z ruky! Hned se toho chopí někdo jiný! Hlavně aby vás nenapadlo pouštět svůj kus zdi! To se pak už k práci taky nemusíte dostat. Strašná pakáž tihle skauti! :)
Ale víte co? Ona je to děsná sranda! A o to přece jde! Dělat věci s radostí a nadšením :) Jen nevím proč mám občas pocit, že náš oddíl je nějaký moc ukecaný... Ten zbytek by snad i občas uvítal ticho, ale to my s Baruli prostě neumíme! (A mám takový pocit, že jsme to v oddíle naučili i Medvěda...) Prostě si užíváme bžundu, vykecáváme, zpíváme a děláme blbosti! A ono je to prima :)
Jo a dejte si bacha, aby vám někdo neotiskl na záda na triko barvou svoji ctěnou ruku. Ono to občas triko nevydrží a barva pronikne až na tělo... A víte, jak blbě se drhnou záda od barvy?!?
Ať žije bžunda! :)
Při malování Brněnské rady Junáka se vyskytl (mám pocit, že poměrně častý) tzv. skautský efekt. Co to znamená? Když se sejde na jednom místě několik skautů, aby něco udělali, tak jsou ochotní se o práci porvat. Neskutečné, jak člověku mizí štětec, barva, štafle... Prostě cokoliv pustí z ruky! Hned se toho chopí někdo jiný! Hlavně aby vás nenapadlo pouštět svůj kus zdi! To se pak už k práci taky nemusíte dostat. Strašná pakáž tihle skauti! :)
Ale víte co? Ona je to děsná sranda! A o to přece jde! Dělat věci s radostí a nadšením :) Jen nevím proč mám občas pocit, že náš oddíl je nějaký moc ukecaný... Ten zbytek by snad i občas uvítal ticho, ale to my s Baruli prostě neumíme! (A mám takový pocit, že jsme to v oddíle naučili i Medvěda...) Prostě si užíváme bžundu, vykecáváme, zpíváme a děláme blbosti! A ono je to prima :)
Jo a dejte si bacha, aby vám někdo neotiskl na záda na triko barvou svoji ctěnou ruku. Ono to občas triko nevydrží a barva pronikne až na tělo... A víte, jak blbě se drhnou záda od barvy?!?
Ať žije bžunda! :)
neděle 8. srpna 2010
Já III.
Zase jsem se jednou něco dozvěděla... Po roce a půl jsem se opět zúčastnila aktivity "Jsem - Umím - Mám". Tentokrát ale také s našima skautkama, tak je to zase trošku jiné.
JSEM
JSEM
- chytrá (občas až moc), milá, trpělivá a chápavá
- hodná, milá, přátelská
- nejlepší vůdkyně
- skvělá přítelkyně do pohody i nepohody
- šéfka, kmotra, rádce
- hodná, milá, veselá a umíš si prosadit svůj názor
- super šéfka
UMÍM
- zaujmout a pobavit
- udělat legraci
- rozesmát
- sprdnout v pravý čas i dělat bžundu
- poslouchat druhé, šéfovat, smát se
- pobavit (příhoda o Matesovi)
- sprdnout a vymyslet zajímavé věci
MÁM
- smysl pro humor a velký mozek
- smysl pro humor
- hodně přátel
- úžasný a jedinečný přístup k životu
- osobitost, sponu a šneka, svoje sny
- bezva sestru
- spoustu origoš vybavení
Tak co si o tom myslíte? Jsem to já?
pátek 23. července 2010
Je to tam
Sbaleno, naloženo, nachystáno... Je to tam! Teď už to klapne. Já tomu věřím!
Zítra ráno odjíždíme na tábor. Fakt se letos těším :) Sice to chvílema byly stresy, ale kdyby to šlo moc lehce, tak by to bylo divný... Věřím, že to bude fajn! Už se do lesů České Kanady těším. Tak na nás myslete, aby se to vydařilo! A třeba napište :)
Zítra ráno odjíždíme na tábor. Fakt se letos těším :) Sice to chvílema byly stresy, ale kdyby to šlo moc lehce, tak by to bylo divný... Věřím, že to bude fajn! Už se do lesů České Kanady těším. Tak na nás myslete, aby se to vydařilo! A třeba napište :)
Chystání s Trabandem
Poslední tak tři dny jsem u chystání poslouchala Trabandy, třídila myšlenky a tak. Nějak mi v hlavě uvízly dvě písničky (asi to zase na mě jednou jde...).
Člověk je sám, zoufale sám
Člověk je člun po moři hnán
A neví odkud a neví kam
Chybí mu kapitán, kapitán
Traband: Kolotoč - Panenka Bárbí a Málborou men
Nejsem sám, někdo má mě rád
Myslí na mě třeba právě teď, právě teď
Traband: O čem mluví muži? - Nejsem sám
Člověk je sám, zoufale sám
Člověk je člun po moři hnán
A neví odkud a neví kam
Chybí mu kapitán, kapitán
Traband: Kolotoč - Panenka Bárbí a Málborou men
Nejsem sám, někdo má mě rád
Myslí na mě třeba právě teď, právě teď
Traband: O čem mluví muži? - Nejsem sám
čtvrtek 22. července 2010
Error č. 3
Zase se mi sekl. Moc prima! Myší se dá jezdit, ale vůbec na nic nereaguje. Co s tím jako mám dělat?!? Jiný řešení než vytáhnout baterku jsem zatím nenašla. Marnost!
Už jsem komplet sbalená. Jen nevím, co teda budu zítra dopoledne dělat. Možná naspávat do zásoby :)
A už se těším až pokecáme...
Už jsem komplet sbalená. Jen nevím, co teda budu zítra dopoledne dělat. Možná naspávat do zásoby :)
A už se těším až pokecáme...
středa 21. července 2010
Error č. 2
Potom, co jsem vypálila všechna CD, tak mi zmizely všechny ikony a lišta.
Ale to, co mám otevřené, tak bez problému jede :) Pohodička!
Jdu se balit...
Ale to, co mám otevřené, tak bez problému jede :) Pohodička!
Jdu se balit...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)