pondělí 25. ledna 2010

S tělocvikářema se člověk nenudí

A to pěkně prosím, ani na základce ani na vysoké...

Tento týden zastupuju na Sirotkove jako loni - prostě je spousta lidí na horách. Nakonec to dopadlo tak, že jsem v kabinetě já a jeden tělocvikář z pěti. Dalo by se říci, že se spolu známe rok a půl a je to celkem na pohodu. Nu a dneska mě strašně potěšil, protože když jsem se potkali, tak se mnou vždycky příjemně povykládal, zajímal se, vtipkoval... Prostě to byla pohodička a necítila jsem se jako pako, jak to tam občas bývá.

A na vysoké? Normálně se s tělocvikářema moc nevybavuju. Ne že bych proti nim něco měla, ale prostě jsme "jiná krevní skupina", jak se říká. Když jsem loni řešila pohorky, tak se ke mně jeden přihovořil a příjemně jsme povykládali. Teď jsme spolu psali nauku o krajině a jak neměl kamoša, tak to bylo taky fajn. Jak to pokračuje? Dneska se najednou zase jinej ozval, jestli nemám přednášky z Ameriky v elektronické podobě, že na mě dostal tip... Marnost! Co si o sobě myslí! Tento se se mnou bavil jednou na praxi ve druháku a teď by chtěl přednášky! Ale já jsem dobrák od srdce a pro jeho krásný oči... Přiznávám se, že jsem poslala. (Jsem zvědavá, jestli alespoň poděkuje.)

Žádné komentáře: