S Indies Domasa

Indies je prostě suprový hudební vydavatelství. Už jenom protože vydává většinu mých oblíbených kapel :) Ale má i další výhodu - u většiny alb je možný si přes internet koupit mp3 = nemusíte si kupovat CD a podpoříte svoji oblíbenou kapelu! Prostě brutální vychytávka! :)
A tak jsem si dneska pořídila nové album Domasa od Trabandu. CD vyjde až 19.4., ale takto ho alespoň naposlouchám na dubnový křest CD :) A řeknu vám - Traband opět nezklamal! Je to super album!
Jen mi asi celý Velikonoce bude v hlavě znít: "Indiáni ve městě, indiáni ve městě, indiáááááni!"


Traband: Domasa - Indiáni ve městě

Diplomka IV.

Sice ještě není dopsaná, ale už jsem dostala 10 kreditů za její odevzdání. Teda respektive za ten páteční diplomový den. To je ale střelená katedra :)

Ptáci v trní II.

Tak jako jsem se v září nemohla odtrhnout od knížky, tak tentokrát jsem se nemohla odtrhnout od filmu. Znát příběh má své výhody i nevýhody. Výhodou bylo, že nevadilo, že mi chybí většina prvního dílu ze čtyř, protože jsem věděla, co se tam stalo (ale kdybych ho měla, tak bych byla daleko raději - odhalila bych kouzlo stodoly). Nevýhoda? Věděla jsem, co mě čeká a tak jsem občas už pět minut dopředu poposedávala, že teď to přijde.
Richard Chamberlain a Rachel Ward se svých rolí Ralpha a Meggi zhostili perfektně. Tak nějak si je představuju, když čtu knížku. Zase mám strašnou chuť po ní sáhnout. Nevím, čím mě ten příběh tak dostává. Snad ta jediná píseň zaplacená životem...
Jednoznačně teď už vím, že se jedná o film, který mi po dlouhé době vrhl slzy do očí. Stejně jako kniha.

"Přes všechny ztráty jsi neztratila lásku..."

Vypadá to...

To víte, celý měsíc to tu zanedbávám, tak to musím dohonit aneb kterak vyprázdnit papírek ;)

A teď k věci - co jak vypadá? V oratoři je nový salesián na praxi. A vypadá to, že zase po dlouhé době takový, se kterým budu schopná prohodit víc než obvyklé: "Ahoj, můžu poprosit o klíč od střižny?" nebo něco obdobného. Prostě jsme dneska příjemně povykládali o focení a obdobných věcech. Mile mě to překvapilo. Kéž by to tak vydrželo! Celkem by mě to po té dlouhé době "chladu" potěšilo. Jen je otázka na jak dlouho nám ho tu nechají.

Dneska jsem zase nad tím vším přemýšlela. Minulý školní rok jsem v SaSM byla čistě ze setrvačnosti. Tento díky Majce - zapojila mě do fotokroužku a do Mediální školy. Zvláštní, jak se věci mění... Ale život jde prostě dál.

Veselé srazy

Kdo mě znáte, tak jste o ní jistě slyšely - Anetka! Jedna z mých dvou spolužaček z gymplu, se kterou se stále pravidelně scházíme a je to super.

Anetka byl jeden z lidí, kteří to do školy měli opravdu nejblíž (od Slovaňáku bydlí doslova co by kamenem dohodil). A taky jeden z těch, co pravidelně do školy dobíhali... Známe se devátým rokem a kdybych měla spočítat kolikrát Anetka dorazila na sraz včas nebo dokonce s předstihem, tak by mi zaručeně stačily prsty na rukou. V některých případech to dokonce dotahuji do stavu, že Anetce říkám sraz tak o 20 minut dřív než mám v plánu já osobně dorazit. Jinými slovy - už jsem si zvykla. Anetku už také zná určité množství lidí, kteří se kolem mě pohybují a tak společné srazy dostávají naprosto nečekaný rozměr - hádáme, kdy asi tak dorazí :) A řeknu vám, je to čím dál tím zábavnější :) Čekám na den, kdy se o to začneme i sázet.

Malá ukázka Anetčiných srazů:

• Čtvrteční Poletíme?: Anet mi psala, že si dáme sraz o půl osmé před Desertem. Dorazila za 7 minut osm už dovnitř, kde jsme všichni byli.
• Páteční sraz: Měla dorazit mezi sedmou a osmou - konečným časem bylo tak čtvrt na devět.
• Pondělní autogramiáda: Začínala ve čtyři, Anetka bydlí za rohem. Já tvrdila, že přijde v 16:15, Ivuška hádala 16:30. Troufám si říct, že dorazila přesně mezi.

Tož jsem zvědavá, jak dopadne náš sraz příští týden. Jednoznačně to nebude nuda :)

Po autogramiádě

Včera jsem vyrazila do Krpole na autogramiádu svého oblíbeného spisovatele a malíře Pavla Čecha. Bylo to velice příjemné setkání - je to neskutečně milý člověk! Stejný jako jeho knihy a obrazy... Má svůj styl a to je dobře. Je úžasné setkat se osobně s někým koho obdivujeme a zjistit, že je přesně takový jakého jsme si ho vysnili. Milý, nadšený a sdílející.
V posledních dnech jsem si pořídila také jeho zatím poslední knihu - Tajemství ostrova za prkennou ohradou. Přijde mi, že je trošku jiná než ty ostatní. Ano, také je v ní tajemná zahrada, kluci, jejich poklad. Ale také jakási nostalgie a...smrt. Prostě mě zasáhla víc než jeho ostatní knížky a jsem ráda, že ji mám doma i s věnováním samotného autora.
Jestli máte alespoň trošku rádi tajemno, zahrady, Stínadla, Indiány, dobrodružství a podobné věci, tak doporučuju!
OBRÁZEK: Pavel Čech - Den, který znamenal pro anděla strážného Pepíka Střechy začátek těžkých časů

Řídím!

Tož řidičák už pár let mám. Akorát za volat se dostanu málo kdy. Většinou jen v létě na táboře nebo tak někde. Všeobecně si ale troufám říct, že mě řízení fakt baví! Když mám příležitost, tak se jí ráda chopím. Jen je škoda, že se ta příležitost nabízí celkem výjimečně.
Aby mě taťka pustil do svého auta se normálně opravdu nestává. Minulý týden měl ale narozeninové oslavy a jak vyřešit přesuny po jejich konci se všema věcima? Přišla moje chvíle! :) A tak jsem se párkrát projela. Dvakrát s taťkou a dokonce do mě ani nerýpal! Ale bacha! Jednou dokonce i bez něho! Jsem se nestačila divit... Dokonce prohlašoval něco takového, že mě za volat možná pustí častěji, tak jsem zvědavá.
Jejda, já bych si zařídila někam dál. Třeba do jižních Čech - to je krásná cesta!

Diplomka III.

Mám napsáno přes 2/3 už i s vloženýma mapama. Ve zbytku vím, co bude a už na tom pracuju. Plus pochopitelně se do toho ještě počítají ty úvody a takový blbosti. Myslím, že už to nějak dotáhnu.

V pátek jsme měli slavný druhý diplomový den. A tak jsem se dozvěděla, že jsem takový zlatý průměr. Tři lidi mají v podstatě hotovo - chybí jen úvod, závěr a takový ty blbosti. A tři lidi jsou na tom dost blbě - buď mají míň než polovinu nebo mají ještě dost přepracovávat. Ale my to už nějak doklepeme!

(Malá vnitřní motivace: že bych zvládla dřív bakalářku i diplomku než někteří disertačku? ;))

Už opravdu přišlo

Kdo? Myslím, že tušíte - JARO!
Jak to poznám? Už jsem tento týden dvakrát vyrazila v sandálkách a na dnešek jsem měla celou noc otevřený okno!
Jo, to byla bašta! Úplně jiný pospinkáníčko! Strašně osvěžující! Sice jsem spala asi tak 6 hodin, ale už dlouho to nebylo tak intenzivní. Jak se mi normálně zdá jeden sen, tak tentokrát to byly asi tři a všechny krásné! Plus jsem teda ve tři vyslechla dobrou skupinku vracející se naší ulicí. Byli fakt vtipní :)

Svět je malý a o náhody tu není nouze

To, že mám ráda Roberta Jíchu už jste asi pochopili. Prostě úžasně zpívá. Ale teď pozor!
Od mamčiné kolegyně dcera s ním chodila na gymplu do třídy! A jsou velcí kamarádi! Víte, co to znamená? Bude podpis!!! :) Juchuchu :) Pěkně už mu chystám místo na nástěnce vedle Dana Bárty. Jejda, to bude krásná dvojka!
Inu, svět je malý a o náhody tu není nouze...

Z KaFecího života

Taky po sobě se svými sourozenci (či jinými rodinnými příslušníky) normálně házíte čistýma ponožkama? :)

-------------
Nepije a nekouří a chodí brzy spinkat!
Bratři Ebenové - Představovací

Sněhurka s Robertem

Včera jsme byly se sestrou v divadla na Sněhurce a sedmi trpaslících - pohádkový muzikál v režii Stano Slováka (to je důležitý :)).

Chytly jsme naprosto úžasné obsazení: Igor Ondříček v roli Prófy, Vojtěch Blahuta jako Šmudla, Petr Štěpán v roli myslivce a především Robert Jícha jako princ! Celkově se mi představení opravdu líbilo - bylo živé, hravé, člověka opravdu strhlo!

Když byli na scéně trpaslíci, tak se člověk vždycky pobavil - dělali neskutečné blbosti. Myslím, že herci si to musí opravdu užívat! Ale takový postřeh - ostatní trpaslíci Šmudlu neskutečně šikanují! I když je pravda, že on je tím strašně roztomilý... :)
Abych nezapomněla - macecha v roli Milana Němce. Jediná záporná postava celého představení. Líbilo se mi, jak roli pojali. Byla opravdu strašidelná, ale odlehčená - děti se jí bály i se jí dokázaly zasmát, což mi přijde pozitivní.
Štěpán mi v roli myslivce opravdu sedl! Líbil se mi tu nejvíc ze všech rolí, kde jsem ho kdy viděla. Člověk s myslivcem, který každým krokem o rok stárnul a bloudil lesem opravdu soucítil... Perfektní bylo jeho splynutí s lesem - dokonalost!

Plus jsme měly s Ferdou chvíli, kdy jsme vyprskly smíchy! To se musím podělit:
Princ: "Kdo jsi, člověče?"
Myslivec: "Myslivec, pane. Obyčejný lesník."
(Kdo neviděl Vraždu šuhajkou, nepochopí...)

To nejlepší na konec - Robert Jícha. Já toho chlapa prostě zbožňuju! Líbí se mi už skoro deset let (přesně 19.11.2000 jsem ho viděla poprvé v roli Benvolia v Romeo a Julie - sorry, moje zvrhlost :)). Ale ono nejde jenom o to, jak vypadá. Spíš jde o to, že jeho hlas je naprosto nezaměnitelný! Ten nejde zapomenout a hlavně nezapadne - jeho hlas prostě poznáte. Už jsem ho slyšela ve všech možných rolích a vždycky na mě udělal ohromný dojem. Pro představu: Jesus Christ Superstar znám v podání Kamila Střihavky (jenom z CD, ale i tak) a Roberta Jíchy - ač mám Kamila opravdu ráda, protože jeho výšky jsou nenahraditelné, tak Robert celkově vede. Vnímáte tu vážnost? (Jestli si chcete udělat malou představu, tak Robert Jícha má na svých stránkách nějaké malé ukázky, ale není to ono - na živo je o 200% lepší.)

PRINC:
Musím ji najít
Tu laň co jsem spatřil
Vydržte přátelé
Vydržte bratři
Jiní už mají
To co jim patří
Proto vás prosím
Ještě den bratři

Skauting nás baví

Taková pěkná prezentace od slovenských skautů...

Krabička na pokladíky

V týdnu jsem hledala medailonku, co jsem si dovezla z Colle Don Bosco (už začíná vypadat celkem použitě). Teda nehledala - přesně jsem věděla, kde je - v mojí krabičce na pokladíky!
Obyčejná plechová krabička, ve které mám spoustu věcí. Pro jiný lidi to jsou obyčejné tretky, které by s klidným svědomím vyhodili. Ale pro mě to jsou opravdové poklady!

• píšťalka z vánočního přání, která objíždí tábory
• korálková roseta z Budkovic
• korálky od jedné světlušky z tábora
• 4 oříšky pro Kamíka
• turbánek z březové kůry z Ursu
• malovaný dřevěný knoflík z Oikosu
• semínko
• snubní prstýnek z Holubinek
• upomínky z táborů (ozubené kolečko, meč, prstýnek)
  
• odznáčky (Don Bosco, Taizé, lilie, oddílový)
• dřevěné prasátko od Bošti :)

Plus je v krabičce ještě jeden velký ořech, který jsem dostala zhruba před rokem. Mám ho otevřít až budu smutná a nebude mi do zpěvu (chápete, ne?). Zatím je stále v celku. Když jsem v krizi a mohla bych ho otevřít, tak mě napadne, že přece může být ještě hůř, že ho ještě otevírat nebudu... Třeba je v něm opravdu jen ořech, třeba je v něm něco jiného. Pro mě je ale kouzelný! A je jedno, co je uvnitř. Je kouzelný silou, kterou ve mně dokáže vyvolat. Milý příteli v dáli, díky Ti za něj!

Zajímalo by mě, jestli i jiní lidé mají svoje krabičky s pokladíky nebo jestli jenom já jsem ulítlá... Jak jste na tom vy? :)

Střediskové výpravy

Dvakrát do roka, tedy jednou v každém školním pololetí, jedeme se skautem na tzv. střediskovou výpravu. Co to znamená? Na čtyři dny prázdnin nevyrazí jednotlivé oddíly zvlášť, ale celé středisko dohromady - to znamená tři oddíly, v posledních letech 50 - 60 lidí.
Určitě to má svá pozitiva i negativa.

Klady

• 4 dny mimo Brno
• příležitost podívat se na vzdálenější či netradiční místa
  
• vytržení ze stereotypu
• výzva
• nové aktivity nebo takové na které v oddíle není kapacita (kde jinde si zahrajete bojovku v takovém počtu?)
  
• malý holky se setkají se skauty mimo oddíl
  
• aktivní odpočinek
• přátelé a navazování dalších vztahů
• a hlavně radost! :)
  

Zápory

• masovka
• časová náročnost (není to jednodenní výlet, ale čtyřdenní výprava - ale na druhou stranu je to jen dvakrát do roka...)

Já mám střediskovky ráda! Je to něco jiného, je to sranda a prostě je to fajn :) (A taky se ukáže jaký je náš oddíl elita, že? Kdo by se chtěl o takovou možnost nechat připravit ;))
Nějaké další zápory? Mě nic moc nenapadá... Tak kde je problém?

Bratři v sokolovně

Tak jsme s Ferdou skoro po roce opět vyrazily na koncert bratrů Ebenů. Poprvé hráli v hale na Kounicove. A jak Marek v úvodu pěkně podotkl: "Kdo jiný by měl hrát v sokolovně než bratři..."
Byl to opět úžasný koncert! Já mám jejich humor a nápady prostě ráda! Všechno je to totiž neskutečně milé a inteligentní. Ale hlavně to jsou samí skvělí muzikanti. Tentokrát jsem si hlavně vychutnávala Pavla Skálu - ten na tu kytaru válí naprosto neskutečně! A pochopitelně taky David a jeho klarinet a... No prostě všechny :)
To, že je to kapela opravdu inteligentních lidí vím už dlouho, ale dneska jsem se dozvěděla další věci, které mě celkem odzbrojily! Kryštof (nejstarší z bratrů) je matematik, to je věc poměrně známá. Ale je to takové eso, že je RNDr. a normálně pracuje na Akademii věd ČR. David (nejmladší) je dokonce docentem (historie hudby nebo něčeho takového)! Plus teda založil a je uměleckým vedoucím Scholy Gregoriany Pragensis... (Dneska jsem si něco od nich našla a fakt to krutě válí!) Oba jsou prostě neskutečný "bedny" a ještě jim to neskutečně hraje! Klobouk dolů!
Kde jinde takové složení potkáte? (A to je v kapele dalších pět lidí, kteří na tom jsou v podstatě obdobně.)

Ebenovská písnička, na které ujíždím stále víc a víc...

Pojď dál, s náma se nenudíš, pojď dál, ráno se probudíš,
a vedle sebe máš o šišku víc,
pojď dál, pod sebou pevnou zem, pojď dál, a Číro s Melounem
a Meky, Miky, Vrt, a dál už nic, dál nic.
Bratři Ebenové: Já na tom dělám - Trampská

Plus mají skvělou představovací písničku na konec koncertu :)

Adiemus

Písnička, na které momentálně prostě ujíždím!
Ptáte se proč? Protože podmalovává prezentaci k jamboree, které se uskutečnilo v roce 2007 na oslavu 100 let skautingu.
Jen si to představte! Taková pěkná hudba a u toho fotky skautů! Super! :)
(No, bylo to volně ke stažení, ale kde? Tak to už nevím. Já to využívám, když chci představit současný skauting.)

Chlapi okolo

V pondělí večer jsem nějak nemohla usnout. Ani nevím proč, ale prostě jsem začala přemýšlet nad chlapama, který se kolem mě pohybují. Brala jsem pěkně jedno akvárko za druhým a napadaly mě různé věci:

Normální, divnej, podpora, vždycky pokecáme, moc se spolu nebavíme, studenej čumák, fakt kámoš, dřív nic - teď fajn, dokáže mě rozesmát, kazí mě, dokáže překvapit, spřízněná duše, vzdálený a přesto blízko, vždycky mě nadchne...

A pak mě napadl ještě jeden: tanec - úsměv - objetí.
Skoro mi to až vrhlo slzy do očí. Už ho asi nikdy neuvidím. Ale ráda bych někoho takového ve svém životě ještě potkala. Zvláštní, jakým zážitkem může být setkání s obyčejným člověkem!

O volném čase

V pondělí večer jsem měla poradu s klukama z mešáckého týmu. Máme na starosti sobotní workshopy, tak jsme se museli domluvit, jak to uchopíme. Za hodinu bylo hotovo! A další jsme prokecali jenom tak :)
Při loučení měl ale Zip naprosto úžasnou myšlenku, o kterou by byla škoda se nepodělit!

"Volný čas neexistuje. Jen čas udělat odkládanou práci."

Že by na tom něco bylo? ;)

20. narozeniny Zlatého kvítku

(Stále mám skluz, ale co už. Všechno je to zatím na papírečku na stole. Navíc jsem chtěla dát šanci jiným, ale když nic, tak nic...)

Náš oddíl Zlatý kvítek měl letos na začátku března 20. narozeniny. Takové krásné výročí jsme nemohly nechat bez povšimnutí!
A tak už na začátku listopadu vznikl nápad pojmout to do jisté míry jako víkendovku pro vedení a pozvání pro bývalé členky. V lednu začaly o něco větší přípravy a poslední měsíc byl opravdu intenzivní! Pozvání bývalých členek, jejich dohledávání, skenování fotek ze starých kronik, vytváření prezentací atd. A pak přišel samotný víkend! (Taková malá rekapitulace.)

Pátek
Dobalení materiálu v klubovně a společně s Káťou a Baruli jsme vyrazily na velký nákup do Globusu. Na Strážnou jsme dorazily s opravdu plným autem :) Vtipné bylo už jenom odemčít závoru, bránu, mříž a dveře. Asi jsem se ještě nikdy tak se čtyřma klíčema nezapotila ;)
Po příjezdu na základnu jsme vše vynosily a pustily se do chystání ohně na sobotu. Žádný velký zázrak to teda nebyl - spíš takový malý milý trpaslík, ale nám se líbil! Vybalit věci, začít topit, vyzdobit základnu a nachystat večeři.
Kolem sedmé dorazil zbytek vedení po schůzkách. Večeře a pak do díla! Byla to dobrá dělba práce :) Celkově jsme zvládly udělat tři dorty, svačinu pro osm lidí, pomazánku na snídani, dodělat prezentace, kroniky, ale hlavně vyrobit 20 plakátů s přehledem z historie oddílu, které jsme následně rozmístily po místnosti. Před spaním jsme ještě zapojily daťák, abychom ho nachystaly na sobotu a pustily si prezentace s fotkama. A pochopitelně jednu ovečku na dobrou noc :)

Sobota
Vylézt brzo ráno ze spacáku do nevytopené místnosti bylo celkem umění... Ale my to daly a o čtvrt na devět jsme už byly v klubovně! Na výlet jsme nakonec vyrazily v celkovém počtu 23 lidí a hodný pes. Z Ořešína přes Mokrou Horu na Strážnou u Lelekovic. A řeknu vám, že chvílema to bylo celkem dobrodrůžo! Celé údolí Rakovce bylo totiž jedno velké kluziště. A tak se stalo, že jsem po týdnu zase dvakrát zahučela pěkně až na zem a neskutečně si narazila kostrč. Fakt prima...
Když jsme dorazily na Strážnou, tak jsme okamžitě začaly topit a pustily Vraždu šuhajkou. Děti i bývalé členky se dívaly a my tím získaly čas na dochystání ohně a samotné oslavy. (To byl nakonec dobrý neplánovaný tah!)
Na odpolední slavností oheň dorazily další členky oddílu, ale také naše velká středisková vůdkyně Jarka - až takové pocty se nám dostalo! :) V průběhu ohně jsme zavzpomínaly a udělily lístečky na kroj za "služební" léta v oddíle. Velkým překvapením bylo, když se Jarka chopila slova, aby ocenila "zásluhy" některých členek našeho oddílového vedení. Čtyři z nás dostaly Březový lístek (před nějakou dobou jsem o nich psala)... To bylo opravdu nečekané překvapení! (Ale asi jsem svůj názor stále nepřehodnotila.)
Poté nás čekala už samotná oslava! Nechyběl dort, svíčky, ani "šampáňo" a přípitek. Na uzavření akce pro malý holky byla nachystaná prezentace se starýma i novýma fotkama. Na závěr už jen pokřik, cancátka a každý dostal oddílový odznáček.
Děti odputovaly do Brna. Zbytek pouklízel základnu, povykládát o Novém programu a nachystal večeři. Dokonce k nám přibyla i další návštěva z oddílu i střediska. Když jsme se sešli všichni, tak nás čekala večeře, nějaké další prezentace ze starých fotek, ale především společné povykládání a zavzpomínání na staré dobré časy :)

Neděle
Bývalé členky, které na základně přespávaly, tak po ránu odjely.
Nás čekal ještě úklid, malá oddílová a táborová rada a hlavně dojezení posledního dortu. Ale my jsme se obětovaly... :)

Akce měla pochopitelně ještě dozvuk. Vybalení v klubovně, udělání tématické nástěnky s fotkama a vylepení plakátů z historie oddílu v klubovně. Plus bych ještě měla udělat slibovaná CD...

A jak bych to všechno zhodnotila?
Celkem se sobotní oslavy zúčastnilo 31 lidí (12 dětí, 9 členek vedení, 7 bývalých členek a 3 hosté ze střediska), dvě mimča a hodný pes, což mi přijde jako slušná účast! Já osobně jsem si s holkama, které přespávaly velice příjemně povykládala, jen je škoda, že jich nebylo víc. Udělala mi radost návštěva ze střediska a co jsem se bavila s dětma, tak se jim akce líbila a to je hlavní!
Já jsem spokojená! Tak snad nás za 10 let taky někdo pozve ;)

Diplomka II.

To jenom, abyste věděli můj stav...

Mám napsáno něco přes polovinu a to tam ještě nejsou vložené mapy, které se do počtu stran taky počítají. Ve čtvrtek jsem to posílala mému vedoucímu práce, aby se na to podíval a v úterý jsme domluveni na větší diskusi o mojí diplomce, jak to sám nazval, tak jsem zvědavá.

Krom toho, že teda píšu, jak jenom můžu, tak nám zase vyhlásili slavný "Diplomový den". V pátek odpoledne (fakt super termín) máme ve 3 - 5 slidech představit naši diplomku a výsledky naší dosavadní práce. Jinými slovy již druhá možnost, aby nás pokárali za to, co tvoříme. Taková už druhá obhajoba diplomky. Nevím, co jim na té oficiální, která už bude třetí, budeme vykládat.

(Proč já jenom nešla psát diplomku na matiku...)

Budkovice

(Mám skluz asi týden, ale přesto chci zachovat časovou kontinuitu.)

Minulou sobotu jsem vyrazila do Budkovic. V podstatě jsem tam vždycky byla v létě. A řeknu vám, že to byl nezvyklý pohled. Už jenom cesta z Moravského Krumlova údolím Rokytné byla zajímavá. Najednou jsem viděla svahy a skály, které jsou jindy ukryté za zelenými stromy. Ale hlavně jsem konečně po letech viděla pořádně vodopádit vodopád u obce Rokytná! Byl úplně mega! Jsem se nestačila divit! :) Hladina řeky lehce zvýšená, nezvykle viditelná chata a louka totálně rozrytá od divočáků. Pro mě opravdu netradiční! Jsem ráda, že jsem tam byla.

Hlavně se ale zase o něco víc těším na léto a na stavěčku v Budkovicích! Ten "zážitek", kdy člověk přijede na prázdnou louku a za dva dny tam vyroste celý svět! Všechno, co potřebujete. Fakt to tam mám ráda! Jejda už aby byl přelom června a července! :)

Stav

Jdu konečně spát...

Ale zase mám hotovou prezentaci na výročí oddílu! Je to video, který má čtyři a půl minuty - kolem osmdesáti fotek a jeden a čtvrt písničky :) Snad se bude líbit.

Už

Sleduju jeden blog-galerii a dneska jsem tam objevila tuto fotku se dvěma písmenky - "UŽ". (je i odkazem na stránky)
Uznejte, že je to perfektní!

Bídníci

Zhruba před rokem jsem psala o různých zpracováních Hraběte Monte Christa a slibovala, že třeba jednou přijde i na Bídníky - má druhá vášeň. Tak ten čas přišel :) Jako posledně vezmu tři zpracování. (Tedy předpokládám, že víte o co v příběhu jde.)

Jedním z posledních zfilmování je verze s úžasnou ústřední dvojicí. Liam Neeson v roli Jeana Valjeana a Geoffrey Rush jako Javert. Film má plus za to, že z Valjeana neudělal vzdělance - postupně se učí číst a psát. Zní to blbě, ale fakt to oceňuju, že má písaře apod. A jako starosta Madlaine (nebo jak se to píše), tak opravdu bydlí ve velice skromném domečku - prostě se drží skromnosti. Co se týče závěru, tak vnímám jeho klady i zápory. Film končí sebevraždou Javerta. Výhoda? Neobrečím konec - končí to nadějí! Nevýhoda? Nedrží se předlohy a tím připraví příběh o kus (podle mě podstatného) děje. Jo a ještě jednu perlu toto zpracování má - věže katedrály Notre Dame za Pražským hradem :)

Posledním zpracováním známých Bídníků je čtyřdílný "seriál". Snad ještě lepší obsazení než v tom předposledním - Gérard Depardieu jako Valjean a John Malkovich jako Javert! Už jenom toto člověka láká (nebo ne?). Jediné, co mohu vytknout je fakt, že se nezabývá vzděláním Jeana Valjeana. Ale to je jen taková maličkost, která se mi líbí na filmu s Liamem Neesonem, takže budiž jim odpuštěno. Jinak se mi líbí všechno! Čtyři díly filmařům poskytly totiž dostatek prostoru na všechno. Žádné potlačování příběhu s Thénardierem, dokonalé propracování charakteru Valjeana i Javerta, neustálá přítomnost stříbrných svícnů a hlavně konec podle předlohy! Přiznávám - já ho prostě obrečím! Úžasné zpracování!

Přemýšlíte, co bude to třetí, když jsem filmová zpracování z posledních let už vyčerpala? Netradičně muzikál - zvláštní, že zrovna takovýto příběh se dočkal divadelního zpracování. Měla jsem tu čest vidět ho dvakrát u nás v Městském divadle. Do teď nechápu, jak se jim podařilo do jednoho představení celý děj vecpat! Upřímně - v podstatě mě nenapadá nic, co bych tomuto muzikálu mohla vytknout! Ta hudba a texty jsou dokonalé! A aji jsem si poskládala ideální obsazení: Jan Ježek (Jean Valjean), Igor Ondříček (Javert), Tomáš Sagher (Thénardier), Jakub Uličník (Marius) a taky Robert Jícha (Enjolras) - těm to totiž dohromady fakt jde! :)

Před pár lety hráli Bídníky v Praze, tak je i CD s písničkama (zpívá i Jan Ježek a hlavně Robert Jícha - to je nezaměnitelný hlas!). A jak to poslouchám pořád dokola, tak mi z některých sekcí už trošku "hrabe", ale prostě nemůžu odolat...

VALJEAN: Ať si pozor dá Javert, / nač si říkat o malér? / Já mám síly víc než on, / jsem grizzly, tak pardon!
...
ENJOLRAS: Slyš tu píseň zástupů / ze slzavého údolí, / chcem tady žít, už máme bídy dost / i běd a svévolí. / Víme jen, že přijde den, / kdy sbohem dáme temnotám, / s monarchy zúčtujem / a svoboda přijde k nám!
...
MARIUS: Jen ať nikdo z vás se neptá, / zda ta oběť smysl má. / Prázdný stůl i židle prázdné / nevěří už v nic jak já.

Fakultní studovna a knihovna

U nás na pajdáku knížky z knihovny dostanete na požádání u knihovnic, výběr pouze přes katalog. Pak máme ještě studovnu, kde jsou prezenčně všechny knížky k dispozici. Problém většinou nastává, když si chcete sednout a to ještě ideálně k zásuvce, abyste si zapojili počítač do elektriky. Ve většinou nacpané studovně jsou totiž všeho všudy k dispozici dvě krátké prodlužovačky se třemi zástrčkami - pravděpodobnost, že některou získáte je poměrně nízká...

Minulý týden jsem párkrát zavítala do studovny a knihovny zároveň na přírodovědě. Pravda, navštívila jsem pouze sekci věd o Zemi, ale přesto dojem na mě udělala ohromný! Jasně, je to fungl nový (čtyři roky nebo jak dlouho), ale to jako směrodatné neberu. K dispozici jsou všechny knížky - žádné rozdělování na studovnu a knihovnu. Ještě větší perlou proti pajdáckému prostředí je fakt, že knihovnice jsou velice milé! Co mě ale odzbrojilo byla skutečnost, že jen tato jedna sekce je daleko větší než celá naše studovna a počet přítomných lidí bych chvílema spočítala na prstech jedné ruky - to by se k nás nestalo (jak se teda na přírodě studuje?)! Chvílema jsem se skoro až bála a nejšílenější bylo, kam si sednout - každé místo má svoji zástrčku a místa bylo všude habaděj!

Někdo mi na to konto říkal, že jsem si vybrala špatnou školu. Nevybrala, jenom špatnou knihovnu a studovnu ;)

Pan doručovatel dobírek

Jestli jste ze Žabin, tak ho možná znáte. Jezdí velkým modrým autem s logem České pošty. Dvakrát na vás zazvoní a doručí vám dobírku. Takový delší vlasy, trošku vousy, občas bývá vidět i na poště vzadu u balíků. A je fakt vtipálek :)

Vždycky, když mám tu čest s ním mluvit, tak se fakt pobavím! Jako třeba dneska...

JÁ: "Jenom si skočím pro peníze a hned jsem zpět."
PÁN: "Slečno, ale šupito! Ať vám tu neumrznu!"

PÁN: "Ještě taková malá nepodstatná maličkost. Potřeboval bych váš podpis nebo autogram - podle toho, jak jste slavná."
JÁ: "Tak to bude jenom podpis..."
PÁN: "Tak to já se vrátím za 14 dní a už to bude autogram, jo?"

Uznejte - vás by to nepobavilo? :)

Má skautská trička

Počet kusů: 16
První úlovek: jaro 2002
Poslední úlovek: únor 2010
Druhy: kurzy (rádcák, čekatelák, vůdcák), oddílová, postavme školu v Africe, prostě skautská (z toho jedno dokonce s dlouhým rukávem!)

Bonusy: skautská vesta z kurzu, skautská fleecová mikina

Přání: ještě by to chtělo mikinu, eventuálně i kalhoty :) hej a šusťákovka by byl dobrej hec :)