neděle 16. května 2010

Moje Muzejní noc

Vzhledem k blížícímu se termínu prvních státnic jsem nic neplánovala a nevyhledávala. Přesto jsem neodolala nabídce od Tchiba na jeho varhanní minirecitál na Petrově. A tak jsem o půl desáté vyrazila do města.
Město bylo naprosto přeplněné. Všude se to hemžilo páry a nejrůznějšími skupinkami lidí, kteří vyrazili. Přiznávám, že jsem si celou svoji osamocenou cestu k Petrovu připadala trochu jako loser...
Ale už před katedrálou jsem začala narážet na skauty :) Tak porůznu (včetně samotného Tchiba) jsem nás napočítala 7 ze střediska. Myslím, že celkem slušný počet. Plus Anetka.
Celý koncertík trvající zhruba půl hodiny obsahoval pět skladeb. Nemělo to jedinou chybu! Já mám varhany prostě ráda. Dokonale dokáží zaplnit prostor a člověka doslova obejmout, když se do toho varhaník opře a to se Tchibovi opravdu podařilo!
Jako bonus nás následně pozval nahoru na kůr a ukázal a vysvětlil, jak vlastně místních 6 500 píšťal funguje. Pochopitelně včetně ukázek. Mimo jiné z tohoto pohledu jsem Petrov ještě nikdy neviděla. Krása! Najednou je celá katedrála jako na dlani.

Hlavním poznatkem se mi ale stalo naprosto něco jiného (a trochu nelogického :)). Uvědomila jsem si, že vztah k varhanům mi vlastně vybudovaly skautské kurzy a ta atmosféra mi ještě spojila dva dohromady...
Aneb když se sejde Ursusí vigilie a Oikosí Bardo. A tak se při pořádném varhanním recitálu dostávám do svého "mezistavu".

Kdo jsem?
...
Bardo

Žádné komentáře: