Nevím, taková myšlenka...
Mabr - jeden z mých starších skautských bratří.
Když jsem byla ještě skautka a on už vedoucí, tak mi vždycky připadal jako velký bručoun. Jeho průpovídka "Mor a cholera na vás!" se na našem středisku stala doslova legendou! I na posledních podzimkách jsme to veřejně vytáhli. Přiznávám - bála jsem se ho.
Čas postupoval a najednou jsme se ve vedení ocitli oba. Ale on byl ten velký a já ta malá. Už jsem se ho nebála, ale přesto jsem k němu měla respekt. Už nebyl bručoun, jenom pesimista (i když o sobě prohlašoval, že je realista). Občas se s ním člověk i pobavil. Ale to jsem ho ještě neviděla se smát.
Pak přišel čas, kdy mezi náma už takový rozdíl nebyl (přesto hranice zůstávala). Nějak se pro mě stal opravdu "pouhým" realistou. Dokonce se přidal k legendárnímu pohřbu dráčka :) A já ho viděla poprvé se smát. Nikdy nezapomenu, jak se našeho oddílu zastal. V té době to bylo opravdu dost nečekané (mám pocit, že to bylo období, kdy jsme se trochu cítili jako vyvrhelové a zastal se nás "sám velký bratr Mabr" - to bylo něco!).
Teď přišel čas, kdy jsme si rovni. Ale už ho skoro nepotkávám. Přesto jsme s Baruli měly to štěstí, že jsme se s ním setkaly dva týdny po sobě - na koncertech Trabandu a Poletíme? a na oslavách 90-ti let Čtverky (to byla vydařená akce :)). Najednou jsem měla možnost se s ním bavit jako rovná s rovným, smát se s ním naplno a blbnout, i když jenom chvíli! A bylo to prostě super!
A víte co? Mabrovi se líbili Poletíme?! Dost mě to šokovalo :) Ale sám řekl ať mu napíšu až zase budou hrát, že by šel... A taky, že napíšu! Přece si nenechám ujít možnost pobavit se s chlapíkem, kterého jsem se před pár lety bála.
P.S.: ne, že mu to vykecáte! ;)
Mabr - jeden z mých starších skautských bratří.
Když jsem byla ještě skautka a on už vedoucí, tak mi vždycky připadal jako velký bručoun. Jeho průpovídka "Mor a cholera na vás!" se na našem středisku stala doslova legendou! I na posledních podzimkách jsme to veřejně vytáhli. Přiznávám - bála jsem se ho.
Čas postupoval a najednou jsme se ve vedení ocitli oba. Ale on byl ten velký a já ta malá. Už jsem se ho nebála, ale přesto jsem k němu měla respekt. Už nebyl bručoun, jenom pesimista (i když o sobě prohlašoval, že je realista). Občas se s ním člověk i pobavil. Ale to jsem ho ještě neviděla se smát.
Pak přišel čas, kdy mezi náma už takový rozdíl nebyl (přesto hranice zůstávala). Nějak se pro mě stal opravdu "pouhým" realistou. Dokonce se přidal k legendárnímu pohřbu dráčka :) A já ho viděla poprvé se smát. Nikdy nezapomenu, jak se našeho oddílu zastal. V té době to bylo opravdu dost nečekané (mám pocit, že to bylo období, kdy jsme se trochu cítili jako vyvrhelové a zastal se nás "sám velký bratr Mabr" - to bylo něco!).
Teď přišel čas, kdy jsme si rovni. Ale už ho skoro nepotkávám. Přesto jsme s Baruli měly to štěstí, že jsme se s ním setkaly dva týdny po sobě - na koncertech Trabandu a Poletíme? a na oslavách 90-ti let Čtverky (to byla vydařená akce :)). Najednou jsem měla možnost se s ním bavit jako rovná s rovným, smát se s ním naplno a blbnout, i když jenom chvíli! A bylo to prostě super!
A víte co? Mabrovi se líbili Poletíme?! Dost mě to šokovalo :) Ale sám řekl ať mu napíšu až zase budou hrát, že by šel... A taky, že napíšu! Přece si nenechám ujít možnost pobavit se s chlapíkem, kterého jsem se před pár lety bála.
P.S.: ne, že mu to vykecáte! ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat