Oficiálně nezaměstnaná

Tak ode dneška jsem oficiálně nezaměstnaná. Od 1. července už nejsem studentem jako doposud a tak jsem se byla nahlásit na Úřadu práce. Vyfasovala jsem mladého sympatického úředníka, tak to snad nebude takové utrpení tam občas dorazit. Ač je to sympaťák, tak pevně doufám, že tam nebudu muset mockrát chodit a snad vyjde nějaká ta práce... Držte mi palce!

P.S.: měním profil z "obyčejná holka studující pajdák" na "zatím nezaměstnanou učitelku"...

Vážné divadlo

Tak jsem v neděli byla po dlouhé době opět v divadle (díky moc za tuto příležitost!). Měla jsem možnost shlédnout inscenaci Becket aneb Čest Boží v Městském divadle Brno. Po dlouhé době pro mě jedno z těch "vážnějších".
Nějak mě u toho napadlo, že v současné době se lidé chodí do divadla jen bavit. Čekají nějakou veselohru, líbivý muzikál či něco obdobného. Ale zapomíná se na klasiku a právě na vážná témata. Lidé jsou pak rozmrzelí. Není to škoda? Vždyť i na divadle se dají najít zajímavé příběhy, témata, která člověka mohou zasáhnout. Podle mě má význam chodit do divadla i na "vážné" hry.

A o čem bylo to nedělní? O vztahu anglického krále Jindřicha II. s arcibiskupem Tomášem Becketem. Na začátku byli oba blízkými přáteli. Ale čas a dosažené "funkce" jejich přátelstvím hodně zamávalo. Vše vyvrcholilo velkým sporem mezi králem a církví. A mučednickou smrtí Tomáše Becketa...
Bylo to zajímavé a poutavé. Mě osobně to strhlo! A zase jsem se trošku dozvěděla něco z historie.

Málem bych zapomněla! Ještě mám z představení jeden postřeh. Na můj vkus se tam chvílema mluvilo moc sprostě a byly různé "oplzlosti". Ale proč? Vždyť bez toho by se to klidně obešlo... Přišlo mi to zbytečné. Jako kdybychom se v dnešní době bez toho nemohli obejít. Ale vždyť to jde!

Pochopitelně mi to nedá a musím něco napsat i o hercích :)
Gazdík v roli Tomáše Becketa. No dobře. K tomu asi nic nemám. Já ho na rozdíl od sestry moc neprožívám. Ale zahrál to pěkně.
Naopak Petr Štěpán v roli krále neměl snad jedinou chybu! Osobně mi dokonale sedl. Věřila jsem mu všechno a dokázala se vcítit do královského pocitu (snad chápete). Strhnul mě a svoji roli podal, jak jenom nejlépe to šlo! Z něho jsem fakt nadšená!
A poslední poznámečka - Stano Slovák je ostříhaný :( Jinak dělal to nejposlednější křoví - řekl snad dvě věty a každou asi tak o třech slovech.

Smutním

Tak jsem se v pátek dozvěděla, že letos se tábor v Budkovicích opravdu stavět nebude. Řeka je trošku zvednutá, tak by se most stavěl blbě, přes brod se tam traktor nedostane a kvůli jednomu turnusu a pár dnům to nemá cenu lámat přes koleno. Současně mi uniká, proč tam měl jet jenom jeden turnus?!? Já bych tam klidně jela na všechny čtyři!

Aby toho nebylo málo, tak celkový osud tábora je nahnutý. "Správce" tu příští léto už nebude. Co s tím pan ředitel udělá nikdo neví. Buď se do táborového vybavení vrazí peníze, ale v podstatě není, kdo by se o něj staral. Nebo se tee-pee přesunou na zahradu v Budkovicích nebo se tábořiště prostě zruší...Tábor se poprvé stavěl v roce 2003 pár kilometrů proti proudu. Od té doby jsem v táboře nebyla jenom v roce 2008, kdy mi to opravdu nevyšlo, i když jsem chtěla. Osm let! Za tu dobu mi to tu přirostlo k srdci opravdu hodně! Nechci, aby to skončilo!!! A to nádherné táborové vybavení skončilo kdo ví kde... Momentálně jsem odhodlaná jít v září na kobereček a zjistit a udělat, co se dá. Držte mi palce! Ale teď držím smutek...

Maměnce se ulevilo

(A mně trochu taky.)
Už mám oblečení na promoci.

První "honba".
Druhý obchod (v Žabinách - ani jsme nejely do města).

Dlouhá sukně a slušňácký tričko. Budu černobílá...

Když se daří...

...tak se daří.

V pondělí jsem si v pokoji odložila DVD s filmem, který mám rozkoukaný. Pochopitelně jsem ho uložila tak, abych se na něj mohla následující den dodívat. Plus u něho byla vypůjčená Sága rodu Rochestrů, kterou jsem pořád taky ještě neviděla. Už třetí den je hledám... Jsem zvědavá, kde na ně narazím až budu hledat něco jiného. (V mechanice je opravdu nemám.)

A aby toho nebylo málo, tak když jsem šla dneska přes město, tak jsem potkala Rudolfa z Poletíme?. To by bylo ještě normální. Ale to, že ho zdravím, když on neví, kdo jsem, už asi moc normální nebude. A nevím proč, ale následně celou cestu domů jsem měla strašnou chuť skákat a v hlavě mi pořád dokola jela písnička "Hvězda padá"... Tak jsem to završila uškubnutím jejich plakátu na České :)

Skupina dobře vypadajících mužů

V úterý v Metru kapela Poletíme? pokřtila své druhé CD s názvem Skupina dobře vypadajících mužů (vydáno u Indies). Samozřejmě jsem nechyběla :)
Poletíme? už vyprodají i Metro. Co bude další meta? Fléda?
Ve stručnosti: Koncert byl pochopitelně úžasný s naprosto dokonalou atmosférou, kterou dokáží vyčarovat jedině Poletíme?! Jak sami zpívají: "Všichni co tu s náma nejsou, tak jsou blbí, že tu nejsou!" :) Dokonalý relax...
V úvodu večera byly také představeny dva videoklipy, které byly natočeny právě k písničkám z nového alba. Jsou jimi "Mám depresi rád" a "Hvězda padá".


Poletíme?: Skupina dobře vypadajících mužů - Hvězda padá

Na stránkách Indies je krásný úvodní odstavec k novému CD. Byla by škoda se nepodělit:
Nejdřív si začnete podupávat nohou, pak si řeknete „ha banjo, takže country, neee, počkat … punk? Co to tam zpívá?“ Pak zjistíte, že si zpíváte chytlavý refrén a chcete tančit. A to je ten nejlepší nápad. Nejlepší je hodit škatulky za hlavu a bavit se.
Indies: Poletíme? - Skupina dobře vypadajících mužů

Toy story 3

Jak už jsem psala - Toy story si nemůžu nechat ujít! A tak jsem si v pondělí odpoledne udělala úplný filmový maraton :) Prvně jsem si doma pustila jedničku a dvojku (ještěže se u toho dá dělat spousta věcí) a pak jsme s Ferdou vyrazily do kina.

Řeknu vám - bylo to naprosto exkluzivní! Ani trojka mě nezklamala. Dvojka Woody a Buzz je prostě už osvědčená. Plus se k nim přidává Barbie a Ken. Při scéně, kdy Ken předvádí své oblečky, se prostě neubráníte výbuchu smíchu...
Hračky Andyho, který odchází na vysokou, se omylem místo na půdu dostávají do Sluneční školky. Na první pohled se školka zdá jako ideální místo pro hračky, které si touží hrát s dětmi. Ale nenechte se mýlit - vládne zde tvrdá vláda starších hraček a přísná hierarchie. Školka najednou není tak ideálním místem... A tak se Andyho hračky rozhodnou ke společnému útěku, což není až tak jednoduché! Jak na to vyzrají, už se musíte podívat sami.
Abyste si nemysleli, tak Toy story není jenom o smíchu. Přiznávám se, že v závěrečné pasáži jsem uronila pár slz. Konec je zkrátka opravdu dojemný. A krásný!

Hmyz nikdy nespí

(Jdu dohánět. Všechno mám ale zařazené na seznamu!)

Zhruba před dvěma týdny jsem se vydala na naše letošní tábořiště u obce Skalka u Nové Bystřice. Cesta to daleká a tak jsem si pěkně početla a zaluštila křížovky, na což jsem se od státnic hodně těšila :)
V pátek jsem dorazila vláčkem do Slavonic, kde jsem pochopitelně neodolala a doplnila tekutiny ve své oblíbené Besídce. Škoda, že nebyl nikdo, kdo by mi pohlídal Gemmu, že bych se ještě zašla podívat do své oblíbené galerie. Ale fakt jsem to nechtěla riskovat. Tak snad to klapne v létě. A pak už hurá na cestu! Do Starého Města to byla pohodička, kterou mi ještě zpestřoval prima manželský pár na kole, se kterým jsem se třikrát potkala a nakonec jsme velice příjemně povykládali. Ze Starého Města to už taková pohoda nebyla. Nechtěla jsem to brát azimutem, abych zjistila jaké jsou podmínky pro auto. A to byla chyba! Filipovská cesta je asfalt, asfalt, slunko, asfalt... A tohle všechno nebere konce. Když jsem spatřila pískový lom, za kterým jsem věděla, že mám odbočit, tak jsem se vskutku zaradovala! Lesní cesta, cesta přes pastvinu a byla jsem na místě! Tráva kapánek vysoká, ale louka je to pěkná. I přilehlý les. Už jsem opravdu hodně zvědavá, jak to tu bude vypadat až tu bude stát tábor! Následně jsem se přesunula do Skalky, kde jsem nabrala vodu a kousíček i přespala.
To byla krušná noc! Ani jsem s sebou nemusela brát spacák... Bylo totiž neskutečný vedro! Takže jsem spala čistě pod celtou, ale běda jakmile jsem některou část těla vystrčila ven. Mám pocit, že celou noc jsem byla v obležení komárů a jiného obdobného hmyzu. Copak hmyz nikdy nespí?!? Ve výsledku jsem se tedy neustále budila buď vedrem nebo hmyzem. Moc prima.
Ráno jsem si pobalila svých pět švestek a vydala se na cestu během které jsem si umínila rodičům nafotit možné cesty do tábora. Od Skalky jsem ji znala už z loňska, ale do Kláštera jsem měla mezery. A opět to byl nekonečný asfalt. Opravdu hodně jsem si přála, aby to už skončilo... V Klášteře pauzička s doplněním vody a šup do Albeře, kde jsem doplňovala tekutiny v hostinci u známých a předběžně na léto domluvila pohár pro děti. A pak snad nejhezčí úsek z celého mého výletu - cesta úzkokolejkou do Jindřichova Hradce! Tady to má prostě svoje kouzlo...

Dobrá cukrárna

Jsem na týden na škole v přírodě, kde funguju jako zdravotník.
Dneska jsme vyrazili na výlet do Nedvědice a na hrad Pernštejn.
V Nedvědici jsme se zastavili také v místní cukrárně Milena. Hned jak jsem vešla, tak můj pohled zaujal kalendář s Robertem Jíchou (zpěvák z Městského divadla Brno - už jsem o něm několikrát psala). Pochopitelně jsem si ho celý prolistovala - byl tam jenom Jícha a jako bonus tam byl i jeho podpis! Samozřejmě jsem se paní majitelky musela zeptat, kde ho vzala. Od samotného Jíchy! Znají se! Pravidelně s dětma do cukrárny chodí. Tak jsme příjemně povykládaly. Až z toho vyšlo, že je možné, že se do půl hodiny staví. Možná si dokážete představit jaké nadšení mě v tu chvíli zaplavilo! Za víc jak půl hodiny nám měl jet bus právě od cukrárny. Tak jsem čekala a číhala, že bych si šla pro podpis až dorazí. Ale nedorazil :( Možná si dokážete představit jaké zklamnání mě v tu chvíli zaplavilo...
No co už. Třeba se jeho fotky s autogramem někdy dočkám.

Zase budu muset do kina

První animák, na kterém jsem byla v kině je Toy story: Příběh hraček. Pamatuju si to jak dneska, jak jsme s maměnkou vyrazily.
Teď do kin přichází třetí díl. Je 3D, což mě trochu odrazuje. Na druhou stranu - že by to byl první film, který bych takto viděla? Proč ne. Toy story je pro mě prostě jeden ze zásadních animáků.
Už jsem něco málo o novém filmu četla a hlavně viděla ukázky. A láká mě čím dál tím víc! Do středu zájmů se totiž dostává Barbie a především Ken. Hej to bude úlet! :) Už se těším!!! :)

Předpověď počasí

Dneska jsem se fakt pobavila nad závěrečným odstavcem článku na iDNES o tom, že následující týden se má ochladit... (Jde mi především o první větu.)

Kdo by chtěl s počasím hrát hru "najdi pět rozdílů mezi první a druhou částí týdne", zřejmě by měl těžkou práci. Meteorologové očekávají, že i v pátek a o víkendu bude velmi oblačno s občasným deštěm a teplotami mezi 9 a 14 stupni v noci a 16 až 21 přes den.
iDNES: Tropické dny skončily, přijde plačtivé pondělí a chladný týden

Jsem ráda, že novináři neztrácejí humor :)

Korálky

Naprosto jednoduchá věc. Dřevěné korálky na dvojitém provázku. Parádu to ale dělá ohromnou!

Akorát po letech korálky trošku vybledly...

(Fakt netuším, kam je časově zařadit. Mám je už strašně dlouho...)

Sokolové Brnu

Aby to nebyl prázdný víkend, tak v neděli odpoledne jsme s Ferdou vyrazily na stadion na Palačák, kde probíhaly sokolské slavnosti "Sokolové Brnu" a kde pochopitelně cvičila i naše maměnka.
Počasí přálo až moc, což je znát ze spálených ramen. Přesto to bylo strašně fajn! Atmosféra byla totiž naprosto úžasná a všechny skladby měly co nabídnout! Já se samozřejmě taky trošku vyřádila s foťákem.

Dřív mě takovéto akce fakt nebraly. Spíš jsem tam šla jenom z toho důvodu, že se mamka chtěla podělit, co dělá. Ale teď je to už jinak!
Vím, že ty lidi to dělají pro radost a užívají si to! Chtějí předvést, co umí a co je baví! Já sama to ráda taky dělávám! Je úžasné sdílet s nima tu radost!

A tak jsem si celé to odpoledne naplno užila! Byla to totální pohodička, radost a nadšení. Ta atmosféra byla prostě neopakovatelná!
Jestli oni Sokoli nebudou sekta jako skauti ;)

A jedeme do Mikulova!

Pořád je co dělat, tak nestíhám...

V sobotu jsem po více jak měsíci konečně vyrazila z Brna! S oddíl jsme jely na výlet do Mikulova. Sice taky civilizace, ale taková jiná :)
Bylo to naprosto perfektní! Počasí dokonale přálo - bylo totální modro plus občasný fotografický obláček. Co víc si přát?
Program jsme měly vskutku plný. Prvně jsme vyrazily na zámek. Na prohlídce mě naše světlušky totálně odrovnaly! Celou dobu bedlivě poslouchaly a následně měly INTELIGENTNÍ dotazy. I já jsem se zájmem poslouchala odpovědi a nebyla jsem jediná... Po prohlídce jsme nevynechaly ani vyhlídkovou věž (rozhled č. 1). Zámecký park jsme následně využily k obědu. (Jo a taky v něm probíhal festival růžových vín - nemít tak děti!)
Po zámku jsme pokračovaly k jeskyním Na Turoldu. Většina se vydala na prohlídku a já s jedním dítkem pokořila místní kopec (rozhled č. 2). Údajně světlušky pokračovaly ve sprše dotazů, ale průvodce to bral jako přípravu pro své studium na pajdáku :)
Cestou zpět do centra jsme se stavily na Kozím hrádku (rozhled č. 3). A pak na zmrzlině u opilého vinaře :)
Byl by to dokonalý den, kdyby nám zastavil autobus... Ale i tu nucenou část v Mikulově si myslím, že jsme si užily. Byl to opravdu pohodový den.

A ještě jeden malý postřeh.
Celý den se chováte slušně a spořádaně. Pak se dvě minuty chováte jak blbec a jasně, že se něco stane...
Po cestě z Kozího hrádku jsem šla vzadu s Mabi a Kšandou. V návaznosti na jejich řeči vznikl hec (fakt nevím, jak jinak to nazvat) - jestli nejsem stará, tak budu dole u cukrárny dřív než ony. Jasně, že jsem to nenechala být a vydala se rychle dolů! Ze začátku holky vedly, ale pak Mabi blbě odbočila, Kšandě se kdosi připletl do cesty a já byla dole první! Pochopitelně jsem se z toho náležitě radovala tak, aby z toho něco měly i holky! A pak koukám okolo sebe - na zahrádce cukrárny sedí můj zkoušející ze státnic z matiky a nechápavě kouká. Tak jsem slušně pozdravila a pokračovala dál :) Ještěže už mám ten titul jistej ;)

Zkouším péct

Před časem jsem pekla bábovku. To bylo v pohodě. Prostě uděláte těsto, které teče, nalijete ho do formy a strčíte do trouby. Pekla jsem to podle návodu z nějaké krabicové buchty a bylo to v pohodě.
Dneska jsem se rozhodla vyzkoušet vrbovské řezy, na které mám recept od babičky z Pardubic. Všechno šlo celkem dobře. Sice se mi těsto ze začátku pořád sypalo, ale to jsem zvládla. První opravdový problém přišel, když jsem měla vyválet plát těsta na plech. Tak velký to prostě nešlo! Tak jsem si udělala takové těstové puzzle :) Dvakrát, protože tam jsou dvě oddělené vrstvy těsta... Fajn, šup s tím do vyhřáté trouby! No jo, ale jak dlouho a na kolik to vlastně péct? Tak jsem vzala kuchařku, co máme doma, že to s něčím porovnám, ale moc jsem neuspěla. Tak jsem zkusila internet. Taky marnost. Proč všude píšou jenom "a upečeme"?!? Vždyť to je strašně široký pojem!!! Nakonec jsem to riskla na 150° a 45 minut plus nechat ještě v troubě. Snad to bude stačit...
A navíc mi nevyšla poleva :( To je teda den.

Co tam mám asi tak napsat?!?

Po zhruba dvou letech a třech měsících bych si měla změnit text v profilu. "Obyčejná holka studující pajdák" už tak docela není pravda...
I když na stránkách studijního píšou, že následující měsíc po ukončení státní závěrečné zkoušky je obdobím přípravy na budoucí povolání a že jsme ještě vedeni jako studenti - tzn. do konce června. To, že diplom dostanu až na konci července, kdy budeme mít promoci, je naprosto nepodstatné.
Co si ale do toho profilu mám napsat? Tak trochu nejsem nic... Leda nezaměstnaná učitelka :)