Hmyz nikdy nespí

(Jdu dohánět. Všechno mám ale zařazené na seznamu!)

Zhruba před dvěma týdny jsem se vydala na naše letošní tábořiště u obce Skalka u Nové Bystřice. Cesta to daleká a tak jsem si pěkně početla a zaluštila křížovky, na což jsem se od státnic hodně těšila :)
V pátek jsem dorazila vláčkem do Slavonic, kde jsem pochopitelně neodolala a doplnila tekutiny ve své oblíbené Besídce. Škoda, že nebyl nikdo, kdo by mi pohlídal Gemmu, že bych se ještě zašla podívat do své oblíbené galerie. Ale fakt jsem to nechtěla riskovat. Tak snad to klapne v létě. A pak už hurá na cestu! Do Starého Města to byla pohodička, kterou mi ještě zpestřoval prima manželský pár na kole, se kterým jsem se třikrát potkala a nakonec jsme velice příjemně povykládali. Ze Starého Města to už taková pohoda nebyla. Nechtěla jsem to brát azimutem, abych zjistila jaké jsou podmínky pro auto. A to byla chyba! Filipovská cesta je asfalt, asfalt, slunko, asfalt... A tohle všechno nebere konce. Když jsem spatřila pískový lom, za kterým jsem věděla, že mám odbočit, tak jsem se vskutku zaradovala! Lesní cesta, cesta přes pastvinu a byla jsem na místě! Tráva kapánek vysoká, ale louka je to pěkná. I přilehlý les. Už jsem opravdu hodně zvědavá, jak to tu bude vypadat až tu bude stát tábor! Následně jsem se přesunula do Skalky, kde jsem nabrala vodu a kousíček i přespala.
To byla krušná noc! Ani jsem s sebou nemusela brát spacák... Bylo totiž neskutečný vedro! Takže jsem spala čistě pod celtou, ale běda jakmile jsem některou část těla vystrčila ven. Mám pocit, že celou noc jsem byla v obležení komárů a jiného obdobného hmyzu. Copak hmyz nikdy nespí?!? Ve výsledku jsem se tedy neustále budila buď vedrem nebo hmyzem. Moc prima.
Ráno jsem si pobalila svých pět švestek a vydala se na cestu během které jsem si umínila rodičům nafotit možné cesty do tábora. Od Skalky jsem ji znala už z loňska, ale do Kláštera jsem měla mezery. A opět to byl nekonečný asfalt. Opravdu hodně jsem si přála, aby to už skončilo... V Klášteře pauzička s doplněním vody a šup do Albeře, kde jsem doplňovala tekutiny v hostinci u známých a předběžně na léto domluvila pohár pro děti. A pak snad nejhezčí úsek z celého mého výletu - cesta úzkokolejkou do Jindřichova Hradce! Tady to má prostě svoje kouzlo...