Pohodová Praha

Když víte, kam v Praze jít, tak seženete super pohledy! A nejenom pohledy, ale taky krabičky, tašky, hrnky, trička, odznáčky a obdobné nesmysly. O co se vlastně jedná? O věci s úžasnými ilustracemi Jiřího Votruby! Před pár lety jsme na tyto pohledy náhodou narazily s Magdou a mě naprosto uhranuly! Od té doby na nich ujíždím a vždycky, když jedu do Prahy, tak si musím koupit minimálně jeden nový pohled, když už ne nic většího...

Tedy jsem si před rokem přivezla plechovou krabičku, kterou mám plnou pokladíků.
Letos jsem se rozšoupla a pořídila si odznáček a krásnou plátěnou tašku s mým nejoblíbenějším obrázkem, který se pravděpodobně jmenuje "Pohodová Praha" (alespoň mi to tvrdila paní na Petříně) - nohy na zábradlí a v pozadí Karlův most a Hradčany. Taková je pro mě Praha - prostě pohodová! Strašně ráda tam jezdím. Už vím, kde si užít, kde si odpočinout, kde se pokochat... Prostě už je tak nějak moje :)

Včera jsem se svojí novou úžasnou plátěnou taškou vyrazila do centra. Když jsem se potkala s Ferdou, tak prohlásila něco ve smyslu, že jsem dost odvážná vyrážet do brněnských ulic s taškou s velkým nápisem "PRAHA". Pravda, mezi těmito dvěma městy do jisté míry existuje určitá nevraživost... Ale co! I když jsem Brňák, který by v Praze opravdu bydlet nechtěl, tak ji mám ráda a ráda se do ní vracím. Tak snad mě za to žádný Brňák neukamenuje (i když je pravda, že ten pán v Hudy se na mě díval dost škaredě)...

A ještě jednu perlu jsem si z letošní návštěvy Prahy dovezla. Víte, jak jinak se dá ještě říkat metru? Šalina ve sklepě! :) Ještě jsem to nikdy neslyšela a fakt mě to pobavilo :)

Nebomba JD

Jedním z hitů našeho letošního tábora byl návod, jak sbalit kluka, který dotáhla Jahoda. Nejdůležitějším prvkem celé metody je se správnou intonací vyřknout větu: "Bomba! Tak v osm..." Poté, co kluk odmítne nabídku na sraz (jestli jsem to dobře pochopila).
Pochopitelně se to u nás na táboře muselo vyzkoušet! A jasně, že to nefungovalo :) Ale to byla výjimečná situace...

A pak vznikl hec! Už na táboře bylo jasné, že na konci srpna budu muset jít na Úřad práce navštívit mého sympatického zprostředkovatele práce JD. To by bylo na něho zkusit: "Bomba!" :) Asi určitě bych mu nenabídla rande, ale "Bomba!" (i bez té správné intonace) se dá říct přece na spoustu věcí! Tak proč bych to neřekla i jemu :)

Tedy jsem se tři dny psychicky připravovala, cvičila si slovo "Bomba!" a těšila se až uvidím milého sympatického mladíka. A víte, jak to dopadlo? On tam nebyl...
No nenaštvalo by vás to? Místo toho jsem musela jít k nějaké divné starší paní, která mě málem sprdla za to, že jim jdu nahlásit, že jsem zaměstnaná, když nemám stanovenou schůzku. Marnost ti úředníci!

Kdysi před lety

Kdysi před lety (na jaře roku 2002) jsem si po velikonoční výpravě přivázala na ruku lavinovku...
Ale musím od začátku!

Školní rok 2001/2002 byl v oddíle mým "přechodovým". Chodila jsem normálně na družinovky, ale na oddílových akcích už jsem v podstatě figurovala skoro jako vedení. Tak se to u nás prostě občas dělává.
Velikonočky 2002 byly mojí první střediskovou výpravou, kde jsem byla v pozici vedení. A bylo to dost na pohodu. V oddíle na to bylo vedení už zvyklé a díky tomu, že jsem od podzimu chodila do fungujícího (!!!) roverského kmene, kde byla většina vedení z ostatních oddílů, tak prostě nebyl problém. Strašně ráda na výpravu v Travné vzpomínám. Jarčin unesený batoh, chlupatá pampeliška, dědula a Svojsáč, společné diskuse s Tchibem a Šikulou (ty tedy byly vždycky nesmrtelné) nebo Slunec předvádějící hlad... Prostě vydařená výprava (ostatně jako vždycky :)).
Jeden ze starších roverů měl tehdy kolem zápěstí lavinovku. A mně se to líbilo. Tak jsem si ji v Brně taky uvázala... A od té doby jsem ji nesundala (výjimkou byla první prodloužená, kdy ji mamka ze mě doslova "servala").

A teď se ta lavinovka, kterou nosím přes osm let, začíná rozpadat... Drží, ale dost pelichá. A když přemýšlím nad tím, jak vlastně původně vypadala, tak je dost sešlá.

Ještě tento školní rok a můj počet let strávených v oddíle jako dítě bude stejný jako počet let strávených v oddíle jako vedení. Skoro bych si začala připadat staře :) Nemám pocit, že by pro mě měl skauting pomalu končit. Ale asi mě už v Junáku láká trochu něco jiného než vymýšlet variace na "přines papíreček" a zajišťování programu na všechny výlety pro děti...

(Snad Dick odpoví a něco pro mě najde.)
(22:47 - Odpověděl! A nabídek je spousta! Tak nevím, co si vybrat... Možná půjdu do víc věcí. Jen abych to zase nepřehnala. Uvidíme... Už se těším! :))

Můj první pracovní den

Tak už ho mám za sebou... A celkem mile mě překvapil.

• Přijetí bylo velice příjemné, na škole je nás nových celkem 8 (poměrně vysoké číslo).
• V kabinetě jsem se starší paní učitelkou matematiky, se kterou tvoříme metodickou sekci matematiky.
• Přijde mi, že na 2. stupni učitelů zase až nějak extrémně není (na rozdíl od Sirotkove).
• Školení o bezpečnosti práce je asi fraška všude...
• Mile mě překvapil kolektiv 2. stupně. Hned po prvním dnu jsme společně vyrazili na pivo (fajn, já si dala kofolu, ale i tak).
• A jediný, kdo při posezení kouřil, byl tělocvikář... (Údajně toho chce od září nechat, ale pochybuju, že to vyjde.)
  

Prostě si myslím, že by to mohlo být příjemné zaměstnání. Ještě uvidíme, co žáci...

Zaměstnaná :)

Tak to vypadá, že jsem asi fakt zaměstnaná :)

Dneska jsem byla na Babáka a dali mi všechny papíry, které je potřeba vyplnit a zařídit. Plus jsem se dozvěděla, že budu mít dvě šestky, dvě sedmičky a devítku. Ve čtvrtek ráno nastupuju.

Tak mi držte palce, aby to bylo v pohodě!

Momenty z putování ke kořenům skautingu

Máme za sebou oddílový puťák, který jsme si nazvaly "Ke kořenům skautingu". Přece jenom Orlovy a Sluneční zátoka něco znamenají. Tedy alespoň pro nás... Pár věcí a momentů, které by byla škoda zapomenout a nezmínit.

ÚTERÝ

• putování v dešti má své kouzlo
• hrad Orlík - sice jsem tu asi už byla, ale pro mě to bylo jako poprvé...
• když se nestydíte a jste družní k družným lidem, tak z toho vznikne třeba nabídka na promítání filmu, přespání na hradě nebo pamětní mince
• nocování na Orlovech, kde "tábořili" rodiče s dětmi - očekáváte kousek studené podlahy v jídelně a dostanete teplý čaj a "Holky, máme pro vás jenom dva stany a ani nejsou vedle sebe..." (stany mají letos nové plachty)
• 3 kešky
• věděli jste, že Rikitan studuje lékařskou fakultu?
  

STŘEDA

• v noci můžete utěšovat i cizí děti
• hrad Lipnice - i na rozpadlém hradě se dají lehce strávit dvě hodiny
• Národní památník odposlechu - Bretschneidrovo ucho a Ústa pravdy v zatopených lomech
• Baruli: "No jo, to jsme ale byly mladý a praštěný!"
  
• 3 kešky
• Rikitan má v torně naprosto všechno - třeba dvě plechovky na zakopání
  

ČTVRTEK

• nejbáječnější vyspáníčko
• vynalezení kabrioletu z přístřešku :)
• zákaz houpání na mostě
  
• pozor na mrkev - může dusit!
  
• prima paní v bistru na náměstí ve Světlé nad Sázavou (až tam někdy budete, tak tam určitě běžte - mají výborný pomazánky a paní je naprosto úžasná)
• Světlá nad Sázavou - zámek účelově využit - škoda...
  
• Stvořidla jsou opravdu úžasná (i když jsme je jenom šly)
• 4 kešky + 1 (opravdu nemusíte najít všechny - některé nesou totiž i jiné vedlejší účinky - třeba že se umyjete :))
  
• Rikitan byl fakt odvážný borec, když sbalil 12 kluků a na 2 měsíce vyrazili do lesů
• "Pozor, aby si pro Tebe Foglar nepřišel!"
  

PÁTEK

• nocleh ve Sluneční zátoce (zabít psa!)
• fotografování s Foglarem
• Vilémovice - 2000 let starý červený tis
• rychloprohlídka Ledče nad Sázavou
• další kamarádi - tentokrát vodáci provozující penzion u Světlé
• ještě jedna návštěva paní z bistra ve Světlé
• 4 kešky
• i čtení ve vlaku do Brna se počítá - konečně jsme se s Rikitanem dostali do Sluneční zátoky (bejvávalo...)
• být mimozemšťanem není zase až tak strašný...

Díky moc za prímově strávené dny! Byla to opravdu bžunda :)
Kam vyrazíme za rok?

To je tábor!

To si tak ke snídani otevřu Víkend Mladé fronty a kouká na mě třístránkový článek o skautském táboře. Jasně, že jsem ho přečetla jedním dechem!

...
Starat se o děti není jednoduché. Sem tam na mě vyjde i role nočního a denního činovníka. Pak musím zabezpečit hladký chod tábora a dělám něco mezi nočním hlídačem, portýrem, policistou, soudcem a amplionem.

O půlnoci budím hlídku, za niž zodpovídám. Nic. Vyhrožuji, slibuji. Konečně. „Kdyby něco, vzbuďte mě,“ uklidňuju je. A budí. Jednou je děsí ježek, jindy někoho svědí nohy. Ve čtyři už nehlídá nikdo, ale srnec za stany štěká tak, že ho musím zahnat.

V šest ráno se už pokouším roztopit kamna, umýt se, vzbudit služební kolej, nalézt máslo, znovu vzbudit službu, dát jí nože a marmelády, nakrájet chleby a zavelet k hromadnému mazání. Kamna tah mají dobrý, což o to, ale na druhou stranu boj s nimi se stane nepříjemným problémem během celého tábora, vše se totiž kolem nich točí. Zpožďují táborový program, kdy se jim zamane.

...

Koukám, že všude to funguje obdobně! :) Vřele doporučuji přečíst si celý článek!

Pokud je vám to málo skautské tématiky, tak v pátek byl v pořadu Host do domu na Českém rozhlase 2 Permoník (zahraniční zpravodaj Junáka). Je to velice zajímavé povídání nejenom o skautingu! Vřele doporučuji. Celý záznam jde stáhnout na stránkách ČRo.

Změna je život

Pár lidí změnilo v poslední době vzhled svého místa na internetu. Jasně, proč ne. Ale měla bych něco takového dělat i já? Vždyť jsem spokojená. Může být něco lepšího?

Po prvním průletu nových "šablon" mě nic nezaujalo. Podruhé jsem se už ale dostala hlouběji a začala nacházet věci, které by možná i šly. Hlavní prioritou bylo: "Nic se nesmí bít s mojí slunečnicí! Tu já nedám!"

Co říkáte na konečný výsledek? Snad mi to zase pár let vydrží...

Posílat či neposílat

Občas přemýšlím, jestli vůbec posílat pohledy v dnešní přetechnizované době. Když pošlu SMS, tak mě to vyjde skoro desetkrát levněji a ještě ke všemu je to podstatně aktuálnější a většinou se člověk dočká i nějaké odpovědi.
Když chce člověk poslat pohled, tak ho to stojí přibližně 15 Kč (5 za pohled a 10 za známku), musí najít čas a místo na napsání, musí mít pisátko, ze kterého si vypíše inkoust, musí hledat schránku a další peripetie.
Na druhou stranu si vzpomene na lidi, kterým by z daného místa SMS fakt neposílal, napíše něco pěkného, uvědomí si, co vlastně prožil nebo na co se chystá. Ale hlavně si myslím, že druhým udělá radost. Nebo alespoň já se vždycky zaraduju, když zjistím, že mám poštu a není to něco úředního...
A pak je tu ještě jedna kapitola. Občas jezdím na "akce" odkud pošlu víc pohledů než všichni ostatní dohromady. Třeba teď z Prahy nikdo neposlal ani jeden, já to za ně vybrala svýma 12. A všichni mi vykládali, že je to kouzelný, že si k tomu sednu a pošlu pohled. Tak proč to taky neudělají, když je to tak kouzelný? Pro mě je to celkem normální a přiznám se, že si ty chvíle i užívám.
Jaký je závěr? Ano - psát a posílat pohledy i v dnešní moderní době! Pohled nic nenahradí...

P.S.: Pokud patříte k lidem, kterým pohledy chodí a lezou vám na nervy, tak stačí říct a já přestanu posílat. Pokud patříte k lidem, kterým pohledy nechodí a chcete, aby vám chodily, tak stačí říct a já začnu posílat. Prostě chci udělat radost...

Když se večer vydaří

To jsem si potřetí v týdnu vyrazila malovat na BRJ s výběrem našeho úžasného střediska... Nejde se nepodělit! Ono to totiž bylo fakt super! Den ode dne lepší a lepší! Celkem dost mě mrzí, že se zítra taky nemůžu ještě přidat...

Když jsem dorazila, tak kluci byli už v akci, ale bylo tam nějaké podezřelé ticho. Jak jsem se blížila, tak jsem se skoro bála, jestli tam nebudu sama. S Baruli, která dorazila chvilku po mně, jsme to zase rozproudily. Jen nevím, jestli je to dobře, že jsme tak ukecaný. Třeba by kluci uvítali chvilku klidu. Zatím si ale nestěžovali, tak těžko říct. Jednoznačně pokecat s našima klukama je strašně super! Člověk se dozví spoustu zajímavostí a veselých historek :)

Dneska jsme zvládli druhou vrstvu barvy, povykládat si zážitky za celý den, zahrát si zpívací sportovno ve verzi pro jednotlivce, já jsem si zvládla zabělit snad všechny části svého těla a hlavně mě ostatní dojali svíčkou v dortu ve zhasnuté vymalované místnosti... Mělo to prostě svoje kouzlo!

Když bylo hotovo, tak jsem vymýšleli, co podnikneme za odměnu. Zmrzlina byla v pondělí, včera kofola a jedna keška a tak jsem se rozhodli pro společnou procházku do Žabin s odlovem dalších kešek. Jaké si myslíte, že to bylo? Naprosto super! Povykládali jsme, zahledali si, Glum nás naučil odlepovat černě vylepované plakáty... Prostě správná bžunda :)

Dneska navíc padlo několikero skutečných zápichů, o které je škoda se nepodělit.

SLUNEC: "Paní učitelka si píše propiskou na ruku!" (a představte si k tomu intonaci školkového dítěte, které žaluje :))

BARULI: "V kolik máme zítra ten sraz?"
GLUM: "V pět. Vlastně: Bomba! Tak v pět!"
BARULI: "Ne! To musíš takto: Bomba! Tak v pět!" (se správnou intonací)
MEDVĚD: "Možná přijde i Dunga!"
GLUM: "A třeba nám ukáže i svoji kápézetku!"
(Myslím, že takto nějak to bylo. Klidně mě opravte. Já šla jednoznačně smíchy do kolen...)

MEDVĚD: "To, že jste nakazily mě beru, ale že i Gluma? Tak to je vážný..."

Ale jinak jsme všichni naprosto normální a já si ten večer naplno užila :)

Skautský efekt

Nenudím se. O víkendu jsem se vrátila ze skautského tábora (o který jsem se ještě nestihla podělit, stejně jako o promoci) a teď už zase absolvuju s dětma příměstský fotografický tábor, ale hlavně malování na BRJ...

Při malování Brněnské rady Junáka se vyskytl (mám pocit, že poměrně častý) tzv. skautský efekt. Co to znamená? Když se sejde na jednom místě několik skautů, aby něco udělali, tak jsou ochotní se o práci porvat. Neskutečné, jak člověku mizí štětec, barva, štafle... Prostě cokoliv pustí z ruky! Hned se toho chopí někdo jiný! Hlavně aby vás nenapadlo pouštět svůj kus zdi! To se pak už k práci taky nemusíte dostat. Strašná pakáž tihle skauti! :)

Ale víte co? Ona je to děsná sranda! A o to přece jde! Dělat věci s radostí a nadšením :) Jen nevím proč mám občas pocit, že náš oddíl je nějaký moc ukecaný... Ten zbytek by snad i občas uvítal ticho, ale to my s Baruli prostě neumíme! (A mám takový pocit, že jsme to v oddíle naučili i Medvěda...) Prostě si užíváme bžundu, vykecáváme, zpíváme a děláme blbosti! A ono je to prima :)

Jo a dejte si bacha, aby vám někdo neotiskl na záda na triko barvou svoji ctěnou ruku. Ono to občas triko nevydrží a barva pronikne až na tělo... A víte, jak blbě se drhnou záda od barvy?!?

Ať žije bžunda! :)

Já III.

Zase jsem se jednou něco dozvěděla... Po roce a půl jsem se opět zúčastnila aktivity "Jsem - Umím - Mám". Tentokrát ale také s našima skautkama, tak je to zase trošku jiné.

JSEM

• chytrá (občas až moc), milá, trpělivá a chápavá
• hodná, milá, přátelská
• nejlepší vůdkyně
• skvělá přítelkyně do pohody i nepohody
• šéfka, kmotra, rádce
• hodná, milá, veselá a umíš si prosadit svůj názor
• super šéfka

UMÍM

• zaujmout a pobavit
• udělat legraci
• rozesmát
• sprdnout v pravý čas i dělat bžundu
• poslouchat druhé, šéfovat, smát se
• pobavit (příhoda o Matesovi)
• sprdnout a vymyslet zajímavé věci

MÁM

• smysl pro humor a velký mozek
• smysl pro humor
• hodně přátel
• úžasný a jedinečný přístup k životu
• osobitost, sponu a šneka, svoje sny
• bezva sestru
• spoustu origoš vybavení

Tak co si o tom myslíte? Jsem to já?