Síla vuvuzely

Nestíhám (nečekaně). A tak občas (vlastně dost výjimečně) dočítám Lidé a Země. Loni k narozeninám jsem dostala předplatné, tak tu mám čísla až do letošního září. V úterý jsem konečně otevřela červencové číslo a hned mě něco oslovilo! Ten časopis má něco do sebe.

Kdyby byl svět placatý, bylo by možná sportem číslo jedna frisbee. Ale je kulatý jako míč, a tak se největším sekulárním náboženstvím dneška stala kopaná. Svět se globalizoval - a taky fotbalizoval. Fotbalové hvězdy jsou slavnější než hollywoodské stars a mají větší neformální moc než politici. Fotbal má obrovskou sílu. Na trávníku se dohrávají války (některé tam začínají). Ale fotbal je taky mocný kouzelník. Zprostředkovaně léčí křivdy a mindráky národů. Kopaná rovněž může být mírotvorcem, ostatně roku 2001 byla navržena na Nobelovu cenu míru. Fotbal je totiž velký politický nástroj, protože léčí nenávist (ve Rwandě jím sbližují oběti s pachateli masakrů), zprostředkovává usmíření (třeba v Hondurasu), uvolňuje napětí a koná dobro (třeba tím, že v Africe a Asii pomáhá dětem ze slumů udělat kličku drogám a zločinu).
Taky integruje a dává šanci pro budoucnost. Je to tím, že fotbal je demokratický, nepotřebuje drahou výbavu ani silnou pěst. Zdánlivě každý má možnost se pokusit vyletět nahoru. Spousta hvězd dneška a včerejška (třeba Zinedine Zidane) vyrůstala ve slumech nebo v chudých poměrech. A jejich příklad nejenže inspiruje, ale také mění společnost. Včera se na černé hráče v Evropě bučelo, dnešní děti je vidí jako přirozenou součást hvězdných týmů, a tudíž i života okolo. Uvidíme, jak to změní společnost zítřka.
Milan Vodička: Lidé a Země (červenec 2010) - Síla vuvuzely

A pro mě byl fotbal obyčejné běhání za kulatou věcí... Myslím, že ve spoustě věcí má autor pravdu. I kdyby to mělo být jenom to, že černé hráče už bereme jako přirozenou součást života.

Zahřátá u srdce

O víkendu jsme s oddílovým vedením měly další "ročník" Výkvětu. Jeho hlavním cílem je vyrazit si společně na víkend bez dětí...

Tentokrát jsme byly v Chrudimi, kterou jsme navštívily už o pololetkách. A bylo to strašně pohodové! Pěkná atmosféra, krásné město, přátelé a spousta bžundy. Co víc si člověk může přát?

Většina našeho vedení jsou už ostřílení mazáci, se kterými si myslím, že vycházím bez problémů. Za relativní nováčky v týmu, ale považuju tzv. ŠulerTeam. Holky se aktivněji zapojují tak rok a přiznávám, že jsem nevěděla, jak jim to půjde. Ale ono to proběhlo dobře a už se mezi námi cítí jako doma! Jsem za to strašně vděčná.

Hodně dlouho jsem si ale myslela, že holky z ŠulerTeamu jsou velkými přívrženkyněmi naší bývalé vůdkyně. Když ale loni na táboře začaly míchat roztříděné fixy, tak jsem se trochu uklidnila, ale přesto ve mně pořád něco hryzalo, jak to teda je... A letošní Výkvět mě ujistil úplně.
Při povídání o oddíle se Pája vyjádřila v tom smyslu, že se mě nebojí (na rozdíl od bývalé vůdkyně) a že jsem přátelštější. Pro mě osobně celkem nečekaný objev! Proč by se mě měl někdo bát? A proč bych neměla být přátelská? Tedy jsem o něco lepší! Hm...
No a Mrně mě odzbrojila úplně. Já přece nejsem její nejoblíbenější vedoucí, ale jsem někde na konci žebříčku v bahně. A aby toho nebylo málo, tak se jí ještě směju, že má malé prsty (což není vůbec pravda) a vyvyšuju se nad ni... Tak mě Mrně hodnotí :) A já si z toho vůbec nic nedělám, protože vím, jak to myslí. Prostě si ze mě dělá bžundu! A přátelství je o bžundě! Nedokážu si představit, že by něco takového řekla bývalé vůdkyni. Asi by řekla jenom nějaké oficiality. Ale já jsem ráda, že si tu bžundu ze mě dělá, protože díky tomu vím, že mě bere a nebere mě jenom jako nějakou autoritu tam nahoře. To je dobře!

A tak mě všechny holky z týmu postupně zahřály u srdce a mně uniklo, jak vlastně můžu mít nějakou autoritu, když si ze mě všichni dělají bžundu... :)

Fakt kámoš II.

To jsem zase jednou byla ve svém oblíbeném copycentru... Já tam teda od prázdnin už párkrát byla a nafasovaly jsme do oddílu moc krásné papíry! :)

V pondělí odpoledne jsem byla v copycentru, abych tam nechala kalendáře na svázání s tím, že se pro ně stavím až ve středu, protože jsem neměla moc času, abych na to čekala. Navíc tam byla nějaká slečna, kterou vůbec neznám, tak co bych si s ní asi tak vykládala...

Dneska jsem si je šla vyzvednout a kdo tam nesedí - můj oblíbený pán!
"A copak si slečno přejete?"
"Já si jdu vyzvednout tady ty svázané kalendáře..."
Pán automaticky zmuchlá nachystaný paragon se slovy: "To asi nebyla správná cena, co?"
"Ehem... No, nebyla." :)
"Tak za kolik to bude?"
"Spolu vážeme za 25..."
"Dobře! A máte se vždycky připomenout, i když tady nejsem! Nezapomínejte na to!"

To je alespoň přístup! Být sprdnutá za to, že jsem si neřekla o slevu pro oddíl. A kdybyste k tomu viděli jeho optimistickou tvář! Já tam prostě chodím ráda... Nepotřebujete něco svázat či zalaminovat? Klidně zařídím :)

Tílko - triko - zimní bunda

Ve třídách je to na tílko.
Venku na triko.
A v našem kabinetě na zimní bundu. (Dneska to konečně uznal i zástupce!)

Tak mi poraďte, jak se mám asi tak oblíct, abych nemusela do školy tahat milion věcí? Už tam mám teplou fleecku...

Muchova epopej

V sobotu měla v Městském divadle Brno premiéru Muchova epopej a já na ni mohla už v neděli vyrazit (velký dík za příležitost!).
Kdybych měla začít popisovat celou inscenaci, tak bych (opět) byla nucena jenom chválit Městské divadlo. Tam to opravdu umí! Strhnou vás do děje, že dvě a půl hodiny utečou a vy ani nevíte jak!

Představení ve zkratce představuje život Alfonse Muchy. Jeho začátky, přátelství i lásku, odsouzení Čechy i uznání ve světě. Přiznávám se, že i když mám Muchu ráda, tak jsem o jeho životě skoro nic nevěděla. Až do včerejška jsem netušila, že studoval v Mnichově a Paříži, že se do jisté míry přátelil s Maroldem a Gauginem, že tak rád pomáhal krajanům a že Slovanská epopej byla jeho opravdu dlouholetým snem! Pravděpodobně byl život Muchy trochu jiný a divadlo všechno přikrášlilo, ale určitě na tom všem něco pravdy bude! A já jsem to prostě nevěděla! Ale teď to už vím :)

Ráda bych si přečetla nějaký jeho životopis. Bohužel ten, který napsal jeho syn, údajně neobsahuje celý život. Nu co - lepší něco než nic. Asi brzo vyrazím do knihovny!

Ze skříně

Teď to bude znít možná trochu šíleně...

Vždycky jsem si myslela, že mám spoustu oblečení. Moje skříňka na oblečení je skoro plná. Pravda, spoustu toho nenosím, ale na tábor se to může hodit vždycky :)
Většinu svého dosavadního života moc neřeším, co si oblíkám. Hlavně, že je to pohodlný a mně se to líbí. A tak nemám nouze o kostičkované kalhoty, skautská trička a vytahané mikiny.

Ovšem s nástupem do práce přišel malý kámen úrazu - kdybych pořád střídala pár kalhot, skautská trika a svoje oblíbené mikiny, tak bych si minimálně u deváťaček moc neškrtla. Navíc jsem nedávno četla článek, jak učitelé svým oblíkáním působí na svoje žáky. Jasně, že to tak je! Kdyby se žáci měli 6 hodin denně koukat na lidi, kteří chodí oblíkaní jako burani, tak by to jejich estetické cítění asi moc nerozvíjelo.
A tak dělám, co můžu, abych po většinu dní ve škole vypadala alespoň trošku slušně. Ovšem s mým šatníkem je to celkem mazec. A tak největší utrpení z mé dosavadní pracovní zkušenosti je každé ráno vymyslet, co si vlastně vezmu na sebe.

To ale upadám... Už abych jela zase na nějakou výpravu, kde je to šumák :)

Básníci na ulici

Básníci na ulici jsou projekt, který chce obyvatele Brna seznámit s významnými básníky. Často chodíme po ulicích, která nesou jména více či méně známých spisovatelů. Proč tedy nezaujmout lidi malou ukázkou z jejich díla na dlažbě chodníku na ulici, která je po nich pojmenovaná? Přiznávám, že se mi tato myšlenka celkem líbí...
A už mám tři úlovky! :)

Máchova (23.8.)

Březinova (20.9.)

Tichého (20.9.)

Čtvrté

Tak jsem si pořídila naušnice. Asi tak sedmdesáté třetí. Už s tím musím skončit! Vždyť je nemám všechny šanci rovnoměrně unosit! Beztak po většinu času nosím jedny a ty samé...

Věčně nosím naušnice z chirurgické oceli z Ateliéru Šperk manželů Vetenglových. Poprvé jsem se s nimi setkala na vánočních trzích na náměstí Svobody. A pak to během let přibývalo - první, druhé, třetí. A tak jedny pořád nosím, v liché dírce mám taky jejich tvorbu. Když jsem dnes přišla k jejich stánku, tak jsem viděla novinku. Nejsou to jejich klasické "placaté" naušnice, ale prostorové! Zamotaná kulička z chirurgické oceli! Ty jsem tam nemohla nechat :) A tak mám čtvrté naušnice Ateliéru Šperk. A paní byla výborná! Jednak jsem se dozvěděla, že novinka se jmenuje "Nekonečno". Ale hlavně paní na mě koukala a povídá: "Vám asi nic vykládat nemusím. Vy naše šperky už dobře znáte..." Ano, znám a nedám na ně dopustit :)

Moje první stopování

Před lety jsme jednou s Maggi stopaře nabíraly a vezly ho myslím do Znojma. Nikdy jsem se necítila přívržencem takového stylu cestování. Nouze ale člověka naučí.

Cestou z učitelského výjezdu jsem se nechala přiblížit ke Kunštátu, abych mohla navštívit tamní Hrnčířský jarmark. Nechala jsem se "vyhodit" u odbočky z hlavní silnice s tím, že to přece nemůže být zase až tak daleko, abych to nedošla! Ono to daleko není, ale je to dál než jsem si myslela :) A hlavně je to asfalt a kvůli jarmarku byl na silnici celkem provoz... Tak jsem přemítala: trápit se na asfaltu, na sluníčku, do kopce, v provozu nebo zkusit zvednou palec? Zkusila jsem to druhé.

Přešla jsem vpravo, pokračovala v cestě a poslouchala až pojede nějaké auto. První na sebe nedalo dlouho čekat. Otočit se, natáhnout ruku a je to. Tak co, zastaví? Na plácku kousek za mnou zastavilo! Seděl v něm příjemný pán. Před Kunštátem odbočuje, ale ten kousek mě vezme. Povykládali jsme o počasí (vděčné téma), o keramice, jarmarku i chráněných dílnách. Pán mě vyložil kousek před Kunštátem a ještě mi řekl kudy mám jít, abych nešla zbytečně po silnici.

Ono to stopování možná nebude až tak strašné...

Zpívané večery

Když vyjedete s partou lidí, tak za normálních okolností na večer vezmete s sebou kytaru nebo nějaké hry. Když přijde na kytaru, tak se zpívá krásně! Má to atmosféru, povykládáte, zjistíte kdo co zná, co byste se rádi naučili. Prostě je to super - vždyť šáhnout na struny kytary je úžasná věc!

Ale jak jsem zjistila, tak taky existují lidé, kteří místo kytary berou notebook, dataprojektor a mikrofon, aby mohli provozovat něco jako karaoke. A klidně jim to takto vydrží celou noc. Když dojdou písničky z DVD, tak postačí obyčejné YouTube a texty písní z internetu. Jaký je výsledek? "Zpíváte", nepovykládáte, všichni čumí na obrazovku na plátně... Prostě žádná atmosféra, nic!

A pak se jdete projít, nadýchat se čerstvého vzduchu a v jedné z chatek se hraje na kytaru. Stojíte venku, zpíváte s cizími lidmi svoji oblíbenou písničku aniž by o vás věděli... A najednou je naprosto jasné, jak je to správné. Najednou si víc užíváte v anonymitě před cizí chatkou než se známými v té vlastní...

Možná jsem jen zpovykaná ze skautu. Jak ráda vzpomínám na společný večer s klukama po letošním zakončovacím ohni na táboře!

4 ze 14

14 dlouhých týdnů zbývá do Vánoc.
Z toho 4 (slovy: čtyři) víkendy mám (zatím) volné.
Pohoda :)

Alespoň se nenudím... Jenom nevím, kdy budu dělat všechno to, co jsem během prázdniny nestihla. Možná tak o vánočních prázdninách.

Staří kamarádi

Zvláštní, jak se mění vztahy, o kterých jsme si mysleli, že jsou pevné a nic je nezlomí. Když je člověk žije, tak si myslí, že nikdy neskončí. Ale život jde dál. Setkáváme se s novými lidmi, s těmi starými trávíme míň času... A pak přijde den, kdy se už jenom vzpomíná na setkání před dvěma lety, kdy nás byla spousta a na oslavy před čtyřmi lety, kdy se to táhlo do čtyř do rána. Nebo jenom stárneme?

A jaké to bude s těmi novými? To nikdo neví. Musí se to zkusit. Musí se investovat čas...

Mám člověka...

• ...se kterým je jedno, jestli se nevidím den, týden, měsíc nebo rok. Vždycky mi přijde jako kdybychom se loučili včera.
• ...se kterým se příjemně vykládá.
• ...se kterým dokážu mlčet a je mi dobře.
  
• ...který mě nabíjí aniž by o tom věděl. Stačí přítomnost a milý úsměv.
• ...se kterým se nebojím.
• ...který mě obejme.
  
• ...který je v podstatě stále se mnou.
• ...který je mým velkým přítelem.

Děkuju!

Šok!

Dneska jsem zažila šok! Pokud jste znalci mých úchylek, tak ho asi taky utržíte.

Potřebuji krabičku či pytlíček. Prohledala jsem dvakrát celý pokoj a nenašla jsem nic, co by odpovídalo myšleným parametrům. Jinak mám pochopitelně volných krabiček a pytlíčků dostatek... A tak jsem byla nucena vyprázdnit šnekovou skleničku, kde byly ještě nezpracované vzkazy z tábora, které jsou teď zagumičkované na poličce. Marnost! Nejsem s tímto stavem spokojená.

P.S. příznivcům šneka: Je to špatný! Po šesti letech se mu občas rozjíždí zip...

Rande s členem VRJ

Tak fajn, rande to nebylo. Ale pořád to byl sraz s členem Výkonné rady Junáka! Jo, takové já mám kontakty :) (Jen by se to ještě chtělo seznámit s Josém - starostou Junáka...)

Prostě jsem měla sraz s Dickem, abychom si povykládali o tom, co se mnou (zní to divně, ale je to tak). Za týden jsme toho spoustu zvládli vykomunikovat přes maily (neskutečný, jak rychle odpovídá - to se vidí strašně vzácně), ale není nad osobní setkání.

Psala jsem mu, že bych ráda přiložila ruku k dílu při tvorbě nějaké součásti Nového programu. Už jsem s touto myšlenkou dlouho válčila, ale minulý školní rok na to má časová kapacita opravdu nestačila... Možností, co dělat, je naprosto nepřeberné množství! A mě zaujaly hned dvě věci, se kterými jsem "koketovala" už od HelpDesku. "Hodnocení kvality v Junáku", které se rozběhlo už před rokem, ale stále chyběl poslední člen týmu a tvorba tzv. handbooků pro rádce a pro vedoucí.

A jak jsem dopadla? Už v průběhu týdne jsem oficiálně doplnila tým projektu "Hodnocení kvality". A dnes jsme už pravděpodobně našli dvě oblasti, kde bych se mohla uplatnit. Neskutečné, jak rychle to všechno běží! Jeden týden se člověk ozve, že by rád něco udělal a za týden toho má na sobě pěkně navaleno :) A aby toho nebylo málo, tak se ještě pořád nevzdávám myšlenky spolupráce na handboocích. V rámci projektu "Podpora rádců" se i jedna oblast "Rádcovský zápisník", která je v současné době nepokrytá. Tak teď čekám na oficiální zadání a jsem zvědavá, co z toho vypadne...

A jaký byl jinak sraz? Naprosto úžasný :) Mám pocit, že tak polovinu času jsme prokecali v podstatě úplně o něčem jiném. Ale ničemu to asi nevadilo. Atmosféra byla totiž nadmíru příjemná... Jsem strašně moc ráda, že jsem na Ursu mohla Dicka poznat a že s ním v současné době budu skutečně spolupracovat. Přiznávám, že je to jeden z lidí, kterých si opravdu vážím a obdivuju.

Láska v housce

Xindl X má nový videoklip k písničce, kterou jsem ještě neznala.
Kvalitka! Ten chlap texty prostě umí...
(Pozor, je to strašně vlezlý! Těžko se to dostává z hlavy.)


Xindl X: Láska v housce

Básnička (Z Tří kapek rosy z výletu) (Autorky: Šneček + Loky)

Loky mi na zahajovačku donesla obálku "Pro Kamíka", která obsahovala básničku ze zkoušky Tři kapky rosy, kterou na táboře se Šnečkem úspěšně absolvovaly.

Šly jsme lesem, polní cestou,
asfaltkou, i když ne tak hezkou.
Kreslily jsme kytičky
a zpívaly jsme písničky.
Hrály jsme si s píďalkou,
jedly taky šťovík
a potom zavolala
starostlivá Kamík.
Už budeme v táboře,
hurá, jupí, sláva,
Kamík už nás jistě očekává.

No není to roztomilý? :)