Moje první stopování

Před lety jsme jednou s Maggi stopaře nabíraly a vezly ho myslím do Znojma. Nikdy jsem se necítila přívržencem takového stylu cestování. Nouze ale člověka naučí.

Cestou z učitelského výjezdu jsem se nechala přiblížit ke Kunštátu, abych mohla navštívit tamní Hrnčířský jarmark. Nechala jsem se "vyhodit" u odbočky z hlavní silnice s tím, že to přece nemůže být zase až tak daleko, abych to nedošla! Ono to daleko není, ale je to dál než jsem si myslela :) A hlavně je to asfalt a kvůli jarmarku byl na silnici celkem provoz... Tak jsem přemítala: trápit se na asfaltu, na sluníčku, do kopce, v provozu nebo zkusit zvednou palec? Zkusila jsem to druhé.

Přešla jsem vpravo, pokračovala v cestě a poslouchala až pojede nějaké auto. První na sebe nedalo dlouho čekat. Otočit se, natáhnout ruku a je to. Tak co, zastaví? Na plácku kousek za mnou zastavilo! Seděl v něm příjemný pán. Před Kunštátem odbočuje, ale ten kousek mě vezme. Povykládali jsme o počasí (vděčné téma), o keramice, jarmarku i chráněných dílnách. Pán mě vyložil kousek před Kunštátem a ještě mi řekl kudy mám jít, abych nešla zbytečně po silnici.

Ono to stopování možná nebude až tak strašné...