Zpívané večery

Když vyjedete s partou lidí, tak za normálních okolností na večer vezmete s sebou kytaru nebo nějaké hry. Když přijde na kytaru, tak se zpívá krásně! Má to atmosféru, povykládáte, zjistíte kdo co zná, co byste se rádi naučili. Prostě je to super - vždyť šáhnout na struny kytary je úžasná věc!

Ale jak jsem zjistila, tak taky existují lidé, kteří místo kytary berou notebook, dataprojektor a mikrofon, aby mohli provozovat něco jako karaoke. A klidně jim to takto vydrží celou noc. Když dojdou písničky z DVD, tak postačí obyčejné YouTube a texty písní z internetu. Jaký je výsledek? "Zpíváte", nepovykládáte, všichni čumí na obrazovku na plátně... Prostě žádná atmosféra, nic!

A pak se jdete projít, nadýchat se čerstvého vzduchu a v jedné z chatek se hraje na kytaru. Stojíte venku, zpíváte s cizími lidmi svoji oblíbenou písničku aniž by o vás věděli... A najednou je naprosto jasné, jak je to správné. Najednou si víc užíváte v anonymitě před cizí chatkou než se známými v té vlastní...

Možná jsem jen zpovykaná ze skautu. Jak ráda vzpomínám na společný večer s klukama po letošním zakončovacím ohni na táboře!