Už nikdy

• Už nikdy nebudu spát v tee-pee u Budkovic.
• Už nikdy tam nepostavím tee-pee.
• Už nikdy nebudu rychlovazačem postelí.
• Už nikdy se nebudu snažit vyhnout zatloukání sedaček ve sněmáku.
• Už nikdy si nenabrousím nůž na stavěčce.
• Už nikdy nebudu cpát do tee-pee pět postelí a pět beden.
• Už nikdy se nebude vybalovat kuchyně.
• Už nikdy nebudu vypínat nádherně namalovaný lining.
• Už nikdy se nenapiju z "tady a teď".
• Už nikdy nepojedu s legendární kárkou.
• Už nikdy nebudu věšet štíty.
• Už nikdy neuvidím slunce postupně pronikat do ztichlého tábora.
  
• Už nikdy nezažiju tu nádhernou atmosféru tábořiště u Budkovic.
• Už nikdy nebude.
• Už nikdy...
  

Kamík instruktorkou

Tak jsem nakonec kývla a pro ročník 2011 budu instruktorkou na skautském vůdcovském kurzu. Rovnou to rozjíždím ve velkém a v neděli jedu do Prahy na první poradu. Jsem zvědavá jaké to bude! Snad budu něco platná...

Můj dosavadní postřeh: ubralo mi to tři víkendy = zatím 4 volné víkendy do začátku prázdnin. Pohoda :)

(Opravdu o mě tak stojí? Trochu o tom pochybuju...)

Taťulda a filmy

Co se týče filmů, tak je náš taťka opravdu kouzelný! Má své oblíbené, ale zásadně si žádný děj nepamatuje :) A v průběhu filmu má asi tak 150 dotazů. A to se ani nezmiňuju o jeho vztahu k hercům! Hlavní identifikace je podle toho, kde jinde ještě hráli. A tak vznikají vtipné scénky jako dneska...

Film, který u nás doma dost letí je Láska nebeská. Aji náš taťka, který na tento druh filmů není, ho několikrát viděl a má své oblíbené scény. A trošku si pamatuje, kdo tam hraje...
Dneska zahlédl v televizi ukázku na film Hudbu složil, slova napsat, kde hraje Hugh Grant a hned to začalo!
TAŤKA: "Jé" Toho já znám! To je Brat Pitt!"
JÁ: "No to teda není!"
TAŤKA: "Tak Heath Ledger."
JÁ: "Taky nee." :)
TAŤKA: "Prostě pan premiér!" (Alespoň, že se trefil do role z Lásky nebeské.)
Když jsme se o tom později bavili ještě s mamkou, tak jsem se musela smát ještě víc.
MAMKA: "Kdybys alespoň řekl Colin Firth!"
TAŤKA: "Toho já jsem v životě neviděl..."
JÁ: "To je: "Já omilovat tebe..."" (Taťkova nejoblíbenější scéna z L.n.)

Nedělám si iluze - asi to tak bude u většiny chlapů. Ale dneska mě to fakt pobavilo :)
Ale víte jakou má taťka výhodu? Vždycky si každý film užije znovu a je překvapený koncem! :)

Stůňu s knihama

Od neděle se o mě (některé dny i úspěšně) pokouší choroba. Jasně, že když jsem chodila do práce, tak to odpoledne vždycky vyletělo na 38 a když jsem doma, tak se nedostanu ani na 37. Marnost :) Ale jsem ráda, že mě to pravděpodobně na delší dobu opravdu nepoloží.

A co chcete dělat když máte ležet v posteli a potit se? Už po prvních dvou odpoledních (to jsem ještě chodila do práce) mě to strašně nebavilo... A tak sjíždím seriál Pohotovost na internetu (už od června, kdy jsem udělala státnice - a dneska jsem se dostala do poslední série, tak nevím, co bude potom).

Hlavně jsem si ale vzala knížku do ruky! Poslední měsíce takovou věc moc nestíhám (teda s výjimkou Anny a krále, kterou jsem přečetla jedním dechem). Chtěla jsem něco pohodového, milého, co člověka potěší. A tak jsem šáhla po Robertu Fulghumovi. Mateřskou školku už znám celkem dobře, ale mám v knihovně ještě dva kousky, které jsem od Vánoc 2009 nepřečetla (jsem ostuda). A musím říct, že nezklamal! Jeho knížky jsou strašně milé čtení... Mám pocit, že povídka o poinsetiích (vánočních hvězdách) je i v MŠ, ale opět mě pobavila, zamyšlení nad kolonkami na formulářích mě zaujalo a našla jsem si spoustu dalších drobností, nad kterými jsem se upřímně zasmála. Jeho knížky jsou prostě úžasné! :)

V zájmu upřímnosti k ženě a dětem nyní doznávám toto:

• Ano, to já jsem snědl tu čokoládu na vaření.
• Křečci neumřeli sešlostí věkem.
• Lhal jsem, když jste byli v pubertě a já říkal, jak vám to sluší
• Vím, kdo mi bral z peněženky peníze.
• A vím, že víte, kdo bral peníze z prasátek.
• Vaše matka i já jsme na Vánoce dělávali Santa Clause.
• Ale velikonoční králík jsem byl vždycky já.

...devět pravidel z Fulghumova Průvodce kutila pro domácnosti:
3. Pokud to jen trochu jde, pracujte v kuchyni - je tam spousta užitečného nářadí, je tam teplo a sucho a máte to blízko do ledničky.
4. Pokud jde o závadu v elektronice, běžte si koupit nový přístroj, anebo se poraďte s dvanáctiletým dítětem.
5. Držte se selského rozumu. Zapojte porouchanou věc do zdi, vyměňte baterie, žárovku nebo pojistku, podívejte se, jestli nádrž není prázdná, zkuste zmáčknout knoflík na zapínání nebo to prostě přetřete štětcem.
7. Když něco vypadá, že to visí rovně, tak to visí rovně.
9. A především - jestli jste udělali nějakou blbost, která funguje, pak to není blbost.
Robert Fulghum: Možná, možná ne

A když už k večeru nebylo co dělat, oddílový zpěvník hotový, nad zápisníkem se mi přemýšlet nechtělo a už vůbec se mi nechtělo počítat do školy, tak jsem se rozhodla začlenit do knihovny Bídníky, které jsem si pořídila minulý víkend v Pardubicích. Víte, jak je těžké najít v knihovně 11 cm volného místa? Skoro nadlidský výkon! Musela jsem přeskládat 3 police. A vlastně to nic nevyřešilo, protože teď nemám kam umístit ročník časopisu Lidé a Země...

Poslední věta

(ne moje :))

Mám pocit, že jsem za svůj dosavadní život už pár knížek přečetla. Nebude to žádné extrémní číslo, ale málo jich taky nebude. Některé knížky člověka hodně osloví, některé člověk jenom prostě přečte. A v některých nás něco prostě zaujme a rádi se k tomu vracíme...

Kdybych začala přemýšlet, tak bych si určitě vzpomněla na nějakou knížku, ve které se mi líbil konec. Jak bylo celé dílo ukončeno, náhlý dějový zvrat apod. Včera jsem dočetla knížku, ve které mě dostala poslední věta. Ne svým obsahem nebo významem (ten byl jasný už skoro od začátku knihy), ale tím, že to byla právě poslední věta, kterou jsem na poslední straně s úplně jiným obsahem nečekala...

Četla jsem Annu a krále...

Nikdy na něho nezapomenu.
Zdeněk Čech: Anna Leonowensová a král Siamu Mongkut - Hvězdy

Dokonalý závěr!

(S filmem se to nedá srovnávat. Knížka je pochopitelně lepší a o hodně jiná.)

Můj skautský život

Dlouho jsem si říkala, že bych ráda ve skautu dělala i něco víc než jenom v oddíle. Nic však nepřicházelo...

A tak jsem svůj skautský život na podzim vzala do vlastních rukou! Přidala jsem se k týmu, který tvoří Hodnocení kvality v Junáku a rozjela tým Rádcovského zápisníku. A jsem spokojená! Občas je to časově náročné, ale baví mě to a myslím si, že to jsou věci, které mají smysl.

Navíc jsem začala přemýšlet, co budu dělat až jednou (snad za rok a půl) předám oddíl. A došla jsem k závěru, že by mi asi nevadilo upíchnout se třeba na středisku, kdyby to bylo potřeba. Prostě jsem si v hlavě poskládala malý skautský výhled tak na další dva roky.

Teď se to ale trochu "nabouralo". Přišla mi pozvánka do instruktorského týmu vůdcovského lesního kurzu. Naprosto nečekaně se objevila v mailu... Když jsem konečně začala něco pro svůj skautský život dělat sama, tak se i on rozhodl, že pro mě něco udělá! Ale nevím, jestli v pravou chvíli... A tak jsem teď zaskočená a nerozhodná, jestli do toho jít nebo ne. Byla by to super zkušenost, minulé zhruba tři roky bych nad tím nepřemýšlela, ale když jsem teď rozjela jiné věci?
Ještě mám týden, tak se snad správně rozhodnu... (Zatím jsem tak na 70% pro :))

Učitelský plat (to si nestěžuju, jen konstatuju)

Říkala jsem si, že když začnu pracovat a vydělávat si, tak bych se i osamostatnila. Co si ale se svým učitelským platem můžu dovolit? Leda tak pronájem jednoho pokoje. Ne že by to pravděpodobně nestačilo, ale pořád to má svá úskalí. Cenová dostupnost, vybraná lokalita, ale hlavně, co by ostatní lidi v bytě byli zač? Toho se trošku děsím... A tak to stále odkládám a řeším jiné věci, které musím.

Napadá mě u toho ale ještě jedna věc (teda nenapadá, to je realita). Mám kolegu, který má dvě děti a manželku na mateřské dovolené. A i když ho učení baví, tak zvažuje, jestli ze školství neodejít, protože finančně utáhnout čtyřčlennou rodinu asi není jenom tak...

Prostě učitelský plat je tak pro jednoho, ve dvou lidech s takovým platem se to taky dá zvládat, ale jak má člověk rodinu, tak to asi pomalu začíná drhnout a přepočítává se každá koruna... Co z toho vyplývá? Já nevím. Třeba to, že učitelé by měli mít partnera s vyššími příjmy :) (Nemyslím nějak extrémně, jen s vyšším než mají sami.)

Pobavena filmem

Po celkem dlouhé době jsem se u filmu zase jednou upřímně pobavila.

S maměnkou jsme se v pohodový páteční večer podívaly na film Holky z kalendáře, který je natočen podle skutečné události.

Vypráví příběh několika členek ženského spolku v malém anglickém městečku.
Jako každý rok se spolek chystá na vydání kalendáře. Jak ho ale pojmout? Oficiální verze jsou kostely z okolí, ale to je pěkná nuda a takový kalendář nikdy nic moc nevydělal...
Dvě členky spolku tou dobou získají zkušenost s kanapem v místní nemocnici, na kterém sedávají příbuzní místních pacientů. Je značně nepohodlné... A tak by rády kalendářem vydělaly na nové - pohodlnější! Kožené, které si vybraly, stojí 990 liber! Jak toho ale dosáhnout? A pak se objevil nápad nafotit kalendář jako "obnažené". Co na tom, že všechny jsou už starší dámy?

Úžasný anglický humor...

Když jsem brousila po netu, tak jsem našla text, který tento příběh pěkně vystihuje:

Příběh šesti obyčejných kamarádek z malého anglického města je unikátní nejen jejich odvahou vysvléknout se, ale také nepředvídatelným ohlasem a dopadem jejich nápadu. Kalendář, kde je manžel jedné z nich vyfotografoval nahé při běžných domácích pracích, se stal okamžitě britskou senzací, brzy se rozšířil do Evropy a byl vydán i Americe. Tohle malé ženské společenství, vlastně kvůli soucitu s jednou z nich, které zemřel manžel v letech, zavedlo zcela nový způsob solidarity a získávání peněz pro dobročinné účely – s kalendáři tohoto typu se pak roztrhl pytel po celém světě. Ony samy pak mohly poukázat půl milionu liber ve prospěch nemocnice, která se pokoušela zachránit Johna Bakera, manžela jedné z nich.
Staly se přes noc světovými celebritami, dostávaly stovky dopisů od žen, které se přiučily z jejich odvahy, dodaly jim sebevědomí a návod, jak se zbavit smutku třeba i poťouchlým plánem.
Jejich příběh inspiroval Tima Firthe, který napsal scénář k filmu a také k divadelní hře, obojí pojmenovaném stejně jako název jejich kalendáře: Calender girls – Holky z Kalendáře. Původní kalendář vyšel v černobílé verzi zabarvené do sépie o deset let později a o deset let starší britské dámy svůj projekt zopakovaly. Tentokrát získaly odvahu odhalit svá těla v barvě. Nejstarší z nich bylo 75 let.
Instinkt

Sněhurka a další "pohádky pro děti"

Moje ctěná sestra zhruba před rokem, ve svých 17-ti letech, poprvé viděla pohádku Princ Bajaja a značně ji zpochybnila. Princ zamče zříceninu, nechá se zmanipulovat koněm, princeznu zatáhne do křa, urazí, okrade, lže jí z oka do očí a tak dále. Letos o Vánocích svůj monolog u Bajaji zopakovala. Nejhorší ale je, že jsem to asi chytla. Koukala jsem na Sněhurku od Disney a do očí mi hned uhodilo týrání zvířat!

Tak si tu Sněhurku trochu shrneme (dle Ferdy):

• Královna je jasný schizofrenik - baví se se zrcadlem.
• Myslivec je strašný naivka! Myslí si, že Sněhurka v lese přežije... Jak asi když nemá skautskou výchovu?!?
• Následně se Sněhurka vloupá do cizího domu uprostřed lesa.
• Kdyby jenom to! Najednou všechna zvířátka makají jak černá! Srnec olizuje talíře, veverky namotávají pavučiny na svoje ocasy, na jelena se navěší špinavé prádlo, které se pak pere na želvě! Jasný případ týrání zvířat...
• Přichází na scénu trpaslíci. Dokonalá ukázka šikany! Chudák Šmudla...
• A Sněhurka u těch malých mužíků zůstává jako levná pracovní síla - jenom za bydlení a stravu.
• Blíží se konec pohádky a na scénu se vrací královna, která s jablem v ruce jasně lže!
• Aby toho nebylo málo, tak na závěr se tu ještě objeví princ, který je jasný nekrofil! Nevím, kdo jiný běžně líbá mrtvoly v lese...

A tohle se, pěkně prosím, uvádí jako klasická pohádka pro děti. Nevím jak vám, ale mě to zase až tak výchovné nepřijde, když se člověk podívá "pod pokličku" :)

(Snad jste se alespoň dobře pobavili :))

A jaké jsou ty letošní?

Nikdy jsem si na začátku roku nedávala předsevzetí. Ale alespoň jsem si snažila ujasnit, čeho bych za daný rok chtěla dosáhnout.

Loni to bylo naprosto jasné:

• dostudovat
• najít si práci
• zapojit se do Nového programu
  

A kupodivu se mi všechny cíle podařilo splnit!

Jaké ale budou ty letošní? Já nevím...

• Možná najít bydlení v okolí? Ale není to zbytečný hec? Sama nebo s někým - ale kým? Stačím na to?
• ...já prostě nevím.
  

Hyper-super online :)

Tak přesně tak jsem se dneska cítila. Poprvé jsem se zúčastnila Skype setkání s týmem Hodnocení kvality.
Naštěstí jsme byli jenom tři, tak jsme se dobře slyšeli a nebyl problém se navzájem opravdu vnímat. Jak to probíhalo? Vykládali jsme přes Skype a přes TeamViewer koukali na jednu obrazovku, na jejímž základě jsme společně pracovali.
Ono by to všechno bylo v pohodě, ale když jsem si uvědomila, že najednou mám spojení s Prahou a Francií, tak mi to přišlo celkem vtipný :) Dneska ve 21:18 v Praze pršelo a hned to mrzlo, takže se dalo bruslit a na jihu Francie dneska bylo teplo na kolo...
Prostě jsem byla "hyper-super online" a ve středu zase :) (Pondělí musím oželet kvůli koncertu...)

Ve škole se člověk nenudí

Ani jsem se tu nepodělila, že jsem před Vánocema hořela :) Asi si řeknete, že dobrý vtip, ale fakt! Jedna vyvedená deváťačka škrtla zápalkou, která vyletěla přímo na mě. K propálené díře v triku už nebylo daleko...

Dneska bylo zase "veselo". S kolegyní z kabinetu jsme ze školy odcházely lehce nasupené.
Kolegyně měla ještě sportovky s holkama z druhého stupně. Holky nosí cvičební úbor, jak se jim zachce (a to i do tělocviku, slýchám to pořád). A dnes jí dvě sedmačky vehementně tvrdily, že ho opravdu nemají. Fajn, za celé pololetí podruhé. Ještě jednou a bude seminárka. Pak šla pro balóny do druhé tělocvičny, kde mají sportovky kluci s učitelem, který má sedmačky na tělák. Děvčata dopoledne měla tělocvik a obě měla cvičební úbor. Kam se za těch pár vyučovacích hodin asi zatoulal?

A já se stala grafologem... Opravovala jsem písemky z devítky. Krom papírů se zadáním jsem od děcek dostala i spoustu dalších papírů, kde byly další výpočty. Nic neobvyklého (nevím proč všichni píšou, tak velikým). Kámen úrazu byla poslední písemka, kterou jsem opravovala. Děvčina papír s dalšími výpočty přímo přilepila k písemce, proč ne. Tak na to koukám a papír je popsaný úplně jiným písmem! Tak nevím, jestli si myslí, že nepoznám dvě naprosto odlišná písma nebo mám hodnotit dvakrát toho stejného člověka...

Tak co bude zítra?

Zakládám "Úlovky"

Ráda si všímám různých maličkostí, které nás obklopují nebo které mě v tu danou chvíli prostě zaujmou. A když to jde, tak je ráda zachytím.

Do Vánoc jsem to občas dělala prostřednictvím mobilu, ale ta kvalita nic moc... O Vánocích jsem ale dostala malý sympatický foťáček vyloženě do kapsy, do tašky nebo batohu. Nemůžu odolat tomu, abych ho s sebou nosila a když mě něco zaujme, tak to "ulovila".

Jestli máte taky rádi maličkosti, tak můžete občas nakouknout na moje "Úlovky".

Básníci na ulici II.

Další úlovek do sbírky.

Nerudova (3.1.)