Téma: Vztahy

Sice jsem se vrátila ke knížkám, ale nějak jsem začala opomíjet časopisy a to je velká škoda! Tak jsem si dneska vzala do ruky Skauting z přelomu roku jehož tématem byly vztahy.
A celkem mile mě překvapil jeho obsah. Bála jsem se, že to budou samé partnerské vztahy, ale ono ne! Spíš naopak! Hodně je toho věnovaného nováčkům, rodičům apod. Nějak se ale stalo, že nejvíc mě zaujala ta "partnerská" část...

Článek, který píše Vikki... Už jenom proto je to zajímavé! :) Ale přiznám se, že na začátku jsem se dost vyděsila - první pořádný odstavec obsahuje definici primární referenční skupiny od Kohoutka. Brrr! Ale pak jsem pochopila, že to bez ní nejde...

Partner s podobnými hodnotami, zájmy a postoji se nejsnáze najde tam, odkud jsou postoje a hodnoty čerpány. Tedy z referenční skupiny, tedy možná právě z oddílu, střediska, kmene.
Dalším aspektem je strávený čas. Spíše najdeme partnera tam, kde trávíme hodně času, poznáváme nové lidi. Se společně tráveným časem vzrůstá vzájemné poznání, které může mít na formování partnerských vztahů vliv. Skautská činnost také umožňuje větší hloubku poznání - děti se poznají docela všestranně, a často v situacích, ke kterým obvykle (např. ve škole) nedochází.
Skauting usiluje o rozvoj lidí. Jedna z cest, jak se učit, jsou vlastní chyby. I partnerstvím a "chozením s někým" se učíme. I na poli partnerství může mít skautské prostředí svůj přínos.
Vikki - Jakub Straka: Skauting (prosinec 2010) - Když se zamiluje...

Prostě si myslím, že má pravdu (a zaujalo mě to).

(A když jsem si to přečetla, tak mi došla SMS, kde bylo slovo "má" (ve smyslu "moje") úplně navíc... Nasadí to brouka do hlavy!)

A teď jdu konečně spát....

Výkřik do tmy

I o osm let mladší člověk může být supr parťák! Třeba na vyklízení :)
Aneb i práci si jde užívat.

A tak mě u toho napadá (možná trochu nemístné to sem psát), že fakt nevím, kdo po mně převezme štafetu. Tak za 4 roky bych už věděla... (Omlouvám se.)

Nedávno se mi vybavila scéna stará tak osm let. S tehdejším roverským kmenem jsme seděli v kolečku v naší Sněženkovské klubovně a hráli "psychohru". A já rozbalila papírek s jednoduchým dotazem: "Jak bys reagovala, kdyby Ti Šmudla řekla, že v Tobě vidí budoucí vůdkyni oddílu?" Moje tehdejší odpověď byla prostá: "E?"
Nakonec to tak dopadlo. Ale nikdy Šmudla nic takového neřekla. Když nad tím přemýšlím, tak vlastně nevím, jestli vůbec chtěla, abych oddíl převzala právě já. Ale ono jí asi nic jiného nezbylo :)

Nechci se do takového stavu dostat! Ráda bych našla někoho, kdo by se oddílu rád za rok a půl ujal a já mu ho ráda předala...

(Občas je lepší jenom uklízet a nepřemýšlet.)

Z Forresta

Kdo by neznal známý citát z filmu Forrest Gump:

"Život je jako bonboniéra - nikdy nevíš, co ochutnáš."

Ona je tam ale spousta dalších krásných myšlenek! Třeba:

"Člověk má asi někdy málo kamenů..."

Volný den!

Poprvé tak od vánočních prázdnin zažívám volný den. Den, kdy neexistuje žádný čas, ve který bych někde měla být nebo měla něco udělat. (Pravda, bylo Brkolo, ale nemusím být všude. Ať se snaží i ostatní.) A jako bonus jsem se včera zařekla, že celý den nebudu dělat nic do školy ani do skautu. Jen jsem poslala jeden malinkatý email...

Pár věcí jsem zvládla:

• pořádně jsem uklidila v pokoji
• dopsala jsem diář za uplynulý týden (neboli každodeníček, jak ho Alushka jednou pěkně nazvala :))
• do "kulturníčku" (to je název, který jsem někde slyšela, ale strašně se mi nelíbí) jsem dopsala dvě knížky, které jsem za poslední dva týdny dočetla
• a do cancáku jsem doplnila pololetky a Oikosí víkendovou poradu
• sešitek jsem ale nedopsala (ano, jsem blokoman :))

A co jsem dělala s tím zbývajícím časem?
Zhruba tři hodiny jsem skládala tzv. senbazuru. Na začátku týdne jsem dostala od maměnky knížku, ve které bylo a naprosto mě uhranulo! V podstatě jde o jednoduché origami. Kdo by neznal klasického jeřába... Háček tkví ale v tom, že podle správného (myslím japonského) návodu se jich má poskládat 1000! Údajně se vám pak splní i tajné přání... O to by mi ani nešlo, ale ono to vypadá fakt dobře! :) Poskládáte jeřáby stejné velikosti, ale různých barev a pak je navlíknete na jeden provázek a zavěsíte. Ideálně několik navlečených provázků dohromady. Skládání je úžasný relax... Tento týden jsem jich zvládla poskládat už 56 :)

Co s načatým večerem? Asi se ze svého pohodlného křesla přesunu do postele, podívám se na nějaký pěkný film, přečtu si jednu nebo dvě povídky a půjdu spát... Klidný závěr pohodového dne.

(Sice jsem se na volný den těšila, ale půlden by mi asi stačil. Je to pěkná nuda... Takže zítra zase škola a skaut! Ale s mírou...)

Návraty

Tento týden jsem zažila (a zažívám) několik návratů.

• Po hodně dlouhé době jsem se zase vrátila ke kratším vlasům a je to super!
• V pátek jsem byla (z donucení) na pajdáku na studijním. Potřebovala jsem do práce potvrzení o době studia. Musím říct, že mi fakt nechybí...
• Tchibo mi rozchodil v počítači program na tvoření myšlenkových map, kdy nemusím být online. Takže se vrácím k jejich zuřivému využívání!
  
• Velký návrat do knihovny! Pár let jsem tam nechodila, protože jsem nestíhala číst ani to, co jsem měla doma. Letos knihovna slaví 90 let a tak měli tento týden akci, že když si přijdete zřídit roční registraci, tak to máte zadarmo. Kdo by toho nevyužil! Hned mám doma tři knížky.
• Z toho plyne i můj návrat ke čtení knížek! V páťáku jsem něco takového fakt nestíhala... A tak jsem za tento rok (tedy necelé dva měsíce) přečetla už víc knížek než za celý rok 2010. Už se těším až dočtu Povídky od Svěráka a pustím se do Noci v Lisabonu od Remarqua a až ho dočtu, tak do... :)
• A zase mám velkou chuť jít do divadla! V Městským je teď nově inscenace Jméno růže. Nevím, jestli to vyjde, ale když ne, tak si alespoň v knihovně půjčím knížku :)
• Vracím se k přemýšlení nad tím, komu za rok (snad) předám oddíl.
  
• Zase začínám snít...
  

Přátelé zabijáci

Třeba je taky znáte...
Lidi, se kterými je jedno, jestli jste se rozloučili před rokem, měsícem nebo před týdnem. Ten čas s nima prostě velice lehce zabijete! A ještě jste za to rádi.

Tak to se mnou dopadlo i dneska. Plánovala jsem, jak budu o půl deváté doma a budu mít ještě celý večer na to, abych nachystala fotky na nástěnku, ale ouha! Domů jsem dorazila v deset ani jsem nemrkla. Kdybych stále před očima neviděla ten budík s časem 6:16, tak by snad byla i další kofola nebo delší postávání na rohu.

Prostě z porady Rádcovského zápisníku se krom práce vyvrbilo i příjemné vyblbnutí (nevím, co si teď na FSS budou myslet o skautech :))... Schválně - píše se týmová spolupráce nebo teamová spolupráce? (Ještě jsme vymysleli teaovou spolupráci :)). A bude se všude psát "= Kamík"? Samozřejmě, že ani omylem! Já se jen tak nedám!

Prostě jsme s dlouholetým kamarádem po poradě skončili ještě v kavárně nejenom kvůli úpravě mého počítače a bylo to velice příjemné povykládání, které nebralo konce! Málem jsem ani nenastoupila do šaliny... Třeba jednou budeme pokračovat nad pečenýma žebrama zapíjenýma černým pivem :)

Skauti jsou blázni II. a Prasátko k tomu :)

Dneska jsem se dozvěděla, že v létě bude nový animovaný Medvídek Pú! A s ním pochopitelně i Prasátko! :) Chichi :) (Díky za upozornění!)
Hned jsem přemýšlela s kým na takový film asi do kina vyrazím, když mi parťák odjel... (Jejda, hned jsem vzpomínala na návštěvu kina na Slonisku a musela jsem se smát :)).
Večer jsme měli střediskovku a ke konci máme vždycky prostor pro "různé". A v tom jsem si na to vzpomněla! Hned jsem nadšeně vykládala, že v létě bude v kinech nový Medvídek Pú! Čekala jsem reakci stylem: "No jo, Kamík ta na tom ujíždí..." Ale ono kdepak! Hned se nadšeně ozvali asi tři lidi, že jdou se mnou!
Jinak jsme všichni naprosto normální :)

Skauti jsou blázni (a proto mě tolik baví)

Za posledních pár dnů jsem měla pár úžasných rozhovorů se skauty. Občas to jsou fakt blázni :)

V sobotu na skautském plese.
LVÍČE: "Jé! Ahoj! Jak se máš?"
JÁ: "Nazdar! Fajn! Týjo, Tebe jsem neviděla ani nepamatuju..."
LVÍČE: "Kamíku, a co vůbec děláš?"
JÁ: "Učím na ZŠ..."
LVÍČE: "Jů! Já jsem fakt trefila jméno!" :)

Na nedělní Oikosí poradě to pokračovalo. Hned jak jsme s Kewinem dorazili k Vrtovi domů...
VRT: "Nazdar! Já si Tě sice vůbec nepamatuju, ale rád Tě zase vidím!"

V jedné chvíli porady jsem si pohazovala s fixou, která mi spadla a bouchla o talíř (nic velkýho).
PAJÁDA: "A Kamík se projevila! Taky není normální, ale je jako my! Juchů!" :)

A při neformální diskusi...
BRUSINKA: "A co učíš?"
JÁ: "Letos mám jenom matiku..."
PAJÁDA: "Kamíku, co vlastně učíš?"
PAMPA: "Teď to říkala! Matiku..."
PAJÁDA: "Jů! To je škoda, že spolu nemáme nějaký program... Vlastně máme! A celou sekci!"
(Ten borec je fakt suprově mimo :))

Registrace na Oikosí internetový systém.
PAJÁDA: "Pojď! Tam je toho hodně, ale já Ti to za minutu vysvětlím!"
JÁ: "Jasně, já rychle chápu."
Po minutě:
PAJÁDA: "My jsme to za minutu fakt stihli!"

Z Oikosí diskuse o mojí účasti v týmu:

• KAPÍK: "Od Kamíka mám opsaný všechny cvičení do dvou předmětů, takže spolupráce s ní velice prospěšná :)"
• PAMPA: "Byla nenápadná, ale svým způsobem nápadná, protože si ji dobře pamatuju (!)." (Tomuhle moc nerozumím, ale pobavilo mě to :))
• VÍŤA: "Kamík je docela zaskautovaná, ale vypadá, že energie má hodně." (Asi klamu tělem :))

A dneska tomu všemu nasadil korunu borec z Olomouce, kam jedeme na pololetky. Zvonil mi telefon...
JÁ: "Dobrý den, K.H."
BOREC: "Čau, tady ... (přezdívku jsem fakt nepostřehla). Z Olomouce od Poutníků z Olomouce, však víš, ne?"
Prostě žádný stres... Rovnou na tykačku a na jistotku :)

Já za to nemůžu, ale nějak mě to v těch posledních dnech dostalo... Když nad tím začnu přemýšlet, tak skauti jsou fakt občas trochu mimo. Mají vlastní styl, který mi vyhovuje a ve kterém jsem spokojená. Jsou to prima blázni, se kterýma ráda blázním...