Obal na knížku a na sešit

Co dělat, aby se knížka nebo sešit zbytečně nezničili? Obalit! Jak? Do igelitu ne, noviny a jiné papíry se trhají nebo prošoupou.

A tak jsem si vyrobila celkem univerzální obal na knížku a obal na sešit (dokonce s kapsičkou na propisku) z látky. Oboje dvoje pochopitelně s gumičkou :)

Z knihovny

Tak jsem dneska byla "zase" v knihovně.

Mám velký zálusk na dvě knížky, ale všechny jsou popůjčované a navíc mohutně rezervované, takže je to marnost. Ale třeba se k nim někdy dostanu :)

Tak jsem přemýšlela, co dál. Pochopitelně svůj sešit s poznámkama, které další knížky si chci přečíst, zůstal doma... A jak to tak bývá, tak když stojím uprostřed knihovny, tak mám v hlavně vymalováno - nevzpomenu si ani na blbou Vojnu a mír nebo nějakého Sienkiewicze.
Tedy jsem zvolila netradiční techniku: projdu si jeden regál a buď mě něco osloví nebo si prostě jenom nechám tu rozečtenou knížku a přečtu si svoje dvě nově pořízené knížky (a další dvě už přes rok "nové").

Výsledek byl poměrně překvapující, protože jsem odcházela se třema knihama:

• Želary: Když jsem je viděla, tak jsem neváhala. Myslím, že není, co dodat. A ještě jsem váhala, jestli si rovnou nevzít i Jozovu Hanuli... (Možná se pro ni zítra vrátím, jestli tam ještě bude :))
  
• Patrik, syn Irska: Román, který je životopisem sv. Patrika - patrona Irska. To jsou půjčila Ferdě s tím, že buď to přečte nebo prostě ne... Zatím vím, že prvních 10 stran se odehrává v hospodě :)
• Jak překousnout babičku: Přiznávám se, že tato knížka mě vlastně zaujala především názvem... Koukala jsem na jméno autorky a její další knížky a zjistila, že o "Příručce špatné matky" jsem už slyšela. Proto jsem se začetla do popisu a zjistila, že by to vlastně mohlo být docela zajímavé. Tak jsem nakonec neváhala a vzala si ji taky.

A ve vedlejším regále byl Psí život od Mayla... Ale ten regál bude až příště (jestli si zase nevezmu sešit).

Tady ujíždíte?

Každý na někom či něčem ujíždí... (Tím nemyslím třeba motorku.)
Znáte to, prostě pro někoho nebo něco máte slabost...

Znám třeba člověka, který ujíždí na našem oddíle.
A já poslední dobou asi fakt ujíždím na Dickovi. To je fakt brutální týpek :)

Je to tak správně?

Co? Moje vůdcovství...
Občas nad tím prostě přemýšlím, jestli je to takto OK.
Se systémem práce v týmu už to mám vyřízený. Už o tom zase až tak moc nepochybuju.
Ale pořád mi zůstává jedna otázka. Má být vůdce spíš autorita nebo spíš kamarád?

Autorita
Myslím, že ji u našich dětí celkem mám (jestli to takto jde říct). Snažím se být spravedlivá a dodržovat slovo. Mít je ráda, věnovat se jim, ale být taky přísná a jasně dávat najevo, co se mi líbí a co ne. Troufám si říct, že to holky berou. Neuvědomuju si, že bych někdy měla v tomto směru problém.

Kamarád
Skoro by se dalo říct, že se s holkama dokážu bavit o všem (teda až na to, že nevím, kdo je to Justin Bieber a jemu podobní :)). O historkách z jejich života, o klucích a hned potom vážně o budoucnosti vedení družin. Prostě na pohodu! Ale hlavně se s nima dokážu zasmát. Vtipu, jim, ale i sobě. Nevidím v tom problém.

Prostě se snažím najít kompromis.

Občas přemýšlím, jestli jsem vlastně splnila očekávání bývalé vůdkyně, která mi oddíl předávala. Těžko říct, protože ani nevím, co očekávala a nejsem si ani jistá, jestli mi v tomto směru před pár lety vůbec věřila.
Jedno ale vím jistě. Možná si s holkama nepovídám jako ona, nezahrnuju je nejrůznějšíma odměnama, ale jedno dokážu - dokážu se s nima smát! A je jedno čemu! Klidně i sobě! Co na tom, že mi ve středu naše skautky řekly, že jím jako čuně (prostě mi padala kukuřice z pizzy...) a smály se, když jsem se praštila hlavou o polici? Když se pak praštily taky, tak jsem se mohla smát o to víc :)

Je to tak správně? Já cítím, že ano...

Filmové jaráky

Tento týden jsme měli v Brně jarní prázdniny. Já nikam nejela, ale přesto se nenudila. Po večerech jsem se zvládla podívat na pár filmů, které mě celkem zaujaly. Lehké i náročné...

Pod toskánským sluncem
Příběh čerstvě rozvedené americké spisovatelky. Původně si vyjede jen na desetidenní zájezd do Toskánska, ale změní jí to život. V této nádherné krajině si pořídí vilku, postupně ji zrekonstruuje a najde si přátele. Jejím velkým přáním je mít v domě svatbu a rodinu. Občas nás k našim cílům zavede oklika...
Prostě je důležitý se nevzdávat a ponechat si optimismus. A mít svá přání. Co na tom, že uskutečněná vypadají trošku jinak než jsme si původně představovali. Pořád je v tom schované štěstí!

Maurice
Co v Anglii na začátku 20. století znamenalo, když se muž zamiloval do muže? Nemravnost, konec společenského postavení, konec kariéry, konec všeho...
Občas se člověk vzdá i lásky, aby měl kariéru. Ale stojí to za to? Je lepší mít kariéru, ale být nešťastný nebo být vyvržencem, ale být šťastný a milován?

Pochyby
Příběh z církevní školy v Bronxu v roce 1964. Školu tvrdě vede sestra Aloysius (úžasná Meryl Streep), které se nelíbí místní farář Flynn, který se snaží místní atmosféru svým přístupem trochu uvolnit. Mezi touto dvojicí dojde ke střetu, kde nejde o důkazy, ale jenom o osobní jistotu.
Prostě když si někdo něco umane, tak toho může dosáhnout - v dobrém nebo ve zlém. Někdo má pochyby předem, ale na někoho dopadnout až potom. A pak se jich už asi jen tak nezbaví... Kdy je teda lepší pochybovat? Předem nebo potom?

Bobby McFerrin a Dan Bárta

Slov netřeba. Ti dva si to prostě krutě dávají...

Zážitky z 21. narozenin Zlatého kvítku

Mám pocit, že jich bylo celkem dost. A poměrně netradičních...

• HANIČKA (6 let): "Můj manžel bude Kuba. Už to máme domluvené."
• MABI (9 let): "Můj kluk by měl být blonďák a měl by být silnější než já, aby mě ochránil." JÁ: "A jak to poznáš, že je silnější než Ty? To Tě má přeprat?" MABI: "Ne! S holkama se prát nesmí! Musí přeprat kluka, kterýho nepřeperu..."
• COPÍK (10 let): "A já bych chtěla skauta!"
• Čapka s Bublou by časem chtěly společně vést Fialky. Daly ruku na to...
• Poprvé jsem měla z Mrněte pocit, že by oddíl klidně vedla.
• Jednou za čas přijde chvíle, kdy prostě z fleku zorganizujete akci. Proč ne?
  
• Občas je fakt super, když vám hrábne :)
• ...a určitě by se našlo ještě něco.

Je to hloupý, ale největším zážitkem bylo něco úplně jiného...

• Polední telefonát od Dicka. Naprosto speciální úkol přímo pro mě, který jde mimo tým a je důležitý. Hodně! Až tak, že mi kvůli tomu volal. Hustý! A nejlepší byl závěr celého telefonátu: "Tak pozdravuj všechny holky na výpravě!" :)
  

Jeden úsměv

Pořád poznávám lidi okolo naší školy. A ve středu mě jedna věc "zaujala". Máme jednoho velkého příznivce mého věku. Od začátku školního roku jsme se v kolektivu viděli myslím 3x nebo 4x.
Bydlíme kousek od sebe, ale ve středu jsme se poprvé náhodou potkali. Čekala bych tak pozdrav, max. jednu větu. Ale dopadlo to jinak! Hned se mu na tváři rozzářil úsměv a začali jsme vykládat! V hovoru jsme stáli tak 7 minut než dorazila maměnka. Kdo ví, jak by to pokračovalo, kdybych na ni nečekala.

Ale ten jeden úsměv (kterým začal a v podstatě neskončil) stál za to! Tak nějak mi vlil zase optimismus do žil... Fakt se občas nestačím divit, co jedna maličkost dokáže.


P.S.: Připravuji hlášení z týmovky kvality - vše mám řádně v bodech zaznamenáno! Jenom to nestíhám...