Je to tak správně?

Co? Moje vůdcovství...
Občas nad tím prostě přemýšlím, jestli je to takto OK.
Se systémem práce v týmu už to mám vyřízený. Už o tom zase až tak moc nepochybuju.
Ale pořád mi zůstává jedna otázka. Má být vůdce spíš autorita nebo spíš kamarád?

Autorita
Myslím, že ji u našich dětí celkem mám (jestli to takto jde říct). Snažím se být spravedlivá a dodržovat slovo. Mít je ráda, věnovat se jim, ale být taky přísná a jasně dávat najevo, co se mi líbí a co ne. Troufám si říct, že to holky berou. Neuvědomuju si, že bych někdy měla v tomto směru problém.

Kamarád
Skoro by se dalo říct, že se s holkama dokážu bavit o všem (teda až na to, že nevím, kdo je to Justin Bieber a jemu podobní :)). O historkách z jejich života, o klucích a hned potom vážně o budoucnosti vedení družin. Prostě na pohodu! Ale hlavně se s nima dokážu zasmát. Vtipu, jim, ale i sobě. Nevidím v tom problém.

Prostě se snažím najít kompromis.

Občas přemýšlím, jestli jsem vlastně splnila očekávání bývalé vůdkyně, která mi oddíl předávala. Těžko říct, protože ani nevím, co očekávala a nejsem si ani jistá, jestli mi v tomto směru před pár lety vůbec věřila.
Jedno ale vím jistě. Možná si s holkama nepovídám jako ona, nezahrnuju je nejrůznějšíma odměnama, ale jedno dokážu - dokážu se s nima smát! A je jedno čemu! Klidně i sobě! Co na tom, že mi ve středu naše skautky řekly, že jím jako čuně (prostě mi padala kukuřice z pizzy...) a smály se, když jsem se praštila hlavou o polici? Když se pak praštily taky, tak jsem se mohla smát o to víc :)

Je to tak správně? Já cítím, že ano...