Fakt marnost...
To jsme s babičkou dozalívaly bonsaje a já ještě pozalívala všechny kytky v bytě. Spokojeně si stojím ve dveřích na dvůr a v duchu se chválím, jak jsem šikovná, že jsem pěkně splnila, co bylo potřeba. Teď už jenom sprcha, poslat dva maily a bude pro dnešek vystaráno.
A jak si stojím v těch dveřích a vychutnávám si příjemný červnový podvečer na dvorečku, tak mé oko padlo na kolo... V pondělí jsem jela, v úterý jsem jela, zítra to mám v plánu. To by v tom byl čert, abych středu vynechala! Hec! Tréninkově si vyjedu na Kravák!
Výběh do pokoje pro klíče a jde se na to! Po Zeleného, lehce oklikou po Tichého (tam se mi nějak zadrhla přehazka, že jsem musela zastavit, grrr!), k Augustinovi a pak až na Barvičku. Nebýt toho jednoho zadrhnutí, tak jsem ten náš kopec za barákem dala na jeden "výjezd".
Asi si zavedu večerní tréninkové půlhodinky. (Ale ten sjezd mě nebavil.)