Dneska se kolegyně na obědě bavily o tom, jak jsou strašně unavené. Že přijdou ze školy a jsou rády, že nemusí nic moc dělat. Působilo to jako kdyby chodily jenom do školy. A pak teda rodina.
Tak jsem jenom seděla a mlčela. Kdyby věděly, že ze školy spěchám do klubovny na družinovku, pak nakoupit, vyřídit 7 mailů všeho druhu, napsat závěrečnou zprávu, řešit hospodaření kurzu po skypu a v devět začít opravovat písemky, tak by je možná kleplo.
Když tu se mě jedna zeptala: "Ty se necítíš unavená?"
A mně nezbývalo než odpovědět: "To si nemůžu dovolit..."