Šála, čepice i rukavice

K Vánocům jsem dostala jehlice a vlnu. To by v tom byl čert, kdybych se to už nenaučila!

Začala jsem šálou. Lehárko.

Pokračovala čepicí. Taky celkem pohoda.

Poslední lekce rukavic šla pod dozorem a překvapilo mě, že je to taky celkem na pohodu. Ale hlavně ta vlna, co jsem si na ně sehnala! :)

Tak to chodí

Michal Horáček - spisovatel, esejista a především textař.

Jarda Svoboda - šéf kapely Traband, hudebník samouk.

Tito dva se v roce 2003 sešli, aby společně vytvořili album Tak to chodí. Horáček napsal texty, Svoboda je zhudebnil.

Teď se tento hudební projekt dostal i k mým uším. Je to jiné než když Horáček spolupracuje s Hapkou, ale spojí to za to! Vřele doporučuji!

A tak i když je pondělí, tak chodím po bytě a prozpěvuju si:

"Je pátek, pátek, pátek

a nastal podvečer."

Horáček + Svoboda: Tak to chodí - Pátek podvečer

hate #3: negativní kampaň

Nemám ráda negativní kampaň! Plivat špínu na druhého umí snad každý a ani o mě to neřekne nic moc dobrého. Alespoň to si myslím já.

Už mi negativní kampaň prezidentského kandidáta leze krkem. Proč raději neřekne něco o sobě?

Taky bych mohla říkat spoustu negativních věcí na svého pana kolegu. Ale zajímavější mi přijde hledat na něm pozitiva. Jde to hůř, ale je to kreativnější a ani já nezakrním.

Už aby bylo po prezidentských volbách...

Pololetní krize

Je tu pololetí. Kvanta písemek, opravování a do toho normální učení. Ke konci týdne jsem už celkem padala na pusu... Do toho všeho se pochopitelně nezastavilo skautské ani mediální dění. A ani to osobní.

Tento týden mi ale ve škole došla jedna věc. Letošní 9.A mi bude chybět! Ale hafo moc! Já ty děcka po třech letech mám prostě ráda! Osmičku sice taky učím třetím rokem, ale tam to není ono. Letošní devítka (a hlavně ta půlka, kterou učím) mi prostě přirostla k srdci. Učí se mi tam dobře, s těma děckama se dá domluvit, vykládat, zavtipkovat... Prostě pohodová atmosféra! Přiznám se, že do těch hodin se fakt těším. A tady ty zlatíčka mi odejdou :( Co já si bez nich počnu?!?

Asi jsem už pochopila...

Asi jsem už pochopila Barulino a Jitčino: "Takže malej..."

Marnost. Proč nemůže existovat něco jako skautská seznamka? :)

Bývalá vůdkyně oddílu, která se přesunula na středisko a šéfuje jednomu VLK hledá někoho s kým by se mohla toulat po přírodě s batohem na zádech...

P.S.: Už jste viděli poslední tapetu Vladstudia Vlastní cestou? Občas si tak připadám...

Bídníci podruhé

Těch možností s kým půjdu do kina bylo několik. Nakonec to dopadlo tak, že jsem šla se dvěma kolegy ze školy. Jeden se nechal přemlouvat, druhá po té příležitosti ihned šáhla. A myslím, že ani jeden nelituje, protože odcházeli a zpívali si :)

A já tentokrát brečela jenom třikrát :) Javert a Gavroch, odjezd Jean Valjeana a závěr. Třeba příště budu brečet jenom na konci :) Klidně půjdu znova, kdybyste pořád o mě někdo stál a ještě to neviděl :)

P.S.: Jdu rychle číst, abych mohla začít číst Bídníky...

Kovařina je asi fakt zajímavá věc :)

Oikos porada

Tak mám za sebou první odvedenou Oikosí poradu. A bylo to hustý. U mě v pokoji celkem 11 instruktorů :) Zvládli jsme se dokonce i naobědvat :) Na etapy, ale i to se počítá...

Musím se ale přiznat, že jsem chvílemi byla celkem nervózní. Ale všechno klaplo. Zvládli jsme vše, co jsem měla nachystané, něco si zahrát a ještě nám zbyla trocha času. Snad byli i ostatní spokojení.

Nejvíc mě ale pobavila jedna situaci, když se všichni postupně scházeli.

Instruktor 1: "To tady máš vždycky tak uklizeno?"

Instruktor 2: "Je to Kamík..."

Instruktor 1: "Takže ano..."

Marnost, musela jsem se smát :)

Ještě jsme ve válce

Tři scénáristé. Třináct špičkových českých a slovenských výtvarníků. Třináct komiksů nakreslených podle vyprávění třinácti skutečných lidí. Třináct strhujících příběhů z válečné fronty, koncentračních táborů, komunistického kriminálu i prostředí Státní bezpečnosti.

Kniha, kterou jsem dostala k Vánocům. Mimo jiné obsahuje příběhy několika skautů.

Je to strašně silné! Naprosto mě fascinuje, jak se dají takováto vážná témata podat prostřednictvím komiksu. Sice jsem předtím už četla Mause, ale ten na to měl dvě knížky, aby vylíčil celý příběh! Tady jsou příběhy ztvárněny na pár stránkách. Jejich obsah v kombinaci se zpracováním je ale ohromující a dech beroucí. Pokud se chcete pozastavit nad tím, co se u nás v republice dělo a přečíst si svědectví lidí, kteří tu zažili, tak v knížce Ještě jsme ve válce máte možnost...

hate #2: rodičáky

Moje zaměstnání mě celkem baví. Jasně, občas je to opruz, ale to je snad všude. Jestli mě ale něco fakt leze na nervy, tak jsou to rodičáky neboli třídní schůzky a hovorové hodiny.

Třeba jako dneska. Ve škole od čtvrt na osm do třičtvrtě na osm. Uááá! Člověk by řekl, že stihne spoustu věcí, ale houby houby zlatá rybko! Místo toho, abyste dělali přípravy, tak si říkáte, že máte spoustu času, tak brouzdáte na netu, hrajete hry na mobilu a když se konečně vybičujete k akci, tak vám volá kolegyně, jestli si nesednete na chvilku "na kafe". Jasně, že neodmítnete! A tak tam sedíte, čas utíká a pak najednou buch a první rodič je tu! Rodiče se pochopitelně nemůžou domluvit, aby chodili za sebou. Ale přijde jeden, odejde, máte 2 minuty čas a je tu další, takže v mezičase vůbec nic neuděláte! Pak se sejdou rodiče vašich žáků, vy se na ně usmějete, poslechnete si proslov pana ředitele, třídní důvěrník řekne pár info, které se rodiče dozví i přes ŽK nebo web a je to. Víc jim nemáte co říct.

A kvůli tomuto člověk trčí v práci 12,5 hodiny a nic neudělá...

like and hate #1: dopisy a brýle

Před časem jsem narazila (už ani netuším jak) na stránky "1000 věcí, co mě serou". Některé věci mě zaráží, některé ani nečtu, ale dneska jsem se fakt pobavila u Petra Kotvalda :)

Nemám chuť je napodobovat (to snad ani nejde), ale došla jsem na to, že je spousta maličkostí, které mě těší nebo štvou. Proč je nezačít dávat dohromady? :)

like #1: dopisy

Strašně ráda píšu dopisy! Nebo alespoň pohledy. 15 známek na tábor běžně nestačí. Že si někteří lidé klepou na čelo? No a co! Mě to baví :) A když mi nějaký dojde, tak jde na nástěnku. Alespoň na chvilku :) Uááá, asi zítra nějaký napíšu :)

hate #1: zamlžené brýle

Nesnáším zamlžené brýle! Situace, která se opakuje hlavně v zimě. Dneska se mi stala hned několikrát. Venku zima, přijdete do květinářství (nebo nějak jinam) a buch! Vidíte bílo! A prodavačka se hned ptá: "Jak vám můžu pomoct?" Vždycky se mi chce říct, že mi může utřít brýle :) Jak jinak taky, když nic nevidím!

Našel jsem svazek klíčů...

V sobotu jsme byli v Pardubicích. Shodou okolností tam má zrovna výstavu Pavel Čech (brněnský malíř, ilustrátor a spisovatel) - a tu jsem já prostě nemohla vynechat! :)

Za 40 Kč jsme prošli celou galerii v Domě U Jonáše. Za ty peníze bych tam kvůli Čechovi chodila klidně každý týden!

A jaká byla výstava? No přece naprosto uchvancancující! Je to úžasné vidět tolik nádherných obrazů naživo na jednom místě. K vidění je spousta originálů z jeho knih včetně jeho poznámek a člověk může prozkoumat, co je skutečně lepené, co malované, jak je papír rozdělený. Naprosto neskutečné umění! A pak řada dalších obrazů. Včetně originálu mapy Stínadel :) Úplně mě překvapilo, jak jsou některé jeho obrazy veliké, protože já je znám jenom z internetu. Překvapila mě velikost obrazu Naposledy psím bojovníkem, ale hlavně Veliké a děsivé tajemství - obraz toho, jak Rychlé šípy poprvé vstupují do Stínadel. To je tak mega obraz!!! A já měla možnost ho detailně prozkoumat.

Uááá! Já ho zbožňuju! A tak jsem si koupila hned další knížku O zahradě, kterou ještě nemám :)

Bídníci aneb musíte všichni do kina!

Bídníci - jedno z mých nejoblíbenějších děl. Prostě velká srdcovka! Přečteno jedním dechem, znám spoustu filmových zpracování a muzikálu z Městského divadla můžu skoro napovídat.

Dneska přišlo do českých kin i filmové zpracování muzikálu. S Ferdou jsme tam nemohly tedy chybět!

Luxusní, perfektní, dokonalý! A další superlativa :) Na začátku to začne a snad bez jediného většího střihu přechází scéna v další scénu a hudba v další hudbu, která odvíjí příběh dál a dál. Občas se nestačíte ani nadechnout! Má to spád a ten čas uteče ani nevíte jak! Uáááá!

Taky je ale potřeba přibalit dostatečnou zásobu kapesníků. Přiznám se, že žádné zpracování mi ještě tak dokonale nepropláchlo slzní kanálky.

1. Sólo Fantiny o jejím snu ve vraku loni. Provázelo už trailer, ale tady je to fakt mega silný! A přitom tam vlastně nic není...
2. Smrt Eponiny. Ona ho prostě milovala...
3. Otče náš Jeana Valjeana za Maria.
4. Javert, který věnuje svoje vyznamenání mrtvému Gavrochovi. To je tak strašně nečekané a silné gesto! To nemůže nechat člověka chladným.
5. Sólo Maria po revoluci, kdy je sám v prázdné kavárně. Prázdný stůl a židle prázdné... 
6. Odjezd Jeana Valjeana přes svatbou Cosette a Maria. Najednou je ze silného muže zlomený stařec. Je to okamžik, ale dostalo mě to.
7. Závěr. Od chvíle, kdy sedí Jean Valjean v klášteře až po titulky. To se prostě nedá! To je doják! A ten konec! Všichni na barikádách! Uááá!

Jean Valjean a Javert. Jedny z největších literárních postav, které znám. I Elizabeth Benettová se může jít zahrabat! Oni v sobě ukrývají tolik věcí a velké poselství! Ani jeden z nich není vyloženě klaďas nebo záporák. Oba dva jsou oboje! Oba dva jsou moje srdcovka :)

Prostě až půjdete na Bídníky, tak mě nezapomeňte přibalit :)

P.S.: Asi přestanu číst Pouští a pralesem a zase si přečtu Bídníky :)