Lokál U Caipla

Už pár let se scházíme s holkama z gymplu a s Baruli. Každoměsíční srazy, které bývají pohlazením po duši :) Snažíme se "obrážet" nejrůznější kavárny a jiná restaurační zařízení, která v Brně vznikají. Někam se vracíme, něco prostě jen vyzkoušíme.
Tentokrát jsme byly v cukrárně na Svoboďáku a pak jsme se přesunuly...
Do Lokálu U Caipla na Kozí.

Důvod, proč Lokál navštívit, když pivo nepiju?
Obrázky v interiéru dělal Ruda Brančovský z Poletíme?... Pro mě dostatečný důvod a holky se naštěstí nechaly zlákat :)
Obrázky jsou opravdu nápadité, člověka pobaví a pořád je co objevovat.
A nabídka? Pivo, holky si daly ovocné pivo (pivo se sirupem, ne takové to klasické ovocné pivo!) a já jsem zjistila, že mají točeného Kingswooda.
Jako bonus je fakt, že celý Lokál je nekuřácký. A příjemná atmosféra :)
Takže až někdo bude chtít jít na pivo, tak já nemám problém - půjdeme do Lokálu.

A na závěr můj oblíbený obrázek z interiéru :)

Co k obědu?

To tak "pracuju" doma, občas kouknu na hodiny a ejhle - on už je čas na oběd!

Vařit či nevařit?

Nevařit a vyrazit na Slavnosti moře na Slovaňáku! :)

Grilované filátko okouna nilského na bylinkovém ghí s kváskovou bagetou.

Jo tak takovýto oběd bych si klidně dopřávala častěji.

Pevně doufám, že se Slavnosti moře přesunou i nadále do Krpole, protože na Slovaňáku to fakt nemělo chybu...

Skautský šestý smysl

Skauti v sobě asi mají nějaký šestý smysl.
Už jsem párkrát měla sraz s člověkem, který je skaut, ale vůbec jsem netušila, jak vypadá.
A přesto jsme se vždycky hned poznali... Jako třeba dneska. Pohoda :)

Telefonát

To tak volám kadeřnici, že potřebuju ostříhat...

"To je dost, že voláte! Poslední prázdninový týden, tak jsem už čekala, kdy zavoláte. Co třeba zítra ve dvě?"

S batohem na zádech

S pár Oikosáky jsme vyrazili na puťák. Musím říct, že to bylo blaho! Všechno si sbalit do jednoho batohu a dát se na cestu. Když chcete, tak zastavíte. Když chcete, tak jdete. Prostě pohoda.

Trasa: Trhová Kamenice - rozhledna na Zuberském kopci - nocleh před Hlubokou - hra Dooble v Horním Bradle - Seč - oběd v Ústupkách - Oheb nad Sečí - prima trubka pod hrází Seče - večeře v Hořelci - nocleh před Bojanovem - hnusná silnice - neplánovaná odbočka do České Lhotice (šli jsme tedy alespoň na rozhlednu, ale byla zavřená) - Hradiště - Šiškovice - Oikosí tábořiště :) a protože jsme měli hlad, tak jsme vyrazili na pozdní oběd do Trpišova, kde byly 2 svatby, takže jsme ještě pokračovali Na hájenku...
cca 50 km

Tom má super zkratky, zajímavý skladný vařič a umí udělat vynikající "müsli tyčinky".

Na tábořišti u Šiškovic jsem se večer sešli jednak s ostatními Oikosáky, ale především se starými Oikosími rodinami. A tak jsme u ohně vykládali historii pěkně od PraOikosu až po současnost. Bylo to strašně fajn setkání, kterého se zúčastnilo opravdu hooodně lidí :) Tak zase někdy příště!
Ale na tábořišti už zase za rok :)

ILŠ Collegium

Mám za sebou desetidenní skautský kurz. Jako účastník. A i když tento článek píšu skoro s měsíčním zpožděním, tak vlastně nevím, co mám napsat. Byl to pro mě týden rozporuplných a vlastně i silných zážitků...

• Kurz probíhal v bývalém vojenském areálu Muna u Mikulovic (ještě severně od Jeseníku). To místo má velmi bohatou a smutnou historii. A tak na nás celý týden dýchalo svojí zvláštní atmosférou. Komentovaná prohlídka areálu i osamělé procházky. Ale především setkání s pamětnicí - paní, které bude za chvíli 90 let a většinu svého života prožila zde - v pohraničí, v Sudetech... Jeden silný zážitek za druhým! I po 70-ti letech tu zůstává chuť války...
• Odvedla jsem si svůj program, který je jednou z podmínek k udělení kvalifikace. Bylo to na pohodu. Vlastně jsme se dost uklidnili, když jsme první den viděli "program" jednoho z týmu. Nervozita hned opadla :)
• Tvořit fiktivní kurz s lidmi, které neznáte a ještě jste časově hooodně omezení, je fakt fuška. Úplně jsem si u toho uvědomila, jak jsem vděčná za naše fungování na Oikose a jak se vlastně už těším na plánování dalšího ročníku :)
• Oikos údajně na kurz nasadil laťku dost vysoko. Tato informace k nám doputovala od účastníků...
• Narozeniny? Podle vodáků jedině ve vodě... A tak jsem skončila v bazénku :)
• Ocitli jsme se v Labyrintu světa. Skončila jsem s červenou stuhou na ruce. V Labyrintu i v životě...
• V průběhu kurzu jsem z nejrůznějších informací a rozhovorů pronikala do toho, jak funguje tým Collegia. Zvláštní, jak rozporuplné pohledy se ke mně dostaly. A jak někteří lidé působí otevřeně a přitom jsou autoritativní... Dost se ve mně bije, co si o tom mám myslet. Jednoznačně jako ráda za náš tým :)
• Zpětná vazba je umění. Člověk, který ji chce získat, tak musí vědět k čemu má sloužit a musí umět přijmout i negativní pohledy. Člověk, který chce dát pořádnou zpětnou vazbu, tak musí umět říct víc než, jestli se líbilo nebo nelíbilo. Zvláštní, jak toto mezi instruktory může nefungovat.
• Celý týden jsem spala venku v hamace. Super! Doufám, že za rok si prázdniny v ní zopakuju :)
• Až mi bude 81, tak bych chtěla mít něco z Ursa - cestovat vlakem, sedět na všech programech, učit účastníky ve volných chvílích, v noci spát pod širákem a ráno se radovat z toho, že jsem sama vstala ze země...

Na kurzu i po kurzu jsem vedla rozhovory z Pampou, která ho navštívila. Jako externista měla zase trošku jiný pohled než já, která byla "uvnitř". Ale v dost věcech jsme se shodly. A jaký byl závěr?

Oikos je fakt dobrý kurz :)

Radostný Hadrián z Římsů

Tak nám to se sestrou konečně po letech vyšlo! Vyrazit uprostřed prázdnin do divadla Radost na letní scénu...

Letos byl na programu Hadrián z Římsů, který měl premiéru na konci června. A ještě mu předcházela Komedie na mostě.

A jako vždy to byl úžasný zážitek! Radost prostě nezklame :) Trošku jsem se toho bála, protože jde o "starou klasiku" a mile mě překvapilo, jak to mělo hlavu a patu a skvěle jsme se pobavily. Radost do představení vnesla svoje kouzlo jako vždy. Nářečí, popíjení slivovice, nejrůznější drobnosti, Honzík Bradáč jako akční komentátor a Eva Lesáková opět v roli, která ji sedne (třeba jako Jolanda :)).

Něco víc si můžete přečist třeba tu nebo s námi příště vyrazit :) (Možnost B je pochopitelně lepší varianta.)

Prázdninová prokrastinace

I o prázdninách člověk může prokrastinovat. A mít KOPR (i když vlastně moc není k čemu).

To tak po snídani sedím u počítače, fakt se mi nic nechce a pak si na obrazovce všimnu odlesku. Malou štěrbinou otevřeného okna mám nasvícený přímo balón na krku.

A tak jsem vzala foťák a asi 20 minut se bavila pokusem ho vyfotit... Pochopitelně, že když jsem fotky stáhla, tak hned ta první byla nejlepší :)

Prohlídky Národního divadla

Dneska jsme s Ferdou uzavřely prohlídky budov Národního divadla. V červnu Janáčkovo divadlo, minulý týden Mahenovo divadlo. Schválně - které nám chybělo? Jestli si myslíte, že Reduta, tak máte pochopitelně pravdu :)

Na prohlídce nás bylo málo, ale o to to bylo příjemnější. Pochopitelně jsme začali ve vestibulu, ale následně nás slečna průvodkyně vzala do sklepa. Tedy spíš bych řekla do úžasných podzemních prostor, které pro mě osobně tvrdě konkurují Labyrintu pod Zelným trhem. Údajně jsou tyto prostory dokonce na labyrint napojeny! Dokážu si zde představit relativně cokoliv...

A pak už do zázemí, které je proti ostatním budovám Národního divadla naprosto luxusní. Krásné šatny i se sociálním zázemím. To jinde nemají...

Na jeviště, do hlediště, do Mozartova sálu a i na jeho balkón na Zelňák.

Krása! Už se těším až sem se sestrou vyrazíme na představení v rámci předplatného. A myslím, že se neomezíme jenom na ně, protože tu hrají třeba Brněnské pověsti podle Kuby Šafránka :)

Kruhové šílenství

Neměla jsem si co vzít k šatům s modrými a zelenými kruhy. A zbyla látka. Tak začalo kruhové šílenství! Pěkně jsem si nastříhala celkem 7 různých kousků...

Rodinný rozhlednový výlet

• Lesní penzion Bunč.
• Brdo - nejvyšší vrchol Chřibů s kamennou rozhlednou.
• Rozhledna nad obcí Salaš (ten kopec fakt nesnáším).
• Oběd v Salaši Na mlýně.
• Živá voda v Modré.
• Velehrad.
• Králův stůl.
• Rozhledna nad Modrou.

Prostě zážitků byla spousta a hlavně to bylo s rodinou moc fajn :)

Krojové dilema

My, oikosí účastníci Collegia, prožíváme krojové dilema.

Odpárat či neodpárat?

Sundat vyznamenání a nášivky kurzů a akcí - to mi přijde ok, zvlášť když jsem slyšela rozumný argument (zrušení rozdílů mezi lidmi).

Ale co nášivky, které jsou podle krojového řádu povinné a k jejichž odpárání vlastně není důvod?

Já je prostě zatím nechávám. Uvidíme, co se stane na místě :)