Malé ohlédnutí

Tak jsem celý minulý týden učila na základní škole... Zastupovala jsem učitele, kteří odjeli na lyžařský kurz. 17 vyučovacích hodin naplno ve čtyřech dnech. Když bych to měla shrnout - bylo to strašně fajn! Troufám si říct, že jsem si postupně ke každé třídě našla cestu, za což jsem velice ráda! A tak se chci podělit o pár postřehů.
Kabinet tělocviku je opravdu strašný! A to tam byli jen dva lidi z pěti! Bohatě mi to stačilo! Nevychovaní pacholci to jsou! Běžná mládež je proti nim slušná! Tak to jsem si ulevila :)
Jinak učení má i radostné chvíle! Třeba když na posledních deset minut hodiny vymyslíte na místě hru, kterou děcka chtějí dohrát o přestávce nebo když vymyslíte kvíz do skupinek a děcka to opravdu baví! Radostně hledají v atlase, při vyhlašování správné odpovědi je ve třídě hrobové ticho a při správné odpovědi radostný jásot... Nádherný pocit!
Zvláštní, že i během čtyř dní člověk může dostat určité "vyznamenání". Krom obyčejného zdravení na chodbě a oslovování "paní učitelko" tím pro mě bylo, když za mnou někdo z děcek přišel jen tak se na něco zeptat. Vrcholem všeho ovšem bylo, když za mnou ve čtvrtek přišly holky z 6.A s problémem ve třídě a abych jim to pomohla vyřešit. Myslím, že se zadařilo! Strašně mě potěšila jejich důvěra. Snad chápete :)
Prostě mě ty čtyři dny úplně navnadily a strašně se těším až skončím na pajdáku a vydám se do skutečné praxe, která s mým studiem nemá nic moc společného... Myslím, že jsem si v osmé třídě dobře vybrala, co to vlastně chci v životě dělat :) Kéž by mi to i vydrželo!