Mariin táta

Mariin táta se takhle jednou vrací domů z práce. Jeho žena a dospívající dcera sedí v kuchyni u stolu. Manželka se tváří zasmušile. Vzduch v kuchyni by se dal krájet. Marie si zakrývá hlavu rukama a brečí. Vítej, tati, doma.
"Co se stalo?"
"Je těhotná," zaúpí máma.
"Jakže? S tím Josefem, co? Přece jen jsou milenci."
"Ale kdepak. To by bylo moc jednoduchý. A tvoje dcera nemá jednoduchý věci ráda."
"Takže s kým?"
"Tvrdí... přísahám, že tvrdí... představ si to: ´V noci ke mně přišel anděl, Boží posel.´ Tvrdí, že se k ní v noci vetřel chlápek s peřím a udělal, co udělal."
"No pěkný."
"Co tím jako chceš říct? Posloucháš vůbec, co ti tady vykládám?"
Vlastně ne. Otec totiž opravdu moc neposlouchal. Takovéhle večerní stížnosti jsou na denním pořádku. Táta se utahaný vrací domů z práce. Mezi matkou a dcerou právě v kuchyni probíhá hádka. Tohle řekla. Tohle udělala. Neudělala. Ale udělala.
A najednou to tátovi dojde.
"CO JSI TO SAKRA ŘEKLA?"
Není to naposledy, co tahle slova pronesl.
Po mnoha letech se to totiž opakovalo. Ježíšův děda z matčiny strany vždycky přišel z práce a žena už na něj čekala. "Tak, dědo, hádej, co zas dneska tvůj vnouček provedl."
Víno z vody, chůze po vodě, chleby a ryby, sem tam nějaké to léčení a vůbec. Bla bla bla.
Ten starý pán to vůbec neměl jednoduché - sotva dokázal tiše sedět stranou, když se kamarádi chlubili svými vnoučaty. "To vůbec nic není," utrousil vždycky, " poslechněte si tohle. Nebudete věřit vlastním uším." A opravdu nikdy nevěřili.
Robert Fulghum: Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce - Mariin táta

Co dodat? Dokonalá kniha...

Milý Ježíšku, celý rok jsem se snažila být moc hodná.
Prosím, naděl mi pod stromeček dalšího Fulghuma!