Poprvé a snad ne naposledy

Poprvé (a snad ne naposledy) jsem navštívila své drahé skautské bratry na jejich táboře.

Letos tábořili v údolí řeky Rokytné kousek od Dukovan (když se vyjíždělo z údolí, tak se vám ukázalo panorama přes pole s jadernou elektrárnou...). Tohoto umístění jsme s Ivuškou využily také k návštěvě Slovanské epopeje v Moravském Krumlově před jejím převozem do Prahy (hamouni).

U kluků to bylo strašně fajn. Skautský tábor jak má být :) Nějaké ty oddílové odlišnosti se našly, ale pravděpodobně je to otázka zvyku. To hlavní ale stále zůstává zachováno - kvalitní program a určitá pravidla a řád, které považuji za nutné. S klukama bylo pořád veselo, dalo se vážně povykládat, společně se zasmát, navzájem si rýpnout... Prostě pro mě táborová pohodička, jak má být :) A tak jsem se nakonec nechala ukecat (ne že by to dalo moc práce) a svoji původně třídenní návštěvu jsem si ještě o jeden den protáhla. Což jsem si taky náležitě odpracovala - našila nášivky, nasmažila maso... Hlavně se u toho dobře pobavila :)

Pár postřehů a zážitků v kostce, které stály za to:

• život v kuchyni
• společné luštění sudoku a křížovek
• hlavolamy (kdo dá víc?)
• ansámbl - představení kočovného divadla :)
• puberta ve skautské dospělosti
  
• označování inventáře
• našívání nášivek při žárovce
• realita o pionýrech na Gebharci
• Malamutova stolovací rychlost (nebo spíš pomalost?)
  
• Pulec a Šípek v bazénu ("A teď si budeme hrát, že mě chceš utopit, jo?" :))
  
• názory na mou osobu (občas se člověk nestačí divit)