Udělat rozhodnutí není jednoduchá věc. Zvláště v některých případech.
Před jedním stojím už měsíc. Prvně to byla jen myšlenka a teď se k ní čím dál tím víc přikláním. Nejhorší ale je, že to vlastně nechci, ale rozum tak velí... A navíc nevím, jak to sdělit. Kéž by šlo na chvíli otevřít druhým lidem mysl, aby si to sami všechno pobrali a já nemusela hledat slova.
Před jedním stojím už měsíc. Prvně to byla jen myšlenka a teď se k ní čím dál tím víc přikláním. Nejhorší ale je, že to vlastně nechci, ale rozum tak velí... A navíc nevím, jak to sdělit. Kéž by šlo na chvíli otevřít druhým lidem mysl, aby si to sami všechno pobrali a já nemusela hledat slova.
Jedny dveře se zavírají a další se otevřou. Co za nimi bude? Já nevím... Snad tam ale bude vymalováno a prázdné zdi, abych nemusela pracně hledat volná místa na nové obrazy jako tomu bylo teď.
(Asi tomu není rozumět, ale potřebovala jsem to ze sebe dostat. Teď si jdu prosolit polštář...)
1 komentář:
Nejvíc to stejně bolí, než se člověk rozhodne, finální odhodlání většinou přináší jistou úlevu. Drž se! :-*
Okomentovat