Pesimistická chvilka

Dneska mi přišel jeden z těch "krásných" mailů o přátelství, o lásce... Jako jo, je to pěkně napsaný, pěkný myšlenky, ale kéž by to tak bylo! Kde jsou všichni ti přátelé, kterým můžu zavolat ve dvě v noci, kteří mě mají rádi, nikdy na mě nezapomenou a já nevím co všechno ještě! Nějak to bolí, když lidi okolo vás vykládají, jak společně někde byli, co všechno zažili, jak spolu blbli a vás nepozvali nebo když člověku vedle vás všichni vesele píšou k narozeninám, ale na vás si drtivá většina nevzpomene. Sobecký pohled, že? Ale na druhou stranu se tohle snažím lidem nedělat...
Nejsem dokolaná, chyba může být klidně ve mě, ale já ji nevidím a zatím mi o ní nikdo neřekl, abych ji mohla napravit! Já už nechci být ten přívěšek! Chci být součást! Nechci být sama...