PF 2010

Svítím!

Moje nová lampička v pokoji. No není úžasná? :)

Veselé Vánoce

Letos se opravdu nenudím! Ale přiznám se, že mi to nějak extra opravdu nevadí...
Když to vezmu postupně od pátku 18.12., kdy jsem už neměla školu a tudíž začaly prázdniny:

• Sraz ze základky
• Sraz se starýma animátorama (zní to strašně, ale v podstatě je to tak)
• Sraz z Oikosu (to bylo veselo :))
• Slunovrat a roverské Vánoce (to bylo milo :))
• Fotokroužek a první široko-rodinné Vánoce
• Betlémské světlo, Rybovka a zavírání trhů
• Štědrý den? Tradiční posezení U Vidličky a pak prostě pohoda :)
• Výlet na Babí lom
• Procházka přes Palačák a Komín až na přehradu aneb jak naučit rodiče hledat kešky ;)
• Příjemná (narozeninová) rodinná sešlost s procházkou s prťatama ze Soběšic do Mokré Hory
• Jeden volnější den, kdy jsem obešla jenom Žabiny
• ZOO :)

A víte, co všechno mají tyto dny společné? Zvláště ty po Štědrém dnu? Mám opět svoji kvalitní rýmu! Juchů! Tedy se asi půjdu vypotit do postele bo fakt už nevím, co s tím!

Cestou hvězdy

Pro zájemce a zvědavce.

Santiago de Compostela znamená v češtině Svatý Jakub z hvězdného pole.
Podle pověsti měl francký císař Karel Veliký sen. Apoštol Jakub ho vyzval, aby následoval hvězdy. Ty ho dovedou k hrobu svatého Jakuba. To je psáno v kronice Karoli Magni et Rotholandi, takzvané Pseudoturpinově, uschované v archivech katedrály v Compostele.
Jedné noci uviděl císař na nebi hvězdy, které tvořily cestu. Vedla před dnešní Německo a Francii na Iberský poloostrov, přes Navarru, Kartilii do Galicie. Karel Veliký tehdy shromáždil velké vojsko a při cestě za Jakubovým hrobem osvobozoval území dnešního Španělska od Maurů, kteří v té době na Iberském poloostrově vládli. Kronika vypráví, jak císař došel do Compostely a obnovil tam zničenou baziliku, jak v doprovodu svých rytířů překročil Pyreneje podruhé, o strašných bitvách, v nichž po jeho boku stál sám svatý Jakub.
Karel Veliký bojoval proti muslimům statečně, ve Francii i ve Španělsku. Důvody jeho výprav - ne vždy úspěšných - však byly především mocenské. Objevení údajného Jakubova hrobu se nedožil. Zemřel v lednu roku 814 v Cáchách.
Za doby vlády asturského krále Alfonse II. Cudného (792 - 842) a galicijského biskupa Théodomira žil v malé přímořské diecézi Iria Flavia poustevník Pelagius. Také on měl sen, v němž ho andělé upozornili na Jakubův hrob. Krátce poté lidé (i sám biskup Théodomir) zpozorovali v noci zvláštní záři. Šli za ní a pod hustým trnitým houštím našli mramorové klenutí a apoštolovy ostatky.
Pavla Jazairiová: Cestou hvězdy - Svatý Jakub z hvězdného pole - Zvláštní záře

Znám lidi, kteří camino absolvovali. Znám lidi, kteří přemýšlí nad tím, že by ji absolvovali. Znám lidi, kteří ji znají. Znám lidi, kteří ji neznají.
Kdo jsem já? Znám ji. Ale je to všechno? Chtít ji absolvovat? Sama nevím... Je to výzva, pouť, odvaha, odhodlání... Je to velký krok (a ne jeden :)).

Pro zájemce: knihu mám doma, tak můžu zapůjčit. I když vyprávění na živo je pochopitelně lepší...

Jsem v předstihu III.

...aneb variace na adventní věnec podruhé.
Tentokrát už po požárová úprava, takže už nic moc... Komu by se to taky chtělo řešit na těch pár dnů!

Jsem v předstihu II.

Ano, opět jsem v předstihu - už nemám pěknou variaci na adventní věnec. Před chvilinkou mi právě tak trochu chytl a skoro všechno mi shořelo...

Hlavně, že jsme nechytli :)

Špatně, popojedem

"A jak to má Kamík se vztahy?"
"Špatně, popojedem..."
Takto jsem odpověděla už jako třetí člověk.

Takové malé zamyšlení na základě dnešního večera (ze kterého jsem se vrátila za 5 minut 12 :)) a vůbec celého uplynulého roku. Prosím ty, kterých se to týká, aby to nebrali nějak špatně - je to o mně...

S partnerskými vztahy jsem na tom opravdu špatně, ale vypozorovala jsem, že s přátelskými vztahy v některých obdobích jsem na tom celkem dobře. O jaká období se jedná? Trošku paradoxně to nejsou moje. Když je někdo bez vztahu nebo to nějak není ono, tak jsem tu já (to zní blbě). Přátelství, která fungují, jsou najednou v těchto obdobích nějak silnější. A když se kontakt utlumí, tak je to většinou hnedle jasné - dotyčný je už v pohodě a spokojený. Tak co by dával čas jinam (sorry, to je škaredý)? A tak je mi to už i beze slov jasné. Jen je škoda, že se to občas nedokáže normálně přiznat.

Jen tak nějak chci říct, že jsem moc ráda za všechny své přátelé a hlavně mám radost, že jsou šťastní! Přeju vám to!

Asi mažu

Kdo by neznal rčení: "Kdo maže, ten jede!"? Myslím, že je opravdu všeobecně známé. A já poslední dobou nějak jedu, tak to asi musím i mazat ;)

Možná se není zase až tak moc čím chlubit, ale už třetí večer jsem se vrátila domů kolem jedné hodiny a později. Ale vždycky to stálo za to! Již zmiňovaný sraz ze základky, posezení se starými animátory (fakt nevím, jak jinak to nazvat) a setkání z Oikosu (všímáte si toho zastoupení? škola, saloši a pochopitelně skaut).

Dneska (teda spíš včera) jsme vyrazili do kavárny a následně do příjemného koktejl baru u Velkého Špalíčku. Hlavně to ale bylo velice příjemné posezení a povykládání, i když se nás vystřídalo pouze šest. Myslím, že jsme se fakt pobavili :) Nebo teda alespoň já... Už bychom si konečně mohli domluvit něco pravidelného!

Co mě čeká? Ehem, dneska máme Slunovrat a následně tradiční roverské Vánoce. Kdo ví, kdy s nimi skončíme? Rodinné setkání a 23. tradiční zavírání Svoboďáku (neboli tekutý kapřík). Však ono ještě bude veselo a o tom to je :)

O srazech

Kolem Vánoc se mi nějak nahromadily nejrůznější srazy s lidma. To by bylo relativně v pohodě, protože se s lidma ráda setkávám, ale narazila jsem na jeden svůj malý problém. Opravdu zvládám srazy tak do čtyř pěti lidí nebo s lidma, se kterými se opravdu hodně dobře znám a pravidelně stýkám. Kde je jinak problém? Nezvládám se prosazovat a ve větší skupině se pořádně zapojit. Stává se ze mě spíš pouhý posluchač... Nejlepší by bylo s tím něco dělat, ale když místy chybí motivace, tak proč se přemáhat a nutit do něčeho, co pro mě není přirozené?

Ale opravdu vás všechny velice ráda uvidím a dozvím se o vás novinky!

Po osmi letech

A tak se stalo, že po více než osmi letech byl svolán větší sraz ze základky... (Co jsem se dozvěděla, tak především díky facebooku, ale naštěstí se takové zprávy šíří i mimo sociální sítě.) To jsem si nemohla nechat ujít! Taková jedinečná příležitost!

Sešlo se nás neuvěřitelných 24 plus naše třídní. Pro mě osobně ohromující počet! Takovou účast jsem opravdu nečekala! Mile mě potěšilo, že kromě Karla (fakt se jmenuje Karel!) jsem všechny bez problémů poznala a nebyl problém navázat jakýkoliv kontakt. Drtivá většina lidí studuje, což si myslím, že v současné době je pěkný úspěch! A vůbec celé setkání bylo provázelo velice příjemnou atmosférou.

Zaujalo mě pár "osudů" mých spolužáků či jak to nazvat. Zvláštní, co člověk v mých letech může mít za sebou...
Bety bydlí v Barceloně s přítelem, se kterým má dvouleté dítě a u toho dálkově studuje VUT v Brně.
Jana má čtyřletýho kluka, je rozvedená a její bývalý muž je v současné době v Afghánistánu. Do toho od minulého týdne nezaměstnaná... Ale dělá si dálkově druhou maturitu!
Lukáš, který studuje práva, si přivydělává řízením kamiónů.
Zmiňovaný Karel se chystá na čtvery státnice a následně na doktorát. Jinak je velkým chovatelem terarijních zvířat (běžně mu doma chameleoni vrhnou 50 mladých...).
Hodně mě zaujal Jenda - náš třídní "filozof" a pisálek. V Praze studuje češtinu a latinu, kterou i individuálně učí a vede studentskou radu. Hlavně mě ale překvapilo, že na rok byl v Itálii ve škole, kam se sjíždí lidé z celého světa a kde se mluví pouze latinsky!

A já studuju, vedu oddíl a trošililinku ještě spolupracuju u salesiánů. Myslím, že jsem zaujala jenom Jendu...

Snad ty lidi zase uvidím, abych se dozvěděla, jak žijí a bude to dřív než za osm let! Bylo by to fajn.

Jeden

Jeden dlouhý týden zbývá do Vánoc...
Jablkoň: Hovada boží - 7 týdnů

Březové lístky

Březové lístky jsou "projekt" pro oceňování činnosti s dětmi a mládeží. Jde napříč různými dětskými organizacemi. Na jednu stranu na tom něco je. Líbí se mi myšlenka pochválení vedoucích dětí ať je to v jakékoliv organizaci.
Jaká je druhá strana mince? Sleduju to čistě externě a přijde mi, že se to šíří dost po "kamaráčoftu" :) Jasně, mají to lidi, kteří si to zaslouží, ale kde to nikdo nemá, tam to nikdo nedostane, i když by si to zasloužil daleko víc... Snad mi rozumíte :)
Jak do toho víc vidím, tak začínám trošku víc chápat lidi, kteří to tak úplně neuznávají...

To tu dlouho nebylo!

Včera jsme se vrátily z vánoční výpravy (jak jsme se měly, krásně vystihla Káťa). Já bych to shrnula, že se mi letos na vánoční výpravě líbilo :)
Cestou domů jsme se s Ferdou ještě stavily za našima na Moraváku a já si dala jeden svařák a vyrazily jsme domů.
Jaký byl můj stav? Na jednu stranu jsem se unavená necítila - přece jenom jsem spala na poslední dobou nezvyklých devět hodin... Ovšem mnou třásla zima a myslela jsem, že se mi rozskočí hlava! A tak jsem si v osm lehla s tím, že počkám až mi hlava povolí a potom začnu něco dělat. Dopadla jsem tak, že jsem se vzbudila v osm ráno. Spala jsem neskutečných 12 hodin!!! To tu opravdu dlouho nebylo! Ale už jsem zase v pohodě, tak to stálo za to!

Ve městě

S holkama je veselo :)
To jsme se zrovna natahovaly přes celou bránu...

Nevím...

Nevím co.
Nevím jak.
Vím, že chci.
Vím, že bych měla.

Naprosto mě to odzbrojilo!

Zvyk je železná košile

11 měsíců v roce nám doma dole u schodů visí můj tahací leťák. Vždycky, když jdu kolem, tak za něho zatáhnu. Jen ať se pěkně proletí!

Tím 12. měsícem je prosinec. Maměnka jakožto vánoční výzdobu vyvěsí kometky. A tak měsíc chodím, tahám na nepohyblivé kometky, divím se, že se nehýbou a ťukám si na čelo, že jsem ale pako...

Xindl X - Cool v plotě

Chtěl jsi být cool, být boží

Být superstar a nehorázně slavnej
Cítit se in, jako boss
A mít ze všeho dost
Být nej
Jenže jsi cool v plotě
Jsi superstar a stárneš dál den za dnem
Cítíš se invence prost
A máš všeho dost
Jseš nejspíš na dně
Xindl X: Návod ke čtení manuálu - Cool v plotě

Prostě na tom nějak poslední dobou ujíždím a refrén si zpívám neustále dokola...

PPP - pár pondělních postřehů

Zaprvé
Když máte vstávat za tmy, na předmět na který se vám nechce a ještě ke všemu venku prší, tak to opravdu nemá cenu! Když už se totiž rozhodnete, že vstanete a dojedete do školy, tak to bude stát za prd... Lepší je prostě zůstat v posteli!

Zadruhé
Bowling den předtím než máte v plánu obejít půlku města není ideální nápad. Něco je potřeba odložit. Aneb pěkně mě bolí noha a ta okružní cesta přes město opravdu nebyl dobrý nápad!

Zatřetí
Dát si ve tři hodiny úžasný punč Zelňák na perník v jedenáct taky není úplně ideální nápad. Přece jenom je žaludek už celkem prázdný. Ale pozitivum je alespoň to, že se mi podařilo spolužáka vytáhnout mimo školu! A dokonce to vypadá, že ve čtvrtek se k nám přidají ještě děvčiny z tělocviku! To bychom se pak už tuplem nenudili.

Začtvrté
Tučňáci s prasátkama randí jenom v reklamách. Ať si kdo chce, co chce myslí!

Šmik šmik

Chystám stříhací párty.
Jenom 189 papírů - každý se musí v podstatě dvakrát rozstřihnout.
Chcete se někdo zúčastnit?

3!!!

Tři dlouhé týdny zbývají do Vánoc!
Jablkoň: Hovada boží - 7 týdnů

Plus pro zájemce mají Jablkoň Vánočně celoroční klip :)


Ale nějak nevím, jestli jít na vánoční koncert. Bojím se, že to bude Velká polní...

Panika z prasečí chřipky II.

Po půlroce se opět opakuje. Tentokrát v jiném provedení.
Ehem...

Vojtíšek v akci II.

Na čtvrteční hodiny s Vojtíškem se už celkem těším. Sice většinou nevíme, co chtěl básník (v tomto případě nás drahý pan doktor) říci, ale za to se celkem bavíme :) A byla by to obrovská škoda se o jeho perly nepodělit!

• Každotýdenní prupovítka: "Ale MNĚ to přijde velice zajímavé!" Ale nikomu jinému už ne...
  
• "My, postižení vyšším vzděláním!"
• Vojtíškovy klikyháky na tabuli nejdou přečíst, tak se ptáme: "Co je to za tím x?" "To je 4y. Já jsem si tím nebyl jistý, tak jsem to odbyl..."
• Markéta představuje svůj příklad na tabuli a její zápis je naprosto dech beroucí - nikdo neví, kde to vlastně začíná a kde navazuje (skoro jako Vojtíšek). Toto své počínání komentuje směrem k vyučujícímu: "Já se učím od mistrů!"
• Po výstupu u tabule zatleskáme spolužačce. "A mně nikdo netleská..."
• "Mě něco napadlo! Ale já vám to neřeknu..."
• Vojtíšek komentuje svoji slovenštinu z minulé hodiny, kdy chyběla spolužačka ze Slovenska. "Já jsem si to dovolil, protože chyběla kolegyně. Bylo to vskutku excelentní!"
• "Já číst nebudu - já mám trému!"
• Při zápisu rovnic na tabuli používáme se spolužáky závorky kulaté, hranaté a složené. "Co je to za závorky? ... Já mám malé, větší a největší! ... Tyjo, to si musím poznamenat!"
• Když si Vojtíšek nemůže vzpomenout na jméno spolužačky, tak Michal prohlásí: "Teda za těch pět let byste nás už mohl znát!" "Já si vás ale pamatuju opravdu všechny! Jen si nemůžu vzpomenout na povel!"
• "Já jsem vás neměl na analýzu 3? Jak jste to mohli zvládnout?!?"

Ten chlap je prostě kouzelný :) Škoda, že už ho nebudeme mít...

Staronový poznatek

Jak asi víte, tak v pátek se zahajovaly brněnské vánoční trhy. Jak už jsem psala, tak se na vánoční atmosféru letos těším a tak jsem neodolala nabídce našich již dnes vyzkoušet stánky se svařákem ;)

Nový poznatek
Celé trhy jsou letos pod palcem jiné firmy (společnosti či čehosi obdobného). A musím říct, že se mi daleko víc líbí! Náměstí Svobody, Zelňák i všechny ulice ve městě jsou nádherně osvětleny a stánky nazdobeny. Ale nejenom to! Na Svoboďáku stánků ubylo, na Zelňáku na druhou stranu ještě nikdy nebyly. Dokonce se vánoční "činnost" odehrává i na Staré radnici, kde je otevřena věž! Prostě mi to přijde daleko příjemnější a strašně se mi to líbí! Asi letos budu ve městě, jak jenom budu moct a budu si užívat :) Jo a na Zelňáku je Betlém od pana Halouzky - nejhezčí jaký znám! Je to úžasný řezbář z Jeseníků!

Staronový poznatek
Ve městě jsme se tak porůznu setkávali s různými známými. V maximálním počtu nás bylo 13 (teda mám ten pocit). Vidíte to číslo? Liché (a prvočíslo ;)). Kdo byl lichý? Já... Každý někoho má. Dokonce i Laura má Vandu! Jen já nějak nesedím. Nebo sedím, ale líp bych seděla, kdybych měla někoho k sobě... Marnost!

Starý poznatek
Kelímky se svařákem fakt pálí!

"Dnes je advent! První advent!"

Phil Collins - Another day in paradise

No jo, zpívá mu to... Po dlouhé době jsem si ho pustila a opět mě dostal!

Jsem v předstihu

Tak to je fakt marnost!
Ještě tu není Mikuláš ani první adventní neděle a já už mám hotovou svoji letošní variaci na adventní věnec...
Nevím čím to je, ale letos se nějak na tu vánoční atmosféru strašně těším! Už aby to tu bylo! :)

Diplomka I.

Stáhla jsem si a přečetla instrukce.
Stáhla jsem si a prošla diplomky, které v sobě obsahují něco, co bych mohla využít a trošku se inspirovat podobou.
Založila jsem si soubor diplomova_prace. Už obsahuje úvodní stránku, prohlášení a nachystané stránky na poděkování, anotaci a obsah.
Plus mám setříděné jednotlivé části, které by moje diplomka měla obsahovat.
Tak, teď už zbývá jenom začít opravdu psát. Snad se nějak odrazím od bakalářky...

Tak kdo?

Kdo je na tom hůř? (nebo líp)
Ten co poznal, ztratil a doufá, že znovu najde nebo ten, co nepoznal a jenom doufá, že najde?

Mariin táta

Mariin táta se takhle jednou vrací domů z práce. Jeho žena a dospívající dcera sedí v kuchyni u stolu. Manželka se tváří zasmušile. Vzduch v kuchyni by se dal krájet. Marie si zakrývá hlavu rukama a brečí. Vítej, tati, doma.
"Co se stalo?"
"Je těhotná," zaúpí máma.
"Jakže? S tím Josefem, co? Přece jen jsou milenci."
"Ale kdepak. To by bylo moc jednoduchý. A tvoje dcera nemá jednoduchý věci ráda."
"Takže s kým?"
"Tvrdí... přísahám, že tvrdí... představ si to: ´V noci ke mně přišel anděl, Boží posel.´ Tvrdí, že se k ní v noci vetřel chlápek s peřím a udělal, co udělal."
"No pěkný."
"Co tím jako chceš říct? Posloucháš vůbec, co ti tady vykládám?"
Vlastně ne. Otec totiž opravdu moc neposlouchal. Takovéhle večerní stížnosti jsou na denním pořádku. Táta se utahaný vrací domů z práce. Mezi matkou a dcerou právě v kuchyni probíhá hádka. Tohle řekla. Tohle udělala. Neudělala. Ale udělala.
A najednou to tátovi dojde.
"CO JSI TO SAKRA ŘEKLA?"
Není to naposledy, co tahle slova pronesl.
Po mnoha letech se to totiž opakovalo. Ježíšův děda z matčiny strany vždycky přišel z práce a žena už na něj čekala. "Tak, dědo, hádej, co zas dneska tvůj vnouček provedl."
Víno z vody, chůze po vodě, chleby a ryby, sem tam nějaké to léčení a vůbec. Bla bla bla.
Ten starý pán to vůbec neměl jednoduché - sotva dokázal tiše sedět stranou, když se kamarádi chlubili svými vnoučaty. "To vůbec nic není," utrousil vždycky, " poslechněte si tohle. Nebudete věřit vlastním uším." A opravdu nikdy nevěřili.
Robert Fulghum: Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce - Mariin táta

Co dodat? Dokonalá kniha...

Milý Ježíšku, celý rok jsem se snažila být moc hodná.
Prosím, naděl mi pod stromeček dalšího Fulghuma!

Když se mi dostanou fotky pod ruku...

...tak se mi od nich špatně dostává! Aneb upravuju, zkouším až pokouším dokud to nedodělám (většinou). Až tak, že mi to nedá spát. Vím, že za chvilku budu vstávat a že ráno budu na přednášce usínat... Ale dělá mi problém přestat! Uááá!!! Asi to dodělám na přednášce, abych tam neusínala ;)

Kamenná kolonie a tak :)

Co doma, když je tak krásně! Pravda, učit se. Ale to je nuda :) A tak jsem před školou ještě vyrazila pro jednu kešku, která mě zavedla do Kamenné kolonie. Hej to je naprosto úžasné místečko! Totálně romantické a kouzelné! (Tady by se Anetka nabásnila!) Vřele doporučuji se zajít pokochat! A když už tam budete, tak si taky vylezte na skálu nad domečkama - je tam dokonalý výhled! Doporučuju za sucha a za slunečna.

Domů jsem to pak vzala přes Anthropos a pěšky domů. Na to, že jsme v polovině listopadu a já chodím po venku v tričku a rozepnuté bundě... Mám spíš pocit, že je jaro než skoro zima.

Pozor změna!

Vyměnila jsem si pásek na hodinkách! A ten starý definitivně po letech letoucích vyhodila!

Geocaching aneb údolím Bobravy

Hra a dobrodružství zvaná geocaching. Znám už dlouho, ale nějak jsem pořád nebyla dostatečně motivovaná prokousat se základními údaji a přihlásit. Co to změnilo? Naše děti v oddíle! Geocaching znají, někteří i s rodiči hledají. Odtud nebylo daleko k myšlence hledat jako celý oddíl. Jenomže provozovat něco, co nikdo z vedení pořádně nezná? Prostě jsem se k tomu dokopala a sama se přihlásila než tak učiním pro oddíl. Pár lidí se mě ptalo, co z toho mám. Radost :) Ale taky nápady na výlet!

Co s volným dnem? Vyrazit na výlet! V září jsem absolvovala cestu okolo přehrady, ale kam teď? Chtěla jsem něco časově krátkého a v blízkosti Brna. Nic moc mě nenapadalo... A tak jsem využila právě geocachingu! Našla jsem si krásnou sérii kešek mlýnů v údolí Bobravy plus se mi ještě do cesty připletly další dvě! Kdo by toho nevyužil! A tak mám za sebou krásný výlet ze Střelic do Modřic v hromadě bahna, osm ulovených kešek a hlavně spoustu radosti z úspěchu!

Jen je škoda, že se nikdo nepřidal... Ale za to si asi můžu sama, když hledávám relativně na poslední chvíli.

Tříděný odpad

Myslím, že většina lidí opravdu třídí ony tři známé suroviny: sklo, papír a plasty. Jinak tomu není ani u nás doma a velice mě těší, že je to automatické i na skautských akcích a stejně tak tomu bylo i teď na víkendovce.

Jen mě zaráží jedna věc. Brno je poměrně velké města a třeba u nás v Žabinách jsou barevné kontejnery poměrně dostupné. To je super, ale co se přesně třídí? Papír, barevné a bílé sklo a PET lahve (abychom byli přesní).

Přesto jde i něco víc! Můžete celkově třídit plasty (obaly od balíků PET lahví, kelímky od jogurtů apod.) a existují i kontejnery na nápojové kartony (např. od mlíka a džusů)! Plus se dá třídit dalších milion věcí, ale tyto dvě věci mně osobně přijdou celkem fajn! Zvláštní, že v takové díře jako jsou Horní Věstonice to jde a v Brně ne...

A víte, jak se třídí odpad v Plzni? Sklo, papír, plasty a diplomy ;)

Pěkný konec aneb manažerská tečka

Zhruba šest let jsem jezdila na tzv. tábory s klukama. V týmu se za tu dobu vystřídalo pár lidí, ale tři jsme byli stále nemění. Letos jsem usoudila, že je na čase, abych i já uvolnila své místo jiným. Byl to pěkný čas, který měl smysl, který mě bavil, který mi něco dal a snad dal i ostatním. Nechci teď udělat tlustou čáru a skončit. Chci stále podporovat a navštěvovat, ale už to nemůžu dělat naplno...

A jaká byla tečka? Veselá :) Nebo tak ji alespoň vnímám já. Stala se jí potáborová víkendovka v Horních Věstonicích společně s 12-ti klukama. Jo, užila jsem si to! Procházka na Dívčí hrady, pěkné hry hrané s nadšením, příjemně strávené večery s vedením a staršíma klukama a nečekaná a velice milá procházka s polovinou kluků po vinicích. Navíc přišlo uvědomění, že některé kluky si pamatuju jako opravdu malé a teď z nich jsou už velcí chlapi, se kterými se dají vést hovory opravdu na úrovni!

V srdci mi navždy zůstanou...

Život je nečekaný!

Být tu pro druhé, zvedat jim náladu, podporovat, podepřít, rozdávat radost,...

A pak se vám jen tak někdo ozve, protože je mu mizerně. Někdo nečekaný ke komu nemáte žádný hlubší vztah. Vyklube se z toho příjemný rozhovor. Najednou se dozvíte, že dotyčný je rád, že vám napsat a sdělí vám, že vás má rád. Člověk, od kterého byste to v životě nečekali!
Překvapí to a potěší.

Inzerát II.

Připadáte si normálně? Chtěli byste si na vlastní kůži vyzkoušet známé úsloví: "Cítím se jako debil!"?
Přidejte se ke Zlatému kvítku! Jakmile dostane něco na zodpovědnost, tak vám někdo brzy tento pocit zařídí!
Zn.: I na místech, kde byste to nečekali!

Barvičky

Domů jsem se nezvykle vracela okolo květinářství pana Matušky. Před obchodem už má vánoční věci (nečekaně). Když jsem procházela kolem otevřených dveří, tak mi to nedalo a nahlédla jsem dovnitř: v přední části bílá, v zadní částí červená a přesně to mezi nimi bylo jediné, co mě v těch dvou barvách zaujalo - ŽLUTÁ! Dokonalé slunečnice! Tak si nejsem jistá, čím to bylo. Jediná jiná barva nebo nejoblíbenější kvítečko? Vidím to na kombinaci :)

Nedobíhám

To si tak jdu zase jednou na šalinu. Po dlouhé době na ni nemusím čekat - jede ještě než jsem došla na zastávku! Přichází otázka - doběhnout nebo ne? Líná si na to nepřipadám, ale přemýšlím, co by mi to přineslo (teda krom podpoření zdraví). Napadá mě jediné - podpora uspěchaného a hektického života dnešní doby. Takový věci já podporovat nehodlám! Však ona za chvilku pojede další a já si alespoň dočtu ten článek z Bangladéše...

Jako supi!!!

O víkendu se toho moc nenaspalo a vstávání o půl sedmé není nic pro mě - podle toho to taky dopadlo! Na ranním dvouhodinovém semináři jsem vážně usínala! Ke konci vůbec netuším, co se vykládalo. Nespala jsem, ale už jsem nedokázala udržet pozornost! Cestou do školy jsem si sice koupila ledový kafe, ale do školy jsem doslova doběhla a šustit v hodině se mi moc nechtělo.

Trošku polemizuju, co mě nakonec probralo. První možnost je, že jsem toho půl litra ledovýho kafe do sebe kopla během asi dvou minut. Druhá možnost jsou moji ctění spolužáci. Na matice to krom svého jediného spolužáka táhneme ještě s jedinou speckařkou a dvouma tělocvikářkama. Ale řeknu vám - je to jako se supama! Člověk něco řekne, oni se toho chytnou a chtějí vědět všechno - i to, co nebylo! :) Ale jo, jsou to fajn spolužáci, protože se s nima člověk nikdy nenudí! :)

Víkend, jak má být!

Jo, ten uplynulý stál opravdu za to!

Většinu soboty a neděle jsem strávila na Pokokose - setkání po Oikosu (skautský kurz, který jsme s holkama v létě absolvovaly). Bylo to opravdu úžasné! Plné radost, přátelství, spontánnosti, her, ale hlavně pohody, úžasné atmosféry a milých překvapení! A tak jsem si po více než dvou měsících opět užila večerní rituál a intenzivněji vzpomněla na příběh Heleny Kellerové. Krom zážitků, energie a atmosféry jsem si ale taky přivezla krásnou záložku se všema účastníkama i instruktorama, ale hlavně jedinečný a originální šátek! Myslím, že se s ním časem určitě seznámíte! (Minimálně na skautských akcích...) A už se těším na další setkání s Kokosákama, na které se určitě dlouho čekat nebude ;)

Ovšem Kokos nebylo to jediné, co mě o víkendu potkalo! Taky jsem po celkem dlouhé době mohla vyrazit do divadla. V milé společnosti na kouzelné a veselé představení Betlém v Městském divadle. Bylo to vydařené ve všech směrech, takže díky za příležitost bo jsem si to fakt užila :) (Jo a Betlém vřele doporučuji!)

Plácám blbosti

Určitě se vám to taky stává! Občas prostě říkám věci, který nedávají smysl nebo věci, kterých po pár minutách lituju, že jsem je řekla nahlas...
Takže to, co jsem tento týden už stihla naplácat za blbosti, tak berte s rezervou (asi na mě působí antibiotika - musím to na něco svést ;)). Díky moc!

(A zase jsem si jednou dvakrát po sobě vyčistila zuby...)

Prima kámošky

Budoucí magistra farmacie: Co máš vlastně za ty antibiotika?
Já: Augmentin nebo tak nějak...
Budoucí magistra farmacie: Tak to je pěkný svinstvo! Připrav se, že za pár dní dostaneš sračku.
Bohémka a možná budoucí architektka: Jestli chceš, tak Ti můžu dát Endiaron, co nám zůstal ze Skotska...

Fakt kámošky! Poradí a pomůžou v každé chvíli :) Co já bych bez nich dělala...

Jablkoň - Paní Svobodová

Dál, dál teče tu pivo,
jako dřív, jako tenkrát,
když přístě tajně jsem vás miloval.
Jablkoň: Cestující v noci - Paní svobodová

Já jen, že na ní poslední dobou ujíždím (a nemůžu se dokopat k tomu, abych něco rozumného napsala).

Mobil a pejsek

Já blbec jsem si včera zapomněla na noc vypnout telefon! A vymstilo se mi to... Hodinu před nastaveným budíkem zazvonila SMS. Pochopitelně, že jsem už nemohla usnout!

A co se vlastně stalo? Pardon, ale byla to vyloženě na..ávací SMS. Zase se někdo motá do něčeho do čeho nemá a řeší něco, co už je vyřešený jinak! Copak jsme takový neschopky? Jejdá! Jaký byl klid, když někteří neměli čas na maily a mobily si zapomněli!

Jdu si alespoň na uklidněnou pustit Pejska (Traband).

(Jů, chvilku po Pejskovi mi začalo hrát Vychází a to se člověk nemůže neusmívat :))

Mámí mne zrak?

To jsem zase jednou jela ze školy přes město...

Na Horove už je vánoční výzdoba! Na konci října!
No potěš koště!

Kryštof - CyRáno

Kryštof: CyRáno

To prostě musíte vidět a slyšet! (Ale mně se nechce pěkně vložit.)

Víte co? Mně se líbí... A nejenom ta písnička ;)
(Film nemyslím, protože jsem ho neviděla.)

Kouzlo křídy

Toto jsem dneska potkala na České a musím říct, že mi to vykouzlilo úsměv na tváři. (Asi nějaká hra, ale proč si kazit radost...)SKAUTING JE CESTA A TADY ZAČÍNÁ =)

Myšlenka o dokonalosti

Jste dokonalí?

Dobře vám tak :P

Příšerky s.r.o.

"Boo?"
"Čičí!"

Scéna, která mě vždycky dostane... Až budete chtít, abych zjihla, tak mi to pusťte :)

(Beze) sná noc

Zdál se mi sen a ne jeden! Rovnou tři! Teda možná to nebyly tři, ale jeden nakouskovaný...

A ten poslední stál svým stylem za to! Nasadil mi brouka do hlavy. Myslíte, že můžou mít sny pokračování? Celkem by mě zajímalo, jak by to všechno mohlo pokračovat... Třeba se dneska v noci dočkám.

Přiznám se, že na sny celkem věřím. Často se mi v nich promítá to, co právě prožívám a právě v souvislosti s nimi často zažívám tzv. déjà vu. Už jsem si na to celkem zvykla. Ale tentokrát to bylo jiné! Je možné, že by sny vyslovily to, co je ve skutečnosti nevyslovené? Že by odkrývaly to, co je v hloubce nás? To, co někde uvnitř víme či cítíme? Nejenom my, ale i druzí? Asi je to blbost...

Tak si pro sebe říkám, že možná raději bezesné noci než sny, které nasadí brouka do hlavy.

No tak! Vzpamatuj se! Bardo. Bardo! BARDO!!!

(To bude za pár dnů či týdnů zase v pohodě. Až do doby...)

Vyznání

Potkala jsem člověka. Tak blízko a přece vzdálený...

Ta gesta, pohyby, výrazy obličeje. Ten úsměv i vážná tvář. Hlas a smích. Naslouchání, povídání i dotyk. On - tak jedinečný a zajímavý. Stačí přítomnost a pohled - radost a štěstí! Když přijde slovo - bezpečí, jistota, klid a mír.

Obejmout a vyslovit díky...

Kéž by se našel druhý takový, který by byl o něco blíž.

Vojtíšek v akci

Tak jsem dneska byla ve škola (dokonce už po čtvrté :)). Ale nejenom to! Po dvou letech máme opět Vojtíška, se kterým jsme se na bakalářském studiu celkem nabojovali! A tak se jeho hodiny neděsila jenom jedna holka, která ho ještě nikdy neměla... Jak to dopadlo?

Vojtíšek se nezměnil! Stále neumí vysvětlovat, učit, psát na tabuli a ani ji mazat. Natož aby si odvykl pít z kohoutku! Ovšem my jsme už otrkaní a nebojíme se něco říct. V důsledku to vypadá tak, že nám říká věci stylem: "Hlavně se mi neposmívejte!" Náhodou jsme byli hodní! Doporučili jsme mu ať chodí na didaktiku matematiky s námi! Ale údajně mu naše vyučující už řekla, že je zanedbaný případ, se kterým se mělo začít něco dělat už před deseti lety. Když jsme to okomentovali stylem, že přece nikdy není pozdě se něco nového naučit, tak jenom sklopil hlavu se slovy: "Já si už na vás odvykl..."

Příště máme v plánu donést mu skleničku nebo hrnek. Měl by si, chlapec, zase začít zvykat :)

Milé popsáníčko

Před pár dny se na Skautské křižovatce objevila výzva k zapojení na projektu "Hodnocení kvality v Junáku". Zatím se teda hledají nějaké nástroje a cesty, jak k něčemu takovému dojít, ale už se shánějí lidi, kteří by se zapojili!

Náš oddíl se už zapojil do dvou testování kvality oddílů - pouze na brněnské úrovni. Celkem mě láká do něčeho takového "kafrat"! A tak jsem se rozhodla přidat se a napsat Dickovi, že se ráda přidám k připomínkování i testování (snad to vedení našeho oddílu vezme v pohodě).

Konečně se dostávám k jádru věci :) Dick je výchovný zpravodaj pro program, ale svého času také vůdce vůdcovského lesního kurzu Ursus, který jsem před lety absolvovala. Občas se potkáme na nějaké celostátní akci, ale není to nijak závratné. O to víc mě potěšilo, když "pracovní" mail přehodil úplně na osobní úroveň o tom, jak se mi daří, co oddíl a tak.

Prostě mi to přišlo milé a těším se na spolupráci s ním! :) Možná je to i skautingem... Člověk jen tak někomu píše, rovnou mu tyká a ono je to na pohodu!

Jsem rád/a, že Tě mám...

Zvláštní, jak tato věta dokáže překvapit, povzbudit a jakou má sílu...

Normálně ji neslýchávám. Ale za posledních zhruba pět dní se mi sešla několikrát.

Občas pochybuju. Pochybuju, jestli mě lidi mají rádi, jestli mám v jejich životech vůbec nějaký význam. A pak to přijde. Řeknou vám to! Řeknou vám, že jsou rádi, že vás mají!

Jo, vyplatí se mít rád lidi a být jim k dispozici!

Díky vám za důvěru a věřte: JSEM RÁDA, ŽE VÁS MÁM! :)
(Tím pochopitelně myslím lidi, co znám...)

Salesiáni sežrali psíčka!!!

Nelekejte se! :)

Nejde o pravdivou zprávu! Vždyť jsou za ní vykřičníky... Spíš jde o jednu z mnoho perel prvního víkendu Mediální školy, který máme úspěšně za sebou. Asi mě nikdy nepřestane fascinovat, jak je možné, že se sjedou nejrůznější lidi z celé republiky i ze Slovenska a přesto si dokonale sednou! Dokážou si společně užít kopec srandy a navíc hromadu úžasných zážitků! Prostě jsme si MeŠ všichni užili! :)

A co se vlastně dělo? Zažili jsme celkem tři přednášky na témata: "Internet", "Žurnalistika" a "PR". Všechny úžasné, ale ta třetí mě dostala. Měl je Tomáš Zdechovský, který je neskutečně charismatický a jeho výstup člověka nenechá na jedinou minutu v klidu! Dokáže udržet neskutečně ve varu!

V sobotu večer účastníky čekala mediální hra po Brně. Patřila jsem do dvojice, která ji měla na triku. A navíc jsem ji nakonec měla zrealizovat - uvést, vysvětlit, zakončit. Přiznám se - bála jsem se! Ale ono to klaplo! Se vším všudy! A účastníci si ji podle všeho nesmírně užili! Ani si nedovedete představit, jak mě to strašně potěšilo! Fakt je to super pocit! Vidím to tak, že začnu takové věci podnikat častěji :)

Poslední věc. Celé to organizoval tzv. BoscoTeam. Pět lidí ze sedmi (plus já) jsem na začátku září v podstatě viděla poprvé v životě (nebo s nima nějak víc komunikovala). Jak takový tým může fungovat? Já ani nevím, ale skvěle jsme se doplňovali! Všechno klaplo! Naprosto neuvěřitelné...

FeMr na RK Rozrazil

Ferda s Mrnětem si teď dělají rádcovský kurz („nejnižší“ skautské vzdělání). Dneska se uskutečnily první přednášky. Ferda pochopitelně dorazila plná dojmů a hnedle je na mě začala „valit“. Teda krom toho, že vyrazily v našich nových oddílových tričkách z Výkvětu – to si domlouvaly už o víkendu! Musím se podělit, protože Ferda to nemá v úmyslu!

Mám pocit, že začínali organizací. Při otázce, jestli účastníci ví, jak se říká Josému, který je hlavou Junáka, tak Mrně okamžitě vystřelila! „Vždyť to je přece jasný! Starosta!“ Ano, naše velká naděje, která to dotáhne až na tuto funkci, se projevila ;) A následovala teorie, jak na jejím místě na kurzu bude za patnáct let sedět naše skautka Bronička a na otázku: „Víte, kdo je starostkou Junáka?“ okamžitě vystřelí: „No přece naše Mrně!“ :) Úplně to vidím!

Následovala pauza spojená s aktivitkou. Snad všem lidem, kteří pracují s dětmi, známá stříhací evoluce. Ovšem ve skautském provedení. Takže od světlušek, přes rádce až po vůdce střediska. Jak se chovají světlušky a vlčata? Hlučně! Jasné poznávací znamení! Načeš Ferda prohlásila: „A já budu Kšanda! mlčí…“ Mrně se pochopitelně přidalo: „A já Jazzy! tiché a strašidelné Hi hi hi!“ A víte jak dopadly? Ferda skončila opět na světlušce, ale Mrně to jako první dotáhla na vůdkyni střediska! Znamení, že to dotáhne až na tu starostku? ;)

Následovala historie skautingu. Jakmile u Setona spatřily pochodovou značku „Splnil jsem úkol a odešel jsem!“, tak dostaly první záchvat smíchu (této přednášky). Vzpomněly si na jednu světlušku, která tuto značku nazvala „Kopejte tady!“ – celkem rozdíl! Když se přešlo k BP, tak podle všeho následovala další salva smíchu. Upřímně – úplně ty dvě vidím! Pravda, kdyby mi někdo nápis na hrobě přečetl jako „Kopejte tady!“, tak bych se asi taky moc neubránila…

Pevně doufám, že naše oddílové vedení se pobavilo alespoň prostřednictvím mého skromného popisu. Já jsem se bavila ohromně, když mi to Ferda vykládala! Úplně ty dvě vidím! Ale ruku na srdce – vůbec mě to nepřekvapuje! Vždyť je to super, že se tak pobavily! To je jedno, že nám udělaly ostudu, že se celé dvě hodiny jenom smály! :) Já jim to přeju…

Zlatý kvítek vykvet nám...

Je to tak! Většina našeho oddílového vedení vyrazila na společný víkend. A že to stálo za to! Nevím, jak ostatní, ale já jsem si to náramně užila! Prostě suprově strávené dny! :) Plné povídání, jídla a především přátelství! Protože přátelství je o bžundě! :)

A co jsme vlastně dělaly? Když to vezmu stručně:

• Projekt CK Kímak Neokoukaným Brnem - už jste někdy lovili lva na Svoboďáku nebo se plížili po Masaryčce?
• Ocitly jsme se na pustém ostrově - takový hrnec můžete použít třeba jako šperk, sáňky nebo přírodní jezírko!
• Naše žáby začaly pomalu stoupat ke sluníčku - zahájily jsme vlastní celoroční hru.
  
• Podzimní procházka, na které jsme poslouchaly les a tvořily paletu.
• 60. léta a mléčný bar Družba - vypily jsme mlíka tak na měsíc dopředu a pochutnaly na dortech.
• Návštěva biografu :) Baruli ukecala Frantu (promítač), takže nám nakonec pustil Pomádu (pohled na Travoltu v kraťasech je fakt šílený!) a následně pár dílů Shaun the Sheep (sklidila úspěch :)).
• A jako bonus jsme si udělaly trička :)
• Plus teda spousta dalších věcí...

O střediskových podzimkách i oddílech

Včera večer jsme měli radu na střediskové podzimky. Troufám si říct, že tam byl vždy jeden zástupce z oddílu plus koordinátor - tedy celí čtyři lidé! Přišlo mi to jako celkem pozoruhodný počet vzhledem k tomu, že se jedná o střediskovou akci...

Zhruba za hodinu jsme zvládli (dokonce dvakrát) naplánovat celou výpravu. Šlo by to i rychleji, ale na druhou stranu jsme vymysleli novinku, která tady ještě nebyla! Jeden den půjdeme na procházku po družinách, které rozdělíme napříč oddíly i věkem. Myslím, že by to mohlo být dobré! Nu, uvidíme... Bude to jiné!

A pak přišla chvíle, kdy výprava byla hotová a my začali jenom tak vykládat... Najednou člověk nahlédl pod pokličku jiným oddílům. Řeknu vám, že nikde to není jednoduchý a jak jsem si myslela, že všude se dobře funguje, tak to tak opravdu není. Z pocitu, že náš oddíl není zase tak dokonalý jsem se najednou cítila jako vůdkyně dobře fungujícího oddílu, která může druhým třeba i poradit. Opravdu nemám potřebu být nejlepší, raději bych byla, kdyby tak dokázaly fungovat i ostatní oddíly.

Tedy velké díky našemu Zlatému kvítku!

• Díky dětem, že se zúčastňují akcí a že nás berou takové jaké jsme!
  
• Díky veškerému vedení za to, že tvoříme úžasný tým protkaný přátelskou atmosférou!
• Díky, že dokážeme společně podniknout něco víc jenom pro sebe navzájem!
• Díky za rozdělení zodpovědnosti!
• Díky za spolupráci!
• Díky za každou pomocnou ruku!
• Díky za to, že vás mám!
  
• Díky za každou jednotlivě...
  

Hmatatelná pošta

Dneska jsem nad ní trochu přemýšlela. Nad takovou tou poštou, co vám přijde domů do schránky v papírové podobě (pro některé už věc neobvyklá). S dovolením nepočítám nic oficiálního, ale jen osobní korespondenci.
Ráda píšu i posílám různé pohledy a dopisy. Někdy je odkud, někdy je o čem. Na druhou stranu ji v podstatě i ráda dostávám (pravda je, že neznám nikoho, kdo by ji rád nedostával ;)). Proč? Ani nevím. Možná je to pro nás v současné době už něco neobvyklého nebo se rádi vracíme k tradicím?
A víte, co se mi občas stává? Něco napíšu, v tu chvíli s tím fakt souhlasím a chci to sdělit. Pochopitelně to hodím, protože v danou chvíli je to ten správný postup. Pak se mi to třeba rozleží v hlavě a začínám litovat, že jsem něco takového odeslala. Ovšem už s tím nejde nic udělat! Jen si říkám, že bych to raději neposlala...
Logicky k tomu musí být také pošta, kterou bychom raději nedostali. Dopis obsahující smutnou zprávu, suchý a odměřený text... Nebo máme být rádi, že nám vůbec něco v této přetechnizované době došlo? Kdo ví...
Máte nějakou poštu, kterou byste raději nedostali?

Podzimní koutek

Z výletů uplynulých dvou dnů jsem si domů donesla nejrůznější přírodní úlovky.
A tak jsem si udělala v pokoji malý podzimní koutek.
Proč se nepodělit?

Na Brněnské přehradě

Na cestu kolem světa není času a tak jsem se v krásném volném dnu vydala alespoň na cestu okolo Brněnské přehrady.
Z Přístaviště přes Sokolské koupaliště a Osadu na lávku pod hradem Veveří. Ideální místo na oběd! Následně po levém břehu až do Veverské Bítýšky. Otočit na mostě a nečekaně po pravém břehu ;) Cesta logicky pokračuje na Veveří. Říkala jsem si, že se skočím podívat ještě k místní kapličce, ale jít dvakrát stejnou alejí? Trapné! A tak jsem vzpomněla na Poutní vandr absolvovaný před lety s Kosmičem - jeho azimut a jasný povel: "Jdeme tudy!" ať už je tam oranice, les či potok... Ještěže je už několik dnů sucho, takže jsem se do oranice nepropadala! :) Z Veveří jsem kousek vyzkoušela novou cestu k lávce, chvilku silnice, chvilku cestičky lesy. A v Rokli jsem přesídlila na dno. Popraskané a plné pokladů!
Jo, pár kilometrů... Ale bylo to fajn! Šlo se mi dobře. Jen kdyby mě drtivou většinu cesty nebolel kyčelní kloub, tak by to bylo zase o něco lepší!

Tři v jednom

...aneb tři filmové konce v jednom večeru. A v podstatě jenom jeden šťastný.

Začalo to s Anna a král. Krásný příběh anglické učitelky, která vyučovala hromadu dětí krále Siamu (mám pocit, že 67 - měl několik manželek a 26 konkubín). Postupem času si zamilovala tuto exotickou zemi, své žáky, ale také získala srdce samotného krále. Ovšem co může budoucnost přinést učitelce a králi? Jediný společný tanec před odplutím lodi...

A pak jsem začala chytat konce (i když filmů, které znám). Pýcha a předsudek - příběh Elizabeth Bennetové a pana Darcyho. Myslím, že všeobecně známé dílo Jane Austenové. Osobně už několik let od začátku sympatizuji s panem Darcym ;) Ale ten konec, jak kráčí mlhou a potom ten jeho výraz v očích! Vždycky mě to dostane!

Na závěr Poslední Mohykán. Film, ke kterému jsem se dostala přes hudbu (a o kterém jsem psala před rokem, takže nebudu už nic dodávat), ale to mu vůbec neubírá! Ba naopak!

Myslím, že poznáte, který konec byl šťastný...

Doprovod na výpravu Sněženek

Sněženky se vydaly na svoji zahajovací družinovou výpravu. Já je byla "vyprovodit", aby věděly kudy, kam a kde vlastně budou bydlet. Šly jsme pěšky z Letovic do Svitávky. Vyklubala se z toho velice příjemná procházka ve slunečném dnu.
Ovšem holky opravdu perlily! Celou cestu vlakem se vyptávaly, jak je možné, že ještě nejsem vdaná, když už jsem tak stará ;) Následně, když zjišťovaly kolik mi vlastně je, tak suverénně prohlásily: "Bez mála 24!" Slušný odhad! Nu, holky opravdu perlily a já se bavila! :)

Spolužáci

Mám jednoho spolužáka (a jednu spolužačku).
Táhneme to spolu celé čtyři roky (nikdy jsme to s ní netáhla).

Jo, mám super spolužáka! Mé veliké štěstí na vysoké! Posledních pár měsíců mě na škole fakt drží! Hodně mi pomáhá a je oporou! Nedávno z něho vylezlo, že si mě tam drží, aby nebyl sám (zvláštní vzhledem k faktu, že s onou spolužačkou spolu chodili i na gympl)...
Ale co! Alespoň mám veselo! Když jsem se ptala, jestli jsem mu chyběla, tak řekl že ano - myslel to vážně nebo to byla sranda? "To myslím vážně s humorem! :)" A v úterý mi napsal SMS, že mě viděl z tramvaje, jak vycházím z domu. Proč? Jenom aby mě překvapil a potěšil.
Občas je opravdu roztomilý a já jsem strašně ráda, že mám za spolužáka právě jeho!

Tvrdý Bárta s kapelou, bez které se nedá žít

Jdu to uvést na pravou míru (aneb záblesky z dnešního koncertu).
Každý Bártův koncert je jiný! Illustratosphere si s hudbou prostě hrají! To snad ani jinak říct nejde. Snad nikdy jsem od nich neslyšela jednu písničku stejně! Ale to už jsem tu určitě někdy psala...
Nu a dneska to bylo trošku "tvrdší". Víc bubnů? Nevím, prostě větší nářez, ale stálo to za to! :) (To je div, co?) Tož to by bylo vysvětlení "tvrdého Bárty" a co ta kapela? To on sám o ní pronesl! A já s tím souhlasím - jsou prostě úžasní!
Jinak se dnešním večerem táhl problém s dráteníky (aneb technika zlobila), ale naštěstí se to nějak ustálo. Navíc jsem byla překvapena pro mě netradičním uspořádáním kapely na pódiu, ale co už. Jo a Dan má divnou délku vlasů - ani krátký ani dlouhý! Snad to brzo doroste ;)
Před písničkou Nejen Ian padla dobrá myšlenka! "V horách na samotě umí být buddhista každý blbec!" A tak když jedete v zácpě v nacpané tramvaji, dokážete potlačit svůj vztek, jste v pohodě a můžete myslet, jak asi ostatní lidé pociťují vztek, tak je to prostě super! Jste vyrovnaní! (Nebo tak nějak to bylo :))
Co na závěr? Bárta je prostě třída! Skvěle se pohybuje a tančí! Ale hlavně on zazpívá snad všechno! U jakékoliv hudby! Když už nejsou slova, tak on si je najde! A když nenajde, tak je nahradí! Dokonalé! Asi ho fakt zbožňuju! :)

Služba

Z časopisu Skauting.

Prvně něco seriózního a zajímavého:

Na roverské období navazuje často aktivní působení při vedení oddílu. Zdá se, že tady je vše jasné; vůdce slouží tím, že předává mladším, co ve skautingu získal. Často se však zapomíná na neméně důležitý aspekt služby vůdce, totiž službu sám sobě. Ano, aby člověk dokázal dobře sloužit, musí také čerpat. A nepatří sem jen účast na skautských vzdělávacích kurzech, ale i sebezdokonalování se v životě mimo oddíl. Vždyť cílem skautské výchovy je výchova ve všestranně společnosti prospěšného člověka. Ke službě sobě samému patří i potřebný odpočinek; je třeba si pokorně přiznat, že nikdo z nás není superman.
A tak, když to nejmenší vlče povzbudí svého skautského vůdce krásnou bezelstnou dětskou myšlenkou, dokáže jej obohatit. Jako by tak oplácelo všechnu tu snahu, kterou do rozvoje sebe i druhých vůdce od svých vlastních vlčáckých let investoval.
Vojtěch Dabrowski: Skauting (září 2009) - Služba

Něco na tom bude! Osobně mě nikdy nenapadlo se takto dívat na službu...

A ještě přidám odstaveček, který se mi taky líbil a pobavil mě:

SUPERTIP: Vytáčejí tě všechny ty významné dny a roky, které pořád jednotlivé instituce vyhlašují? Zaveďte si v oddíle vlastní významné dny, svátky nebo rovnou vyhlašujte celé roky. Hitem 2010 by se mohl stát třeba Rok péče o skautského vůdce!
Skauting (září 2009) - Terminátor

Jo! Skauting a přátelství je o bžundě :)

XVII. Hrnčířský jarmark v Kunštátě

Mám za sebou pěkný den babího léta s krásným zážitkem...
Vyrazila jsem z Brna!
Prvně jsem se z Kunštátu vydala do nedaleké Rudky. Co tam? Navštívit jeskyni Blanických rytířů, podívat se na zbytek Masarykových bot a rozhlédnout se z Burianovy rozhledny. Malý areál plný zajímavostí! Bohužel v minulosti utrpěl hned několik ztrát během 2. světové války. Ze 14 metrů vysoké sochy T. G. Masaryka zůstal podstavec a boty. Z legionářů v jeskyni zrovna tak... Přesto je to krásné místo!
Po návratu do Kunštátu mě už naplno pohltil Hrnčířský jarmark! Spousta věcí, barev, tvarů... Prostě samá nádhera! :) Úplně jsem si užívala! A fotila :) Náměstí plné stánků s keramikou všeho druhu a především velice příjemná atmosféra! Tu přiblížit nemůžu, ale co bylo k vidění můžete zhlédnout na fotkách.
Doufám, že za rok vyrazím znovu! A doporučuji i vám, jestli takové akce máte rádi! :)

Jánošík. Pravdivá historie

No jo, zase to nikdo nepochválil, ale mně se to líbilo...
Kdo by neznal příběh jednoho z nejznámějších zbojníků! (I když je pravda, že pro mě pořád vede Nikola Šuhaj.) Snad jen dodám, že mě překvapilo kolik je v tomto zpracování českých herců a (ehem) milostných scén... A možná bych se ještě obešla bez detailů vyříznutých střev, člověka nalámaného na kole a napichování na hák. Na druhou stranu to dodalo "atmosféru" nebo jak to říct. Asi to byl poměrně drsný čas. Proti tomu jsem nadšená z výpravy a hlavně ze záběrů přírody, hor, Tater... Plus musím dodat, že Jánošík je pěknej chlap, který nesleze z plátna, takže je na co se celou dobu dívat ;) Jo, stálo to za to! :)
A jako bonus jsem ještě objevila videoklip k Jánošíkovi od Pavla Habery! Líbí se mi...

Zpravodajství Vladstudio

Na Sibiři už letos sněžilo...

Fotky u Kodaku

Znáte Kodak na rohu ulic Dvořákova a Kozí?
Vždycky když jdu do města, tak si tama cestu nasměruju. V jedné z výloh je vždy několik velkoformátových fotografií od jednoho fotografa na nějaké téma. Občas je to něco aktuálního, co se odehrálo v naší republice, občas fotky z cest do zajímavých zemí nebo prostě jen nějaké téma. Většinou mi přijdou zajímavé a prostě se mi líbí!
Dneska jsem si na Dvořákovu opět vyrazila a zastavila se u výlohy... Tentokrát jsem obdivovala letecké snímky Brna (plus jeden Boskovic ;)). Nenašla jsem tam snad žádný tradiční pohled, i když jich znám už celkem dost. Nebo jsem takové ještě prostě nepotkala :)
Taky se někdy zastavte podívat se na prima fotky! Třeba se tam někdy potkáme a nebudu jediná, kdo tam stává ;)

Duhový vřes

Když nevíte co by,
najdete to v OBI!

Neskutečný kam ten svět spěje! Jedeme s maměnkou pro krásný normální vřes a najdeme toto! Vřes snad ve všech barvách duhy! Fakt jsem se tomu musela smát, co lidi nevymyslí!
Ale ten normální mají opravdu nádherný a ještě k tomu za pusu! :)

Ptáci v trní

Podle jedné legendy žije na světě pták, který zazpívá jen jednou za život, sladčeji než jakékoli jiné stvoření na této zemi. Od chvíle, kdy vyletí z hnízda, hledá trnitý strom, a neustane, dokud ho nenalezne. Potom se v těch nehostinných větvích rozezpívá a na nejdelší a nejostřejší trn se nabodne. Umíraje se vypne ve smrtelných mukách a krásněji než skřivan či slavík zazpívá jednu jedinečnou píseň, za kterou zaplatí životem. Ale celý svět zmlkne a naslouchá a Bůh na nebesích se usmívá. Neboť to nejlepší se vykoupí jen velikou bolestí... Alespoň tak praví ona legenda.
Colleen McCulloughová: Ptáci v trní

Už jsem dlouho nečetla do půl druhé v noci, ale prostě jsem nemohla jinak... Nešlo se odtrhnout!
Ptáky v trní jsem četla už podruhé, ale stále mě udivují. Vypráví příběh ovčácké farmářské rodiny v Austrálii a lidí, kteří jsou s touto rodinou spjatí. Kdybych měla jednoduše říct o čem těch 600 stran je, tak o lásce. Ale o nějaké jiné než píše Hugo, Dumas, Austenové, Mayle... Stále mě dostává, jak hrdinové pro mizivé chvíle štěstí dokáží trpět a přesto milují celým srdcem.
Nějak těžko se mi to popisuje, tak si to přečtěte ;)

Realita o tom, jak si Kakamilka kupovala kalhoty aneb příspěvek úplně o ničem :)

(Na úvod snad jen malé uvedení jednoho faktu, který ale všichni, kdo mě znají, ví: Nemám ráda nakupování! Vedou boty, které jsou v těsném závěsu následovány oblečením...)

Před nějakým časem jsem usoudila, že bych potřebovala nějaké ty kalhoty a tak jsem hrdinně vyrazila do Rock Pointu (oběť, kterou nakupování zvládám obětovat). Výběr úžasný - vybrala bych si! A zrovna i za slušné ceny! Ale neříkej hop dokud nepřeskočíš! Moje dámská velikost měla neskutečně dlouhé nohavice! Nechápačka! Jak na takovou délku došli?!? No co dělat... A pánské byly ještě divnější! Buď krátké nebo ještě delší! Marnost! Má potřeba nebyla tak velká, abych něco hrotila a tak jsem to vzdala.
Za letošní léto se mi podařilo zrušit dvoje pláťáky plus jedny Rejoice. Nejsem ničitel! Jedny pláťáky mám od maturity a druhé byly jasné, že nic nevydrží! Ovšem ty Rejoice mě srkly! A zrovna ještě ke všemu moje oblíbené! Poslední den tábora jsem je omylem vzala o hřebík... Nejsou ve stavu nepoužitelnosti, ale výstavní kus už z nich nebude.
A tak jsem se dneska za povzbuzování maměnky vydala do boje! Fakt jsem si chtěla pořídit nějaké kalhoty! Hlavně nějaké pláťáky, protože ty já fakt můžu!
A jak jsem dopadla? Nabízí se říct, že prd! Pláťáky nemám! Nikde prostě nemají! (Nebo jen nemají takové jaké chci?) Jak můžou všichni pořád chodit jen v riflích?!? Těch je všude plno! Grrr!!!
Nakonec jsem nevynechala ani Rock Point. Nemám kostičky ani proužky, ale krásné jednobarevné Hannahky. Jsou fakt dobrý, ale mají jednu chybu - jsou neskutečně dlouhý!!! A nic s tím nepůjde udělat! Ale alespoň částečný úspěch.

A tak až mě uvidíte v kalhotech, který neznáte, jak padám na čenich, tak věřte, že je to z důvodu, že nakupování je pro mě utrpení a když už se k němu odhodlám, tak nic nemají a když mají, tak je to dlouhý!
Díky za pochopení :)

Umírám!

Už zase...
A nečekaně na rýmu :)

Poletíme? - Zuzanka

Nejaktuálnější supervideoklip od Poletíme?!
Myslím, že je odpovídající ;)

Doplňující informace z YouTube:
Videoklip byl natočen dne 15.9.2009 v prostorách ateliéru Rudolfa Brančovského v Brně.
kamera: Jáchym
střih: Rudolf
postprodukce: Ondřej
ve videoklipu účinkovali: Zdeněk Hromádka (učitel ZŠ), Kurt (uměnovědec), Honza Valer (ředitel Slezské diakonie), Veru Mrázová (učitelka), Magda a Lena (dvojčata z Desertu), Vojta Pelikán (environmentalista - ekolog), Michal Doležal (archeolog a sokol-vlastenec), Káďa (trombonista), Jáchym a Rudolf (Poletíme), Konstantin (superpes)
Videoklip byl natočen na základě pravděpodobných událostí.

Životní motto

Tvoříme oddílové stránky. Součástí by také měly být "medailonky" jednotlivých vedoucích. Káťa sestavila pár bodů, které by každá z nás měla napsat a mezi nimi je mimo jiné životní motto.
Jde to mít nějaké životní motto? Kdo ví...
Jak jsem dopadla já? První, co mě napadlo, bylo: "Normální moc nejsme, ale to vůbec nevadí!" Nevím, jak vám, ale mně to přijde trošku ujetý na vůdkyni skautského oddílu a to zvlášť při uvědomění si, že to budou číst nejenom rodiče našich stálých členů. A tak jsem skončila u Dona Boska: "Radujte se, konejte dobro a nechte vrabce štěbetat." Maggi má ale do jisté míry pravdu, že je to nějaké moc normální...
Při hledání "svého motta" jsem ho konzultovala s několika lidmi, ale jedna reakce mě velice potěšila. "Tvoje životní motto? Nevím. Brát život s úsměvem? Pořád se pěkně usmíváš a přijdeš mi většinou pozitivně naladěna :)" Zvláštní, jak člověk dokáže působit na druhé...
Moc díky za vás všechny, kteří mi to občas připomenete!