Z nástěnky...

...v kabinetě tělocviku. Naprosto to odpovídá jeho osazenstvu.
(Za hlavní považuji vytisknutý papír dole, který je zajímavě doplněn rukou psaným vzkazem, i když to asi ve skutečnosti nemá žádnou souvislost...)

Angel-A

Tak jsem konečně na Ferdino doporučení shlédla film Angel-A. Nechci opakovat něco, co už bylo napsáno jinde. Jen bych ještě ráda doplnila, že se jedná o dílo z tvorby režiséra Luca Bessona, který je také podepsán pod takovými filmy jako je Magická hlubin či Leon. A černobílé zpracování dodává ději určitou atmosféru. Přece jenom se to už tak často nevidí...

Přikládám jeden z dialogů mezi dvojicí hlavních postav. Je sice trošku delší, ale prostě mě oslovil.

André: Vadí ti, že se vyptávám?

Angela: Ne. Když se zajímáš o mě, začneš se zajímat i o sebe.

André: Nejsem zajímavý

Angela: Ale jsi. Jsi hezký, inteligentní…

André: Nedělej si srandu.

Angela: Ne, opravdu! Máš to uvnitř, ale musíš to dostat ven!

André: Já se snažím. Ale není to snadný.

Angela: Ale je, uvidíš.

(Angela postaví Andrého před zrcadlo.)

Angela: Podívej se do zrcadla. Co tam vidíš? Co vidíš v zrcadle?

André: Vidím krásnou holku.

Angela: Díky. A co vidíš vedle ní?

André: Nevím.

Angela: Děláš pokroky.

André: Myslíš?

Angela: Předtím jsi viděl úplný hovno. Teď už nevidíš nic. Vyčistil sis prostor. Ale teď je třeba tu prázdnou skořápku naplnit. Nemůžeš ji takhle nechat. Dívej se před sebe. Nevidíš v té tváři nic pěkného?

André: Nic moc.

Angela: Dívej se. Co vidíš v očích?

André: Laskavost.

Angela: A je jí tam hodně. A co dál?

André: Nejsou ošklivé.

Angela: Přesně tak. Jsou krásné! A dál?

André: Možná je v nich něha.

Angela: Té je tam hodně. A co láska?

André: Jo. Lásky je tam taky dost. Možná až moc.

Angela: Tak to musí ven. Řekni, že mě máš rád.

André: Prosím?

Angela: Nemáš mě rád?

André: Mám. Tedy, něco k tobě cítím, třeba to je přátelství…

Angela: Tak máš mě rád, nebo nemáš?

André: Od prvního dne. Od první vteřiny.

Angela: Tak to řekni!

André: To se těžko říká.

Angela: A víš proč?

André: Ne.

Angela: Protože tobě to nikdo nikdy neřekl, viď? Je těžké mít se rád, když tě nemají rádi jiní.

André: Jo.

Angela: Mám tě ráda, André. Teď jsi lásku dostal, a můžeš ji někomu dát. Zkus to.

André: Mám tě rád, Angelo. Ale třeba se tak nejmenuješ.

Angela: Tak to řekni beze jména.

André: Mám tě rád.

Angela: Tak je to dobře. A teď to řekni sám sobě.

André: To nemůžu.

Angela: Ale můžeš. Koukni na své tělo ztrápené nedostatkem lásky a důvěry. Nevidíš, že si zaslouží péči? Neodmítej to zraněné tělo. Snáší tě už tak dlouho, a nestěžuje si. Řekni mu, jak je důležité, že má své místo, a dej mu, co si zaslouží.

André: Mám tě rád, André. Mám tě rád.

Angela: Jsem na tebe pyšná, André. Jdeme se najíst? Mám hlad.

André: Ty myslíš jen na jídlo. Nemáš citové problémy?

Angela: Nepřevracej naše role, prosím.

André: To je fakt.

Traband...

...mi dneska večer nějak sedne.

Traband: Hyjé! - Lano, co k nebi nás poutá
Achich achich! Proč jen si to lano občas sami podřezáváme a tím se sami topíme?

Traband: Hyjé! - Černej pasažér
Jsem či nejsem?

(Doufám, že zase na nějakou dobu končím s videama!)

Amélie z Montmartru

Přiznávám, jeden z mých nejoblíbenějších filmů...
Jedním z důvodů je, že má naprosto úžasnou hudbu! Ale taky samotný příběh mě nenechává úplně chladnou. Cestující trpaslík, krystalový muž nebo mladík Lucien, který zbožňuje zeleninu... Ovšem pořád nejhezčím příběhem je pochopitelně ten Amélie a Nina! Nino je pozoruhodný mladík - sbírá fotky, které lidi vyhodí u fotomatu a každou středu straší v domě hrůzy! A Amélie... Je jiná. Je úžasná!
Tak nějak si občas snívám s ní a mám chuť dělat věci jako ona! A třeba taky strhávat plakáty "KDY A KDE?" a čekat až si někdo pohraje s korálky do kuchyně...
(No jo, přišla na mě zase jednou melancholická...)

Plus doporučuji klip, který je typickou ukázkou hudby filmu, ale také průřezem vztahu Amélie a Nina.
Prostě celý film doporučuju :)

Bratři Ebenové - Folkloreček

Bratři Ebenové: Chlebíčky - Folkloreček
Co víc dodat? Prostě Ebenové jsou super :)

Horká novinka!

Pozor pozor! V dnešních večerních hodinách zazvonil zvonek a Prasátko se vrátilo! :) Věc nevídaná!
Tedy vítej zpátky! Bude to ale stejné jako dřív?
Rozhodně vřelý dík tomu, kdo mu ukázal cestu zpět domů ;) Je to opravdu veliká radost! :)
P.S.: už tu sedí se mnou a pilně se učí, aby mi zítra mohlo radit :)

ČLK Rozrazil

Nezapomenutelný a neopakovatelný to kurz! Kdybych měla možnost, tak neváhám a jedu hned znovu, protože je to fakt brutální slída :)
Alushka mě upozornila na upoutávky na ročník 2009, za což moc děkuji, protože jsou fakt kruťácký a tak si to nemůžu nechat pro sebe!

Plus doporučuji spot Salko. Protože tím je Rozrazil charakteristický a dokazuje, že se nejedná o normální kurz ;)

Prokrastinace

Prokrastinace (z latinského pro crastinus, na zítřek) je označení pro chorobné odkládání důležitých úkolů na později. Jde o častý psychologický problém vysokoškoláků (v němčině tzv. Studentensyndrom) a dalších, kteří nejsou vnějším prostředím nuceni organizovat si svůj čas. Postižený má ve zvyku trávit čas nepodstatnými činnostmi, jako například surfováním po internetu, přičemž důležité a podstatné úkoly odkládá na později. Z průzkumu psychologa Romana Gabrhelíka vyplývá, že více než 40 % studentů českých vysokých škol je tímto problémem těžce postiženo.
Wikipedie: Prokrastinace

Prasátko! Prasátko!

Obyčejná plyšová hračka od McDonald´s a co dokáže způsobit!
Prasátko jsem měla zhruba čtyři roky! Čtyři naprosto neuvěřitelné roky, kdy jsem ho tahala naprosto všude! Každý den se mnou šlo do školy, nikdy nechybělo na žádné skautské akci, podívalo se do zahraničí i na hory, dělalo se mnou maturitu i první zkoušku na vysoké! Ale také dávalo nový rozměr přátelství s lidmi...
V květnu to budou už dva roky, co je pryč, ale přesto ho lidé (kteří mě znají dále než dva roky ;)) se mnou mají už neodmyslitelně spojené. A ani po těch dvou letech nedokážu sundat obrázek Prasátka s lyžema, který malovala Anetka na Ramzové 2005 nebo plakát z kina, který mi Hobzič uzmul v Praze.
Prasátko je už prostě mojí součástí, i když to teď není tak vidět. Asi to zní fakt bláznivě vzhledem k tomu, že se jedná o plyšovou hračku, ale věřte, že mi chybí...

Budu je mít :)

Být učitelem má dvě výhody. Jaké to jsou?
Výhoda první: červenec.
Výhoda druhá: srpen.

Mé oblíbené

PONAUČENÍ:
Ne vždy jsou přátelé schopni Tě vytáhnout,
ale určitě Tě nikdy nenechají spadnout...

O pozitivním myšlení a neúspěchu

Momentálně čtu knihu o myšlenkových mapách. Všeobecně se jedná o opravdu zajímavou věc, ale knížka v sobě pojímá více věcí...

Vším, co uděláme, co vyslovíme nebo na co pomyslíme, zvyšujeme pravděpodobnost toho, že stejnou věc uděláme, vyslovíme nebo na ni pomyslíme znovu. Jestliže děláme věci dobře, jestliže myslíme a mluvíme optimisticky, jestliže máme sami ze sebe dobrý pocit, jestliže pozitivně vnímáme jiné lidi, svět a celý vesmír, zvyšuje se pravděpodobnost, že budeme věci dělat dobře, že budeme myslit a mluvit dobře, že se budeme dobře cítit a vůbec budeme stále lepší a lepší.

Většina lidí reaguje verbálně na neúspěchy velmi podobně. Reakce se dělí do dvou akupin. První typ slovní reakce je: "Do ***!!!" (doplňte si oblíbený výraz). Druhá skupina je poněkud vážnější a více osobní: "Já ***!" Prázdná místa vyplňují záporné výroky v první osobě jednotného čísla.
Tony Buzan: Mentální mapování

"Miluše!" "Emilka!"

Proučené ráno i dopoledne. V poledne zkouška. Po návratu rychlo oběd a rychlo chystání schůzky, na kterou jsem byla tentokrát sama. Ale však ono to nějak dopadne!
Část první: Udělej, co největší kouli! Ovšem sníh nedrží... Na lepicí honičku málo dětí, tak improvizace - eskymácká honička! Pochopitelně i dvě děti se dokážou spojit proti jednomu členu vedení a tak nejvíc uhoněná jsem nakonec byla stejně já. A to se měly holky vyběhat...
Část druhá: Vzhledem k tomu, kolik jsem měla na chystání schůzky času, tak jsem se uchýlila k rukodělkám. Pro mě klasika - obrázky z kuliček z krepáku, do děti velká novinka! A tak hodina a čtvrt zabita... Ovšem pojmenování Mabiny žirafy na Miluši (teda podle Mabi Emilku) bylo naprosto exkluzivní a já se skvěle nasmála a všechny jsme si pěkně zakřičely :)
Část třetí: Deset minut na etapovku o tom, jak Líšňáci chytali Napoleona. Přečteno, zahráno, ale opravdu nikdo nevyhrál! Největší ohlas ale získala postavička Napoleona: "Kamíku! To si musíme vyrobit!" "A já ho chci pohladit!"
Část poslední - doprovod Kšandy domů: Kšanda na schůzce klasicky mlčela, ale jakmile jsme opustily dveře klubovny, tak jsem se nedostala ke slovu! Dnešním tématem byl dinopark v Německu ;)
A proto přesně vedu děti! Po uspěchaném dni vidím, že to má smysl! Rády člověka uhoní, člověk se s nimi zasměje, získá si je blbostí a pak mu chtějí všechno povykládat! Já ty malý osůbky prostě zbožňuju! :)

Hrabě Monte Christo

Kdo to nevíte, tak mám ráda literaturu z období romantismu :) Bídníci, Chrám Matky Boží v Paříži, Tři mušketýři či právě zmiňovaný Hrabě Monte Christo! (Možná jste si všimli, že je to jenom Victor Hugo a Alexandre Dumas starší, ale oni jsou prostě nejlepší :)) Moje vášeň! Všechno přečteno a mám ráda i některá filmová zpracování... Hrabě Monte Christo má hned tři výjimečná zpracování, mezi kterými nedokážu vybrat to nejlepší. Každé má něco do sebe!
Nejstarší (z mých oblíbených) je z roku 1975 a v hlavní roli úžasný Richard Chamberlain! Dvouhodinnový film a co si tak matně pamatuju, tak žádný zidealizovaný konec (ale ruku do ohně bych za to nedala). Ovšem nejraději v tomto zpracování mám část, kdy je Edmond Dantes vězněn v pevnosti If! A Monte Christo vypadá strašně staře... Jojo, stará dobrá klasika!
Zpracování z roku 1998 se trochu vymyká. Jedná se totiž v podstatě o čtyřdílný film! V hlavní roli navíc úžasný Gérard Depardieu! Díky tomu, že se jedná v podstatě o seriál, tak si tvůrci mohli více vyhrát a nemuseli tolik věcí pominout! A tak pomsta hraběte je opravdu dlouhá, důkladná a to především její příprava! Tady mám zase ráda část, kdy Monte Christo tráví čas v Orientu...
Poslední zpracování z roku 2002. V hlavní roli mladý James Caviezel, na kterého není problém se dvě hodiny dívat :) Je to opravdu pěkný hrabě! Taky toto zpracování mám ráda (nečekaně). Líbí se mi výprava a souboj v polích u opuštěné budovy a scéna, jak Monte Christo přiletí v balónu a.... :) Akorát ten konec - tím to trochu poťali! Prostě americký happy end a žádný Dumas!
Jejdá! Kéž bych to já měla doma!
A příště třeba o Bídnících ;)

Pedpsych podruhé

Když se člověk učí, tak se mu občas něco líbí a něco pobaví :) A to zvláště v oblasti pedagogiky a psychologie...

Toto se mi třeba líbí a myslím, že je to i pravdivé:

Nebudeme-li mluvit rozzlobeně, ale klidně, naučíme děti zachovávat klid, když je někdo provokuje. Omluvíme-li se za svou chybu, učíme děti přijmout zodpovědnost za své omyly. Pokud neomlouváme svůj hněv, učíme děti, aby neomlouvaly ony svůj. Zdvořilým chováním učíme děti zdvořilosti. Štědrostí učíme štědrosti. Laskavostí učíme laskavosti. Jestliže se ze všech sil snažíme být co nejlepší, vštěpujeme totéž svým dětem.
A.S. Makarenko, sovětský spisovatel a pedagog řekl: "Nemyslete si, že vychováváte své dítě pouze tehdy, když s ním mluvíte nebo když je poučujete nebo mu poroučíte. Vychováváte je v každé chvíli svého života, dokonce i tehdy, když nejste doma. Jak se oblékáte, jak mluvíte s jinými lidmi a o jiných lidech, jak se radujete, nebo jak jste smutní, jak jednáte s přáteli i s nepřáteli, jakým způsobem se smějete, jak čtete noviny - to vše má pro dítě velký význam." Výchova totiž není vždycky jenom záměrná.

A proti takovýmto rozumným věcem přijde dobrá ťafka:

Pravidla komunikace ve vztahu učitel - žák (dle P.Gavory)
Pedagogický pracovník má právo:

1. kdykoliv si vzít slovo, přerušit žáka
2. mluvit s kým chce (s jednotlivcem, skupinkou, celou třídou)
3. mluvit o čem chce, tj, rozhodovat o tématu komunikace
4. mluvit, jak dlouho chce
5. mluvit v kterékoliv části místnosti
6. mluvit v pozici, kterou považuje za vhodnou (vsedě, vstoje, v chůzi, zády k posluchačům apod.)

Žák má při hodině právo:

1. mluvit jen tehdy, když mu pedagog udělí slovo
2. mluvit jen s tím, kdo mu byl určen
3. mluvit jen o tom, co mu bylo určeno
4. mluvit jen tak dlouho, jak mu bylo určeno
5. mluvit jen na místě, které mu bylo určeno
6. mluvit jen v pozici, která mu byla stanovena

Žákova práva? Působí to na mě spíš jako povinnosti...
A to má být škola orientována na děti...

Pedagogická psychologie o učení

Učení je relativně trvalá změna chování, která vychází z nácviku. Týká se nejen získávání vědomostí a dovedností, ale učíme se, čeho se bát, co mít rád, komu věřit, komu se vyhýbat.

Tak to, že je učení trvalá změna chování mě asi nikdy nenapadlo! Nejčastěji je právě spojováno se získáváním vědomostí a dovedností a tak občas zapomínáme na to, že i ostatním věcem se učíme! On je přináší život sám...

Živé kvety - Havrani

To bude s tebou ťažké leto,
budeš ma týrať, nemôžeš za to,
budem to skrývať, nezapriem,
to budú muky!

To bude s tebou ťažké leto,
po kolotočoch ostane blato,
z cukrovej vaty osa
a mračná sťahujú sa
Živé kvety: V dobrom aj v zlom - Havrani

Před svátky jsem byla seznámena se slovenskou kapelou Živé kvety (za což velice děkuji!). Poslechla pár písniček, líbily se, tak jsem uložila na další časy. V lednu proběhl můj návrat a musím se přiznat, že mě tato hudba nějak chytla za srdce! Silné, i když většinou smutné texty...
A tak váhám, jestli jet v únoru na koncert do Prahy nebo vyčkat, jestli v rámci turné nebude někde blíž. Jednoznačně si je nechci nechat ujít!

Poletíme do kalendáře!

Chopte se svých kalendářů a pište si! Jsou tu dva koncerty brněnské kapely Poletíme?! A světe div se! Ani jeden z nich není v Desertu či Trojce! Tákže:

• 3.2. Poletíme? v Metru! začátek ve 20:30
• 17.4. Poletíme? na Staré pekárně, začátek ve 20:00

Kdo zná, jistě vyrazí. Kdo nezná, měl by se seznámit ;)

Dumavá otázka

Přiznávám se, že to není z mé hlavy, ale zaujalo mě to, tak proč se nepodělit?
Představte si, že odjíždíte do ciziny na čtvrt roku. To znamená, že v batohu / kufru máte sbaleno všechno! Plus teda máte příruční zavazadlo s doklady (tím se nám dostávají ze hry, protože je to jiná "kategorie"). Nemilou shodou náhod se zrovna vaše zavazadlo nenávratně ztratí! A přichází ona dumavá otázka - co budete postrádat nejvíc?
A jaká je má odpověď?

• zelený sešitek (deníkem, prosím, nenazývat - jiná kategorie ;))
• věci, které se váží k lidem (vím minimálně o jedné věci, kterou bych měla určitě sbalenou)
• mrzela by mě lžička a hrnek, ale to jsou věci, kterou jsou nějak nahraditelné, i když by to nebyly ty, které toho se mnou tolik zažily
• plus mě ještě napadá notebook, protože v něm mám taky kus "sebe" a ostatních lidí...
  

Jak jste na tom vy? Podělte se s okolím...

Prasátko a jeho velký příběh

Asi to zní bláznivě, ale jedná se o jeden z mých nejoblíbenějších filmů! Velký příběh o přátelství!

Kdo jste znal moje Prasátko, tak na něho alespoň krátce vzpomeňte, co všechno s námi za ty roky prožilo...

14.února 2006 ve Vídni v bráně svatého Štěpána

Co stačí?

Když jsem šla po flétně domů, tak na zbytcích sněhu na kopečku před SaSM u mostu na Korejské jezdily děti na lopatách, bobech i saních. Stejně tak na minikopečcích u bývalého KGB... Přímo z nich zářila radost a nadšení, když jely dolů! A s jakým elánem se opět vydrápaly nahoru! Když se podívám ven z okna na množství sněhu, tak si říkám: "Jak málo stačí dětem ke štěstí!"
Co stačí ke kousku štěstí nebo alespoň radostné chvíli nám?

No Guitars - Černá růže

Slyšíte to? Jo Kamil, ten válí!

Ramzová

Kdo by se netěšil, když vidí takovou nádheru! Sníh, sluníčko! Jo a za pět týdnů se tam už taky budu probáhět! Juchuchu! Já se těším jako malý dítě na Vánoce! :)

Zbožňuju...

...svoji děrovačku!
To je celé sdělení :)

Papírek

Tak se mi stalo, že jsem v noci náhodou narazila na jeden papírek starý tři roky, který jsem dostala od kamaráda.

• Je úžasné, že jsme každý jiný - neboť jen tak se smíme obdarovávat.
• Drží nás lidé, kterým jsme oporou.
• Pravé, čisté přátelství vytrvá - nejsou mu na překážku stovky kilometrů - díky za ně - dnes jsou tak vzácná.
  

Limonádový Joe

Je to hrozný! Už třetí video za sebou!
Ale prostě mi to nedá, když už to je... Malá vzpomínka na Silvestra :)

Paříži, miluji tě - Tour Eiffel

Ferda mi dneska tento film opět připomenula (ne že bych na něj někdy zapomněla), tak mi to nedalo a opět jsem shlédla pár svých oblíbených příběhů.
Alespoň jeden, kterému budete rozumět, i když neumíte jazyky ;)

A pak pro lidi vybavené francouzštinou doporučuji ještě jeden příběh.
Ale úplně nejideálnější je pochopitelně podívat se na všechny! :)

Rufus Wainwright - Hallelujah

Stopařův průvodce po Galaxii

Podíváme-li se do Galaktické encyklopedie na heslo Alkohol, dozvíte se, že je to bezbarvá prchavá tekutina, která vzniká kvašením cukrů. Encyclopaedia Galactica zaznamenává i euforizující účinky alkoholu na jisté formy života na bázi uhlíku.
Stopařův průvodce po Galaxii se o alkoholu také zmiňuje. Říká, že nejlepší existující drink je Pangalaktický megacloumák.
Vypít Pangalaktický megacloumák je podle Stopařova průvodce asi jako nechat si vyrazit mozek z hlavy plátkem citrónu obaleným kolem masivní zlaté cihly.
Průvodce rovněž informuje, na kterých planetách se mixuje nejlepší Pangalaktický megacloumák, kolik za něj zaplatíte a které dobrovolné organizace vám poskytnou pomoc, až se budete léčit z jeho následků.
V Průvodci najdete dokonce i recept na nejlepší Pangalaktický megacloumák.
Douglas Adams: Stopařův průvodce po Galaxii - 2.kapitola

Silvestrovské střípky 2008

Po letech jsem vyrazila s lidma z našeho skautského střediska, abych s nima strávila přelom roku. Myslím, že to byla šťastná volba, protože bylo opravdu veselo :)
Malá statistika:

• dva lidi z každého oddílu (ty máme na středisku tři)
• z každého oddílu byl přítomný vůdce (respektive vůdkyně)
• pět zdravotníků :)

Naše činnost se dělila na tři základní:

• film
• karban (hraní deskových a podobných her)
• jídlo (podkategorie: povídání o jídle, jeho příprava a samotná konzumace)

A tak když po několika minutovém povídání o jídle zazněla otázka: "Co budeme dělat?" tak odpověď byla celkem jasná: "Něco hrát, na něco se dívat nebo dělat něco jiného, ale nikdo nevíme co..."
Ale nemyslete si, že jsme opravdu dělali pouze toto! Dokonce jsme i spali, byli venku, nanosili nějaké dřevo a tak ;) Prostě panovala pohodová atmosféra, ale mám jednu věc, která se mi opravdu líbila a ráda bych ji "vypíchla" - celé čtyři dny jsme trávili opravdu společně! Prostě všechno jsme dělali tak nějak spolu, dohromady - od povídání, přípravy jídla (no jo...), umývání nádobí až po klouzání se na rybníku! Takový pěkný pocit společenství to byl...
Jo a taky jsme si po strašně dlouhé době zahráli takové hry jako je pexeso, vole lehni nebo kvarteto s Gumídkama :) A ať žije Limonádový Joe! ;)