Tohle není kniha

Možná jste už slyšeli o Destrukčním deníku.
"Kniha", která vás vede v tom, jak ji zničit :) Teda pardon - upravit k obrazu svému.
Já jsem dostala od sestry k svátku další dílo jeho autorky: "Tohle není kniha".
A víte, co se mi povedlo?
V tašce se mi na ní (podotýkám, že ne cestou, ale až doma...) vylila zálivka ze salátu, který jsem dostala od maměnky k večeři. Já, tak háklivá na knížky!
"Naštěstí" jsem našla v této neknize příhodnou dvojstránku: "Tohle je talíř. Naservírujte si na něj večeři." Splněno :) I když vlastně na více předchozích stranách :)

Žádná změna

Zase nestíhám.
Teda stíhám to, co musím. To co nemusí, tak čeká.
Jako třeba blog :)
Takže pro změnu budu měsíc dopisovat.
Ale fakt už se budu snažit to dělat průběžně!

Nezapomenutelná...

Pomalu se blížil výsazový výlet a my jsme byli stále bez trasy. Tak jsem navrhla Moravský Krumlov - Ivančice.

Trasa, která je pro ně nezapomenutelná... Skoro pět let táborů v tomto údolí. Oddílové výlety. A diplomka.

Dlouho jsem tu nebyla a tak mě překvapilo, že si stále pamatuju každou zatáčku. Změnilo se jen pár detailů, které ovlivnili lidé. Stála to údolí má pro mě svoje kouzlo. A asi mu už na vždy zůstane...

V Ivančicích (mém rodném městě) někteří ještě vyrazili na židovský hřbitov, někteří na rozhlednu. Domluva byla jasná - sejdeme se ve vlaku.

Z rozhledny jsme viděli Ivančice jako na dlani, Permonium, ale taky bouřku, která se na nás valila...

A tak to nemohlo dopadnout jinak než, že jsme luxusně zmokli. Musím se přiznat, že díky tomu, že bylo teplo a nic se mi nezničilo, tak jsem si to promoknutí vlastně užila :) Klidně bych zmokla zase :)

Do ruda

Dneska jsem byla poprvé na bytovém shromáždění.

A musím vám říct - zlaté jednací řády skautských sněmů!

Paní domovnice byla vytočená do ruda (do slova a do písmene) celkem 3x.

Ještěže je to jenom jednou za rok...

Večer mi to nakonec nedalo a zůstala jsem vzhůru, abych se podívala na zahajovací ohňostroj Ignis brunensis ze Špilberku.

Pustila jsem si rádio a tak jsem z řečí předtím věděla, že má zobrazovat bitvu u Slavkova.

Někdo vykládal, že bílá znázorňuje střely a červená krev vojáků, která byla prolita. A že v jednu chvíli bude celé nebe červené stejně jako bylo tehdy ráno, když vycházelo slunce...

Hned ten ohňostroj měl jiný rozměr!

Zase...

Včera se mi díky Baruli rozmnožily kytičky! Juch! Hned byla radost několikanásobná. Synergie prostě funguje :)

Krom toho jsem dneska byla u zubaře.

Ano, zase...

Už mě to fakt nebaví! A to vím, že tam budu muset po táboře. Už mám termín.

Prostě mě chytl zub. Dneska už to bylo ve stavu, že jsem nemohla pomalu ani pít. Každý doušek jako kdyby mi někdo vrážel hřebík do pusy.

Tak snad to po zásahu už bude dobrý.

Jo a dneska byl pan zubař učesaný jako Aleš Slanina :)

Pro radost

Neodolala jsem a když jsem šla domů kolem květinářství, tak jsem si pořídila kytičku pro radost.

Žlutou. Jak jinak... :)

Heroes

Můj favorit a vítěz Eurovision, kterou v sobotu večer Rakušáci sledovali.

Ten vizuál prostě nemá chybu...
A je to strašně vlezlá písnička, protože já ji teď jedu pořád dokola!

Vybíjená v Rakousku

Vlastně již tradiční akce 3 skautských středisek - Králova Pole, Junba z Obřan a rakouských skautů.

Jeden rok v Čechách, následující v Rakousku. Letos byla zrovna zahraniční varianta.

V sobotu nám počasí moc nepřálo, ale Rakušáci mají v obci výborné zázemí. A tak pan starosta na dálku (v letiště) zařídil halu, ve které jsme celý den strávili. Jednotlivé turnaje ve vybíjené i večerní grilování. Prostě na pohodu!

Večer ubytování v místní tělocvičně u skautské klubovně. Vedoucí pak ještě seděli, vykládali a Rakušáci sledovali Eurovision. My jsme se místo toho úspěšně družili s vedoucíma z Junba. Podle všeho to vypadá i na táborovou spolupráci. Tak snad to klapne!

Noc byla pro změnu krušná. Se Zrzi jsme napočítaly, že jsme spaly cca 3 hodiny. Což o to, klid by byl. Ano, nešli jsme spát úplně brzo. Problém byl ale u Rakušáků. Nějaká jejich holčička měla v noci problém a její vedoucí nikde... Vrátili se až v šest a ne zrovna potichu. Občas je to prostě marnost.

V neděli nás pak Rakušáci vzali na výlet (teda spíš procházku). Byli jsme na vyhlídce s nejrůznějšími schodečky a vyhlídkovými plošinami. Kde přesně netuším, ale fotky jsou krásné :) A viděli jsme kamzíka! :)

Předtáborová schůzka

Život dokáže neustále překvapovat...

Se Zrzi jsme byly na předtáborové schůzce pro rodiče nováčků.

Pro mě už každoroční rutina. Vypsala jsem si hlavní věci, které jsem chtěla rodičům říct a byla nachystaná na jejich dotazy. Říkala jsem si, že tak za 30 - 45 minut nemáme co dělat.

V klubovně jsme byli přes hodinu. Ale stálo to za to! Rodiče měli otázky, které by mě vůbec nenapadlo řešit. A tím mi vlastně přišly hrozně roztomilé :) Třeba jak má být velký kapsář na podsadu :)

Bylo to strašně milé a pohodové setkání! Se Zrzi jsme se shodly, že se nám moc líbilo a že se vlastně začínáme těšit na návštěvní den na táboře.

Jen ještě musím vymyslet, jak si s některými rodiči začít tykat, když jsou tak strašně v pohodě :)

Podivný případ se psem

Zhruba před rokem mě kolegyně vzala do divadla místo manžela na představení Podivný případ se psem. Hned druhý den jsem kupovala knihu, podle které je představení zpracováno.

Běžně se kniha a její zpracování liší. Ale mám pocit, že tady se to povedlo. Do posledního slova.

Jedná se o příběh autistického chlapce, který se rozhodl vyšetřit "vraždu" psa své sousedky. A tím se začíná rozmotávat klubko událostí kolem něj. Postupně odkrývá svůj pohled na svět, který je běžnému člověk nesrozumitelný.

Knihu jsem doporučila Ferdě, která ji jedním dechem přečetla (není se co divit).

A hned hledala, jestli představení v Městském divadle nedávají - ano, tak hned byly na světě dva lístky do druhé řady! :)

Nedalo mi to a knížku jsem si před představením přečetla.

Tedy jsem si v divadle vychutnávala už všechny detaily a herecké výkony. Jak mám na MdB v poslední době pifku, tak před tímto představením smekám!

Když při potlesku vstoupil Vojta Blahuta (hlavní role) na jeviště, tak hned celé divadlo stálo. Ještě nikdy jsem neviděla, tak rychle vstaté divadlo! On si to ale zaslouží...

Doporučuji knihu i divadlo!

Mumraj na hřišti

Asi nějaký nábor malých fotbalistů nebo co.
Skoro jako pozorovat mraveniště :)

Šestá strana kostky

Byli jsme v Permoniu! V roce 2015 poprvé.

A já jsem získala šestého permoníka! Už mám všechny stran kostky! Juchuchu :)

Dokonce jsem se nechala ukecat a vylezla do lanového centra... A musím říct, že to jen tak zase neudělám!

Jinak jsou v areálu Permonia opět novinky. Moc mě těší, že se toto místo neustále posouvá dál a dál a vždycky dokáže překvapit!

Vlastně už se zase těším až sem v červnu opět vyrazím :)

Dárečky

Chystám dárečky pro květnové oslavence.

Jen přemýšlím, jestli při výběru barev nejsem až moc ovlivněna barevností svého bytu...

Snídám...

První dojmy

Instruktorská lesní škola Collegium. Že bych si konečně doplnila instruktorskou kvalifikaci?
Musím se přiznat, že jsem se vrátila rozpačitá... Nějak nevím, co si mám myslet o úrovni některých programů. Prostě jsem rozladěná. Snad je to jenom z toho, že jsem zvyklá na něco jiného. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet v létě... Držte palce!

Okouzlená Kokořínskem

Jeden z prodloužených květnových víkendů jsem strávila na Collegiu (o tom ale později) na Kokořínsku. Když pan ředitel na daný čtvrtek vyhlásil volno, tak moje srdce zaplesalo - nepojedu přes celou republiku nadarmo! A tak jsem vyhecovala svoje organizační schopnosti. Ve středu hned po škole jsem jela do Prahy, abych ve čtvrtek brzo ráno mohla vyrazit směr Kokořínsko na vlastní výlet. A vyplatilo se to!

Ve čtvrtek před osmou hodinou ranní jsem vystoupila z autobusu na náměstí v městečku Mšeno. Jen co jsem se rozkoukala, tak jsem skončila v příjemné..."obuv, cyklopotřeby, topení, švec, půjčovna koloběžek...kavárně". Horká čokoláda a domácí perník na sluníčku se ukázali jako perfektní snídaně.

A tak už na cestu! Kolem městských lázní v údolí, přes lesopark Debř a Švédský val až do místních skal.

Přes Průsečnou skálu, která byla vybudována během 30-ti leté války, kolem Obří hlavy s žábou až na Pokličky. Fascinující místo! A dobré na fotografické řádění :) I v jednom...

Od Pokliček dolů do údolí přes samoty pod Hlučovem a zase nahoru. Tentokrát na hrad Kokořín, který dal název místnímu kraji. Věřili byste, že až do období První republiky na hrad vedla jen stezka o šířce na jednoho koně? Vůbec si to nedokážu představit! Prohlídku 1 na 1 jsem si vlastně celkem užila.

Z hradu jsem pokračovala do stejnojmenné dědinky, kde jsem využila právě otevřené kavárny.

Moje další cesta směřovala zpět do Mělníku (kde jsem ráno přestupovala). Městečko jsem si prošla, pokochala se vinicemi, zdolala místní věž s výhledem na soutok Labe a Vltavy. Nedalo mi to a povečeřela jsem s výhledem na soutok a na Říp :) Když jsem chtěla navštívit i Pražskou bránu, tak jsem zjistila, že v ní je kavárna. I když jsem to neplánovala, tak jsem jí neodolala a využila jejích úžasných služeb. Už jste snad někdy navštívili kavárnu ve věži?

V kavárně jsem taky začala dolepovat a dopisovat zážitky celého dne... A tak to vyšlo, že můj turistický deník byl naplněn. A na co čekat? Hned jsem odeslala kódy, abych nemusela čekat a nový deník měla zase k dispozici.

Kokořínsko je nádherné. Však se podívejte na fotky ve fotogalerii! Ale víte, co bude nejlepší? Když se tam sami vypravíte! Třeba vás Kokořínsko okouzlí stejně jako mě. Hodlám se tam ještě vrátit...

Školení...

K čemu je dobré školení?

Občas třeba k tomu, abyste po dvou měsících sjednotili táborové zápisy do srozumitelné podoby.

To jenom takový malý povzdech...

Návštěva tábořiště

Triumvirát s Jarkou za volantem se vydal navštívit naše letošní tábořiště.

Místo je to vskutku nádherné!

Má ale jednu podstatnou vadu - přístupovou cestu.

Mostek a brod jsou jenom drobnost. Nesjízdnost posledních 400 m k tábořišti je problém.

Už abychom začaly posilovat na barely s pitnou vodou :)

Kakamilka na nákupu

Fakt mě už dlouhodobě nebavilo si v obchodě pokaždé brát sáček na ovoce, zeleninu nebo pečivo. Ano, brala jsem si z domu některé opakovaně. Ale beztak. Pořád je to jen další plast, plast a zase plast.

Proto jsem si ušila několikero pytlíčků, se kterými chodím nakupovat. Cíleně na ovoce, zeleninu a další na pečivo.

Ze začátku jsem se bála, jak na to budou lidi za pokladnou reagovat. A musím se přiznat, že mě stále mile překvapují! Pokud můj nákup komentují, tak jedině pozitivně. Jednak se jim pytlíčky líbí vzhledově a už jsem i narazila na paní pokladní, která ocenila ekologický přístup a hned hlásila, že by bylo super, kdyby tak nakupovalo víc lidí...

Takže až budete chtít taky pytlíčky na nákupy, tak se neváhejte ozvat! :)