Sakurová kostka

Sakury jsou úžasné. Teď je zrovna období, kdy si připadám skoro jako v Japonsku - postupně jejich okvětní lístky opadávají a vlají ve větru...

Před Nejvyšším soudem dokonce nahrazují dlažební kostky :) Prostě mě to zaujalo...

Jaro doma

Jaro mám ráda. Pořád kvete něco nového. A tak se snažím nosit si trochu jara i domů. Zrovna teď to jsou sedmikrásky! Jsou úžasné...

Jen mě mrzí, že pampelišky a šeřík musím vynechat. Ač jsou krásné, tak můj nos si to nemyslí :(

Jeřábi

Mám doma nové ptáky! Juch :)

Fascinována ČR

To, že je naše zemička nádherná, vím dávno. A nikdy jsem o tom nepochybovala. Přesto jsem jí fascinována čím dál tím víc...
V archivu ČT jsme objevili Návraty k divočině. Pořad o českých a slovenských národních parcích. Ve škole jsme shlédli Šumavu a musím říct, že hned bych se tam rozjela! :)
ČT má teď ale novinku - pořad Krajinou domova. Ano, našly by se nějaké výtky, ale přesto se mi pořad líbí! Naprosto unikátní záběry na naši zemi. Nějak si u toho uvědomuju, že i když je na druhé straně planety krásně, tak u nás taky :)

Na nočním stolku

To jen, abyste se mohli pokochat, co zrovna čtu a co mám v pořadí :)

Pořád se kochám Smutnou továrnou.

A zrovna šiju na australském venkově...

Po divadelním týdnu

To byl teda týden!

VERONIČIN POKOJ
Úterý v Redutě. Horor na divadelních prknech! Celý příběh se odehrával v jedné místnosti. Když nad tím zpětně přemýšlím, tak příběh má něco do sebe. Třeba to, že vliv rodiny v dětství nás ovlivní skutečně na celý život a tím pádem ovlivňujeme i osudy dalších lidí... A že okolí nás může dokonale zblbnout...
Věta "Vypadá jako Veronika" najednou dostává nový rozměr... Ještěže tak Ferdě neříkám :)

JEJÍ PASTORKYŇA
Po dlouhé době na opeře v Janáčkově divadle. Hlavním důvodem, proč jsem na tuto operu chtěla jít, byly fotky scény. A musím říct, že mě celé představení nadchlo! Krásný příběh, dobře udělaná výprava a dokonalá práce se scénou! Já snad půjdu ještě jednou :) Vřele doporučuju!
Zvláštní, jak jedna místnost v sedmi provedeních dokáže navodit pocit zoufalství... Glaser umí režírovat...

BĚSI
S Ferdou v Redutě na Dostojevském. Hlavním lákadlem bylo jednoznačně obsazení - Sláma, Bláha, Humpolec, Halberstadt a vlastně i ty ženské mám čím dál raději - Briešťanská, Groszmannová, Tkačíková. Už do činoherních herců NdB opravdu pronikám a toto je úžasné obsazení!
A pak scéna - metry a metry led světýlek...
Přesto mě to vlastně nijak neohromilo. Kritika ruských poměrů. A... Já nevím. Možná na to nejsem dostatečně vzdělaná v ruské historii a politice.

Příchod jara II.

 Lehce punkově vytažený stoleček před kavárnu. Ale co, stálo to za to! :) Hned to kvetlo naněkolikrát :)

A jaro dorazilo i před stadion. Srbská je v jednom květu - nádhera! :)

Uvědomění si

Dneska mi to opravdu došlo.

Čekala jsem před Janáčkovým divadlem. Sluníčko mi svítilo do očí, vodní prvky týden v provozu, po lavičkách, zídkách i trávě seděli lidé a malý hlouček lidí cvičil tai-či.

Brno je opravdu skvělý město!

Spousta nádherných míst, žije to tu, kultura, památky i příroda. Prostě totální pohoda!

Bylo skvělý chvíli jen pozorovat a užívat si tu klidnou atmosféru... Asi to začnu provozovat častěji :)

A je po něm

Dneska jsem zakončila další z kurzů v Brno šije. Tentokrát jsem se "zaměřila" na úplety. Takže jaké mám přírůstky? :)

• tmavě modrý kardigan z bambusového úpletu - krásně se do něho člověk zabalí, je příjemný a hřeje, ach :)
• tričko ze stejného bambusového úpletu
• ještě jeden černý kardigan
• hnědé cikcak triko
• a hnědé cikcak tílko

Na šest lekcí si myslím, že je to slušný...

Už se těším, jak to všechno budu nosit! Hlavně jsem ztratila strach z úpletů a odhalila, jak na některé finty. Takže teď jen ještě ten overlock domů a rozjedu to ve velkém! :)

Ach ta rána...

Jsou dny, kdy se prostě vstává samo :)

Pro potěchu

O chlapících z The Piano Guys jsem se mohla zmiňovat tak před třemi lety, kdy jsem je pořádně objevila. Od té doby si je občas pustím.
Tento týden na nich ujíždím celý...
Pouštím si je na YouTube. Důvod je prostý - nejedná se jenom o potěchu ucha, ale i o potěchu oka! Jejich videoklipy jsou perfektně zpracované... Oni to prostě umí!

Čekání na nový

Já jsem zápisníčková. Kdo mě trochu zná, tak to o mně ví.

Už pár let mám jeden malý zápisník, ve kterém mám všechno. Zjistila jsem, že mi tento systém prostě nejvíc vyhovuje...

Každý zápisník si prochází několika fázemi.

1. Těšení a chystání. Zápisník ještě nepoužívám, ale je přichystaný na stole. "Být přichystaný" neznamená jen tak něco! Musí mít nadepsaný začátek :)
2. Začátek používání. První zápisy jsou "vzorové". Každý zápis si užívám. Pořád mám tendence nově popsanými stránkami listovat.
3. Běžné používání. Po jisté (nedefinované) době se zápisník přehoupne do běžného režimu. Prostě ho všude tahám, píšu do něho, jak mi to přijde. Běžný zápisníkový provoz. Nejdelší fáze cyklu.
4. Blížící se konec. Jak zápisníku začínají docházet stránky, tak na mě postupně začíná přicházet nostalgie. Mám neustálé tendence zápisníkem listovat a koukat, co jsme spolu prožili a koukat, kde všude se mnou byl.
5. Už jen pár stran... Období, kdy už si chystám zápisník nový. Zvláštní období. Na jednu stranu smutek, že něco končí, na druhou stranu těšení, že začne něco nového...
6. A pak to přijde! Poslední strana. A přijde ten osudový den, kdy je potřeba vyměnit starý za nový.
7. Kdy schovat do knihovny? To je zásadní otázka starého zápisníku. Ono to totiž nejde jenom tak! Co všechny úkoly a poznámky zapsané ve starém zápisníku? Ty přece jenom tak nezmizí...
8. ...a tak to běží stále dokola...

Momentálně jsem ve fázi 5. Čekám na ten osudový den.

Zatím mám pocit, že bude těžké vzdát se starého zápisníku. Mám v něm několik věcí, které jen tak nechci založit do knihovny... Snad se takové "věci" brzy objeví i v tom novém.

Romeo a Julietta

Abyste si tento příspěvek řádně vychutnali (a pochopili), tak si musíte pustit písničku Romeo a Julietta od 100 zvířat...

Znám několik sběratelů. Myšleno v tom, že sbírají všechno. I kusy trabantů, protože jsou z nich dobrá trsátka nebo mají pod postelí dvě krabice roliček od toaleťáku, protože jednou by se přece mohly hodit.

Jeden z těchto sběratelů má i řadu krabiček od doutníků. A ty jsou! Krásné, dřevěné. Radost pohledět! A pěkná krabička se hodí vždycky :) Takže když skoro po dvou letech dovezl hromadu krabiček se slovy: "Vyberte si a rozeberte si!", tak nás hned několik zajásalo.

Já mám dva úlovky. Jeden velmi decentní. A druhému jsem kvůli 100 zvířatům nemohla odolat. Protože já se teď můžu pochlubit, že mám doma originální krabičku od doutníků Romeo a Julietta z Havany! :)

Teď ještě vymyslet, co bude jejich obsahem...

"Čechovská" polička

...aneb když sestra hlídá.

Doma mám v knihovně jedno "oddělení", kde převládají knihy Pavla Čecha. Je to výjimečný autor, tak musí mít spešl poličku :)

V pátek mi byla sestra "hlídat" plynaře. Když jsem se dneska po víkendu vybalovala, tak jsem zjistila, že mi moji Čechovskou poličku komplet přeskládala. Naštěstí jen přesně zrcadlově. Co dodat... Prostě Fe...ovna.

Oikos 2016 zahájen

Po roční pauze jsme naši Oikosí krasojízdu opět zahájili! Hurá! :)

• Už vím, jak vypadá skutečně zpruzený člověk. Deváťáci hadra!
• Čekání na účastníky na stanovišti dokáže zpříjemnit telefonát i nečekaná přítomnost servisáka :)
• Klášter v Zásmukách má své kouzlo. Ale když je venku hnusně, tak ho všudypřítomná zima přebíjí...
• V podstatě celou sobotu jsem strávila na programech. Ale to je v pořádku, ne?
• Druhý večer jsme měli ve stylu světové výstavy v Paříži v roce 1889. Byl to pecka večer! I když mi po něm zůstalo v hlavě několik otazníků, co ano a co ne... Nicméně účastníci se dost vytáhli svými kostýmy. Už se těším na fotky! :)
• V neděli jsme si udělali hospodářské okénko. Bude veselo.
• Celkově? Účastníci jsou na pohodu. Někteří ušatí, někteří zpruzení, někteří dobří metodici, ale ve výsledku všichni nadšení. Takže, co víc si přát? :)

O smutné továrně

O knížce O smutné továrně vím od začátku prosince. Od té doby jsem se jí chodila obdivovat. Během vánočních trhů na stánek nakladatelství Meandr, které ji vydalo. Následně do Moravské galerie. Není nejlevnější, takže jsem dlouho váhala...

Ale dneska to přišlo. Jak jsem ji v Moravské galerii opět držela v ruce, tak mi to bylo jasné: "Já ji prostě musím mít!"

Kniha, která vypráví více než stoletou historii jedné textilky v horách. Vlastně je to dětská kniha, ale čemu to vadí?

Největším dojmem této knihy je pro mě její vzhled. Zvenku, ale především uvnitř. I při desátém prohlížení knihy mám neustálou chuť se obrázků dotýkat a hladit si je... Je to velké potěšení pro mé oko!

Jenom zatím nevím, kam ji uložím. Je to kochazí kniha... Přijďte se taky pokochat! :)

Příchod jara

Přišlo jaro na Boženku :)

Teď ještě čekám, kdy přijde před stadion. Protože tam je to teprve pecka!

"Historický" mezník

Jenom malé osobní zaznamenání.
Po skoro osmi letech bez funkce. A bez hlasovacího práva.
Nějak mi to nevadí :)

Lehce neplánovaný výlet

Skoro měsíc dopředu byl naplánován výlet do Litovelského Pomoraví. Přesto byl lehce neplánovaný :) Jednoduše proto, že bylo jasné jen datum a místo. Zbytek byl ve hvězdách :) A tak se z toho stal víkend, o kterém jde buď stručně psát nebo obsáhle vykládat...

• Výlet jsme zahájili v Litovli alias Moravských Benátkách. Krásná zákoutíčka!
• A pak už podél Moravy dál a dál. Se zastávkami a odbočkou na Loveckou chatu.
• "Vrcholem" výletu se stala prohlídka Sluňákova, kde zrovna zahajovali sezónu. Jedná se o centrum ekologických aktivit, kam rozhodně stojí za to vyrazit! Nadchlo nás znázornění meandrů, nepříjemnost pohybu letu ptáků a taky jsme zjistili, že podle kůry stromy fakt nepoznáme...
• Poprvé ve svém dospělém životě jsem se svezla na štangli :)
• Večer jsem plánovala jet zpátky do Brna. Nakonec z toho byla návštěva kina a konečně shlédnutí filmu Trabantem do posledního dechu. Je zvláštní, když na takový film vyrazí člověk, který o Přibáňovi ví skoro všechno a člověk, který o něm neví vůbec nic.
• Po dlouhé době večer s vínem :)
• A nejlepší nedělní snídaně, kterou pamatuju! Venku v kavárně na Dolním náměstí. Sluníčko, (ehem) kafe, cheesecake a příjemná společnost. Co víc si přát? :)
• Bohužel po obědě mě už další povinnosti odvolaly do Brna. Beztak to byl nejlepší neplánovaný výlet! :)

P.S.: Jestli máte chuť ptát se na fotky, tak máte smůlu. To je tak, když v pátek večer kolaudujete a v sobotu ráno odjíždíte. A nemáte se kdy sbalit, takže foťák zůstane doma na stole...