Hajný je lesa pán

Film Ať žijí duchové je celý nabitý takovýma prima písničkama! :)

Hlavně ale nikdy nezapomenu na tábor z roku 2003. S dětma jsme toto CD sjížděli neustále dokola. Jednou po obědě si ho děcka pustily jako vždycky. Vedení v kuchyni uklízelo, když jsme si najednou všimli hrobového ticha v jídelně - to bylo podezřelý! Tak jsme se šli podívat. Všichni seděli okolo magneťáku a soustředěně poslouchali... Dodnes nechápu!

Výměna názorů

Tak jsem pro velký úspěch zase nemohla usnout, ale tentokrát se to v něčem vyplatilo! Byla jsem svědkem nevšední výměny názorů...

Kolem půlnoci se před naším domem setkal Pruhovaný pán s Modrým pánem (navzájem cizí lidé). Pruhovaný oslovil Modrého na druhém chodníku a začali se spolu bavit. Ale nebylo to přátelské setkání. Pruhovaný pán obviňoval Modrého, že mu sleduje ženu, které to opravdu není příjemné. Zatím ho varuje, policii neřeší - chce se s ním rozumně domluvit.
Člověk by řekl, že se spustí hádka nebo alespoň zvýšené hlasy (Pruhovaný pán měl takový ten mohutný hlas, ale nekřičel) a budou lítat sprostá slova. Ale nebylo ani jedno! Oba dva se udrželi naprosto klidní, navzájem si vysvětlovali různé situace a po chvíli stáli vedle sebe v tišším rozhovoru, aby nerušili. Přesto po čtvrthodině vykoukl náš soused od naproti a Pruhovaný pán, který se s ním očividně znal, se velice slušně omluvil, že nechtěli rušit a společně se s Modrým pánem vydali ke kapličce, kde se po chvíli rozešli...

Co mě zaujalo? Především ten klid a slušnost, se kterou se dva neznámí lidé dokázali společně bavit o nepříjemných věcech. Kéž by všechny spory a hádky probíhaly také takto! Ve vší slušnosti, toleranci a respektu...

Těšit se se nevyplácí

(Učitelka, ale naprosto nepoučitelná!)

Staré známé pravidlo praví, že když se na něco moc těšíme, tak to nevyjde. A ne jinak je tomu v mém případě.
Jako malý děcko jsem se těšila do Budkovic na stavěčku. Příroda, hrubá práce, nostalgie, odpočinek... Jak to dopadlo? První táborový turnus byl zrušen, takže se stavěčka posouvá. Otázka je, co já budu tou dobou dělat a jestli budu schopná se přidat.

Znovu a stále dokola: netěšit se, netěšit se, netěšit se!

Setkání po letech

Trubka: "Kakamilko, tak co teď vlastně děláš?"
Já: "No, za rok končím vysokou."
Trubka: "To není možný. Ty už jsi na fakultě?"
Já: "Jo, jsem. Proč by to nebylo možný?"
Trubka: "Vždyť jsi byla na základce..."
Já: "To ano, ale když jsi nastoupil sem a vezmi si jen kolik let už jsi pryč!"
Trubka: "Ono to fakt vychází!"

Všichni stárneme a setkání po letech jsou prostě úžasná (především s lidmi, které máme upřímně rádi)...

Já: "...a vedu oddíl."
Trubka: "Takže máš vůdcák?"
Já: "Už tři roky."
Trubka: "Teda! Vůdcák je to jediné, co mi zůstalo. Zbytek jsem rozdal. Ale ten se nedává."
Já: "To ne. Ale hlavně Ti zůstalo to uvnitř a to je nejdůležitější!"
Trubka: "Máš pravdu, to zůstane navždy..."
Jitka: "Trubko, Ty jsi taky skaut? To jsem nevěděla!"
Trubka: "Já jsem byl skaut už když jsi se narodila!"

Proč chodit do ZOO?

Pozorovat tatínky ;)

(Ne, bizoni, lišky a tak byli taky fajn...)

Neumím...

...přijímat pomocnou ruku.
A to i když to potřebuju jako sůl a ráda bych. Prostě kolem toho musím dělat cavyky!
Hrozný na tom všem je, že má pomocná ruka má vlastně ve všem pravdu. A jestli ji nepřijmu, tak se vlastně sama odrovnám...
Prostě sama od sebe jen tak nevypnu, dokud odtud nevypadnu a nevypadnu odtud, dokud mě někdo nevytáhne. Zamotaný, co? :)

(A navíc nějak nemůžu spát. Na ulici něco piští, někde hraje hlasitá hudba a pod oknem chodí hlučný lidi... A to máme s dětma výletek a odpo jdu na svatbu, která jen tak neskončí.)

Prasátko a jeho velký příběh II

Všichni: "Včely!"

Králík: "Nejdeme na oběd?"
Pú: "Ale co medík?"
Králík: "Je ti milejší med nebo život?!?"
Pú: "Hm..."

Po strááášně dlouhé době jsem se na něj zase podívala. A musím vám říct, že ten film vážně zbožňuju!!! Dlouho jsem se tak nepobavila, ale hlavně mi to připomnělo, proč mám tak ráda Prasátko! Já za to nemůžu, ale prostě se v něm občas vidím... (Teda hlavně na začátku.)
Ale tak nějak všeobecně - vážně si myslím, že ten film má v sobě velké myšlenky! Většina lidí si řekne: "Pch! Film pro děti!" Ale já jiný tak hluboký film asi opravdu neznám! Takže opakuji - kdo neznáte, tak neváhejte a podívejte se!

Klokanice: "Děláš jako kdybych tě chtěla sníst k večeři!"
Prasátko: "A nechceš?"
Klokanice: "Ne, vždyť tě chci jenom vykoupat!"
Prasátko: "Co? Radči mě uvař!"

A chtěla bych mít ve svém okolí nějakého pořádného Tygra... Dneska jsem si ho nějak víc všimla. Háže úžasný hlášky, ale hlavně - je stále veselý a dokáže to předat všem okolo!

Tygr:
"Je úžasné na skvělých tygrech,
že skvělí a úžasní jsou.
Jak míček je hlavička z gumy
a nožky jak pružinky jdou.
A mě plní úžasem,
že těmi tygry jsem
vážně jen já sám."

Já se prostě musím smát :)

Když se řekne skaut

Dneska dopoledne, když jsem se měla učit, tak jsem narazila na soutěž pořádanou k 90. výročí kolínského skautingu. Soutěž má název "Když se řekne skaut" a teď probíhá závěrečné hlasování mezi patnácti obrázky, texty a fotkami od dětí do 15-ti let. A jsou tam vskutku úžasná dílka! Tak se do hlasování třeba taky zapojte :)Můj favorit :)

Kaktusss...

Lidi! Já mám další kaktus! K mým třem sesazeným přibyl další! A ne jen tak nějaký! On totiž kvete! :) A dost krutě! Fotila jsem ho dopoledne, ale v tuto chvíli má otevřené už tři květy!!!

Poletíme včas?

Věc nečekaná se stala realitou!

To jsme tak vyrazily na koncert na nádvoří Domu Pánů z Kunštátu. Když jsme se blížily, tak zazněla otázka, co tam budeme tak brzo dělat (ale já prostě neumím chodit pozdě). Zkušenosti pravily, že Poletíme? nezačnou hrát dříve než se čtvrthodinovým zpožděním. A ono ejhle! Začali na minutu včas! Ba co dokonce! Možná i o minutu dřív! Jsme se nestačily divit! :)
Dostatečně jsme se vyblbly, ostatně jako vždycky. Jen je škoda, že od posledně nenacvičili "Mám depresi rád" :( Byla to žádaná píseň, ale nějak to nevyšlo... Za to "Country dál" na závěr opět bylo. Zlatý "Není nutno"!
Jo a víte, kdy začalo poprchat? ;) Pochopitelně, že až na konci! Naštěstí!

Velrybo co tě tíží?
Oceán bez mříží?
To ti vážně vadí?
Tohleto že ti vadí?
Poletíme?: Velryba

Tak během koncertu mi nevadí vážně nic! Netíží mě můj život, netíží mě třetí pokus angličtiny, netíží mě tábory, netíží mě nic... Jsem jen já a daná chvíle! Řeknu vám - je to blaho!

Nestíhám

Už od soboty se chystám napsat a zatím to nějak nevyšlo. Uděláme to v bodech :)

• Volná sobota - dokonalý!
• Dvě mojita a dvě Šmejkalky na bruslích.
• Po klidném víkendu akční týden.
• Skautské táborové školeníčko - bude kontrola!
  
• Temno = teorie množin. Každý si představí něco jiného a je úžasné kolik lidí chce potěšit. Díky vám!
• Dva kamarádi na výletě ;)
  
• Šest hodin v tahu, pedagogická porada, žádný oběd.
• Kytice od paní ředitelky :)
• Vztahy (častý, utlumený, intenzivní, utlumený, ale co přijde potom?) - zvláštní, jak se dokáží vyvíjet.

Budkovice

Nic vám to neříká? Malá vesnička blízko Ivančic (mé rodné město :)).
A co tam? Strávila jsem tam čtyři roky na táborech. Ale o to ani nejde. Já to místo prostě zbožňuju! Když jste na táborové louce, tak máte pocit, že široko daleko nic není! Že za řekou a pár stromy vede silnička k pár chatkám vůbec netušíte! Totální klid, mír, souznění s přírodou... Prostě je tam nádherně!
Když jsem zhruba před dvouma rokama odjížděla z tábora, tak jsem opravdu netušila, že se tam už nevrátím (myšleno na tábor). Ale osud tomu chtěl... Loni jsem si říkala, jak tam třeba mezi tábory na chvilinku vyrazím, ale nějak to nevyšlo.
Letos to mám v plánu jinak! Už jsem domluvená, že se zase zúčastním stavěčky. Taky pevně doufám, že škola mi dovolí, abych vyrazila o něco dřív a první táborníci, abych zůstala o pár dní dýl... Prostě alespoň na chvíli opět nasát atmosféru mého nejoblíbenějšího místa (fakt jsem zatím lepší nenašla) a načerpat energii!

Nebezpečné mp3 vyzvánění

Většinu lidí ve svém mobilním telefonu mám rozdělenu do skupin. Každá skupina má své vyzvánění - mp3, která je pro mě určitou asociací na dané lidi.
Problém nastává, když je příslušná mp3 zároveň mou oblíbenou písničkou od oblíbeného interpreta. Začínáte tušit problém?
To si tak v noci sedím v pokoji, poslouchám si oblíbené album. A najednou začínám hledat telefon s myšlenkou, proč mi dotyčný/á volá v takovou nekřesťanskou (i když u některých, ne tak neobvyklou) hodinu. Přiznávám se, že mi to chvilku trvá než si uvědomím, že to není mobil... Už mám nějaké naučené reflexy. (Absurdní, že se mi to stejné stalo dva večery po sobě.)

Kofoláček

Já mám Kofoláčka! :)

Zabral asi 3/4 hodiny a jeden bolavý palec.

Ale je můj :)

A nosívá v ruce kytičku (když ho zrovna Ferda nefoti).

Posuďte a porovnejte sami, jestli se vyrovná těm originálním...

Juchuchu!

Už je to tady!
Co?
Na stránkách Kofoly můžete shlédnout novou reklamu, o které jsem nedávno básnila :)
Je prostě úžasná...

Opět na výletě aneb mně stačí málo

O víkendu jsme vyrazily s holkama na TTT (tvrdý táborový trénink pro neznalce). Všichni (i ty nejmenší) si sbalí batoh se vším všudy a vyrážíme stanovat. Přes každoroční problémy tato akce zůstává mou nejoblíbenější (kdo nezná, nepochopí).
Holky zatnou zuby a nesou si svůj těžký batoh (ví, že co si nadrobily, to si musí sníst), hrdině stoupají do kopců (a ten letošní úvodní byl fakt pro malý zabírák), postaví stan, namačkají se do něho... A všechno je to v pohodě! Skvělá atmosféra!
A co já? Zase na cestě. S baťohem a vším, co potřebuju (a je toho podle všeho celkem málo). Zapálit vařič, postavit si a zbourat stan, koukat do mapy, doufat, že když se zrovna začínají vařit nudle, tak nezačne bouřka, zabalit batoh na noc do pláštěnky, aby nezmokl... Je toho příliš, co mám ráda! Už aby skončil školní rok a já mohla vyjít třeba na dýl (časově i kilometrově).

Paříž v podání Prahy

Já vím, že je to tu poslední dobou samý obrázek, ale o toto vás opravdu nemůžu ochudit! (Omlouvám se za šílenou kvalitu.)
Už jste někdy viděli Pražský hrad a v pozadí věže Notre Dame či něčeho obdobného?

Zvláštní to večer...

Panika z prasečí chřipky

Co mi tak jednou nepřišlo...
Ehem...

Tři v jednom II

Tvrdá realita:

• První i poslední (přes 4,5 hodiny).
• Jako blbec všude, bez ohledu na ...
• Poruč a udělej si sám.
• ...
  

A pak potkáte člověka, který se na vás usměje, zastaví se s vámi. Ale to není všechno! Pár slovy vám řekne (ani ne cíleně), co všechno dostáváte a vy si uvědomíte, že má pravdu! Spoustu toho dostáváte a můžete to dávat dál! Vždyť to je něco úžasného!!!

Poslední: Zbožňuju nejnovější reklamu na Kofolu! Je dokonalá! A poměrně těžko popsatelná... Tak k televizi běhejte na reklamy ;) A nejnovější kofolí slogan?
"Čím víc lásky rozdáš, tím víc Ti zůstane!"
Já chci taky takového panďuláčka!
Když jsem po reklamě pátrala na internetu, tak jsem na ni sice nenarazila, ale potkala jsem zajímavý článek Budování značky - Kofola. Myslím, že stojí za přečtení (ale přes komentáře jsem se neprokousala).

P.S.: jestli mi chcete udělat radost, tak mi kupte kartáček na zuby, protože ten můj domácí je už strašnej...

"Únoscům všechno vyklopím"

To se tak učím a v mezičasech pročítám iDNES...

Narazila jsem na poměrně zajímavý článek. Česká armáda uspořádala kurz přežití pro novináře a humanitární pracovníky. A asi to nebylo úplně jednoduché. Nu, přečtěte si a posuďte sami! Mě to celkem zaujalo, ale sama vím, že bych na něco takového neměla, i když je to jenom jako.

zážitková pedagogika ?

Pod pokličkou

Moje manažerská obrazovka:
A normální:
Nachystáno: notebook, mobil, manažerský diář, "kostýmek" (jen nevím, co s botama).

Aneb to je tak, když se člověk zblbne do "ujetého" táborového tématu :)

Výzva VRJ

Sice se o politiku moc nezajímám, ale přesto si myslím, že volit se má. Co víc dodat? Asi nic moc...
Co mě ale zaujalo je článek na Skautské křižovatce od Výkonné rady Junáka - VRJ vyzývá k účasti na volbách do EP.

...jak dovedete nejlépe...
Ve skautingu v různých variantách poměrně často.