12 rozhněvaných mužů

Už asi 3 měsíce mi byl tento film poměrně intenzivně doporučován a navíc jsem slyšela pozitivní ohlasy od více lidí. Tedy jsem si vzala práci, kterou můžu dělat i filmu a dala se do toho.

Jedná se o film z prostředí amerického soudnictví. Celý se odehrává v jedné místnosti, ve které je uzavřeno 12 porotců, kteří mají jednomyslně rozhodnout o vině či nevině mladíka obviněného z vraždy 1. stupně. Po prvním hlasování bylo 11 porotců pro "vinen" a pouhý 1 pro "nevinen". Jak se ale postupně odkrývá, tak svědectví nejsou tak úplně 100%...

Jak to dopadne pochopitelně neprozradím. Snad jenom, že Henry Fonda má kouzlo i v tomto filmu (i když Tenkrát na Západě stále vede).

Velice mě zaujala jedna myšlenka, která ve filmu padla:
"S dovolením bych začal já..."
"Proč jste pořád tak zdvořilej?"
"Z téhož důvodu proč vy nejste. Byl jsem tak vychován."
Zajímavé a pravdivé.

Na vědomost se dává

Tak jsem se včera rozhodla, že začnu sbírat obaly od čajových sáčků, abych vyzkoušela tzv. Tea bag folding - rukodělky založené na skládání obalů od čajů. Co jsem se dívala po netu, tak z těchto malých obalů můžou vzniknout poměrně zajímavé kousky...

A tak jestli pijete čaje ze sáčků, které jsou zabalené v papírech (např. Pickwick), tak je nevyhazujte, ale raději si na mě vzpomeňte a schovejte mi ten "zbytečný" kus papíru.

Předem velký dík všem zapojeným!

Lehkovážná, ale spokojená

Ze školy jsem odcházela ve stejném čase jako kolegyně, které se o víkendu vrátila z týdeního pobytu v Šanghaji. A tak jsem si řekla, že nepůjdu zadem jako vždycky, ale doprovodím ji kousek na hlavní a nechám si povykládat historky z cest. Na Minské jsme se rozdělily a já se vydala dolů.

A to si tak jdu a jdu a najednou vidím vystavené sako a to krásně žluté! (Taková ta moje oblíbená hořčicová nebo jaká :)) Pochopitelně mi to nedalo, vešla jsem do obchodu, sako zkusila a hned si ho pořídila. Co na tom, že mi v peněžence zůstalo asi tak 30 korun, když mám úžasné hořčicové sako, které mi závidí i sestra :)

Měla bych se nad sebou asi zamyslet a chovat se rozvážněji...
(Ale ono je fakt úžasný!)

Inovace II.

V záchvatu včerejšího úklidu jsem asi tak po čtvrt roce dotáhla inovaci tee-pee.

Prostě jsem skoro po dvou měsících uklízela v pokoji. Naplno jsem si pustila Trabandy, vzala hadr a dokonale se odreagovala při úklidu. Bylo to úžasné a teď mám jako bonus v pokoji krásně uklizeno :)

Hlavně jsem ale usoudila, že už mě nebaví ten zastrčený rám s fotkami tee-pee. A tak jsem ho dotáhla. Fotky jsem pořádně přidělala, na rám přitloukla očko a přeskupila několik věcí na zdi tak, abych konečně mohla pověsit tee-pee.
Jen když se teď dívám na zeď nad stolem, tak to množství obrázků, fotek a dalších nesmyslů nedrží vůbec žádnou linku. Je to totální chaos! Ale i ten má něco do sebe (asi to vyfotím a taky se s vámi o to podělím, protože je to fakt mazec :)). Ať žije můj ulítlý pokoj! :)

Je to tu!

1. Chumelí
2. Začaly vánoční trhy (dneska jsem měla první letošní Zelňáček - mňam! :))
3. Jdu se podělit o svoji letošní variaci na adventní věnec

Zase jednou po koncertě

Ráda bych něco napsala, ale nevím, jak to vyjádřit... Na úvod snad jenom, že jsme byli na Xindl X.

Prostě každá kapela je jiná a podle toho je taky každý koncert jiný. Není to špatně! Ale asi mám ráda určité "prvky". Třeba když zpěvák občas mezi písničkama něco fajného řekne (ani nemusí dosahovat úrovně Marka Ebena) nebo lidi pobaví (takový Rudolf v tom celkem vyniká). Nebo když písnička není pořád stejná (takový Dan Bárta se snad nikdy neopakuje - vždycky překvapí!). Určitě by se našlo i něco jiného.

Ale tentokrát to bylo jinak. Koncert byl fajn, což o to. Ale nějak mi chybělo něco, co by mě totálně nadchlo nebo zaujalo. Vyblbla jsem se, užila si atmosféru, odhalila nové rozměry některých textů, ale přesto mi v hlavě zůstává ono "ale...". Nevím.

Ještě jeden poznatek z koncertu. Xindl má strašnou kadenci slov. Jsou správně poskládaný, dávají smysl, příběh, zaujmou. Jiné kapely takovou kadenci nemají a není to špatně. Nemůžeme se někdy v té rychlosti ztratit a to až do takového stavu, že nevnímáme skutečný obsah textu?

Prostě i když se mi koncert líbil, tak jsem se vrátila se smíšenými pocity a třemi úryvky, které se mi honí hlavou:

• S lítostí vám oznamujeme, že po dlouhé nemoci nás opustila láska... (Návod ke čtení manuálu: S lítostí vám oznamujeme)
• A nejsem nešťastný, jen už nehledám štěstí a v duši nemám prázdno, jenom spoustu prostoru (Praxe relativity: Nejsem obtloustlý)
• A pak tradá na Beroun! Než emoce přeperou mý rácio odhodlaný (Praxe relativity: Tradá na Beroun)

Kam to spěju?

(No jo, zase si jdu smutnit. Nebo sypat popel na hlavu?)

Výtržek ze včerejší konverzace s člověkem, který mě v podstatě zná necelé dva měsíce.
"Co kdybych Ti poslal metodiku? Potřebuju, aby si to někdo přečetl..."
JÁ: "Ale jo, pošli. Na víkend mám jenom zápisník a kvalitu."
"Aha. Pevně doufám, že máš v plánu i něco jiného než skaut."
(JÁ: "Jo, jdu sama do divadla...")

Marnost. Od včerejška čekám na metodiku, ale zatím ji na mailu nemám. Tak nevím, jak tomu mám rozumět. Že by mě chtěl šetřit, když toho sám nemá málo?

O toulání

Sama se toulám životem a ráda se toulám přírodou.
I on se sám toulá životem a rád se toulá přírodou.
Ale proč se každý touláme sám?

Zvláštní číst zážitky a pocity druhého člověka, když jsou stejné jako ty moje...

(Od včerejška mám o trošililinku víc volného času a hned myslím na blbosti. Ona má ta vytíženost asi něco do sebe...)

4 maily

Jsem v šoku!

Asi tak po 3 měsících se mi podařilo dosáhnout stavu, kdy mám v doručené poště 4 maily. Jinými slovy v tuto chvíli v podstatě nemám žádný mail, na který bych měla dřív nebo později odpovědět... Jak to byl před prázdninama běžný stav, tak teď jsem to už opravdu hodně dlouho nezažila.

Už...

Tak už máme na Svoboďáku vánoční strom.

Abych se přiznala - už se na atmosféru vánočních trhů (především na Zelňáku) celkem těším...

Pokokos II. ve skanzenu

Tak máme za sebou druhý Pokokos - setkání účastníků Oikosu 2009. A byl plný dojmů - silně pozitivních!

PÁTEK
Z Brna jsme vyrazily v počtu tří kusů - já, Baruli a Dytta, která se k nám přidala cestou z Prahy. Cesta vlakem byla ve třech na dvou sedadlech velice příjemná a ukecaná. Probraly jsme naše oddíly, současný Oikos, výjimečnost našeho ročníku a mnohé další :) Na nádraží ve Starém Městě jsme čekaly až si nás vyzvednou organizátoři a očekávaly, jestli nedorazí ještě někdo (ale o nikom jsme nevěděly). To si tak v klídku čekáme a koho to najednou naše zraky nespatřily! Mazánek ze Vsetína! Teda jak se to vezme :) Prvně cestoval do Prahy, pak vystoupil v nějaké dědině na Vysočině a otočil to za náma :)
Honza s Trubcem se organizování ujali velice zodpovědně a hned nás na Moravě vítali slivovicí :) Mám pocit, že během toho prvního večera nakonec padla... Už společně jsme se vydali do Modré, kde nás kluci zavedli do archeoskanzenu Modrá. Sice jsem to osobně trochu tušila, ale přesto mi to vyrazilo dech - opravdu budeme trávit čas přímo ve skanzenu! Po prvním laškování s myšlenkama ubytovat se v nějaké ze zemljanek jsme nakonec vzali za vděk podkrovím místního obydlí palácového typu :) Večeře, společné vykládání plné úžasných historek, Trubcovo vysvětlování cesty Mazimu a film Prachy dělaj člověka (takový Mazi šel ale raději doplnit promile - marnost :)). V noci ještě dorazila Janka s Muchecem, takže se naše řady trošku rozrostly.

SOBOTA
Vstávání v devět. Zrovna přijela Klusajda, ale my jsme se rozhodli vyčkat Robinova Vychází alespoň z mp3. Není to jako na živo, ale lepší něco než nic :) A to jsme už byli v plném počtu...
Po snídani jsme vyrazili do Starého Města, kde jsme navštívili Památník Velké Moravy (konečně už vím, co je to hřivna!), podivili se nad stavbou místního kostela, stavili se u Honzy doma a v klubovně místních skautů.
V Modré nás pak čekal vynikající guláš od Trubcova tatínka. Báječně jsme si pošmákli! A měli jsme u toho i veselo v podobě přítomnosti místních koz (taky jim ten chleba chutnal...). Aby nám trochu vytrávilo, tak jsme se zašli podívat na Velehrad a pořádně si prošli celý skanzen. Po návratu se někteří snažili učit (ne že by jim to bylo něco platný :)), ale nakonec jsme skončili společně u ohně v zemljance... Bylo to takové pohodové! Dokonce Klusajda vytáhla klarinet, tak jsme si udělali malý večerní rituál jako na kurzu.
Večer nás pak čekala návštěva sklípku místního vinaře. Čekala nás ochutnávka (asi) 15-ti různých vín. A bylo moc dobré! Úplně jsme si pošmákli a měli jsme to i se zajímavým a velice přátelským výkladem.
Po návratu do skanzenu jsme opět skončili u našeho ohníčku... V příjemné atmosféře, pochopitelně :) Jenom někteří jsme se museli chodit pravidelně větrat. Přece jenom každý není stavěný na večer ve sklepě. Když jsme se v jednu rozhodli jít spát, tak jsme usoudili, že by nebylo špatné zazpívat si Večerku. A tak jsme se v kolečku chytli kolem ramen, zazpívali a přidali první ukolíbavku, druhou, další písničku a další... Až jsme vesele zpívali skoro dvě hodiny :) Někteří se ještě snažili vymámit z Maziho historku, jak přišel o vlasy a tak se nějak stalo, že spát jsme šli skoro ve čtyři... Ale stálo to za to :)

NEDĚLE
Tak to se toho už moc neudálo... Opět vstávání kolem deváté, společná snídaně na sluníčku (celý víkend bylo totálně modro, tak jsme toho plně využívali), balení a úklid. Následně pak společná cesta do Starého Města, kde jsme před polednem chytli vlak do Brna, kterým nás vyrazilo 6. V Brně jsme pak ještě zašli na zákusek do Aidy, abychom víkend řádně uzavřeli :)


Celý Pokokos byl nádherný zážitek! Ale abych se přiznala, tak velký zážitek mám z Maziho.

1. Přijel.
2. Je ostříhaný dohola.
3. Sám vede oddíl. A SÁM vedl dvoutýdenní tábor, kde bylo 22 DĚTÍ! Nevím, jestli ho mám obdivovat nebo si klepat na čelo...
4. Studuje jenom tak, živí se vyráběním vodních dýmek, správcuje (nebo správcoval?) chatu někde na Slovensku.
5. ...a asi tak milion dalších historek a popisů Maziho reality.

A Trubec nás naučil hustou moravskou písničku (strašný, jak mě ti skauti kazí :)):
Rád ťa vidím pri posteli, eště račej na posteli.
Ej javor, javor, javor zelený, milej pod okénkem saděný.
Rád ťa vidím oblečený, eště račej vyslečenú.
Ej javor, javor, javor zelený, milej pod okénkem saděný.
Perina (z moravského Slovácka)
Nevěřili byste, jak je to v Trubcově podání strašně moc chytlavý! :)

Prostě mám za sebou dokonalý víkend, který jsem si užila na 200%! Sice nás bylo málo, ale i tak sraz stál za to. Dokonalá atmosféra, počasí, lidi, prostě všechno! Tak zase za rok, moji milí Oikosáci! :)

Nohy v bavlnce?

Jednoho pátečního rána mi bylo porazeno: "Nečekej a jednej!" Sice to bylo v naprosto jiné situaci, ale přesto jsem se toho chytla :)

A tak když jsem dneska odpoledne došla domů s děravou botou v dešti, tak jsem se rozhodla, že takto teda nee. Sedla jsem k netu a podívala se na nabídku od značky Keen. Už jsem dostala několik tipů na tuto značku a slyšela jsem pouze pozitivní ohlasy. A hlavně - pořádná a kvalitní obuv a to i v "městském designu!" :) Trošku jsem něco nastudovala a večer vyrazila do akce.

To si tak dojdu do Rock Pointu a koukám na nabídku. Krásné dámské botky! Dokonce asi troje. Největší velikost? 41,5. Takže nic... Koukám na pánské - taky se pěkný najdou! 42 - malý. 42,5 - lepší! Pohodlný, nubuk, pořádná podrážka, tvarovaný vnitřek boty (žádná placka!). Černý nebo hnědý? Hnědý. Zhruba během 12-ti minut nebylo co řešit.

Jak málo stačí ke štěstí - jedny boty! :) Dívejte na ně - no nejsou pěkný? :)

Potřebuju poradit

Kam a jaké boty si mám jít koupit?

Mám jenom pár požadavků:

• boty do města (tedy něco jako polobotky, ale klidně sportovní)
• velikost 43 (vylučuje dámskou obuv)
• úzké (mezi pánskýma se těžko hledají)

Ze zkušenosti s mýma posledníma:

• nesmí se jim po měsíci nošení začít rozpadat stélka (nebo jak se to říká vnitřku boty)
• nesmí se jim po dvou měsících nošení udělat díra na podrážce
• všeobecně musí odolat, když ve městě začne normálně pršet (ne lít, stačí pršet)

P.S. sandále se na toto roční období nehodí (přece jenom je už chladněji), v pohorách se mi po městě chodit nechce a glády odmítám

"Čestný kvalitní!"

Sice sem nestíhám nic dopsat, ale tento víkend byl fakt zážitek, o který se nejde nepodělit...

Měli jsme týmovku k Hodnocení kvality v Junáku jehož jsem se stala členem. Projekt slavil rok a týden a mě čekalo první setkání s těmito lidmi. Dojmů spousta, že se to snad nedá ani vypovědět. Snaha o výčet v bodech:

• brutální vstávání před pátou
• 4 hodiny v autě se dvouma "starýma pardálama" - fakt mazec!
• 9 notebooků a 1 dataprojektor na zhruba 9 m²
• pobyt ve vile, kde bydlí Fred a Šotek (alespoň Baruli to snad ocení)
• setkání s Lupenem a jeho úžasně nechápavý a zadumaný výraz :)
• spolupráce nejen s členem Výkonné rady Junáka
• historky z pracovního pobytu ve Francii
• noční procházka s laskonkou
• Heydrichova zatáčka
• zhruba 15 hodin práce
• soukromá předsněmová diskuse (před jarním Valným sněmem Junáka, pochopitelně)
  
• Rejpal x Dick
• je fér někoho obviňovat z toho, že neví, že někdo něco dělal před 15-ti lety?
• už asi vím, jak je to s prstýnkem
• vůdce kurzu z úplně jiné strany (je takový i ten druhý?)
  
• nemusíte všechno stíhat, ale musíte to umět dobře maskovat :)
  
• kvalitní humor :)
  

Mám nový hit

Na Výkvětu v Chrudimi jsme v klubovně objevily CD "Jestřáb vypravuje". Moc zajímavé povídání, které je proloženo několika písničkami s foglarovskou tématikou. Celkem jsem jim propadla a zvláště tomuto refrénu...

Tak dík, dík, pane Foglar, to se má,
ty knížky daly víc než sbor občanských nauk,
co nám život natlouká,
tak dík, možná se sejdem u tří skal,
tam šumí větve stromů a do měsíce hromů
bych se hnal.
Kamelot: Dík, pane Foglar

Nestíhám II.

Mám pocit, že se dostávám do setrvalého stavu s názvem "Nestíhám".

Když je daný termín, tak to v termínu udělám. Ale když není, tak to jenom odkládám. A tak se mi hromadí myšlenky, se kterými se tu chci podělit (ještěže v jednom z mých sešitků je na to vyčleněna stránka :)).

Kdy ale udělám fotky z podzimek, objednám z TDC a JUNu, zpracuju zpětnou vazbu z MeŠe, uklidím si konečně v pokoji a dalších milion věcí opravdu netuším. Možná o vánočních prázdninách :)

A nemůže mi někdo vysvětlit proč jsem dneska v doručené poště našla 17 mailů? Na můj vkus je to trochu moc...

Alespoň že mě drtivá většina těch věcí skutečně baví :) Kdybych padala, tak to bude alespoň s radostí a vědomím, že i pád na hubu je pohyb dopředu :)

P.S.: "Nestíhám" mám své výhody - na některé věci tak člověk zapomíná...